Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1127/2020Usnesení NS ze dne 04.11.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1127.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g, l) předpisu č. 141/1961 Sb.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1127/2020-243

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2020 o dovolání obviněného J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 3 To 485/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 140/2019 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 12. 2019, č. j. 2 T 140/2019-177, byl J. B. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

2. Zločinu loupeže se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v Modřicích dne 2. 8. 2019 kolem 15:05 hodin na polní cestě v místě zvaném Z. přistoupil k poškozené K. Š., nar. XY, která zde na chvíli zastavila během své jízdy na kole, a opakovaně jí říkal, že zde není jen tak a že potřebuje peníze. Když chtěla poškozená nasednout na kolo a odjet, postavil se tak, aby jí v odjezdu zabránil. Když poškozená nereagovala na jeho požadavek ohledně potřeby peněz, viditelně povytáhl nůž z pouzdra, které měl připevněné na opasku. Na to mu poškozená dala 400 Kč a on ji nechal odjet.

3. Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek v celém rozsahu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 3 To 485/2019-207, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vznesl námitky proti výroku o vině. Uvedl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily, je extrémní rozpor. Rozhodnutí je založeno na jediném osamoceném důkazu, a to na tvrzení poškozené, z něhož není patrné, jak se skutek přesně stal. Poškozená si nebyla jistá, zda kolo nejprve odložila a zda měl obviněný pouzdro s nožem u pasu. Vypověděla, že viděla ostří, což podle obviněného není možné vzhledem k velikosti nože a pouzdra a skutečnosti, že se jednalo o zavírací nůž. Z její výpovědi vyplynulo, že se obviněného bála už když přicházel. Podle jeho názoru zafungovala představivost poškozené. Žádnou pohrůžku násilí ve vztahu k ní nepoužil. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, nebo aby jej sám zprostil obžaloby.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání s žádnou z vznesených námitek neztotožnil, což odůvodnil s tím, že námitky nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod. Navrhl, proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

9. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

10. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.

11. Obviněný zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozené K. Š. prostřednictvím detailů, které jsou částečně pro posouzení věci bezvýznamné (odložení kola), částečně jsou zcela běžné a odpovídající vnímání člověka v situaci, kdy je vystaven ohrožující situaci (umístění nože na těle obviněného). Zcela přitom opomíjí jiné podstatné okolnosti, zejména své sdělení, že on zde není jen tak, které poškozená vnímala jako výhrůžku, a zejména fakt, že jí zastoupil cestu a bránil v odjezdu, což by již ve spojení s požadavkem na vydání peněz bylo možno v daném kontextu (liduprázdné odlehlé místo) hodnotit jako pohrůžku bezprostředního násilí. Jestliže obviněný zpochybňuje, že poškozená mohla vidět ostří nože, tak poškozená mohla mít na mysli čepel nože a je známo, že u některých zavíracích nožů je čepel částečně viditelná i v zavřené poloze. Nůž zajištěný u obviněného je na fotografii na č. l. 59 spisu sice zobrazen otevřený, podle jeho zahnutého tvaru je však pravděpodobné, že se právě o takový nůž jedná. Jde však o detaily, přičemž podstatné je, že není žádný důvod se domnívat, že by si poškozená vymyslela, že obviněný tak či onak s nožem manipuloval, respektive počínal si tak, aby si poškozená nože všimla a byla tím zdůrazněna pohrůžka ze strany obviněného.

12. Kromě toho není zřejmé, proč by poškozená, pokud by peníze obviněnému předala dobrovolně, např. ze soucitu, následně věc oznamovala policii. Obviněný byl pro ni neznámou osobou a neměla žádný důvod mu jakkoli škodit. Její výpověď lze na rozdíl od výpovědi obviněného hodnotit jako konzistentní, logickou a přesvědčivou. Soudy neměly žádný důvod jí neuvěřit. Četná předchozí odsouzení obviněného, mimo jiné právě i pro trestný čin loupeže, v rámci kterého se již násilí přímo dopustil, a pro trestný čin spáchaný za použití nože, byla pouze skutečností dokreslující.

13. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Brno-venkov na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.

14. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

15. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

16. Protože nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nepřicházelo v úvahu ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. v návaznosti na existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení předcházejícím napadenému usnesení o zamítnutí odvolání.

17. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

18. Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 15. 1. 2020 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného J. B. předložena dne 13. 10. 2020. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 11. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru