Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1261/2020Usnesení NS ze dne 08.12.2020

HeslaDovolací důvody
Zpronevěra
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1261.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1261/2020-821

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 12. 2020 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných L. P., nar. XY, bytem XY, a K. C., nar. XY, bytem XY, podaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 9 To 121/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 2/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. P. a K. C. odmítají.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 11. 2019, č. j. 3 T 2/2019-571, byly L. P. a K. C. uznány vinnými přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzeny k podmíněným trestům odnětí svobody - obviněná L. P. v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, obviněná K. C. v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obžalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené společnosti S. c. A., škodu ve výši 92 040 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, obviněné se dopustily uvedeného přečinu tím, že v období od 15. 1. 2018 do 2. 2. 2018, v sídle poškozené společnosti S. c. A., jejímiž byly zaměstnankyněmi na pozici recepčních, na adrese sídla společnosti v XY, po předchozí společné domluvě vystavily celkem 67 účetních dokladů – stvrzenek potvrzujících provedení hotovostních úhrad ze strany klientů ve prospěch poškozené společnosti, a na jejich základě převzaly od klientů finanční hotovost v souhrnné výši 148 437 Kč, přičemž z této přijaté hotovosti následně svému zaměstnavateli – poškozené společnosti, v úmyslu se neoprávněně obohatit a v rozporu se svými povinnostmi založenými pracovněprávním vztahem, neodevzdaly finanční hotovost ve výši 92 040 Kč, kterou si ponechaly pro vlastní potřebu, čímž poškozené společnosti způsobily škodu ve výši 92 040 Kč.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadly obě obviněné odvoláními, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 To 121/2020-720, podle § 256 tr. ř. zamítl. Pro úplnost je nutné uvést, že ze strany obou soudů bylo rozhodováno opakovaně. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 18. 6. 2019 tak, že obě obviněné pro danou trestnou činnost podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný skutek spáchaly. Městský soud v Praze pak z podnětu odvolání státního zástupce rozhodl dne 18. 9. 2019 pod sp. zn. 9 To 245/2019 tak, že se napadený zprošťující rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušuje v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. že se věc vrací soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí.

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podaly obě obviněné dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Obviněná L. P. namítla, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces v souvislosti s porušením jejího práva na obhajobu a principem rovnosti stran řízení tak, že soud prvního stupně získával důkazy procesně nepřípustným způsobem a odvolací soud tento jeho nezákonný postup pokryl svým potvrzujícím rozhodnutím. Nebyly provedeny obhajobou navrhované důkazy. Žádala o zajištění účetnictví poškozené společnosti, policejním orgánem však byly zajištěny pouze fragmenty, nikoli účetnictví celé. Svědkyně M. byla vyslechnuta mimo hlavní líčení a soudu zaslala dokumenty, ke kterým se obviněná nemohla vyjádřit. Soudkyně dva dny před hlavním líčením telefonicky hovořila se svědkem V. a nevyslechnutou svědkyní M., a poté při hlavním líčení provedla důkaz e-mailovou zprávou a listinami založenými na č. l. 546-548. Záznam o uvedených telefonátech byl učiněn až dodatečně. Obviněná namítla – v některých pasážích dovolání ne zcela jasným způsobem – i další postupy při provádění důkazů. Nesouhlasila, že by ke zhojení takto vytýkaných vad v rámci realizace důkazního řízení došlo v důsledku jejího postoje při hlavním líčení, protože v uvedeném směru nevznášela žádné námitky. Uvedený námitkový okruh uzavřela obviněná konstatováním, že důkazy na č. l. 527-548 byly získány nezákonně a jsou tedy procesně nepoužitelné.

6. V další části svého dovolání (bod IV.) obviněná shledává porušení svého práva na spravedlivý proces – práva na přípravu obhajoby, a to opět v souvislosti, že soud shromažďoval důkazy den před konáním hlavního líčení a obviněná neměla dostatek času se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim (na č. l. 546-548). Neztotožňuje se ani s argumentací soudkyně stran opatření důkazů popsaným způsobem, který soudkyně odůvodnila časovou nouzí. Uvádí, že samosoudkyně měla spis k dispozici celé dva měsíce a mohla tedy důkazy opatřit s časovým předstihem.

7. Obviněná v bodě V. poukazuje na opomenuté důkazy. Soudu navrhla doplnění dokazování, a to o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, který nechala vypracovat. Soud se však s jejím důkazním návrhem vypořádal naprosto nezákonně, když ji odbyl konstatováním o jeho nadbytečnosti. Obhajoba zadala zpracování znaleckého posudku a požadovala, aby byl proveden jako důkaz současně s výslechem znalce, dále svědkyně M. a také dalších osob, které by objasnily povahu komunikace soudkyně mimo hlavní líčení. Soud nepřipustil tento důkaz vyvracející jeho skutková zjištění, aniž to řádně odůvodnil. V neposlední řadě (bod VI.) pak výrok nalézacího soudu shledává obviněná neurčitým, neboť není zřejmé, kterých 67 dokladů je předmětem tohoto trestního řízení (obviněná poukazuje, že měly být v rozsudečném výroku konkretizovány).

8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval způsobem uvedeným v § 265k odst. 1 tr. ř. a napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

9. Obviněná K. C. namítla, že soudy dovozují vinu z jistých skutkových možností a konstruují si průběh skutkového děje tak, aby bylo za každou cenu prokázáno, že je vina na straně obviněných. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními pak shledává extrémní rozpor. Poukazuje na důkazy, které obhajoba navrhla, a které nebyly soudem provedeny. Zdůrazňuje položku „Peníze na cestě“ a vysvětluje, proč zastává názor, že ji částka z této položky (75 315 Kč) byla připočtena k tíži, a zároveň dodává, že kdyby měl soud kompletní účetnictví poškozené společnosti a byly by tak identifikovány všechny její finanční toky, nestalo by se tak. Rozporuje také konkrétní platby, které byly vloženy na bankovní účet dne 7. 2. 2018, a které jsou vyšší než 41 000 Kč, které obviněné odevzdaly svědkovi F. Podle obviněné mělo dojít k podrobnému zkoumání kompletního účetnictví společnosti nezávislým odborníkem. Konstatuje, že nebyl zachycen řádně stav pokladny ke dni předání obviněným a při jejím vrácení, nebyla provedena řádná inventura, pokladničku užívaly obě obviněné, poukazuje na praxi vybíráním peněz jednatelem z pokladničky na základě lístečku, nikoli oproti potvrzení. Obviněná uzavírá, že se jedná o jakýsi souhrn nepřímých důkazů, které však netvoří ucelený řetězec, na jehož základě by mohlo dojít ke shledání viny na jejich straně. Soudy se podle obviněné nevypořádaly ani s tvrzením, že si finance nechala pro svou potřebu. Poukazuje na to, že soudem nebyla vyvrácena ta skutková možnost, že by 67 vytýkaných dokladů nemohlo být vystaveno také někým jiným než obviněnými (jednatelem, ředitelkou). Doklady netvoří ucelenou řadu a obviněná shledává rozpory i mezi předáním a vedením fyzické pokladny a evidenci v systému Pohoda. Soud pak dle jejího přesvědčení vytvořil konstrukci, že za vedení pokladny v hlavní knize (tj. systém Pohoda) byly odpovědné obviněné a nesou tak odpovědnost za schodek, což je v rozporu s § 196 zákona o obchodních korporacích, podle kterého je odpovědný za vedení účetnictví jednatel společnosti. Na základě uvedených skutečností pak má obviněná za to, že v daném případě došlo k porušení principu in dubio pro reo, potažmo zásady presumpce neviny.

10. Závěrem tato obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a podle § 256l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc nově projednal a rozhodl.

11. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že na základě použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu se nelze úspěšně domáhat změny skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Nebyl shledán extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. V případě obou dovolání se jedná o námitky obdobné těm, jež byly použity již v obou fázích předcházejícího řízení. Většinu námitek pak tvoří výhrady skutkové povahy, ve kterých se jednalo pouze o presentaci vlastní verze skutkových zjištění a závěrů. Soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Byly prokázány ty podstatné skutkové okolnosti, které odpovídají přisouzené větě právní s tím, že obě obviněné měly svěřenu cizí věc (přijatou hotovost), kterou si přisvojily a způsobily tak na majetku poškozené společnosti větší škodu (92 040 Kč).

12. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněných K. C. a L. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

15. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

16. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

17. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

18. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

19. Obviněné v dovolání neuplatnily žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky přečinu, za který byly odsouzeny. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněných však primárně směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, popřípadě proti rozsahu dokazování, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jejich představě o skutkovém ději, a teprve ve vztahu k takto modifikovanému skutkovému stavu nabízí odlišné právní posouzení. Obviněné tak v dovolání neuplatnily žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení soudy zjištěného skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jejich námitek je zřejmé, že jimi vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.

20. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy extrémní rozpor neshledal. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Při formování svých skutkových zjištění se tak soudy opřely zejména o výpovědi svědků P. F., L. P., T. V., L. K. a dále o listinné důkazy. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

21. Pouze ve stručnosti a nad rámec již uvedeného lze doplnit k jednotlivým dovolacím námitkám.

22. S námitkami nezákonného opatření některých důkazů (těsně před hlavním líčením), se již vypořádal odvolací soud v bodě 17 svého rozhodnutí. Připustil, že listiny soud získal krátce před konáním hlavního líčení, nicméně tyto byly ve smyslu § 213 odst. 1 tr. ř. předloženy stranám k nahlédnutí a ty netrvaly na jejich čtení, tudíž byly provedeny procesně řádným způsobem. Nelze tedy namítat porušení práva na přípravu obhajoby, když obviněné nejen nepožádaly o odročení hlavního líčení za účelem podrobného seznámení se s nově zajištěnými důkazy, které navíc nebyly nijak rozsáhlé, ale ani nepožádaly o čtení těchto důkazů, aby se s nimi podrobněji seznámily u hlavního líčení. Záznam o způsobu získání těchto důkazů asistentkou soudkyně byl pak do spisu přiložen až dodatečně. Lze souhlasit s výhradou obviněných, že záznam o telefonickém hovoru, ve kterém bylo o předmětné listiny požádáno, měl být do spisu založen bezprostředně po provedení takového úkonu, nicméně lze konstatovat, ve shodě s názorem odvolacího soudu, že se nejedná o pochybení, které by zakládalo nezákonnost postupu při opatření těchto důkazů a tím méně to, že by řízení jako celek nebylo spravedlivé. Obě obviněné měly možnost se s předmětnými listinami u hlavního líčení seznámit, bylo plně na nich, zda budou či nebudou požadovat jejich čtení nebo požádají o odročení jednání za účelem jejich prostudování. Pokud byl záznam o opatření důkazů do spisu založen až dodatečně, pak jen z tohoto důvodu nelze úspěšně argumentovat, že by tímto způsobem opatřené důkazy byly získány nezákonným postupem a byly by tak procesně nepoužitelné.

23. Nelze ani souhlasit s námitkou obviněné L. P., že svědkyně M. byla vyslechnuta mimo hlavní líčení. Ze spisu vyplývá, že zmíněná osoba vůbec ve věci vyslechnuta nebyla a soudy se o této osobě ve svých rozhodnutí nijak nezmiňují. Tato osoba pouze soudu na jeho žádost zaslala výše zmíněné podklady, to však neznamená, že by byla v trestní věci vyslechnuta. Obdobně se nelze ztotožnit s námitkou obviněné spočívající v tvrzení, že e-mailová zpráva č. l. 546 nebyla stranám předložena k nahlédnutí, přestože ji soudkyně provedla jako důkaz. V protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 11. 2019 vyplývá, že jako listiny byly předloženy k nahlédnutí podle § 213 odst. 1 tr. ř. jen listiny na č. l. 547 a 548, nikoliv na č. l. 546. E-mail z č. l. 546 tedy v hlavním líčení jako důkaz proveden vůbec nebyl. Je také potřeba zdůraznit, že e-mail na č. l. 546 nemá žádnou důkazní hodnotu (což obviněná ani netvrdí), jedná se pouze o sdělení o zaslání listin (č. l. 547 a 548). Důkazní hodnotu tedy měly jen listiny na č. l. 547 a 548, které provedeny řádným způsobem byly.

24. Pokud obviněné namítly, že nebyly provedeny jimi navržené důkazy, je třeba uvést, že ani tato námitka není pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. podřaditelná. Nad rámec Nejvyšší soud s ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky poukazuje na to, že podle ustálené judikatury nejsou soudy povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Je namístě konstatovat, že v tomto případě soudy řádně zdůvodnily, proč považovaly doplnění dokazování o navržené důkazy za nadbytečné (č. l. 16-17 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 17 usnesení odvolacího soudu), a proto se nemohlo jednat o případ tzv. opomenutých důkazů. Správnost závěru, že v posuzovaném případě bylo rozhodnuto na dostatečném skutkovém podkladě, přitom nemohla být ovlivněna ani předložením úplného účetnictví poškozené společnosti, neboť celkový hotovostní příjem obviněných za vytýkané období byl znám již z dokladů ze systému Hobosoftu vystavených obviněnými. Obviněné měly smluvně převzatou odpovědnost za hotovostní finanční prostředky, které přijímaly do firemní pokladny na recepci a vystavovaly odpovídající účetní doklady, aniž by byly odpovědné za správnost celého firemního účetnictví. Ve vztahu k důkazním návrhům výpověďmi dalších svědků pak nalézací soud logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč spatřuje opatřené svědecké výpovědi za dostačující a věrohodné.

25. Ve vztahu ke stanovení výše škody pak soud logicky vypočítal chybějící částku, když sečetl částky zaplacené v rozhodném období v hotovosti na recepci a postupoval přitom podle systému Hobosoft dle dokladů vystavených obviněnými tj. 148 437 Kč a odečetl hotovost vydanou zaměstnancům oproti schváleným stvrzenkám tj. 15 397 Kč a hotovost předanou svědku F. ve výši 41 000 Kč. Škoda způsobená poškozené společnosti tak byla vypočítána ve výši 92 040 Kč. Výše škody byla stanovená jednoznačný způsobem nevzbuzujícím pochybnost. S ohledem na její stanovení pak není nutné, aby ve skutkové větě bylo vyjmenováno všech 67 dokladů, ze kterých byla výše škody vypočtená.

26. K námitce obou obviněných týkající se částky zaúčtované jako položka „peníze na cestě“, lze uvést následující. Jedná se o částku 75 315 Kč, která byla převedena dne 22. 1. 2018 z bankovního účtu poškozené společnosti ve prospěch spol. 4Dent, s. r. o., a poté byla na účet poškozené společnosti zpět připsána dne 7. 2. 2018, neboť bylo rozhodnuto o jiném způsobu financování závazku vůči spol. 4Dent, s. r. o. Nalézací soud se s touto skutečností podrobným způsobem vypořádal (na str. 16 rozhodnutí), specifikoval, o jakou platbu se jednalo, jak transakce probíhaly. K argumentaci obviněných, že pod touto položkou jsou uvedeny pouze hotovostní výběry z recepce, je na místě poukázat na skutečnost, že položka „peníze na cestě“ slouží dle účetní teorie k překlenutí časového nesouladu mezi účtováním pokladních dokladů a bankovních výpisů, a používá se při převodech mezi dvěma vlastními bankovními účty, např. mezi běžným a úvěrovým a k evidenci směnek na cestě. Nelze se tedy ani v tomto směru s obviněnými ztotožnit.

27. Nelze ani přisvědčit námitce obviněné K. C., že nebylo postaveno na jisto, jaký byl stav pokladny v době, kdy jim byla předána. Z protokolu o stavu pokladny (č. l. 113) plyne, že ke dni 12. 1. (bez uvedení roku), v 9.00 hodin byl stav pokladny 6 727 Kč, kontrolu pokladny provedla L. P., protokol je pak podepsán L. H. a spoluobviněnou L. P. Uvedeného dne byly na pracovišti přítomné obě obviněné, jak vyplývá z archů s docházkou (č. l. 114). Soudem pak bylo prokázáno, že obviněné samy měly řádně vést evidenci hotovostních plateb (ať už v systému Pohoda, nebo např. v excelové tabulce, příp. v papírové pokladní knize), tyto však svou povinnost nesplnily a data zadávaly nesprávně. Soud také prokázal, že většinu pracovní doby byly obviněné přítomny na pracovišti společně.

28. Soudy se také vypořádaly s námitkou obviněné K. C., že doklady mohl vystavit někdo jiný než obviněné (např. jednatel nebo ředitelka). Nalézací soud podrobně na č. l. 15 rozvedl, že každá z obviněných měla do systému Hobosoft i Pohoda vlastní přístupové údaje a pod těmito tiskly doklady o platbě. Nebylo prokázáno, že by někdo jiný tiskl pod přihlašovacími údaji obviněných, když ve společnosti každý disponoval svými přihlašovacími údaji.

29. Nelze se ztotožnit ani s námitkou, že obviněné nenesly odpovědnost za vzniklý schodek na pokladně, protože podle § 196 zákona o obchodních korporacích, podle kterého je odpovědný za vedení účetnictví jednatel společnosti. Z ustanovení § 196 z. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporací vyplývá jen obecné konstatování, že jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na žádost informuje společníky o věcech společnosti. Obviněným však není vytýkáno, že by nesprávně vedly účetnictví, ale že neoprávněně z pokladny společnosti, za kterou převzaly hmotnou zodpovědnost, odčerpaly částku ve výši 92 040 Kč. Nelze tedy jakkoliv zaměňovat odpovědnost jednatele za vedení účetnictví společnosti s odpovědností obviněných za nakládání s hotovostní z pokladny společnosti.

30. Souhrnně řečeno, na podkladě řádně provedeného dokazování byl spolehlivě zjištěn skutkový děj, jehož podstatou bylo, že obviněné využily svého pracovního zařazení a možnosti disponovat s hotovostí z poklady poškozené společnosti a cíleně si ponechaly finanční prostředky, o kterých věděly, že nenáleží jim, ale poškozené společnosti, a byly jim jen na krátkou dobu svěřeny. Tato zjištění z provedených důkazů logicky vyplývají a není mezi nimi žádný, natož extrémní rozpor. Námitky obviněných, kterými proti zmíněným skutkovým zjištěním soudů brojily, nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., a Nejvyšší soud neshledal žádný důvod ke zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze.

31. Nejvyšší soud proto dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovoláních rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 12. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru