Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 1014/2002Usnesení NS ze dne 11.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.1014.2002.1
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 152/03


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 1014/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 v Brně o dovolání obviněného F. U., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2002, č. j. 9 To 254/2002-814, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 63/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 3. 2002, č. j. 6 T 63/2001-783, byl obviněný F. U. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. § 250 odst. 2 tr. zákona byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně odkázal poškozenou E. P., a. s., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2002, č. j. 9 To 254/2002-814, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 1. 10. 2002 dovolání (okresnímu soudu bylo dovolání doručeno dne 2. 10. 2002), a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění dovolání namítá, že jeho úmyslem nebylo způsobit společnosti E. P., a. s., škodu, ale získat půjčku, kterou za pomoci Ing. F. také získal a kterou chtěl splácet a také ji dne 27. 8. 1999 zcela uhradil, což doložil účetními doklady. Je proto přesvědčen, že uhradil-li jak akontaci tak veškeré leasingové splátky, nezpůsobil společnosti E. P., a. s., žádnou škodu a pro absenci formálního znaku skutkové podstaty se nemůže jednat o trestný čin podvodu podle § 250 trestního zákona. Napadá věrohodnost výpovědi svědka Ing. F., který poskytnutí půjčky vyloučil a ze které soud vycházel, namítá, že ze strany společnosti E. P., a. s., nebyla přesně vyčíslena škoda a domnívá se, že způsob, jakým soud dospěl k vyčíslení škody nerespektuje zásadu presumpce neviny, když soud posuzoval provedené důkazy v neprospěch obviněného a že v pochybnostech o skutečné výši škody měl soud kvalifikovat jednání obviněného jen dle základní skutkové podstaty jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona. Napadené rozhodnutí je proto nesprávné a v rozporu s § 2 odst. 5 tr. řádu a § 125 tr. řádu, které stanoví požadavky na spravedlivý proces a řádné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství v Brně se k dovolání obviněného nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí pouze správnost hmotně právního posouzení skutku zjištěného soudem I. a II. stupně.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když - námitkou směřující proti způsobu vyčíslení škody soudem a námitkou, že uhradil všechny splátky leasingových smluv - zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně „způsobil poškozené E. P., a. s., škodu ve výši 350.155.40 Kč“. Vytýká-li obviněný soudu, že neuvěřil jeho obhajobě, ale naopak vycházel z výpovědi svědka F., pak ani v tomto případě se nejedná o námitku proti právnímu posouzení skutku, ale proti hodnocení důkazů soudem, který, pokud by uvěřil výpovědi obviněného, že postupoval daným způsobem po předchozí dohodě s ředitelem firmy Ing. F., nedospěl by k závěru, že někoho uvedl v omyl a že způsobil na cizím majetku škodu.

Rovněž námitka, že soud měl v pochybnostech o skutečné výši škody jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona, tedy podle základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, směřuje proti nesprávnému skutkovému zjištění věci (ve své podstatě totiž opět směřuje proti skutkovému zjištění soudu, že obviněný svým jednáním škodu ve stanovené výši způsobil) a teprve až následně proti nesprávnému právnímu posouzení.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2002

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru