Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1272/2020Usnesení NS ze dne 20.01.2021

HeslaDovolací důvody
Krádež
Poškození cizí věci
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1272.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 205 odst. 1,2 tr. zákoníku

§ 228 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1272/2020-283

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání obviněného M. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 9 To 245/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 36/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2020, č. j. 6 T 36/2020-172, byl obviněný M. R. po zrušení výroku o vině (viz dále uvedené body 1. až 3. výroku o vině) a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 9 T 59/2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 5 To 334/2019, jakož i dalších výroků, které měly v uvedených výrocích svůj podklad, to vše podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku, shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, rovněž dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozhodnutí a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Obviněný se uvedených trestných činů dopustil podle dovozených skutkových zjištění jednáním spočívajícím v tom, že:

1. společně s neztotožněným spolupachatelem dne 20. 7. 2018 v době okolo 23:56 hod. v XY, ul. XY číslo popisné XY, vyčkali zaparkování a následného odchodu uživatelů vozidla Honda CRV, r. z. XY, nezjištěným způsobem, zřejmě za pomoci nalezeného klíče, vnikli do uzamčeného vozidla poškozeného A. A. S. H., který vozidlo při svém odchodu na dálku uzamykal a oba do vozidla neoprávněné vnikli a prohledali jej, následně se k vozidlu opětovně vrátili dne 21. 7. 2018 v 00:25 hod., kdy jej zřejmě za použití klíče obviněný odemkl, prohledal a ze zadního sedadla vozidla odcizil textilní batoh černé barvy v hodnotě 200 Kč, černou koženou peněženku v hodnotě 200 Kč s obsahem: řidičský průkaz vydaný v ČR na jméno poškozeného, občanský průkaz Saudské Arábie a 3x platební karta vydaná bankami v Saudské Arábii, přičemž doposud neztotožněný spolupachatel se při druhém vniknutí do vozidla pohyboval v blízkosti obviněného a při samotném vniknutí do vozidla se postavil na roh domu a hlídal okolí, aby je nikdo neviděl, a tímto jednáním byla poškozenému A. A. S. H. způsobena škoda na odcizených věcech ve výši 400 Kč,

2. společně s dosud neztotožněným spolupachatelem dne 28. 7. 2018 v době od okolo 18:35 hod. v XY – XY, ul. XY č. p. XY, vyčkali zaparkování a následného odchodu uživatelů vozidla VW Golf, r. z. XY, MPZ RUS, nezjištěným předmětem a způsobem, patrně za užití skeneru dálkového ovládání, univerzálního klíče či jiného obdobného elektronického zařízení, vyblokovali signál dálkového ovládání k uzamčení vozidla, kterým poškozený A. R. vozidlo při svém odchodu na dálku uzamykal, do vozidla vnikli a odcizili z něj sluchátka zn. Beast Audio černo-červené barvy v hodnotě 200 Kč, sluchátka zn. Apple v hodnotě 300 Kč, holící strojek zn. Phillips modré barvy v hodnotě 800 Kč, holící strojek zn. Phillips, zelené barvy v hodnotě 500 Kč, sportovní tašku zn. Under Armor v hodnotě 400 Kč, sportovní tašku zn. Nike, šedé barvy v hodnotě 400 Kč, sportovní tašku zn. Nike, černé barvy v hodnotě 300 Kč, sportovní tašku zn. Puma v hodnotě 400 Kč a oblečení blíže nespecifikovaného počtu a typu v celkové hodnotě 2 000 Kč, a tímto jednáním byla poškozenému A. R. na odcizených věcech způsobena škoda ve výši 5 300 Kč,

3. dne 4. 11. 2018 v době okolo 11:46 hod. v XY, v ul. XY, ve 2. podzemním podlaží bytového domu, se obviněný pokusil společně s M. P., který je pro tento skutek stíhán v samostatném trestním řízení, vloupat do zde zaparkovaného vozidla zn. Škoda Octavia, r. z. XY, majitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, přičemž nejprve oba nahlíželi přes zatemňovací fólii zatmavená okénka do interiéru vozidla a následně po předchozí vzájemné nonverbální komunikaci přistoupil obviněný k levým předním dveřím vozidla a v ruce držel rozbíječ na okna zn. Resqme s úmyslem rozbít okénko, přičemž k dokonání tohoto jednání nakonec nedošlo, neboť na zadních sedačkách vozidla byli ukrytí policisté, kteří plánovaný útok obviněných s cílem vloupat se do vozidla překazili, a ke škodě tak nedošlo,

4. společně s dosud neustanoveným spolupachatelem dne 10. 12. 2018 v době od 15:45 do 16:05 v XY - XY, na ulici XY, v blízkosti domu č. p. XY na podélném parkovacím stání, červeným kladívkem rozbil skleněnou výplň posuvných bočních dveří na pravé straně u zde zaparkovaného, řádně uzamčeného osobního motorového vozidla tovární značky Volkswagen Multivan, rakouské registrační značky XY, hnědé barvy, poté vnikl do vozidla, ze kterého následně odcizil notebook zn. Acer černé barvy, uložený v zelené brašně, 3x externí harddisk zn. Western Digital, každý o kapacitě 1 TB, a tašku s osobními věcmi poškozeného K. S. L., čímž způsobil poškozenému škodu odcizením věcí v celkové výši 22 475 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 7 748 Kč,

a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu Praha 7 ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. 25 T 96/2011, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2013, odsouzen mimo jiné i pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody nepodmíněně ve výši 24 měsíců, který vykonal dne 21. 3. 2018.

3. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 9 To 245/2020-224, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný v celém jeho rozsahu dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že provedené řízení vykazuje extrémní vadu v podobě nedostatečného zjištění skutkového stavu a učiněná rozhodnutí jsou nezákonná a protiústavní. Zmíněný dovolací důvod nelze vykládat restriktivně, neboť každá důvodná námitka ohledně porušení ústavních práv je v řízení o dovolání podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí. V daném řízení přitom bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť byl zcela chybně zjištěn skutkový stav, což se následně promítlo do chybného právního posouzení věci. Závěr, že spáchal skutek uvedený pod bodem 4. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, byl učiněn pouze na základě vzorku DNA, získaného z rozbitých hodinek nalezených na místě činu, ač od počátku řízení uváděl, že se jich dříve zbavil, a dále z kamerového záznamu ze samotného vloupání. Na tomto kamerovém záznamu však není vidět celý obličej zde zachycené osoby, přesto soudy obou stupňů odmítly důkazní návrh obhajoby na vypracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví antropologie. Je tedy evidentní, že v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, lze shledat zásadní vadu opomenutého důkazu, která vedla k nedostatečnému a nepřesnému zjištění skutkového stavu věci. V případě ztotožnění osoby na kamerovém záznamu jde vždy o subjektivní a obtížně přezkoumatelný úsudek pozorovatele, protože je zcela obvyklé, že více osob má shodné rysy. Pokud tedy má být totožnost osoby potvrzena či vyvrácena, jde o otázku odbornou, která měla být vyřešena přibráním zmíněného znalce. Opačný postup založil vadu tzv. opomenutého důkazu, neboť znalecký posudek může danou skutečnost objektivizovat. K tomuto obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se zásady volného hodnocení důkazů a důvodů pro neakceptování důkazního návrhu. Uzavřel, že odvolací soud nepřijetím, resp. opomenutím jeho důkazních návrhů zatížil své rozhodnutí vadou zakládající porušení základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť pouhé konstatování odvolacího soudu, které k tomuto důkaznímu návrhu učinil, nezakládá jeho řádné vypořádání. Pokud jde pak o hodnocení provedených důkazů, neodpovídá zásadě volného hodnocení, která nemůže být projevem libovůle rozhodujícího orgánu, ale musí se opírat o důsledné zhodnocení všech důkazů a nesmí vzbuzovat žádné pochybnosti o své správnosti.

5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že argumentace obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému podle § 265b odst. 1 tr. ř., neodpovídá, neboť uplatnil výhradně procesní námitky, které se vztahují k úplnosti provedeného dokazování a hmotně právního posouzení se netýkají. Trestní řád v § 2 odst. 5 a 6 nestanoví žádná pravidla pro rozsah důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti ani pro váhu určitých druhů či typů důkazů. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která má význam pro zjištění skutkového stavu. Na druhou stranu je nutno uvést, že řízení před soudem nesmí vybočit z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. V projednávané věci se soudy obou stupňů tímto řídily a svým povinnostem při dokazování a odůvodnění svého postupu dostály. Obviněného je nutno odkázat na protokol o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2020, kdy nalézací soud rozhodl o jeho důkazních návrzích, a to procesním usnesením, jež samo o sobě není třeba písemně odůvodňovat. Navíc z vlastního protokolu nevyplývá, že by obhajoba před skončením dokazování na tomto hlavním líčení vznesla návrh na doplnění dokazování v podobě požadavku na vypracování předmětného znaleckého posudku. Nalézací soud se nicméně v odsuzujícím rozsudku předmětnému důkaznímu návrhu věnoval v odst. 11., v němž vyjádřil své stanovisko o nadbytečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí. V posuzovaném případě tedy soudy dostatečně odůvodnily, proč považují skutkový stav za objasněný a proč proto není třeba provádět další dokazování. Porušení pravidel spravedlivého procesu pak nelze vyvozovat z toho, že soud neuzná za vhodné některý z navržených důkazů provést, pokud tak učinil proto, že z důkazů do té doby provedených je skutkový stav posuzované věci již bezpečně objasněn a svůj postup v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodní (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 či ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000).

7. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

10. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. V rámci zmíněného dovolacího důvodu se totiž nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

11. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

13. Obviněný v rámci svého dovolání výslovně tvrdil existenci opomenutého důkazu a ve své podstatě (ačkoliv nikoli výslovně) i existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.

14. K námitce týkající se existence opomenutého důkazu Nejvyšší soud uvádí, že k takové situaci nedošlo. Konkrétně obviněným zmíněný návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví antropologie, byl explicitně požadovaný až v odvolacím řízení (obviněný, resp. jeho obhájce, se totiž v hlavním líčení po přehrání kamerového záznamu vyjádřil tak, že osobám na něm není dostatečně vidět do obličeje a jedinou možností pro jejich ztotožnění by bylo zpracování znaleckého posudku z oboru antropologie, nicméně v závěru hlavního líčení po dotazu, jaké jsou důkazní návrhy, žádný takový požadavek uplatněn nebyl – č. l. 167 a 168 tr. spisu). Soud prvního stupně však jistou možnost návrhu nepřehlédl, stejně jako potom soud odvolací, a oba se s požadavkem obhajoby vypořádaly, tedy odůvodnily, proč by provedení důkazu bylo nadbytečné (k nadbytečnosti důkazu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), a to nejprve v rámci hlavního líčení zamítnutím všech důkazních návrhů obviněného procesním usnesením, a poté i v rozhodnutích (viz odst. 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 5. odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). Nejvyšší soud se pak s takovým hodnocením ztotožňuje. Nelze totiž souhlasit s tvrzením obviněného, podle kterého by rozpoznání osoby na kamerovém záznamu mělo být v daném případě (či nutně vždy) odbornou otázkou, kterou by pro složitost musel zodpovědět znalec. Osoba zachycená na záznamu se podívala přímo do kamery, a byť měla obličej zčásti zakrytý kapucí, popřípadě čepicí, oba soudy přesvědčivě dovodily, že rysy obviněného jsou na videozáznamu dostatečně rozpoznatelné.

15. Navíc je namístě doplnit, že se nejednalo o jediný, osamoceně stojící usvědčující důkaz, neboť na místě byly nalezeny hodinky obviněného (a to hned vedle kovového trnu, tedy obdobného nástroje, jakým už se obviněný do jiného vozidla pokoušel vloupat), na nichž byl zajištěn i vzorek jeho DNA. Opakované námitky obviněného ohledně toho, že hodinky, které byly nalezeny na místě činu, byly sice jeho, ale tyto ponechal z důvodu jejich nefunkčnosti na popelnici na jiném místě, a tedy jeho pachatelství nedokládají, byly soudy obou stupňů vyvráceny.

16. Mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry tudíž nelze dovodit žádný, natož extrémní rozpor. V podrobnostech, pokud se jedná o důkazní situaci, hodnocení důkazů a na to navazující zjištění, Nejvyšší soud odkazuje zejména na odst. 5. odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze a odst. 9. až 16. odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť není nutno v rámci dovolacího řízení skutečnosti uvedené v jimi vyhotovených odůvodněních plně reprodukovat.

17. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 1. 2021

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru