Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1074/2018Usnesení NS ze dne 04.09.2018

HeslaDovolací důvody
Pojistný podvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1074.2018.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1074/2018-14

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 9. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2018, č. j. 5 To 92/2018-365, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 110/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2017, č. j. 6 T 110/2016-333, byl obviněný J. D. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že v přesně nezjištěnou dobu od 28. 7. 2013 do 26. 8. 2013, na nezjištěném místě, ve vyhotovení smlouvy o životním pojištění s denní dávkou 1 000 Kč po dobu nezbytného léčení úrazu, kterou dne 28. 7. 2013 sepsala M. B. prostřednictvím poradce J. K. s ING Životní pojišťovnou N. V., bez jejího vědomí nahradil původní identifikační údaje poradce J. K. svými identifikačními údaji, kdy tyto opravy opatřil jejím podpisem a pojistnou smlouvu jako poradce podepsal, načež dne 26. 8. 2013 bez vědomí a souhlasu M. B. vyhotovil návrh na změnu pojistné smlouvy, jenž byl ING Životní pojišťovně N. V. doručen dne 13. 9. 2013, v němž bez jejího vědomí snížil denní dávku na 300 Kč a uvedený návrh opatřil jejím podpisem. M. B. by s takto provedenými úpravami nesouhlasila a za takovýchto podmínek by smlouvu neuzavřela.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 5. 2018, č. j. 5 To 92/2018-365, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud se nezabýval absencí motivu k popsanému jednání, když navíc z toho sám ani nemohl mít majetkový prospěch. Stejně tak soud nezohlednil běžnou praxi v pojišťovací společnosti, kdy kvůli pracovní vytíženosti byly předávány již podepsané listiny podřízeným, kteří byli v kontaktu s klienty. Nelze tedy postavit na jisto, že by jediným možným pachatelem byl právě on, neboť stejně tak jimi mohli být i J. K. nebo J. H. a s ohledem na tuto skutečnost soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám jej zprostil obžaloby, případně aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky přečinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, když pouze nabízí svoji verzi skutkového děje, která je však odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Obviněný tedy v dovolání neuvedl žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudem zjištěného skutkového stavu. S ohledem na uvedené nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit ani námitku obviněného, že se soudy nezabývaly absencí jeho motivu uvedený čin spáchat, neboť námitka o absenci motivu rovněž vychází z jeho vlastní verze skutkového děje, přičemž soudy se pohnutkou jednání obviněného zabývaly (str. 5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 odst. 8 usnesení soudu druhého stupně).

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, ale i výpověďmi svědků M. B. a J. K. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 4. 9. 2018

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru