Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1095/2020Usnesení NS ze dne 04.11.2020

HeslaDovolací důvody
Podvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1095.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 209 odst. 1,3 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1095/2020-2219

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 o dovolání obviněného D. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 5 To 25/2020, trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 64/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2019, č. j. 6 T 64/2018-2049, byl obviněný D. H. shledán v bodu I./a) až p) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti a rozhodnuto bylo rovněž o vině a trestu spoluobviněného J. P. a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 a 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že společně se spoluobviněným J. P. s cílem získat peněžní prostředky, využívaje důvěry svědkyně A. M., nar. XY, na níž se obrátila s žádostí o pomoc obviněnému D. H., jeho matka, tj. sestra svědkyně A. M. svědkyně N. H., nar. XY, přesvědčili ji ke spolupráci spočívající v tom, že svědkyně A. M. mezi dny 5. 8. 2015 až 6. 4. 2016 založila společnosti C. B. S., IČO: XY, D. M., IČO: XY, E. A., IČO: XY, E. A., IČO: XY, E. P., IČO: XY, M. B., IČO: XY, O. R. C., IČO: XY, P. E., IČO: XY, P., IČO: XY, R., IČO: XY, S. E., IČO: XY, S. C., IČO: XY, S. a z. p., IČO: XY a U. W., IČO: XY, s tím, že takto založené společnosti budou následně se ziskem prodány, přičemž v souvislosti s výše uvedenými obchodními společnostmi následně svědkyně A. M. podle instrukcí spoluobviněného J. P. uzavřela k bankovním účtům obchodních společností smlouvy o kontokorentním úvěru s tím, že kontokorentní úvěry nebudou využity a budou převedeny společně s prodejem obchodních společností, k bankovním účtům pak předala spoluobviněnému J. P. veškeré doklady, včetně platebních karet, přičemž

a) dne 17. 8. 2015 v 11:00 hod. jako jednatelka společnosti C. B. S., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3911249329 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti C. B. S., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 25. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

b) dne 17. 8. 2015 v 11:28 hod. jako jednatelka společnosti S. a z. p., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3911261379 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti S. a z. p., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

c) dne 25. 8. 2015 v 8:37 hod. jako jednatelka společnosti D. M., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3912219359 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti D. M., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

d) dne 25. 8. 2015 v 9:02 hod. jako jednatelka společnosti E. A., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3912225329 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti E. A., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

e) dne 17. 8. 2015 v 11:15 hod. jako jednatelka společnosti M. B., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3911258399 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti M. B., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

f) dne 17. 8. 2015 v 11:40 hod. jako jednatelka společnosti E. P., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3911265329 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti E. P., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

g) dne 25. 8. 2015 jako jednatelka společnosti O. R. C., uzavřela na pobočce Komerční banky, a. s., XY, 120 00 Praha 2, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 10040087532616 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti O. R. C., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 4. 5. 2016 částka 17 750 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost P. C., jejímž prokuristou byl obviněný J. P., přičemž uvedená částka byla dne 4. 5. 2016 vybrána v hotovosti, a přes výzvy Komerční banky, a.s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 17 750 Kč,

h) dne 25. 8. 2015 jako jednatelka společnosti R., uzavřela na pobočce Komerční banky, a. s., XY, 120 00 Praha 2, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 10040087532027 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti R., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 11. 5. 2016 částka 18 990 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost P. C., jejímž prokuristou byl obviněný J. P., přičemž uvedená částka byla dne 11. 5. 2016 vybrána v hotovosti a přes výzvy Komerční banky, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 990 Kč,

ch) dne 25. 8. 2015 v 9:13 hod. jako jednatelka společnosti O. R. C., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3912227359 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti O. R. C., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

i) dne 25. 8. 2015 v 9:32 hod. jako jednatelka společnosti R., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3912242399 s limitem kontokorentu ve výši 20.000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti R., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

j) dne 25. 8. 2015 v 9:47 hod. jako jednatelka společnosti P. E., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 3912242399 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti P. E., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 27. 8. 2015 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost C., IČ XY, jejímž společníkem a jednatelem byl v dané době obviněný D. H., takto získanou částku dne 27. 8. 2015 vybral v hotovosti disponent účtu obviněný D. H., přičemž přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

k) dne 9. 2. 2016 za společnost O. M. C., uzavřela na pobočce Komerční banky, a. s., XY, 120 00 Praha 2, smlouvu o kontokorentním úvěru s limitem kontokorentu ve výši 30 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti O. M. C., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně převedena dne 6. 6. 2016 částka 25 990 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost P. C., jejímž prokuristou byl obviněný J. P. přičemž uvedená částka byla dne 7. 6. 2016 vybrána v hotovosti disponentem účtu obviněným J. P., a přes výzvy Komerční banky, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 25 990 Kč,

l) dne 12. 4. 2016 v 10:44 hod. jako jednatelka společnosti P., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 4223836399 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti P., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 12. 4. 2016 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu A. A., č. XY, přičemž z tohoto účtu byla tato částka téhož dne v hotovosti vybrána, a to N. H., a přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

m) dne 12. 4. 2016 v 11:18 hod. jako jednatelka společnosti S. E., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 4223831379 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti S. E., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 12. 4. 2016 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu S. C., č. XY, přičemž téhož dne byla částka 18 500 Kč dále z účtu společnosti S. C., opětovně bez vědomí A. M. převedena ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost P. C., jejímž prokuristou byl obviněný J. P. a přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

n) dne 12. 4. 2016 v 11:21 hod. jako jednatelka společnosti U. W., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 4223834369 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti U. W., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 12. 4. 2016 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu S. C., č. XY, přičemž téhož dne byla částka 18 500 Kč dále z účtu společnosti S. C., opětovně bez vědomí A. M. převedena ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost P. C., jejímž prokuristou byl obviněný J. P. a přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

o) dne 12. 4. 2016 v 11:26 hod. jako jednatelka společnosti S. C., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 4223835329 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti S. C., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 12. 4. 2016 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu č. XY, jehož majitelem byla společnost P. C., jejímž prokuristou byl obviněný J. P. a přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky ve výši 18 500 Kč,

p) dne 12. 4. 2016 v 11:30 hod. jako jednatelka společnosti E. A., uzavřela na pobočce České spořitelny, a. s., XY, Praha 5, smlouvu o kontokorentním úvěru č. 4223837359 s limitem kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl poskytován k účtu společnosti E. A., č. XY, přičemž z uvedeného účtu byla následně bez vědomí A. M. odčerpána dne 12. 4. 2016 částka 18 500 Kč ve prospěch účtu A. A., č. XY, přičemž z tohoto účtu byla tato částka téhož dne v hotovosti vybrána, a to N. H., a přes výzvy České spořitelny, a. s., nedošlo do dnešního dne k uhrazení dlužné částky 18 500 Kč,

a svým jednáním způsobili poškozené České spořitelně, a. s., škodu v celkové výši 259 000 Kč, a poškozené Komerční bance, a. s., škodu v celkové výši 62 730 Kč.

3. Současně byli obviněný a spoluobviněný J. P. zproštěni podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro další jednání, které bylo obžalobou posuzováno jako další dílčí útoky téže trestné činnosti. Proti této části rozsudku však následně podané dovolání nesměřuje.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a spoluobviněný odvoláními, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 3. 2020, č. j. 5 To 25/2020-2129, podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný D. H. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno, neboť nebyl prokázán jeho úmysl vylákat z bankovních ústavů finanční prostředky. Navíc bylo přistupováno rozdílně při posuzování jednání různých osob, protože A. M., N. H. a J. L. byly v postavení svědků, ačkoli stejně jako on přijali nabídku spoluobviněného J. P. k úkonům, které měly vést k založení a prodeji obchodních společností. Není zřejmá úvaha, jež by podkládala, že jeho jednání bylo motivováno snahou se neoprávněně obohatit, zatímco jednání svědkyň bylo důsledkem úspěšné manipulace ze strany spoluobviněného, i když svědkyně vykonaly úkony s právními důsledky (založení společností a účtů, předání údajů atd.), zatímco obviněný jen vybral z účtu peníze. Postup policejního orgánu, který některé osoby označil za svědky, mohl vést k nátlaku na ně, aby svědčily ve prospěch obžaloby (ač byly zapojeny do celé záležitosti shodně jako obviněný), tedy k nepřímému vydírání, v důsledku čehož by jejich výpovědi byly neplatné a ve věci by nastal stav důkazní nouze. Tvrdil, že jednal v dobré víře na návod spoluobviněného, svědkyním nevysvětloval, v čem bude jejich role spočívat, nebyl disponentem účtů k jejich společnostem a důvěřoval spoluobviněnému. O původu finančních prostředků, které z účtu své společnosti vybral, se dozvěděl až později, přičemž byl přesvědčen, že sloužily na transakční náklady při zakládání nových společností, resp. bylo výhodnější prodávat společnosti s finančním zázemím. O podvod by se jednalo, pouze pokud by vznik společností byl jen zástěrkou k čerpání peněz z bank. Navíc založené společnosti se spoluobviněný prokazatelně pokoušel prodat, resp. posléze byly převedeny do společnosti H. G. S., kde byl obviněný členem představenstva, za uznání pohledávek.

6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc přikázal tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., obviněný žádné konkrétní námitky nepředložil. S odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) t. ř. potom zpochybnil postup soudů při opatřování, provádění a hodnocení důkazů. V dovolacím řízení lze ovšem pouze hodnotit, zda byl zjištěný skutek odpovídajícím způsobem kvalifikován. Zmíněná zásada se neuplatní jen došlo-li nesprávnou realizací důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. O takový případ však ve věci nejde. Úvahy obviněného jsou spekulativní a vyplývají z jeho vlastní interpretace skutkových okolností. Soudy učiněná skutková zjištění však mají návaznost na provedené důkazy, přičemž podíl obviněného na trestné činnosti byl dovozen zejména na podkladě výpovědi spoluobviněného J. P. a svědkyně A. M. Byl proto odůvodněn závěr, podle kterého obviněný a spoluobviněný zneužili svědkyni jako živý nástroj, proto také na jejich trestní odpovědnost bylo nahlíženo různě. Desítky exekucí, kterým obviněný a spoluobviněný čelili, svědčily o vyřizování majetkových záležitostí z jejich strany na úkor věřitelů, což podkládalo i tvrzení spoluobviněného o tzv. vytloukání klínu klínem. Soudy proto obhajobě obviněného nepřisvědčily a logicky dovodily, s ohledem na jeho vědomost skutečností určujících povahu jeho jednání, úmyslné zavinění.

8. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

9. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

12. Obviněný své dovolání výslovně opřel nejprve o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jenž je dán, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. (srov. Šámal P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3157).

13. Obviněný ovšem žádné skutečnosti, které by podkládaly existenci podmínek podle § 30 tr. ř. a proto nutnost postupu podle § 31 tr. ř. v rámci svých námitek nepředložil, přičemž není úkolem Nejvyššího soudu potřebnou argumentaci dotvářet. Proto lze jenom konstatovat, že k naplnění předmětného důvodu nedošlo.

14. Dále obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.

15. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

16. V podaném mimořádném opravném prostředku obviněný v konečném důsledku zpochybnil i dovozenou právní kvalifikaci, nicméně především napadl správnost těchto zjištění. Námitky obviněného tedy v daném rozsahu směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

17. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

18. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného D. H. shledat nelze. Soudy obou stupňů zcela jasně a přehledně prezentovaly své úvahy ohledně zjištěného jednání. Z provedených důkazů, zejména z výpovědi A. M. a z listinných důkazů, resp. do jisté míry i z výpovědi J. P., jednoznačně vyplynulo, že obviněný se spoluobviněným v rámci společného postupu, poté, co k pomoci jim přesvědčili matku obviněného N. H. (pro útoky jí se týkající byli nicméně oba obvinění zproštěni obžaloby, neboť, navzdory silnému podezření, z důvodu jejího úmrtí byly některé skutkové okolnosti nejasné), obdobně pak i s její pomocí přesvědčili její sestru A. M. (obě ročník narození XY, resp. XY), aby na její jméno založili obchodní korporace a poté je se ziskem prodali. Následně A. M., která chtěla (avšak legálně) pomoci obviněnému jako synovci s finančními problémy, podle pokynů zejména spoluobviněného založila čtrnáct společností s ručením omezeným a současně pro ně sjednala smlouvy o kontokorentních úvěrech. Z těchto úvěrů pak spoluobviněný odčerpal výše popsané prostředky, které převedl jiným společnostem, a peníze obvykle obviněný nebo spoluobviněný v hotovosti vybrali. Shodný děj se opakoval ve všech popsaných případech, přičemž dluhy nebyly doposud obviněným ani spoluobviněným, kteří oba mají dlouhodobé finanční problémy a čelí řadě exekucí, uhrazeny. A. M. rovněž výslovně uvedla, že čerpání peněz z kontokorentů součástí dohody nebylo, bylo jí řečeno, že peníze z nich užijí až kupci společností do začátku svého podnikání. Spoluobviněný J. P. pak dodal, že finanční prostředky z kontokorentních úvěrů byly používány k tzv. vytloukání klínu klínem, tedy na hrazení předchozích nesplacených dluhů za vzniku nových.

19. V návaznosti na to je také zcela zřejmé, že policejní orgán (stejně jako následně další orgány činné v daném trestním řízení) správně vyhodnotil oba obviněné jak iniciátory a hlavní aktéry celého děje a A. M. a N. H. (ročník narození XY a XY) jako živé nástroje. Pokud obviněný nyní v dovolání dovozuje, že takový postup byl skrytým nepřípustným procesním nátlakem na svědky, a že jeho zesnulá matka a teta (které se jinak dispozic s obchodními korporacemi účastnily pouze ze snahy pomoci mu s jeho finančními problémy) v jeho neprospěch vypovídaly nikoli po pravdě, ale po určitém donucení, resp. aby se vyhnuly případnému vlastnímu trestnímu postihu, shledává takové tvrzení Nejvyšší soud zásadně neakceptovatelným.

20. Naznačená skutková zjištění jsou tak plně podložena provedenými důkazy a nejsou s nimi v žádném, natož extrémním rozporu. Naopak je nutné odmítnout námitky obviněného, podle nichž se celého děje, od obstarání svých blízkých příbuzných, aby se mohly stát společníky společností, po účast na finančních transakcích, účastnil bez vědomí všech souvislostí.

21. Zmíněné námitky tak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

22. Jsou-li potom právnímu posouzení podrobena právě tato skutková zjištění, a nikoli obviněným předkládaný, avšak vyloučený průběh skutkového děje, je zřejmé, že bylo zcela namístě jej posoudit jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se obviněný dopustil v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Prostřednictvím A. M. jako živého nástroje totiž za součinnosti se spoluobviněným uvedli poškozené bankovní ústavy v omyl tím, že budou splácet úvěrové prostředky, těmito ústavy poskytnuté, ač jim muselo být zřejmé, že se tak nestane.

23. Na uvedené nemá větší vliv skutečnost (zmíněná v dovolání), že společnosti byly k prodeji nabízeny (spíše neúspěšně), neboť i tak bylo s ohledem na finanční situaci obviněného a spoluobviněného zřejmé, že zaplacení dluhů mohlo být nejvýše spoléháním na velmi nejistou budoucí událost, v podobě dostatku peněz, která zjevně doposud nenastala. Rovněž dělba práce mezi oběma obviněnými, tedy že s penězi na kontokorentních účtech disponoval spoluobviněný (a obviněný je např. po převodu jeho společnosti vybral), zmíněné právní posouzení nevylučuje, když rozdělení rolí popsal spoluobviněný ve své výpovědi. Obviněným dovozovaný význam nemá ani uznání dluhu, které dne 11. 4. 2017 (viz č. l. 1632 trestního spisu) vyslovil za společnost H. G. S., ve vztahu k dluhům, které shora jmenované obchodní korporace objektivně měly a které stejně zůstaly neuhrazené.

24. Správnost předmětné kvalifikace pak není omezena jen na případy, v nichž by již založení obchodních korporací sloužilo jako zástěrka pro čerpání finančních prostředků, s cílem je nevrátit. Podvodným totiž může být i dílčí část pachatelem realizovaných kroků, nikoli nutně jím vymezený celý souhrn. Proto je zcela namístě dovodit, že obvinění sice zajistili založení obchodních korporací s cílem je následně prodat, nicméně následně zajistili u těchto subjektů také sjednání smluv o kontokorentních úvěrech, které vyčerpali, ač jim, jak již bylo řečeno, muselo být zřejmé, že s ohledem na svou finanční situaci (zmíněné vytloukání klínu klínem, tedy hrazení starších dluhů novějším) k jejich splacení nebudou mít prostředky, což se také v plném rozsahu stalo. Oba obvinění totiž byli již z dřívější doby zatíženi řadou dluhů, které nespláceli a které tak limitovaly jejich výdělečné možnosti. Čerpání úvěrových prostředků přitom A. M. zatajili, resp. přímo bylo sděleno, že se tak nestane, což závěr o podvodném úmyslu rovněž podkládá. Výběry peněz z kontokorentních úvěrů by potom v případě fungujícího podnikání v podobě prodeje „hotových“ obchodních korporací postrádaly smysl – mohlo být sice případně výhodné, jak tvrdili oba obviněný, mít doložené finanční možnosti nabízených společností, tedy jejich účet, resp. přiznaný úvěr, avšak nikoli v podobě úvěru vyčerpaného, navíc skrytě (před A. M.), tedy zjevně mimo rámec řádného podnikání.

25. Všechny znaky soudy dovozené a aplikované skutkové podstaty byly naplněny, a proto je namístě shledat vyslovenou právní kvalifikaci jako zcela správnou.

26. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného v části neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř., v části je sice podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jí nebylo možné přisvědčit. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

27. Je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 25. 3. 2020, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne

5. 10. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 11. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru