Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1310/2004Usnesení NS ze dne 09.11.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1310.2004.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1310/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 11. 2004 o dovolání obviněného M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 10 To 114/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 144/2003 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 2 T 144/2003, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na 3 roky, a podle § 53 odst. 2 písm. a) tr., zák. k peněžitému trestu ve výměře 30.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. na 4 měsíce.

Podle zjištění Okresního soudu v Rakovníku se obviněný dopustil trestného činu v podstatě tím, že dne 16. 7. 2002 kolem 14:00 hodin v R., L. ul., při řízení osobního automobilu zn. Opel Astra registrační značky AKT 82-61 nevěnoval pozornost situaci na vozovce a srazil na vyznačeném přechodu pro chodce chodkyni S. Š., která při tom utrpěla těžké zranění.

Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku podali odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného M. L. a obviněný M. L. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 10 To 114/2004. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Rakovníku podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen podle § 224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na 3 roky, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel na 3 roky. Odvolání obviněného M. L. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný M. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu a výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Podané dovolání opřel o důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. V souvislosti s dovolacím důvodem stanoveným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že mu byl uložen \"nesprávný druh trestu\". V souvislosti s dovolacím důvodem stanoveným v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Vytkl, že jeho odvolání nemělo být zamítnuto a že Krajský soud v Praze neměl z podnětu odvolání státního zástupce sám ve věci rozhodovat, protože nebyl řádně zjištěn technický stav vozidla. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Na trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným, trestní zákon stanoví sazbu odnětí svobody od 6 měsíců do 5 let. Trest zákazu činnosti je přípustným druhem trestu podle § 27 písm. e) tr. zák. a možnost jeho uložení vedle trestu, který stanoví trestní zákon ve zvláštní části, vyplývá z ustanovení § 28 odst. 1 tr. zák. Přitom podle § 49 odst. 1 tr. zák. soud může uložit trest zákazu činnosti na 1 rok až 10 let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Z toho plyne, že přípustnost trestu zákazu činnosti je dána i touto souvislostí.

Obviněný v dovolání nenamítal, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a neargumentoval ničím, co by naplňovalo hlediska zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný v dovolání označil výrok o trestu v napadeném rozsudku za výrok, jímž mu byl uložen \"nesprávný druh trestu\". Za situace, kdy obviněný v dovolání neargumentoval nepřípustností uloženého druhu trestu nebo výměrou trestu mimo zákonnou trestní sazbu, zbývá jediný smysl námitky ohledně \"nesprávného druhu trestu\" ve významu, že podle obviněného jde o trest uložený v rozporu s hledisky stanovenými v § 31 odst. 1 tr. zák., jimiž jsou stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, možnosti nápravy a poměry pachatele, a s účelem trestu stanoveným v § 23 odst. 1 tr. zák. Otázka přiměřenosti trestu ve vztahu k těmto hlediskům však nespadá pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je možné napadat výrok o trestu jedině z toho důvodu, že uložený druh trestu je nepřípustný nebo že přípustný druh trestu byl uložen mimo zákonnou trestní sazbu.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Argument obviněného, že o zamítnutí jeho odvolání bylo rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se již sám o sobě zcela vymyká z povahy posuzovaného případu. Zákonná dikce, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, \"aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí\", se totiž vztahuje pouze na případy, v nichž byl řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut z důvodů, které mají charakter p r o c e s n í c h důvodů. Spadá sem jednak zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., tj. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, neoprávněnou osobu nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, jednak odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., tj. proto, že odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Společným znakem těchto případů je to, že odvolání je zamítnuto nebo odmítnuto bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem (§ 254 odst. 1 tr. ř.). Rozhodne-li odvolací soud některým z těchto způsobů a je-li jeho rozhodnutí nesprávné, je podstatou této nesprávnosti stav, že obviněnému byl odňat přístup k druhé (odvolací) instanci. Smyslem uvažovaného dovolacího důvodu pak je odstranit tento stav a umožnit dovolateli, aby dosáhl přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem.

V posuzovaném případě bylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 256 tr. ř., to znamená jako nedůvodné a po meritorním přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Rakovníku postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. Odvolání obviněného tudíž nebylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. z důvodů, které by měly povahu procesních důvodů, takže ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., o kterou obviněný opřel své dovolání, se v tomto případě vůbec nemůže uplatnit.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že dovolání obviněného nekoresponduje ani s tou částí ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoli \"byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)\". Tato část citovaného ustanovení se vztahuje na případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, avšak vyžaduje, aby ve vztahu k řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, byl vytýkán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. To znamená, že dovolací důvod uvedený v citované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se může uplatnit jedině ve spojení s některým dalším zákonným dovolacím důvodem, a nikoli samostatně. Obviněný žádný z těchto dovolacích důvodů neuplatnil. Dovolání opřel o námitku, že nebyl zjištěn technický stav vozidla, avšak tím žádný z dovolacích důvodů nevyjádřil, nehledě na to, že tato námitka obsahově žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2004

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru