Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1144/2016Usnesení NS ze dne 31.08.2016

HeslaKrádež
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1144.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 3 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1144/2016-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2016 o dovolání obviněného D. O., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 7 To 181/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 2 T 123/2015 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 2 T 123/2015, byl obviněný D. O. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 26 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 1 T 109/2015, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Sokolově v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 25. 9. 2015 a 28. 9. 2015 v S., R. ul., v areálu u domu čp. ... z palivových nádrží dvou zaparkovaných nákladních vozidel a jednoho stavebního stroje odčerpal celkem 550 litrů nafty, čímž poškozenému P. H. způsobil škodu ve výši 15 730 Kč, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 1 T 183/2011, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 14 měsíců, který vykonal dne 30. 8. 2014.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 7 To 181/2016, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že „skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako přečin krádeže, ačkoli se … o trestný čin vůbec nejednalo“. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, podle nichž je osobou totožnou s pachatelem činu. V tomto ohledu vyjádřil názor, že ze spáchání činu ho provedené důkazy neusvědčují. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek, který by plnil funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Povaha dovolacích důvodů, které jsou v zákoně taxativně vymezeny, jasně ukazuje na to, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právní posouzení skutku je v citovaném ustanovení míněno jako hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídá dovolání obviněného v části, v níž namítl, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako přečin krádeže a že tento skutek není trestným činem.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchá vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán.

Skutek, tak jak ho zjistil Okresní soud v Sokolově, evidentně vykazuje znaky uvedeného přečinu. Obviněný v dovolání neuvedl nic bližšího v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku nebyly podle jeho názoru naplněny skutkem, tak jak ho zjistil Okresní soud v Sokolově. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se vypořádat se zmíněnou částí dovolání, než rovněž jen obecně konstatovat, že zjištěný skutek vykazuje znaky uvedeného přečinu, a odkázat na odůvodnění rozsudku a napadeného usnesení.

Těžištěm dovolání byly námitky uplatněné v tom smyslu, že obviněný není osobou totožnou s pachatelem odcizení nafty a že provedené důkazy ho z odcizení nafty neusvědčují. Obviněný se tak dožadoval jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím pádem i změny skutkového zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu, a nahrazení tohoto zjištění závěrem, že jeho pachatelství nebylo prokázáno. Uvedené námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu v uvedené části dovolání obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Sokolově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem odcizení nafty ze zaparkovaných nákladních vozidel a stavebního stroje.

Okolnosti ztráty nafty z palivových nádrží nákladních vozidel a stavebního stroje byly zjištěny na podkladě svědecké výpovědi poškozeného P. H. st. a jeho syna, svědka P. H. ml., kteří ovšem neměli žádné vlastní přímé poznatky o osobě pachatele krádeže. Obviněný popřel, že by se dopustil odcizení nafty, avšak byl usvědčen výpovědí svědka D. L. a kamerovým záznamem, na němž bylo zachyceno dění v areálu, kde došlo k odcizení. Svědek D. L. popsal, jak v kritickou dobu přivezl obviněného na místo, vysadil ho, pak se pro něho vrátil a pomáhal mu nakládat kanystry. S výpovědí svědka koresponduje kamerový záznam, jímž bylo zachyceno to, že z vozidla řízeného svědkem vystoupil spolujezdec, který se jako jediný pohyboval po areálu a přinesl kanystry k vozidlu. V určité fázi záznamu se spolujezdec přiblížil ke kameře natolik, že to umožnilo identifikovat v něm obviněného. Za tohoto stavu měly soudy v důkazech přijatelný podklad pro zjištění, že pachatelem krádeže nafty byl obviněný. K porušení základního ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivé řízení nedošlo. To, že obviněný neuznává zjištění soudů, podle kterého je totožný s osobou pachatele, a že nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2016

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru