Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 9/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2020

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.9.2020.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 9/2020-2220

USNESENÍ

Nejvyšší soud ve věci obviněného L. T., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 7/2015, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2020 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci v řízení o povolení obnovy trestního řízení a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Hradci Králové neodnímá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 6 T 7/2015, byl obviněný L. T. uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku byl obviněnému uložen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 6 T 3/2014, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z téhož dne, sp. zn. 11 To 214/2014. Uvedeným rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 6 T 7/2015, bylo rozhodnuto o vině a trestu také u obviněného L. V., nar. XY. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.

2. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění a státní zástupce. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 2 To 81/2018, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu u obou obviněných a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému L. T. uložil podle § 173 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 5 let. Zároveň podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 6 T 3/2014, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z téhož dne, sp. zn. 11 To 214/2014. Nově rozhodl také o trestu u obviněného L. V. Podle § 256 tr. ř. odvolání L. T. zamítl.

3. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali oba obvinění dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1185/2019, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl.

4. Nejvyššímu soudu byl dne 3. 2. 2020 Krajským soudem v Hradci Králové předložen trestní spis 6 T 7/2015 k rozhodnutí o návrhu obviněného L. T. na delegaci s tím, že dne 23. 12. 2019 podal obviněný prostřednictvím obhájce (č. l. 2156 a 2205 tr. spisu) návrh na povolení obnovy řízení. Návrh na povolení obnovy řízení a jeho doplnění podal u Krajského soudu v Brně s vědomím, že se jedná o soud, který není k jeho projednání příslušný. Součástí návrhu na povolení obnovy řízení je návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Důvodem takového podání jsou pochybnosti obviněného o nepodjatosti příslušného Krajského soudu v Hradci Králové.

5. Podáním ze dne 23. 12. 2019 učinil obviněný prostřednictvím obhájce návrh na povolení obnovy řízení (který následně doplnil). V úvodu, v části pod bodem I. uvedl, že je mu známo, že je k jeho projednání příslušný Krajský soud v Hradci Králové, avšak podle obviněného skutečnosti uvedené v návrhu na povolení obnovy vzbuzují důvodné pochybnosti o nepodjatosti příslušného soudu, a proto současně činí návrh na postup podle § 25 tr. ř., na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání Krajskému soudu v Brně, případně jinému soudu téhož druhu a stupně. Obviněný dále dodal, že podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podal stížnost na průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové a rovněž podal oznámení, na jehož podkladě lze podle obviněného učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu orgány činnými v trestním řízení s působností v Královéhradeckém kraji a domnívá se, že řízení o těchto jeho podáních, by mohla ovlivnit řízení o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. V části pod bodem II. shrnul dosavadní průběh řízení před soudem a citoval rozhodnutí soudů v jeho věci činných. V části pod bodem III. se pak obsáhle a podrobně zabýval svými námitkami proti způsobu, jak bylo trestní řízení proti jeho osobě vedeno. Zdůraznil, že opakovaně poukazoval na to, že vyšetřující orgán M. J. navázal intimní poměr se svědkyní J. T., tehdejší manželkou obviněného. Uvedl, že právě proto byl v pořadí druhý rozsudek ve věci zrušen. Obviněný se dále obsáhle vyjadřoval k tomu, jak tato skutečnost nepříznivě ovlivnila průběh řízení proti jeho osobě a namítá použitelnost všech procesních úkonů provedených M. J. a R., kterému byl M. J. přímým nadřízeným. Jednání jmenovaného naplnilo znaky procesní podjatosti a úkony jím provedené nemohou být podle obviněného podkladem pro další rozhodnutí ve věci. Obviněný v této souvislosti namítá nedostatečný způsob zjišťování skutkového stavu věci i to, že se soudy obou stupňů nedostatečně vypořádaly s vadami v přípravném řízení. V další části uvádí důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř. V doplnění návrhu na povolení obnovy řízení ze dne 13. 2. 2020 pak také uvedl, že byl na něj ze strany orgánů činných v trestním řízení vyvíjen nátlak, aby jeho výpověď korespondovala s představami J. T. Ta byla podle jeho aktuálních informací jako klíčová svědkyně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, má ale zázemí na území USA, kde delší dobu opakovaně pobývala. Proto, s ohledem na význam její svědecké výpovědi, tuto skutečnost sděluje soudu v souvislosti s předpokládanými úkony při posuzování návrhu na obnovu řízení, k případnému využití prostředků podle § 282 odst. 1, 2 tr. ř.

6. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.

7. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána.

8. Podle § 281 odst. 2 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo m. j. pravomocným rozsudkem, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tímto soudem je v této trestní věci Krajský soud v Hradci Králové, jehož příslušnost ani obviněný nesporuje.

9. Pokud jde předložený návrh na delegaci, obviněný v něm v podstatě vyjádřil svou nedůvěru ve spravedlivé, nestranné a objektivní rozhodování celého Krajského soudu v Hradci Králové o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. je přesvědčení obviněného, že se soudy, v řízení které skončilo pravomocným rozhodnutím o jeho vině a trestu, dostatečně nevypořádaly s vadami, kterými bylo trestní řízení, především pak přípravné řízení, zatíženo. Nejvyšší soud však v argumentech obsáhle rozváděných v návrhu na povolení obnovy řízení obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup jakým je postup podle § 25 tr. ř.

10. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že námitky obviněného týkající se údajně nesprávného zjištění skutkového stavu věci, jakož i námitky stran nedostatečného dokazování či nesprávného hodnocení důkazů nejsou a nemohou být předmětem řízení o návrhu obviněného na delegaci. Tyto otázky jsou a v tomto případě také byly řešeny v řízení před soudem (viz rozhodnutí soudů ve věci činných, Krajského soudu v Hradci Králové, Vrchního soudu v Praze a nakonec i Nejvyššího soudu v řízení o dovoláních obviněných). V této souvislosti Nejvyšší soud s ohledem na obsah trestního spisu poukazuje na to, že v průběhu trestního řízení byla skutečně shledána určitá procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení, jak na ně poukazuje obviněný v návrhu na povolení obnovy řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 2 To 44/2016, na č. l. 6, sv. VIII. tr. spisu sp. zn. 6 T 7/2015), která však byla v dalším řízení napravena. Obviněný i přes to nadále považuje rozhodnutí soudů v jeho věci za nesprávná.

11. Obviněný zjevně své přesvědčení o neschopnosti všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové nestranně rozhodnout o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, postavil na svém subjektivním vnímání dosavadního průběhu trestního řízení proti jeho osobě a na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování orgánů činných v trestním řízení v jeho věci. Podstatné je, že nelze jako důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř. akceptovat námitku, že by snad obviněným uváděné skutečnosti mohly ovlivnit způsob rozhodování soudu (všech soudců) o jeho návrhu na povolené obnovy řízení, jak se domnívá obviněný a učinit celý Krajský soud v Hradci Králové neschopným rozhodnout objektivně a nestranně v trestní věci obviněného.

12. V obecné rovině Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.

13. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013]. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997).

14. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

15. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru