Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1323/2019Usnesení NS ze dne 27.11.2019

HeslaDovolací důvody
Krádež
Pytláctví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1323.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 205 odst. 1,2 tr. zákoníku

§ 304 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1323/2019-242

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného Z. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 4 To 674/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 61/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 9. 2018, č. j. 7 T 61/2018-160, byl obviněný Z. K. shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. B. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené společnosti Rybářství Třeboň, a. s., škodu.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný Z. K. dopustil uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že společně se spoluobviněným dne 29. 5. 2018 v době kolem 20.00 hod. na rybníku K., v katastrálním území Přeseka, okr. Jindřichův Hradec, po vzájemné dohodě za použití rybářského náčiní ulovili 6 ks štiky obecné o hmotnosti 12 kg v hodnotě 16 800 Kč a 4 ks candáta o hmotnosti 3 kg v hodnotě 4 500 Kč s úmyslem tyto ryby si přisvojit, čímž způsobili společnosti Rybářství Třeboň, a. s., škodu ve výši 21 300 Kč, a obviněný se tohoto jednání odpustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 6 T 18/2017, jenž nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 1 rok se zkušební dobou v délce 48 měsíců, k trestu propadnutí věci a zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře.

3. Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci napadli obviněný i spoluobviněný odvoláními. Z jejich podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, č. j. 4 To 674/2018-194, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oběma obviněným uložil shodné tresty odnětí svobody jako soud prvního stupě a následně pouze spoluobviněnému L. B. uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to rybářského náčiní v počtu 5 položek (konkrétně jeden rybářský prut, podběrák, kbelík, nůžky a krabice s dalšími pomůckami).

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém jeho rozsahu podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Uvedl, že dovolání sice není určeno k dalšímu přezkumu skutkových zjištění, nicméně je nutné přihlížet k vadám zakládajícím neústavnost rozhodnutí, tedy jejichž podstatou je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a těmito zjištěními. V jeho věci byla především dovozena odpovědnost za následek, neboť k vyslovení viny postačovalo konstatování, že postával vedle spoluobviněného, který se trestné činnosti dopouštěl, aniž by byly dány důkazy k jeho skutečnému jednání. Nabízela se tak otázka, jakým komisivním jednáním měl naplnit objektivní stránku trestného činu pytláctví. Odvolací soud mu proto také neuložil trest propadnutí věci, který postihoval jen věci spoluobviněného, jenž se k jednání doznal, a dále mu odvolací soud neuložil povinnost k náhradě škody. Pokud další nahozený prut nebyl předmětem trestu propadnutí věci, byl zřejmě učiněn závěr, že jím nebyl trestný čin spáchán. Pak měl být dotázán, zda je některý z těchto dalších prutů v jeho vlastnictví, což se nestalo. V další části svého dovolání obviněný uvedl, že skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Mezi důkazy totiž nebyl žádný, který by ukazoval na obviněného jako na pachatele projednávané trestné činnosti. K tomu odkázal na výpověď svědka L. H., který jednak uvedl, že obviněný nebyl cítit rybinou, a dále že měl na nohou pantofle a nebyl mokrý. Obviněný přitom neměl možnost se pachu z ryb při útěku zbavit a při tvrzeném útěku měl překonat stoku plnou vody a bahna, takže by musel být mokrý a ušpiněn. V pantoflích by současně nemohl utéci fyzicky disponovanějšímu porybnému. Obviněným navržené důkazy zejména stran rekonstrukce a získání daktyloskopických stop ze zajištěných rybářských prutů pak byly zcela ignorovány. K situaci na místě činu soud použil satelitní snímky z vyhledavače Google, které však byly neaktuální a neumožňovaly zjistit, kolik vody bylo ve stoce, popřípadě kolik bahna. Obviněný zopakoval svoji obhajobu, podle níž se daného dne potkal s manželským párem, který znal delší dobu, avšak neznal jméno žádné z těchto osob, a šli společně na houby. V případě vrácení věci k dalšímu projednání může doplnit jméno svědka, kterého cestou potkali a kterého dříve nezmínil. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl, že odvolací soud trestem propadnutí věci rozhodl pouze o jednom rybářském prutu, ač byly na místě zajištěny tři. Zbylé ponechal bez povšimnutí, což bylo pikantní, neboť rozhodnutí o všech třech prutech vytkl soudu prvního stupně a poté se dopustil shodné chyby.

5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v bodech jej se týkajících a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předložil námitku extrémního rozporu, která však nebyla relevantně uplatněna, a tedy dovolání v daném rozsahu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Zmíněný závěr obsáhle podložil odkazy na soudní praxi Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Pokud jde o námitky opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., nemusí být všechny zajištěné věci nutně předmětem meritorního rozhodnutí, když ani obviněný neuvedl žádné ustanovení, z něhož by tato povinnost vyplývala. Nabízel se tak další postup podle § 80 nebo § 239a tr. ř. V tomto rozsahu bylo navíc dovolání podáno osobou neoprávněnou, protože výrok o trestu propadnutí věci se obviněného nijak nedotýkal, pokud bylo předloženou argumentací míněno, že i stran obviněného měl být takový trest uložen, směřovalo by dovolání v jeho neprospěch, což obviněný učinit nemůže.

7. S ohledem na popsané závěry státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

8. Nad rámec vypořádání dovolacích námitek obviněného státní zástupce dodal, že nesouhlasí s výší zjištěné škody, neboť bylo vycházeno pouze ze sazebníku Ministerstva financí, přičemž ceny zjištěné z otevřených zdrojů (za kilogram štiky a candáta) jsou nižší.

9. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož využil a uvedl, že státní zástupce se soustředil na formální stránku dovolání. Poukaz na pochybení v podobě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními však byl plně namístě. Tvrzení, že překonal stoku (resp. vodní příkop) plnou vody a bahna a poté byl podle svědka L. H. zcela suchý, je v rozporu s fyzikálními zákony. Proto i podal na oba členy rybářské stráže trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění. Státní zástupce se dále nezaobíral námitkou opomenutých důkazů, ačkoli soudy odmítly ověřit daktyloskopické stopy na rybářských prutech a rovněž odmítly rekonstrukci stran možnosti úniku obviněného před mladším a fyzicky disponovanějším členem stráže a překonání stoky. Nevyjádřil se ani ke skutkovým spekulacím soudů činných dříve ve věci, zda mohly na hrázích rybníka růst houby. Obviněný doplnil, že při posuzování věci bylo vycházeno ze starších fotografií na Googlu, kde nebyla stoka vidět pro hustou vegetaci. Závěrem obviněný opětovně namítl, že nemohl naplnit znaky skutkových podstat tvrzených deliktů, pokud podle členů stráže měl pouze stát u spoluobviněného, s nímž si ho navíc svědkové M. M. a T. H. pletli.

10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Výjimečně tak může učinit tehdy, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

12. Takovou výjimkou, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, tedy případy svévolného hodnocení důkazů, když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

13. Důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž neodpovídají námitky, kterými obviněný rozporoval skutková zjištění soudů, resp. proces dokazování, jenž k jejich ustálení vedl. K tomuto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soudy provedly dostatečné dokazování, umožňující rozhodnout ve věci. Při zjišťování skutkového stavu vycházely zejména z výpovědí svědků M. M. a T. H., kteří jako členové rybářské stráže prováděli zásah proti obviněnému (i spoluobviněnému) a obviněného poznali, a dále z výpovědi svědka L. H., který se jako člen přivolané policejní hlídky vzápětí na blízké silnici střetnul s obviněným. Zmíněné důkazy poskytly dostatečný podklad, že se obviněný dopustil svého jednání tak, jak bylo uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a tedy zmíněný závěr není zatížen žádným, natož extrémním nesouladem, resp. svévolí v hodnocení důkazů.

14. Nejvyšší soud pouze obiter dictum dodává, že výpovědi jmenovaných svědků byly shledány věrohodnými a logickými a současně souladnými s dalšími důkazy (zejména s věcmi zajištěnými na místě činu), a proto z nich bylo důvodně vycházeno při konstituování skutkového stavu. Na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že se obviněnému podařilo utéci v pantoflích, pokud využil porostu v okolí (na bujnou vegetaci obviněný sám upozorňoval v dovolání), tedy ho svědek T. H. ztratil na chvíli z očí a pak ho již podrobila úkonům policejní hlídka. Vzhledem k tomu, že obviněný překonal toliko úzkou stoku, nebylo současně nutné, aby byl potřísněn od brodění bahnem či mokrý od vody (navíc měl jen krátké kalhoty a tričko a s policejní hlídkou se střetl nikoli ihned za stokou, ale několik minut poté). Současně lze akceptovat, že soudy nepovažovaly za věrohodné a logické vysvětlení tvrzení obviněného, který byl údajně s osobami, které delší dobu zná, avšak bez bližší konkretizace a nikoli jménem, večer téměř za šera bez jakéhokoli houbařského vybavení na houbách, ani tvrzení spoluobviněného L. B., který nejprve účast na činu i přítomnost na místě zcela popíral, a poté ji v odvolacím řízení plně doznal, avšak s tím, že tam byl nikoli s obviněným, ale se známými z Moravy, které rovněž nezná jménem.

15. Pokud pak jde o konkrétní jednání obviněného (komisivní a nutně cíleně realizované), které mu bylo v konečném důsledku kladeno za vinu, bylo s přihlédnutím ke všem okolnostem a logickým souvislostem zjištěno, že se ve večerních hodinách nacházel se spoluobviněným u zmíněného rybníku, kde po vzájemné dohodě ulovili shora popsané množství ryb, a tedy nikoli že obviněný na místě pouze stál. To je dostatečným podkladem pro závěr, že svým jednáním naplnil znaky skutkových podstat výše uvedených deliktů. Jak si při zmíněné protiprávní činnosti oba obvinění konkrétně rozdělili úkony a který z nich také proto byl v přímém kontaktu s rybami a zůstal na něm jejich pach, již není rozhodné, neboť postupovali v podstatě jako spolupachatelé, byť takovou kvalifikaci soudy výslovně neučinily (což ovšem ani není nutné, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 368/2002). Analogie uvedená obviněným v dovolání s případem, v němž se osoba procházející kolem rybáře porušujícího stanovená pravidla s tímto pouze zapovídá a nemůže být činěna odpovědnou za jeho trestnou činnost, se vzhledem k situačním podmínkám dané věci (rybník K. leží mimo zastavěnou oblast, rovněž mimo cesty a zejména místo, na němž se obviněný nacházel, je spíše ukryto před běžným průchodem) zcela míjí s realitou, resp. vychází z jiného průběhu skutkového děje, který však nenastal.

16. Stran obviněným napadeného rozsahu dokazování, resp. ignorování a nevypořádání návrhu na doplnění dokazování, zejména stran rekonstrukce a získání daktyloskopických stop ze zajištěných rybářských prutů, Nejvyšší soud uvádí, že v závěru hlavního líčení obhájce obviněného k dotazu soudu navrhl doplnit dokazování pouze výslechem svědků, což bylo výslovně zamítnuto (č. l. 156 trestního spisu), v odvolacím řízení potom obhájce navrhl vyšetřovací pokus a zmíněné zajištění otisků prstů, nicméně pro případ vrácení věci do přípravného řízení (č. l. 185 a 189 trestního spisu), k čemuž nebyl shledán důvod. K doplnění dokazování přímo ve veřejném zasedání žádný návrh předložen nebyl, a tedy nemohl být ani ignorován či opomenut. K uvedené problematice navíc Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování a jednání obviněného bylo bez pochybností prokázáno, tudíž provádění dalších důkazů by bylo zjevně nadbytečné.

17. Ve vztahu k námitce obviněného, v níž dovozuje rozpor v závěrech odvolacího soudu z toho, že akceptoval jeho vinu a přitom mu neuložil povinnost k náhradě škody, je možné pouze uvést, že krajský soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně výslovně jen ve výroku o trestu. Výrok o náhradě škody, vyslovený již okresním soudem, tudíž zůstal nezměněn a rozhodnutím odvolacího soudu nabyl právní moci.

18. Souhrnně řečeno, pokud soudy činné dříve ve věci vzaly za prokázané, že obviněný se dopustil svého jednání takovým způsobem, jaký je uveden ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí, nelze dovodit existenci žádného pochybení, resp. nelze dovodit existenci žádného, natož extrémního rozporu, jenž by mohl výjimečně založit vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Obviněný své dovolání opřel i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že odvolací soud nerozhodl o dvou zajištěných rybářských prutech (Topfish Superstrong a Bel 4x4). Konkrétně poukázal na to, že krajský soud na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž uložil trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku stran většiny na místě činu zajištěného rybářského vybavení, tzn. sedmi věcí, mimo jiné dvou rybářských prutů Lebco C-Tech a Bel 4x4 (když pominul prut Topfish Superstrong), uložil tento trest pouze ve vztahu k pěti z nich, mimo jiné ve vztahu k jednomu rybářskému prutu Lebco C-Tech, který za svůj majetek označil spoluobviněný L. B. Obviněný měl za to, že pokud byl shledán rovněž vinným shora zmíněnými trestnými činy, měl mu být rovněž uložen trest propadnutí věci, resp. pokud mu uložen nebyl, popřípadě nebyl uložen stran zbylých rybářských prutů, odvolací soud patrně dovodil, že jimi obviněným trestná činnost spáchána nebyla.

20. Zde Nejvyšší soud stručně doplňuje, že citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

21. K argumentaci obviněného je především nutné v souladu s vyjádřením státního zástupce konstatovat, že podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může obviněný prostřednictvím dovolání namítat nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Současně podle § 265p odst. 1 tr. ř. může být napadené rozhodnutí změněno v neprospěch obviněného pouze na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Ve věci byl v konečném důsledku odvolacím soudem vysloven výrok o trestu propadnutí věcí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku stran věcí náležejících spoluobviněnému L. B., které byly nástrojem trestné činnosti. Obviněnému lze v návaznosti na uvedené přisvědčit, že situace stran zbylých dvou rybářských prutů, resp. postoj odvolacího soudu k nim, nejsou zcela zřejmé. Současně ovšem obviněný nijak netvrdí, že se jedná o věci mu náležející a není tudíž podklad pro závěr, že by se ho výrok o nich mohl bezprostředně dotýkat, navíc pokud by tomu tak bylo, uložení dalšího trestu obviněnému, postihujícího majetek, by bylo rozhodnutím v jeho neprospěch, které z podnětu dovolání obviněného učinit nelze. V daném rozsahu je proto třeba argumentaci obviněného vyhodnotit jako nepřípustnou.

22. Je ovšem třeba zdůraznit, že naznačená nejasnost nemá jakékoli dopady do výroku o vině, neboť spáchání trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a pytláctví podle § 304 tr. zákoníku takovým způsobem, jak to učinil obviněný, není podmíněno nutností ani dopustit se jich pachateli náležejícím vybavením, ani nutností následného uložení trestu propadnutí věci, ani nutností postihnout všechny zajištěné věci trestem propadnutí věci.

23. S ohledem na shora popsané skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že námitky uplatněné obviněným v dovolání se v části opírající o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí s věcným naplněním tohoto důvodu, v části opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. jsou potom nepřípustné.

24. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

25. Zcela na okraj Nejvyšší soud dodává, že státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání namítl vadu při stanovení výše způsobené škody, která měla být podle něj nižší. Zde je nutné zásadně připomenout, že osobou oprávněnou k podání dovolání je i nejvyšší státní zástupce. Pokud tohoto oprávnění nevyužije a ve věci je dovolání podáno pouze obviněným, nemůže státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství prostřednictvím písemného vyjádření k dovolání korigovat obsah takového dovolání novou (další, rozšiřující, měnící či zcela jinou) formulací argumentů v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu, a to ani ve snaze docílit tak úspěchu jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 112. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 251/2003). Ke zmíněné části vyjádření proto není možné přihlížet a Nejvyšší soud jen stručně zmiňuje, že výše škody byla ověřena odborným vyjádřením, které respektovalo rozdíl mezi (nižší) cenou ryb určených k běžnému prodeji spotřebiteli a (vyšší) cenou ryb remontních a generačních.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 11. 2019

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru