Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1090/2020Usnesení NS ze dne 20.10.2020

HeslaKrádež
Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1090.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1,2,4 písm. b) tr. zákoníku

§ 234 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1090/2020-589

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 10. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. P., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 55 To 298/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 16/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 1 T 16/2019, byl obviněný T. P. uznán vinným pod body ad 1 – 3 jednak zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen za tento skutek a za sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 6 T 81/2018, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2018, právně kvalifikovaný jako jednak přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a za sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 4 T 117/2018, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2018, právně kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Šumperk na dobu 2 let a 6 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z výše uvedených rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Obviněný se trestných činů dopustil tím, že 1) dne 27. 1. 2018 v době od 17:11 hod. do 17:20 hod. v Přerově, v plaveckém areálu, s úmyslem získat majetkový prospěch, poté, co si zakoupil vstup na plavecký bazén, v prostoru šaten vnikl bez zjevných stop násilí do uzamčené šatní skříňky č. 201, opatřené elektronickým zámkem na čip a v uvedené době užívané poškozeným A. P., ze které následně odcizil černou pánskou koženkovou peněženku v hodnotě 200 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, průkaz pojištěnce Průmyslové zdravotní pojišťovny, vše na jméno poškozeného A. P., dále funkční platební kartu České spořitelny, a. s., vystavenou na A. P., finanční hotovost 2 500 Kč, svazek osmi klíčů od domu v hodnotě 800 Kč, klíč od vozidla zn. Škoda Roomster s dálkovým ovládáním v hodnotě 1 000 Kč, mobilní telefon zn. Cube 1K55, černé barvy, dual SIM, s vloženými SIM kartami telefonních čísel XY a XY v hodnotě 500 Kč, kopii pracovní smlouvy, následně s těmito odcizenými věcmi odešel z prostoru šaten a z budovy plaveckého areálu, následně si za použití odcizeného klíče s dálkovým ovládáním na parkovišti před budovou plaveckého areálu zpřístupnil vozidlo zn. Škoda Roomster, r. z. XY, v hodnotě 100 000 Kč, vnikl do něj a z místa s ním odjel směrem k ulici XY i s dětskou sedačkou zn. Ferrari červené barvy v hodnotě 1 000 Kč umístěnou v tomto vozidle, čímž způsobil poškozenému A. P. škodu odcizením všech shora uvedených věcí v celkové výši 106 000 Kč, 2) dne 1. 2. 2018 v době od 19:26 hod. do 20:20 hod. v Brně, v plaveckém areálu, s úmyslem získat majetkový prospěch, poté, co si zakoupil vstup na plavecký bazén, v prostoru šaten vnikl bez zjevných stop násilí do uzamčené šatní skříňky č. 141, opatřené elektronickým zámkem na čip a v uvedené době užívané poškozeným M. Ž., ze které následně odcizil černou pánskou textilní tašku na doklady v hodnotě 720 Kč, černou koženou peněženkou zn. Horsefeathers v hodnotě 460 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, kartu pojištěnce VZP, vše na jméno poškozeného M. Ž., dále funkční platební kartu Sberbank a. s. a dvě funkční platební karty Air Bank a. s. na jméno poškozeného M. Ž., firemní funkční platební kartu American express poškozené společnosti ITW PRONOVIA, s. r. o., firemní tankovací kartu Shell a firemní tankovací kartu Euro oil poškozené společnosti ITW PRONOVIA, s. r. o., finanční hotovost 1 100 Kč, 20 Euro (dle kurzu uvedeného dne 505,40 Kč), firemní mobilní telefon zn. Sony Xperia XZ1 compact černé barvy v hodnotě 11 300 Kč s vloženou SIM kartou telefonního čísla XY poškozené společnosti ITW PRONOVIA, s. r. o., svazek klíčů od bytu a zaměstnání v hodnotě 205 Kč, klíč od firemního vozidla zn. VW Passat v hodnotě 3 300 Kč poškozené společnosti ITW PRONOVIA, s. r. o., osvědčení o registraci vozidla a zelenou kartu k vozidlu zn. VW Passat, r. z. XY, kapesní nůž zn. Victorinox šedé barvy v hodnotě 670 Kč, kašmírovou šálu fialovošedé barvy s kostkovaným vzorem v hodnotě 950 Kč, s těmito odcizenými věcmi odešel z prostoru šaten a z budovy plaveckého areálu, následně si za použití odcizeného klíče na ulici v blízkosti plaveckého areálu zpřístupnil vozidlo zn. VW Passat Alltrack, r. z. XY, v hodnotě 793 905 Kč náležející poškozené společnosti ITW PRONOVIA, s. r. o. a vnikl do něj a z místa s ním odjel blíže nezjištěným směrem, čímž způsobil poškozenému M. Ž. škodu odcizením jeho věcí v celkové výši 4 610,40 Kč a poškozené společnosti ITW PRONOVIA, s. r. o., IČO: 46965823, se sídlem Velká Bíteš, Vlkovská 595, v níž je M. Ž. finančním ředitelem, škodu odcizením v celkové výši 808 505 Kč, vozidlo bylo vráceno poškozené společnosti dne 13. 2. 2018, 3) dne 11. 2. 2018 v době od 13:44 hod. do 15:00 hod. v Přerově, v plaveckém areálu, s úmyslem získat majetkový prospěch, poté, co si zakoupil vstup na krytý bazén, v prostoru šaten vnikl bez zjevných stop násilí do uzamčené šatní skříňky č. 250, opatřené elektronickým zámkem na čip a v uvedené době užívané poškozeným J. H., narozeným XY, ze které následně odcizil zimní černozelenou pánskou bundu zn. Ziener v hodnotě 2 000 Kč, celokovové hodinky zn. Casio v hodnotě 2 000 Kč, čipovou kartu – klíč k vozidlu zn. Renault Clio v hodnotě 3 200 Kč poškozené Z. H., dotykový mobilní telefon zn. OnePlus 3T stříbrnočerné barvy s vloženou SIM kartou telefonního čísla XY v hodnotě 7 000 Kč, černou koženou rozkládací peněženku v hodnotě 10 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, průkaz pojištěnce VZP, vše na jméno poškozeného J. H., dále funkční platební kartu Moneta bank a. s. číslo XY, vystavenou na J. H., finanční hotovost 1 500 Kč, s těmito odcizenými věcmi odešel z prostoru šaten a z budovy plaveckého areálu, následně si za použití odcizeného klíče na parkovišti před budovou plaveckého areálu zpřístupnil vozidlo zn. Renault Clio, r. z. XY, v hodnotě 210 000 Kč, náležející poškozené Z. H., vnikl do něj a z místa s ním odjel i s osvědčením o registraci vozidla, zelenou kartou k zákonnému pojištění vozidla, slunečními brýlemi v hodnotě 400 Kč poškozeného J. H., dioptrickými brýlemi s plastovými obroučkami s fialovými postranicemi a bifokálními skly v hodnotě 3 500 Kč poškozené Z. H. umístěnými v tomto vozidle, čímž způsobil poškozenému J. H. škodu odcizením jeho věcí v celkové výši 12 910 Kč a poškozené Z. H. škodu odcizením jejích věcí v celkové výši 216 700 Kč, vozidlo bylo vráceno poškozené Z. H. dne 19. 3. 2018 a mobilní telefon zn. OnePlus byl vrácen poškozenému J. H. dne 26. 7. 2018, přičemž shora popsaných jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 2 T 52/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 2. 5. 2017, č. j. 55 To 57/2017-818, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 25. 11. 2017.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 55 To 298/2019, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

II.

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadl výrok o vině s tím, že napadené rozhodnutí spočívá v nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když skutky byly podle něj nesprávně právně posouzeny a nejsou správně právně kvalifikovány v souladu s ustanovením hmotného práva. Uvedl konkrétně, že vozidlo Škoda Roomster (pod bodem 1) po předchozím užívání z Přerova do Olomouce ponechal odstavené nad nemocnicí u vodojemu mezi auty a ve vozidle ponechal všechny věci včetně klíčů od vozidla. Obviněný uvedl, že si vzal pouze hotovost z peněženky a vozidlo chtěl použít na zpáteční cestu k bydlišti. Vozidlo Passat (pod bodem 2) bylo nalezeno v garáži v Prostějově, na ulici XY. Obviněný však uvedl, že vozidlo použil na cestu z Brna domů a ponechal ho u herny u sjezdu z dálnice v Prostějově, společně se všemi věcmi a klíči. Do garáže ho nikdy nezavezl a nebyla mu prokázána spojitost s garáží v Prostějově. U hlavního líčení, že svědek B. A. potvrdil, že vozidlo Passat bylo včetně klíčů ponecháno u sjezdu z dálnice na parkovišti. Obviněný uvedl, že požádal svého známého P., aby zavolal na policii, že vozidlo Passat stojí u sjezdu v Prostějově a vozidlo Škoda Roomster u vodojemu, ale tato skutečnost, že nebyla v rozhodnutí soudu vůbec zohledněna. Obviněný uvedl, že pan P. toto oznámení učinil dopisem Krajskému soudu v Olomouci, který odevzdal k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019, o čemž má obviněný podací lístek. Krajský soud tento důkaz opomenul a v usnesení nekonstatoval. Obviněný zdůraznil, že měl v úmyslu obnovit opětovnou dispozici s vozidlem vlastníkovi, proto také identifikoval místo, kde se vozidlo nachází. Nikdy neměl v úmyslu vozidla odcizit, jen je použít pro zpáteční cestu. Vozidlo Renault Clio (jednání pod bodem 3) odstavil 11. 2. 2018 v obci XY v okrese Prostějov v blízkosti hřbitova. Policií bylo nalezeno dne 11. 3. 2018, kdy již byl obviněný 14 dní ve výkonu trestu odnětí svobody. Pokud je mu tedy krajským soudem vytýkáno, že neoznámil vlastníkovi obnovení dispozice, tak obviněný uvedl, že tak učinil shora popsaným jednáním. Pokud jde o vniknutí do šatních skříněk, obviněný uvedl, že tyto vždy otevřel náhodně a na parkovišti pak hledal vozidla, ke kterým patří klíče. Uvedl dále, že nechtěl odcizit věci, které našel ve skříňkách, a proto je ve vozidlech vždy ponechal (platební karty, tankovací karty, klíče), jen jednou prodal mobilní telefon paní M. C. Obviněný uvedl, že v té době byl uživatelem drog a neměl dostatek peněz na jejich koupi. Jednal sice bezmyšlenkovitě, zkratkovitě, ale podle jeho slov, nikdy s úmyslem si dané věci ponechat. Obviněný má za to, že vzhledem k situaci, že chtěl vozidla jen použít k cestě domů, naplnil skutkovou podstatu přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Ponechal klíče ve vozidle a zároveň umožnil dispoziční právo vlastníka, když vždy ponechal vozidlo na veřejném místě, které bylo běžně dostupné. Pokud jde o platební karty, nikdy s nimi nemanipuloval, ale vždy je ponechal s ostatními věcmi ve vozidle. Obviněný má za to, že popsaný skutkový stav není zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku a nenaplňuje znaky této skutkové podstaty. Skutky podle obviněného vykazují znaky přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v dovolání toliko opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení a soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Státní zástupce odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů ve věci činných, kde je konstatováno v návaznosti na učiněná skutková zjištění, že tato skutková zjištění nevykazují ve vztahu k motorovým vozidlům znaky neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Obviněný sice automobily neužíval trvale, resp. neponechal si je, zároveň však motorová vozidla nevrátil, ani je nezanechal na takovém místě a za takových okolností, že by nad nimi mohli poškození snadno obnovit svou moc. Také podle státního zástupce se tak jedná o krádež ve smyslu § 205 tr. zákoníku, nikoliv o užívání cizí věci dle § 207 tr. zákoníku. Jestliže obviněný tvrdí, že učinil úkony, díky kterým měli poškození moc nad automobily znovu nabýt, pak toto tvrzení odporuje obsahu provedených důkazů. Státní zástupce uvedl, že krádeže se obviněný dopustil i ve vztahu k ostatním předmětům. Není podle něj podstatné, že si je neponechal či neměl v úmyslu si je ponechat. Podle státního zástupce je také správná právní kvalifikace jednání obviněného jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný si protiprávně opatřil nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla. Objektivní i subjektivní stránka přečinu tak byla naplněna, když soudy podle státního zástupce správně konstatovaly s odkazem na judikaturu existenci minimálně nepřímého úmyslu dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce neshledal ve věci existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

6. Obviněný do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nepodal repliku k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

III.

7. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

8. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

9. Podstatou dovolání obviněného je námitka, že skutky tak jak jsou popsány a zjištěny na základě skutkových zjištění, nejsou správně právně kvalifikovány. Obviněný se domnívá, že popsaný skutkový stav není zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nenaplňuje zákonné znaky této skutkové podstaty, když skutky vykazují podle něj znaky přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se touto hmotně právní námitkou, odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou. Nutno poznamenat, že obviněný tuto námitku uplatňoval již v řízení u soudu prvního stupně, který se jí zabýval a v bodě 7. svého rozhodnutí její nedůvodnost řádně odůvodnil. Shodnou námitkou obviněného uplatněnou v odvolání se zabýval rovněž soud druhého stupně pod bodem 6. svého rozhodnutí.

10. Obviněný v dovolání nesporuje průběh skutkového děje, jak je popsán ve skutkové větě rozsudku. Domnívá se však, že takto popsaný skutkový stav byl soudy nesprávně právně posouzen. Ačkoli obviněný obecně namítá, že popsaný skutek není zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nenaplňuje zákonné znaky této skutkové podstaty, ale skutky vykazují podle něj znaky přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku, podstatnou část argumentace směřuje proti právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu krádeže ve vztahu k vozidlům, které podle svých slov pouze dočasně užíval a použil je pouze k jednorázové přepravě, když vozidla vždy ponechal s klíčky od nich a dalšími věcmi ze skříněk, na jím uvedeném místě (Škoda Roomster – u vodojemu v Olomouci, Volkswagen Passat – u sjezdu z dálnice v Prostějově, Renault Clio – u hřbitova v obci XY, okres Prostějov). Obviněný se domnívá, že toto jeho jednání vykazuje znaky přečinu neoprávněného užívání cizí věci ve smyslu § 207 tr. zákoníku.

11. Obviněný byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným třemi útoky, a to podle právní věty tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech potrestán a způsobil takovým činem značnou škodu. V jednočinném souběhu s tímto zločinem se dopustil přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku.

12. Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Ze skutkových zjištění učiněných soudy na základě provedeného dokazování je nepochybné, že obviněný ve třech případech vždy v prostředí plaveckého areálu vnikl do uzamčených šatních skříněk užívaných v té době jinými osobami, odkud odcizil různé věci – peněženky, platební karty znějící na jména poškozených, občanské průkazy, řidičské průkazy, finanční hotovost, mobilní telefony, klíčky od vozů, atd. Následně vyhledal na parkovišti vozidla podle klíčů, které odcizil ze skříněk a vozidly odjel, když pouze ve dvou případech byla vozidla vrácena majitelům. Své jednání obviněný ostatně ani nesporuje. Je tedy nepochybné, že obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a čin spáchal vloupáním ve smyslu § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Je rovněž nepochybné, že obviněný byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán (ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku). Na naplnění kvalifikačního znaku podle odst. 4 písm. c) § 205 tr. zákoníku, tedy způsobení značné škody, se podstatnou měrou podílelo odcizení motorových vozidel.

13. Obviněný namítá, že nespáchal zločin zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ale toliko přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, když vozidla s dalšími odcizenými věcmi a klíčky od vozidel zanechal na jím uváděných místech.

14. Trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat.

15. Společným znakem obou trestných činů je to, že pachatel se zmocní cizí věci. Rozdíl je v tom, že v případě trestného činu krádeže si tím pachatel věc přisvojí, zatímco v případě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci sleduje jen to, aby věc přechodně užíval. Přisvojení ve smyslu § 205 odst. 1 tr. zákoníku znamená, že pachatel svým jednáním získá možnost trvalé dispozice s věcí. Přisvojení znamená zároveň vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí. Pachatel získává přisvojením možnost trvalé dispozice s cizí věcí, není však rozhodné, jak poté s věcí, co se jí zmocní, skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, kdy pachatel cizí věc po činu někomu daruje, odhodí ji nebo zničí apod. (ŠÁMAL Pavel. § 205. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012).

16. Naproti tomu má-li jít o přechodné užívání věci ve smyslu § 207 odst. 1 tr. zákoníku, musí jít o relativně krátkou dobu, po kterou pachatel s věcí disponuje a po které se věc vrátí do dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby. Pro jednání, které má povahu „přechodného užívání“, je příznačné, že pachatel věc vlastníku nebo jiné oprávněné osobě vrátí nebo ji alespoň zanechá na takovém místě a za takových okolností, že vlastník nebo jiná oprávněná osoba může snadno a rychle obnovit svou dispozici s věcí. Nejde o „přechodné užívání“, jestliže pachatel, byť věc sám fakticky užívá krátkou dobu, s věcí naloží tak, že vlastníku či jiné oprávněné osobě je možnost dispozice s věcí odňata zcela nebo na delší dobu, její obnovení je značně znesnadněno nebo je závislé na náhodě či jiné nejisté budoucí události apod. V tomto kontextu není významné, jak dlouho věc užívá pachatel, ale jak dlouho je z možnosti nakládat s věcí vyloučen vlastník či jiná oprávněná osoba, a nakolik je reálná možnost snadného obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby s věcí (viz přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1319/2017).

17. Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je jasné, že jednání obviněného bylo „přisvojením cizí věci“ ve smyslu § 205 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli „přechodným užíváním“ ve smyslu § 207 odst. 1 tr. zákoníku.

18. Námitky, podle kterých šlo o přechodné užívání vozidla, obviněný uplatňoval již v řízení před oběma soudy, avšak soudy obhajobu obviněného vyvrátily. Obviněný se k činu v podstatě doznal, uváděl však, že vozidla chtěl použít jen k cestě domů, chtěl se svézt, když ani další věci nechtěl odcizit, a proto je ve vozidle vždy ponechal (kromě finančních prostředků a v jednom případě telefonu).

19. Obviněnému lze přisvědčit v tom, že v případě přečinu neoprávněného užívání cizí věci – na rozdíl od trestného činu krádeže – platí, že pachatel neoprávněně užívá cizí věc po kratší dobu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 3 Tdo 285/2014), avšak ze zjištěného skutkového stavu zároveň nelze učinit závěr, že by obviněný měl v úmyslu po přechodném užívání obnovit oprávněné osobě její dispoziční právo s vozidlem. Ze skutkových zjištění a všech okolností případu je totiž nepochybné, že posuzovaný čin byl ze strany obviněného proveden nikoli z potřeby dopravit se domů (když místa, kde obviněný vozidla údajně odstavil, byla vždy na jiném místě odlišném od místa bydliště obviněného), ale čin byl proveden jednáním typickým pro krádež, zejména ve spojení s okolností, že obviněný s vozidlem směřoval do vzdáleného (pokaždé jiného) místa a přitom v cíli své cesty evidentně neučinil nějaké konkrétní kroky směřující k vrácení vozidla do dispozice poškozeného. Představa obviněného, že zanecháním vozidel s klíčky a dalšími odcizenými věcmi ze skříněk uvnitř vozu, na různých místech (vzdálených od míst, kde je obviněný odcizil), ač veřejně přístupných (jak namítá obviněný), splnil podmínku snadného obnovení dispozice poškozeného s vozidlem, je mylná, což oba soudy ve věci činné ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily. Ze skutkových zjištění vyplývá, že vozidla byla vždy nalezena policejním orgánem po několika týdnech a v jednom případě vozidlo nebylo nalezeno vůbec. Obnovení dispozice poškozených s vozidly tedy bylo nesnadné, neboť záviselo na nejistých budoucích okolnostech a rozhodně nevyplývalo z povahy samotného činu obviněného.

20. Za uvedeného stavu není nic nelogického či jinak nepřijatelného na závěru soudů, že jednání obviněného bylo i z hlediska subjektivní stránky odcizením vozidla ve smyslu znaků trestného činu krádeže, a nikoli jen jeho přechodným užíváním. Shodné platí i pro další, ze skříněk odcizené věci (peněženky, doklady, telefony, finanční hotovost, atd.). Právní kvalifikace skutku jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je v souladu se zákonem.

21. Soudy ve svých rozhodnutích logicky odůvodnily, proč předmětný skutek (ad1 – 3) po právní stránce nekvalifikovaly jako neoprávněné užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku, přičemž obhajobu obviněného v tomto konfrontovaly s jeho chováním (v celkovém kontextu dalších skutků).

22. Lze podotknout, že na poškozené nelze klást takový požadavek, aby snad sami podnikli vlastní pátrací činnost po vzdálených místech a svá vozidla hledali. Jak ostatně uvedl Nejvyšší soud v jednom ze svých dřívějších rozhodnutí „jestliže pachatel, který se zmocnil cizího vozidla, neumožní vlastníkovi tohoto vozidla snadné obnovení dispozice s ním, nelze skutek posoudit jako přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku. Takové jednání za splnění i ostatních podmínek totiž naplňuje znaky trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 289/2015). Nejvyšší soud tedy v tomto ohledu mohl uzavřít, že tato právní kvalifikace jednání obviněného je zcela přiléhavá a námitka obviněného o nesprávném právním posouzení skutku je zjevně neopodstatněná.

23. Pokud obviněný toliko obecně namítl, že v případě platebních karet s nimi nikdy žádným způsobem nemanipuloval, ale vždy je ponechal spolu s ostatními věcmi ve vozidle, čímž zřejmě namítal, že se nedopustil ani přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud také pouze obecně uvádí, že jde rovněž o námitku zjevně neopodstatněnou. Obviněný podle právní věty spáchal uvedený přečin tím, že si bez souhlasu oprávněného držitele opatřil nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla. Opatřením bez souhlasu oprávněného držitele je jakýkoli způsob nabytí platebního prostředku jiného. Jde o aktivní jednání pachatele směřující k neoprávněnému získání platebního prostředku jiného, v rámci něhož si ho opatřuje, ať již koupí, výměnou za jinou věc, krádeží, podvodem apod. Podle dikce § 234 odst. 1 se nevyžaduje, aby pachatel platební prostředek použil k placení zboží nebo služeb, popř. k inkasu hotovosti, nebo aby se o to pokusil. K trestnosti postačí pouhé jednání pachatele spočívající v tom, že sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného (ŠÁMAL Pavel. § 234 In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012).

24. Námitky, jež uplatnil obviněný ve svém dovolání, byly součástí jeho odvolacích námitek, které vznesl již v rámci odvolání podaného vůči rozsudku nalézacího soudu. Odvolací soud se s nimi v odpovídajícím rozsahu vypořádal. Opírá-li obviněný v dovolání své námitky rovněž o důkaz, který nebyl v původním řízení soudům znám (obviněným tvrzené oznámení pana P. dopisem krajskému soudu, když žádný takový dopis není obsahem trestního spisu, ani jím nebyl v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu důkaz proveden), není možno k těmto námitkám a novému důkazu v dovolacím řízení přihlížet. Tvrzení obviněného v dovolání, že o místě zanechání vozidel VW Passat a Škoda Roomster informoval svého známého pana P. a požádal ho, aby to zavolal na policii, je ale v zásadním rozporu s tím, že první uvedené vozidlo bylo nalezeno v podstatě až po dvou týdnech, a to v uzamčené garáži v Prostějově a druhé uvedené vozidlo nebylo nalezeno vůbec (viz str. 5 a 6 rozsudku okresního soudu).

25. Ze shora uvedeného je zřejmé, že hmotně právní námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly shledány zjevně neopodstatněnými. Proto bylo dovolání posouzeno jako zjevně neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto.

26. Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru