Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1169/2011Usnesení NS ze dne 13.09.2011

HeslaTěžké ublížení na zdraví
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1169.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 145 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1169/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2011 o dovolání obviněného T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 50 To 41/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 119/2010 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 5 T 119/2010, byl obviněný T. M. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město v podstatě v tom, že obviněný T. M. v P. dne 14. 2. 2010 kolem 01.50 hodin v restauraci „R. u Š. r.“ za přítomnosti nejméně šesti jiných hostů a dvoučlenné obsluhy po předchozí slovní rozepři s dalšími hosty a servírkou M. Č. a poté, co k němu přistoupil poškozený P. H., který se zastal M. Č. a vyzval ho, aby zaplatil a opustil restauraci, obviněný vzal do ruky rozbitou půllitrovou sklenici se dnem a ostrými hroty a úmyslně udeřil poškozeného touto rozbitou sklenicí do pravé spánkové části hlavy, tím mu způsobil tři řezné rány na pravé tváři při přechodu v pravý spánek, a to na spodině jedné z nich s protnutím povrchní spánkové tepny, přičemž toto zranění by bez včasného lékařského operačního zákroku mohlo ohrozit život poškozeného šokem z krevní ztráty vedoucím až k jeho smrti. Podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město se poškozený v 03.00 hodin musel podrobit operaci, při níž mu byly na pahýlech protnuté spánkové tepny založeny podvazy, které zastavily krvácení, a při níž mu byla ošetřena i další, avšak již méně závažná poranění utrpěná při útoku obviněného.

O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 50 To 41/2011. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky a čtyři měsíce s tím, že podle § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině zločinem těžké újmy na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Toto posouzení skutku označil za nesprávné. Namítl, že jeho úmysl nesměřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví a že zranění poškozeného těžkou újmou na zdraví ani nebylo. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Soudy výstižně a přiléhavě vysvětlily, že zranění poškozeného spočívající v protnutí povrchní spánkové tepny je těžkou újmou na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení je těžkou újmou na zdraví vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, pokud má povahu poškození důležitého orgánu. Spánková tepna je součástí cévního systému a má význam pro zajištění krevního oběhu, konkrétně pro zásobení hlavy potřebným množstvím okysličené krve. Přitom řádně probíhající oběh krve je nepostradatelnou podmínkou všech dalších životních funkcí organismu. Je proto namístě považovat tepnu za důležitý orgán ve smyslu § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Přetnutí spánkové tepny je zraněním, z něhož vyplývá akutní nebezpečí pro život, protože vede k obtížně zastavitelnému krvácení vyžadujícímu sofistikovaný operační zákrok, který v posuzovaném případě spočíval v založení podvazů na pahýlech protnuté tepny. Jde tedy o zranění, které má povahu vážné poruchy zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku.

Námitka obviněného, že u poškozeného není možné konstatovat zohyzdění, je bezpředmětná, neboť zranění poškozeného nebylo posouzeno jako těžká újma na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. f) tr. zákoníku.

Akceptovat nelze námitku, podle které funkci povrchní spánkové tepny mohou nahradit jiné cévy nacházející se na hlavě. Obviněný z této námitky vyvozoval, že nejde o poškození důležitého orgánu. Význam poškozeného orgánu není možné posuzovat pouze podle toho, zda je jediným orgánem zajišťujícím příslušnou funkci a zda je v tomto ohledu nenahraditelným. I když jde o takový orgán, jakých je v lidském organismu více, a jeho funkci mohou převzít jiné orgány stejné povahy, není možné odhlížet od toho, jak je zdravotní stav zraněné osoby ovlivněn vyřazením funkce poškozeného orgánu v době činu. To má v posuzovaném případě ten význam, že funkci přetnuté povrchní spánkové tepny mohly jiné cévy převzít nikoli ihned v době činu, ale postupně až poté, co bylo zastaveno krvácení z přetnuté tepny. V době činu, kdy došlo k přetnutí povrchní spánkové tepny, rozhodně nemohly její funkci bez dalšího převzít jiné cévy. Akutní stav, který byl vyvolán přetnutím tepny a který ohrožoval život poškozeného nebezpečím vyplývajícím z možného vykrvácení, nejprve vyžadoval zastavit krvácení z přetnuté tepny a tím uvést organismus poškozeného do stavu, kdy funkci přetnuté tepny mohly postupně převzít jiné cévy. Namítaná nahraditelnost funkce povrchní spánkové tepny tedy rozhodně není důvodem pro úsudek, že nejde o důležitý orgán.

Závěr o závažnosti zranění poškozeného není nikterak dotčen ani námitkou, v níž obviněný poukázal na to, že poškozený několik hodin po incidentu opustil nemocnici. Poškozený sice odmítl hospitalizaci, ale jinak řádně docházel k ambulantnímu léčení. Přitom z nemocnice odešel až po provedení nezbytného operačního zákroku, který měl z hlediska jeho zdravotního stavu zásadní význam.

Vše, co bylo podstatné pro posouzení povahy, závažnosti a rozsahu zranění poškozeného i jeho léčení, soudy spolehlivě zjistily na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Vypracování tzv. revizního posudku, jak se toho dožadoval obviněný, bylo evidentně nadbytečné a soudy proto důvodně zamítly návrh obviněného na toto doplnění důkazů.

Pokud soudy došly k závěru o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k těžké újmě na zdraví jako následku jeho jednání, nelze jim nic vytýkat. Jednání obviněného záleželo v razantním útoku na hlavu poškozeného. Intenzitu útoku obviněný výrazně zesílil tím, že použil rozbitou sklenici a zasadil poškozenému úder ostrými hroty skla vyčnívajícími ze dna sklenice. Zranění poškozeného spočívající v přetnutí povrchní spánkové tepny bylo očividně adekvátním a i ze subjektivního hlediska obviněného snadno předvídatelným následkem podniknutého útoku. Za tohoto stavu je plně opodstatněný úsudek, podle kterého obviněný věděl, že svým jednáním může poškozenému způsobit vážné zranění, a pro případ, že ho způsobí, s tím byl srozuměn. Nic na tom nemění namítaná opilost obviněného. Jednalo se o prostou opilost na hranici mezi lehkým a středním stupněm (v krvi obviněného bylo zjištěno 1,47 promile alkoholu). V tomto stavu byl obviněný schopen sebekontroly jak z toho hlediska, že věděl, k jakému následku může vést, tak z toho hlediska, že s tímto následkem byl srozuměn.

Právní posouzení skutku jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku je evidentně v souladu se zákonem. Napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. září 2011

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru