Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1170/2020Usnesení NS ze dne 18.11.2020

HeslaDovolací důvody
Nebezpečné pronásledování
Ohrožování mravní výchovy mládeže
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
Vydírání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1170.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku

§ 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku

§ 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku

§...

více

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1170/2020-603

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 11. 2020 o dovolání obviněného M. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 9 To 87/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 T 71/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 1. 2020, č. j. 2 T 71/2019-449, byl obviněný M. K. shledán vinným pod bodem I) jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem II) přečinem nebezpečné pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku a pod bodem III) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, za které byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obžalovaný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené T. K., trvale bytem XY, okres Příbram na náhradu škody částku 2 500 Kč a náhradu nemajetkové újmy částku 25 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená T. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle učiněných skutkových závěrů se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že

pod bodem I) v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2018 do 9. 2. 2019 v místě jejich tehdy společného bydliště v bytě v ulici XY, okres Příbram, který společně obývali s T. K. a jejím synem nezletilým AAAAA (pseudonym) (nar. XY), kde vedli společnou domácnost a kde obžalovaný M. K. společně s poškozenou T. K. pečoval a podílel se na výchově jejího syna s jejím souhlasem, ohrozil rozumový, citový vývoj nezletilého AAAAA, když jej vystavil tomu, že nezletilý opakovaně byl přítomen tomu, že obžalovaný M. K. úmyslně, ve většině případů po předchozím užití návykové látky, fyzicky a psychicky týral poškozenou T. K. (nar. XY), a to tím způsobem, že opakovaně strkal do různých částí těla poškozené, kdy takto v jednom případě upadla na postel a narazila si žebra, avšak lékařské ošetření nevyhledala, dále poškozenou v různých situacích napadl opakovanými údery otevřenou i zavřenou rukou do oblasti hlavy, obličeje a zasazoval jí rány pěstí do hrudníku i zad, v jednom případě při takovém napadení byla poškozená povalena na zem, přičemž ze strachu poté z bytu společně se svým nezletilým synem AAAAA utekla; dále, poté co se poškozená vrátila ze zaměstnání, jí zakazoval, kamkoliv chodit, nesměla navštěvovat své známé, ani se s nikým kontaktovat, kontroloval jí mobilní telefon, a když se mu něco nelíbilo, tak poškozené mobilní telefon nejméně ve třech případech zničil, dále nutil poškozenou k neustálému uklízení, přičemž vše vyvrcholilo dne 9. 2. 2019, kdy opětovně fyzicky poškozenou napadl, a to údery pěstí do oblasti hrudníku a hlavy, kdy toto jednání poškozená oznámila Policii ČR a poté byl obžalovaný z bytu vykázán, v průběhu uvedené doby, kdy byla poškozená T. K. shora popsaným způsobem napadána, se nezletilý AAAAA opakovaně ukrýval před dalším násilím obžalovaného společně se svou matkou v pokoji nebo ze strachu před možným útokem společně utíkali z bytu, kdy jednání poškozená vnímala jako těžké příkoří, měla strach nejen o svůj život a zdraví, ale i svých dětí, i v nezletilém AAAAA uvedené jednání vzbuzovalo strach,

pod bodem II) od 10. 2. 2019 do 4. 7. 2019 před bytem i v bytě v ulici XY, okres Příbram, XY, okres Příbram, i na jiných místech okresu Příbram začal svoji bývalou partnerku T. K. (nar. XY) pronásledovat, když jí denně kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu, kdy jí denně zasílal 15 až 20 SMS zpráv, dále jí denně telefonoval, ke kontaktu s poškozenou používal dále e-mailové zprávy, vyhledával její přítomnost, a to v zaměstnání v Nemocnici v XY nebo v místě bydliště poškozené, nejméně ve dvou případech jí vyhrožoval fyzickou újmou, tak že synovi poškozené V. K. po telefonu sděloval vulgární výrazy a dále doslovně: .... „kdybych jí měl tu hlavu rozpůlit.. a ve druhém rozhovoru po sdělování vulgarit: .... „rozrazím jí hlavu“..„ a dále dne 27. 6. 2019 poté, co poškozená odjížděla ze zaměstnání, tuto předjel začal ji svým vozidlem „vybrzďovat", v důsledku čehož poškozená z obavy zastavila, kdy při tomto ji vytáhl z vozidla, napadl ji údery do rukou, a odvezl s sebou její kabelku, kterou poté poškozená nalezla ve školce, když si vyzvedávala syna, dále dne 1. 7. 2019 vyzýval poškozenou, aby vyšla z bytu, což ze strachu z obžalovaného odmítla a poté, co ji osočoval vulgárními výrazy, kamenem poničil okno bytu a z místa odjel, přičemž uvedené jednání vzbudilo v poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví i život a zdraví jejích dětí,

pod bodem III) poté, co bylo proti obžalovanému M. K. dne 17. 7. 2019 zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a přečin nebezpečné pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) trestního zákoníku, kde poškozená T. K. byla v procesním postavení svědka, i přesto této dne 3. 9. 2019 v 21.09 hodin zaslal z čísla XY textovou zprávu s úmyslem ji donutit, aby stáhla trestní oznámení na jeho osobu, které na něj podala dne 4. 7. 2019 v doslovném znění: „chci, aby si věděla, takhle sem tam byl každý den, vím o tvém kroku i kde si teď celou dobu sem držel hubu. Přes dva měsíce. Každé ráno i večer. Chci psa zajdeš na policajty stáhneš to jinak. Jinak tě lituju co se pak s tebou stane. Už je to zaplacený. Máš ráda svůj obličej, ráda se díváš do zrcadla. Za tvou faleš a lži. Pamatuj citáty sou pro dospělí a ne pro děti pak ti pošlu ftip. Karta i telefon za dvě minuty konci ve Vltavě. Já tě neoblboval jak ty mě já ne. Pro tvé dobro ti radim nehraj si s ohněm. Do platíš a zaplatíš. Čau.“, kdy uvedené výhrůžky v poškozené vzbudily obavu, že pokud nesplní požadavek obžalovaného, je schopen tyto výhrůžky splnit.

3. Tento rozsudek byl následně z podnětu odvolání státního zástupce rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 9 To 87/2020-536 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 1, 3 tr. ř. pak bylo znovu rozhodnuto tak, že se obviněný odsuzuje za výše popsanou trestnou činnost podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr.ř. zamítnuto jako nedůvodné.

4. Proti zmíněnému rozsudku krajského soudu podal obviněný dovolání, směřující do všech jeho výroků, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že soudy obou stupňů učinily vadná skutková zjištění a na to navazující nesprávné právní hodnocení. K bodu I), kterým byl uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, namítl, že se nedopustil žádného týrání své družky, poškozené T. K., neboť předpokladem pro to, aby se jednalo o týrání je jednoznačné rozdělení rolí v konfliktech, a to na osobu týrající a týranou. V jeho vztahu s poškozenou to však byla naopak poškozená, která vyvolávala hádky, takže pokud docházelo k eskalacím těchto konfliktů, šlo o konflikty samotnou poškozenou vyprovokované. Ve vztahu k přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, má za to, že byl odsouzen pouze na základě nepodloženého tvrzení poškozené, jejích kamarádek a známých, kteří měli jen zprostředkované informace. Nesouhlasí ani s tím, že by se měl jmenovaných trestných činů dopouštět pod vlivem návykových látek.

5. K bodu II), za který byl uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, namítl, že se žádného stalkingu vůči poškozené nedopustil, neboť není pravdou, že by T. K. od 10. 2. 2019 do 4. 7. 2019 před bytem i v bytě, v ulici XY, okres Příbram, v XY, okres Příbram a na jiných místech okresu Příbram začal pronásledovat a denně kontaktovat prostřednictvím mobilního telefonu. Pokud ji kontaktoval, bylo to pouze z toho důvodu, že chtěl vyřešit záležitosti související s jejich rozchodem. Pokud jde o údajné vytlačování poškozené na silnici, zdůraznil, že poškozená způsobila dopravní nehodu, neboť nedala přednost v jízdě jinému vozidlu. Na této dopravní nehodě žádnou vinu nenesl a nebyl v ní řešen policií.

6. V bodě III) dovolatel nesouhlasí ani s tím, že byl uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Tvrdí, že se žádného protiprávního jednání ani v tomto případě nedopustil, neboť dne 3. 9. 2019 ve 21:09 hodin nezaslal z čísla XY žádnou textovou zprávu, s úmyslem poškozenou donutit, aby stáhla trestní oznámení na jeho osobu, které na něj podala pro trestnou činnost zmíněnou shora. Vyslovil podezření, že si tuto SMS zprávu poslala T. K. sama, aby dosáhla jeho vzetí do vazby. Nikdy SIM kartu výše uvedeného čísla nevlastnil a tuto zprávu nepsal.

7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Poukázala na to, že obviněný napadá výlučně skutková zjištění soudu prvního stupně, a to pokud jde o řešení otázky, zda se vůbec odehrál skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, tedy zda proběhl způsobem v něm popsaným. Státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný zpochybňuje naplnění zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, ale jeho námitky vycházejí výlučně z jiného než soudy prokázaného skutkového stavu věci. Užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný se ve svém dovolání domáhá přezkumu samotných skutkových zjištění a žádá aplikovat normy hmotného práva na odlišný než soudy zjištěný skutek, a to v závislosti na zcela odlišném hodnocení provedených důkazů. Dovolací námitky jsou pouze opakováním těch, které již vznášel před soudy obou stupňů. Státní zástupkyně má za to, že skutkový stav byl soudy správně zjištěn. Vinu obviněného dovodily nejen z výpovědi poškozené T. K., ale i z výpovědí dalších svědků, z prohlídky těla poškozené, z údajů o kontaktování poškozené a jejího syna prostřednictvím mobilního telefonu. Obviněný se prostřednictvím své dovolací argumentace domáhá aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, přestože se soudy obou stupňů přiklonily k verzi zcela odlišné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

12. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

13. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale napadl primárně správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Jeho námitky tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

14. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

15. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného M. K. shledat nelze.

16. Při zjišťování průběhu skutkového děje bylo primárně vycházeno z výpovědi poškozené T. K., která detailně popsala průběh soužití s obžalovaným a jednotlivé fyzické i jiné ataky. Její výpověď potom koresponduje s výpovědi jejího syna nezl. AAAAA a výpovědi dalších svědkyň B., P., H., Š. a důkazy dalšími, zejména listinnými, konkrétně protokolem o prohlídce těla poškozené K. s fotodokumentací, fotodokumentací mobilního telefonu poškozené, přepisem volání obžalovaného synovi poškozené, protokolem o ohledání mobilního telefonu, facebookovou komunikací včetně videozáznamů, analýzou četnosti volání a přehledem odeslaných SMS zpráv, vyhodnocením telefonních čísel z telefonu obžalovaného, facebookovou komunikací z profilu poškozené a mobilního telefonu poškozené a výpisem volání synovi poškozené. Všechny tyto důkazy soudy zhodnotily nejen jednotlivě, ale i ve všech souvislostech způsobem, který nevzbuzuje žádné pochybnosti, neboť hodnotily důkazy v celém jejich rozsahu, přičemž nepominuly, že tvrzení poškozené K. není důkazem osamoceným, ale je podporován i ostatními přímými či nepřímými důkazy a celý soubor těchto provedených důkazů tak spolehlivě vyvrací obhajobu obžalovaného a činí jí nevěrohodnou, jelikož skutek doznává jen částečně, ale vinu zcela popírá.

17. Je nutné zdůraznit, že nezl. AAAAA byl přímým svědkem části jednání obžalovaného, které popsal v souladu s výpovědi poškozené, byť je nutné přihlédnout k jeho věku a rozumové vyspělosti (ročník XY). Svědkyně B. a P. nebyly přímo přítomny žádnému protiprávnímu jednání ve vztahu mezi poškozenou a obžalovaným, potvrdily však, že poškozená vykazovala stopy fyzického násilí, pokud jde o modřiny. Potvrdily, že se jim poškozená svěřila s tím, že obžalovaný se vůči ní chová agresivně a nevhodně. Svědkyně H. navíc byla i přítomna tomu, kdy obžalovaný v její přítomnosti poškozené vyhrožoval a rozbil okno jejího bytu kamenem. Obdobně se k informacím o soužití mezi poškozenou a obžalovaný vyjádřila svědkyně Š., která rovněž potvrdila, že viděla na těle poškozené stopy po násilném útoku v podobě modřin. Také je nutné zdůraznit k poškozené K., že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychologie nebyl zjištěn jakýkoliv motiv či důvod, proč by poškozená vypovídala nepravdu v neprospěch obžalovaného.

18. S ohledem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění soudů dříve činných ve věci je třeba akceptovat. Především bylo provedeno dostatečné dokazování, a provedené důkazy byly hodnoceny podle vnitřního přesvědčení zejména soudu prvního stupně, založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž byl vytvořen dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpovědí poškozené, která dostatečně přesvědčivě popsala opakující se násilné jednání, a to způsobem, který, i s přihlédnutím k osobnosti poškozené a absenci důvodů k cílené lži, nevzbuzuje pochybnosti. Tvrzení poškozené jsou současně v souladu s dalšími výše uvedenými důkazy. Není zde tudíž v konečném důsledku mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními žádný, natož extrémní rozpor.

19. Pokud jde o právní posouzení učiněných zjištění, obviněný, jak je zřejmé z obsahu dovolání, žádnou konkrétní argumentaci, kterou by je napadl, nepředkládá (vyjma obecné námitky tvrdící nenaplnění znaků aplikované skutkové podstaty, kterou však primárně odvíjí od jím tvrzených skutkových zjištění), tudíž se jí ani Nejvyšší soud s ohledem na limity stanovené v § 265i odst. 3 tr. ř. nijak blíže nezaobíral.

20. Hmotněprávní argumentace obviněného se vždy odvíjela od tvrzení odlišných skutkových zjištění. S ohledem na uvedené proto Nejvyššímu soudu jakýkoli podklad pro přezkum právního posouzení absentoval (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

21. K předloženému dovolání lze nakonec doplnit, že je v podstatě opakováním argumentace užité v odvolání, s níž se již dostatečně vypořádal Krajský soud v Praze, a tedy je možné v podrobnostech na jeho závěry odkázat.

22. Ve zcela obecném smyslu Nejvyšší soud dodává, že polemika dovolatele s důkazy a způsobem, jakým je soudy hodnotily a jaká skutková zjištění soudy na podkladě takovýchto provedených důkazů učinily, nenaplňuje hmotněprávní rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1219/2015). Na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

23. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 11. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru