Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1283/2017Usnesení NS ze dne 01.11.2017

HeslaKrádež
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1283.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1,2,3 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1283/2017-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2017 o dovolání obviněného J. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 67 To 213/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 91/2015 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný J. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 67 To 213/2016, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 3 T 91/2015. Napadl výrok o vině a trestu. Namítl nesprávnost zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem útoku uvedeného v bodě 1 výroku o vině, a vytkl, že soudy v tomto ohledu vadně hodnotily důkazy. Ve vztahu k výroku o trestu zvláště namítl, že uložení trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy je „nepřiměřené a nadbytečné“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je z toho patrno, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Obviněný J. J. byl napadeným rozsudkem uznán vinným a odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen pokračující skutek, jehož dílčí útok uvedený v bodě 1 výroku o vině spočíval podle zjištění Městského soudu v Praze a předtím i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 v podstatě v tom, že obviněný dne 2. 3. 2015 v době od 4,05 hodin do 5,37 hodin v P., S., vešel neuzamčenými dveřmi do budovy, výtahem vyjel do 4. patra, vypáčil vstupní dveře do prostoru kanceláří obchodní společnosti ManpowerGroup, s.r.o., odcizil tam peníze a další věci specifikované ve výroku o vině, odcizením způsobil uvedené obchodní společnosti a dvěma zaměstnancům škodu v celkové výši 76 292 Kč a poškozením vstupních dveří způsobil škodu ve výši 3 093 Kč. Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 3 T 16/2012, pravomocně odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 9. 12. 2014.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, resp. přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ve spojení s útokem uvedeným v bodě 2 výroku o vině). Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný založil dovolání, pokud směřovalo proti výroku o vině, na námitkách, podle kterých není osobou totožnou s pachatelem útoku uvedeného v bodě 1. V tomto ohledu obviněný namítal, že z důkazů nevyplývá, že by byl pachatelem. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím pádem stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními, která se v bodě 1 stala podkladem výroku o vině, a provedenými důkazy není žádný, natož extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele uvedeného útoku. Skutková zjištění soudů mají v tomto směru odpovídající obsahový podklad v důkazech. Pachatelství obviněného v souhrnu prokazuje širší okruh důkazů. Je tu shoda pachové stopy nalezené ve vnitřním prostoru vypáčené příruční pokladničky nacházející se v jedné z vykradených kanceláří s pachovým profilem obviněného. Dále tu je kamerový záznam, jímž byl obviněný zachycen při vstupu do budovy bez zavazadel a při odchodu z budovy s několika plnými taškami. Osoba zachycená na kamerovém záznamu se typově shoduje s postavou obviněného, který byl posléze dne 6. 3. 2015 zachycen kamerovým záznamem při krádeži v hotelu B. v P., kde byl ihned na místě zadržen, přičemž typová shoda se týká také jeho obuvi. Konečně tu je okolnost, že při zadržení dne 6. 3. 2015 obviněný u sebe měl mobilní telefon odcizený v kancelářích obchodní společnosti ManpowerGroup, s.r.o., čtyři SIM karty s telefonními čísly registrovanými na tuto obchodní společnost a obálku s údaji k další SIM kartě na telefonní číslo registrované rovněž na tuto obchodní společnost. Přitom o okolnosti, že tyto věci byly odcizeny dne 2. 3. 2015 v kancelářích obchodní společnosti ManpowerGroup, s.r.o., není pochyb. Za tohoto stavu není nic nelogického či z jiných důvodů nepřijatelného na zjištění soudů, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem útoku uvedeného v bodě 1 výroku o vině. Tímto zjištěním nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.

Pokud obviněný nesouhlasí s uvedeným zjištěním a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy vztahující se ke ztotožnění osoby pachatele, není to dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky obviněného zaměřené proti výroku o trestu, konkrétně proti výroku o uložení trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy.

Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Námitkami, podle kterých je uložení trestu zákazu pobytu „nepřiměřené a nadbytečné“, obviněný napadl výrok o uložení uvedeného trestu z hlediska jeho přiměřenosti. Námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu ovšem nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, k němuž došlo dne 20. 9. 2016, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 4. 10. 2017, ačkoli obviněný podal dovolání dne 21. 11. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. listopadu 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru