Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 12/2020Usnesení NS ze dne 29.01.2020

HeslaDovolací důvody
Pokus trestného činu
Těžké ublížení na zdraví
Výtržnictví
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.12.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 21 odst. 1 tr. zákoníku

§ 145 odst. 1 tr. zákoníku

§ 358 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 12/2020-321

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný A. T., nar. XY v XY, Republika Uzbekistán, státní příslušník Republiky Uzbekistán, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 5 To 153/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 66/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný A. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2019, č. j. 67 T 66/2018-242, byl obviněný A. T. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 40 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného. Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 5 To 153/2019-286, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody a podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedeného pokusu zločinu a přečinu v podstatě tím, že dne 8. 7. 2018 kolem 02:05 hod. v baru V., v Praze 1, v podnapilém stavu nejdříve přistoupil ke stolu, u kterého vylil pivo, kvůli čemuž poté následovaly slovní výtky vůči němu, které kamarádka poškozené ukončila tím, že mu do obličeje vychrstla ze sklenice pivo. Na to obviněný zareagoval tak, že svou sklenicí na pivo se silným dnem o váze 290 g z nápřahu, razantně švihnul ze vzdálenosti 1 metru po poškozené J. D. R. a zasáhl jí touto sklenicí do hlavy nad pravým obočím. Sklenice se po zásahu do hlavy poškozené rozbila a způsobila jí hlubokou tržnězhmožděnou ránu nad pravým obočím délky 55 mm, přičemž toto zranění si vyžádalo léčení v délce 7-10 dnů, kdy poškozená byla v jeho důsledku omezena v běžném způsobu života po dobu 7-10 dnů zejména tím, že měla ztíženou možnost hygieny postiženého místa, přičemž při úderu sklenicí do hlavy, spojené s jejím rozbitím, může následný účinek střepů v obličejové části hlavy způsobit i mnohem závažnější poranění nebo poranění důležitého orgánu, např. řezné rány s přímým poraněním větších cévních a nervových pletení zde probíhajících, případně i s poruchou cítivých a hybných funkcí obličeje nebo poranění oka a nitroočních struktur s možností trvalé poruchy zraku, s možností vzniku takovýchto závažných poranění musel být přinejmenším srozuměn, jelikož je všeobecně známo, že na hlavě člověka jsou rozmístěny důležité orgány a že při úderu sklenicí může dojít k jejímu rozbití a pořezání obličeje od střepů.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jak jej kvalifikoval soud nalézací, ani pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jak jej kvalifikoval soud odvolací. S kvalifikací výtržnictví je schopen se ztotožnit. Nebylo vůbec prokázáno naplnění subjektivní stránky. V případě zavinění musí být prokázáno, že úmysl pachatele směřoval ke způsobení uváděného následku, byť postačuje i úmysl eventuální. Odvolací soud nesprávně posoudil skutek, pokud ho kvalifikoval jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, a to zejména vzhledem k absenci subjektivní stránky. V tomto směru se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který tuto kvalifikaci vyloučil. Zdůraznil, že jeho úmysl zcela očividně nesměřoval ke způsobení závažnějšího následku spočívající v těžké újmě na zdraví, a to ani v podobě úmyslu nepřímého. Odkázal na judikaturu a zdůraznil, že v případě posuzování subjektivní stránky je třeba u obviněného podrobně zkoumat jeho pohnutky, celkovou situaci, osobnost a jeho případný motiv. Odvolací soud ve výroku neuvádí konkrétní těžkou újmu, která mohla být způsobena, resp. přesně neuvádí, která vyjmenovaná zranění by měla korespondovat s § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Subjektivní stránka absentuje i ve vztahu k přečinu ublížení na zdraví, jak jeho jednání posoudil soud prvního stupně.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že o úmyslu obviněného směřujícího ke způsobení těžké újmy na zdraví nelze pochybovat právě s ohledem na vedení úderu zbraní a především na zacílení rány, kterou obviněný směřoval na hlavu poškozené do blízkosti oka, tedy na tu část hlavy, kde je uloženo centrum životně důležitých funkcí. Pokud obviněný udeřil poškozenou sklenicí do obličeje je jasné, že uvedené jednání bylo chtěné. Úder skleněným předmětem do oblasti hlavy je mechanismem, jehož následkem může být vážná porucha zdraví v některé z forem vymezených v § 122 odst. 2 tr. zákoníku. V projednávané věci takový následek reálně hrozil zejména v souvislosti s rozbitím sklenice a následným působením skleněných střepů na hlavu, obličej poškozené v oblasti oka. Poukázal, že úmyslem ve smyslu § 15 tr. zákoníku nelze rozumět pouze plánovité a rozmyslné jednání cílené k jedinečnému konkrétnímu účinku spojené s jasnou představou pachatele. Způsob zacílení a intenzita prudkého mrštění sklenicí do obličeje mladé ženy dostatečně jasně hovoří minimálně o srozumění pachatele těžce ublížit na zdraví poškozené. Právní kvalifikace užitá soudem druhého stupně je zcela přiléhavá.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku obviněného, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek, pokud ho kvalifikoval jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, a to zejména vzhledem k absenci subjektivní stránky, tedy absenci úmyslu způsobení následku. Obviněný k tomu dále namítl, že k závažnému následku v podobě těžké újmy na zdraví nemohlo jeho jednáním prakticky dojít. Skutek podle něj nelze kvalifikovat jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví. Této námitce nelze přisvědčit. I když si lze představit detailnější popis skutku ve výroku rozsudku soudu druhého stupně, ale tak jak je v něm popsán vystihuje všechny znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví, a to s ohledem na charakter, intenzitu a způsob útoku na poškozenou. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že obviněný s nápřahem mrštil po poškozené sklenici se silným dnem ze vzdálenosti pouhého 1 metru, a to takovou silou, že se sklenice rozbila o hlavu poškozené. Obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že s ohledem na intenzitu, razanci i zacílení útoku do obličejové oblasti hlavy poškozené, a to navíc těžším skleněným předmětem, kdy tento lze ve smyslu § 118 tr. zákoníku posoudit jako zbraň, může poškozené způsobit závažné poranění nebo poranění důležitého orgánu a způsobit jí tak těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku. K následku ve formě těžké újmy na zdraví přitom nedošlo zcela náhodně a nezávisle na vůli obviněného. Jednání obviněného proto bylo správně kvalifikováno jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Je přitom namístě konstatovat, že se soud druhého stupně s naplněním úmyslu ke způsobení těžké újmy na zdraví v odůvodnění svého rozhodnutí pregnantně vypořádal (odst. 9 rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil. Na základě shora uvedeného shledal Nejvyšší soud námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 13. 6. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až 8. 1. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).Poučení:

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru