Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 58/2020Usnesení NS ze dne 19.11.2020

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.58.2020.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 58/2020-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 19. 11. 2020 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného D. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 110/2020, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti, takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud ve Zlíně.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi podal dne 16. 9. 2020 u Okresního soudu v Břeclavi obžalobu (č. l. 182 tr. spisu) na obviněného D. B. pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.

2. Tohoto zločinu se měl obviněný dopustit tím, že (zkráceně) dne 23. 8. 2014 v Zádveřicích, okres Zlín, v blíže nezjištěném motorestu, požádal prostřednictvím zástupce Českomoravské stavební spořitelny, a. s., L. I. o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření s výší úvěrového rámce 830 000 Kč, přičemž na základě výše uvedeného byla žádost schválena a obviněný uzavřel dne 14. 9. 2014 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření s podmínkami uvedenými konkrétně v obžalobě, přičemž přestože do žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že prostředky získané z úvěru užije za účelem údržby, rekonstrukce, změny či modernizace rodinného domu, užil je v části jiným způsobem, a takovým jednáním způsobil Českomoravské stavební spořitelně, a. s., se sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10, škodu ve výši 506 977,26 Kč.

3. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 10. 2020, č. j. 2 T 110/2020-191, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Okresní soud v Břeclavi konstatoval, že není místně příslušný k projednání obžaloby, na což byl ostatně i upozorněn státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Břeclavi přípisem na č. l. 185 při jejím podání. Pro určení místní příslušnosti je podstatné, na kterých místech byl trestný čin spáchán. V případě žalovaného jednání je jím místo, kde mělo dojít ke sjednání úvěrové smlouvy. Podle soudu je v daném případě tímto místem obec Zádveřice, okres Zlín, jak vyplývá z výpovědi obviněného na č. l. 14, resp. i z úředních záznamů, v nichž byli dotazováni I. K. a P. K. (č. l. 114 a 115 tr. spisu). Jednáním pak měla být způsobena škoda Českomoravské stavební spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 10, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10. Podle okresního soudu se jedná o tzv. distanční delikt a v úvahu tak přichází místní příslušnost dvou soudů k projednání věci, a to Okresního soudu ve Zlíně, v jehož obvodu se nachází obec Zádveřice, a Obvodního soudu pro Prahu 10, v jehož obvodu došlo ke vzniku škody u poškozené Českomoravské stavební spořitelny, a. s. Není však dána příslušnost Okresního soudu v Břeclavi. Proto byla věc předložena Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému Okresnímu soudu ve Zlíně a Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

4. Sporná byla tedy otázka místní příslušnosti. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. dospěl na základě předloženého spisového materiálu k závěru, že obžaloba byla podána u místně nepříslušného Okresního soudu v Břeclavi.

5. Ustanovení § 18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.

6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení (podle primárního hlediska) soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, a místo, kde nastal nebo měl nastat následek (resp. účinek) trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt. Místem spáchání trestného činu podvodu, je-li v konkrétním případě distančním deliktem, tedy může být jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil.

7. Aplikujeme-li výše uvedené zásady na tento případ, je zřejmé, že se jedná o distanční delikt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 7 Td 19/2018). Obviněnému je kladeno za vinu spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Podle právní věty se ho měl dopustit tím, že při sjednání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak značnou škodu. Konkrétně měl obviněný podle skutkové věty při sjednávání úvěrové smlouvy uvést, že peníze získané z úvěru užije za účelem údržby, rekonstrukce, změny či modernizace rodinného domu, ač pak se získanými finančními prostředky naložil jinak, čímž způsobil škodu Českomoravské stavební spořitelně, a. s.

8. Pokud jde o jednání naplňující objektivní stránku žalovaného zločinu, Nejvyšší soud především připomíná, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 6/2004-I. Sb. rozh. tr.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2104). Z obsahu spisového materiálu je pak zřejmé, že úvěrová smlouva ze dne 14. 9. 2014 (č. l. 21 tr. spisu) byla (jak vyplývá z jejího obsahu) ze strany Českomoravské stavební spořitelny, a. s., podepsána v Praze (bez bližšího určení, nicméně patrně v sídle společnosti v Praze 10) a ze strany obviněného ve Zlíně (viz č. l. 45 a 53 tr. spisu). Předcházela jí Žádost o poskytnutí meziúvěru ze dne 23. 8. 2014 (č. l. 18 tr. spisu), na které je uvedeno, že byla podepsána v Uherském Brodě (č. l. 20 tr. spisu), okres Uherské Hradiště, avšak tento údaj není potvrzen žádným zjištěním nacházejícím se dosud v trestním spise, naopak z protokolu o výpovědi obviněného vyplynulo, že půjčka byla sjednávána v motorestu v Zádveřicích, okres Zlín (č. l. 14 tr. spisu). Z úředních záznamů, v rámci nichž byli dotazováni I. K. a P. K. (matka a nevlastní otec obviněného, kteří měli o sjednání úvěrové smlouvy povědomí – č. l. 114 a 115 tr. spisu), lze shodně dovodit, že k vyřízení celé záležitosti mělo dojít v jeden den, v motorestu mezi obcí Vizovice a Zlín. L. I., jenž zprostředkovával smlouvu mezi obviněným a Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s., nebyl na místo, kde s obviněným sepisoval smlouvu či žádost o poskytnutí úvěru, konkrétně dotazován. Podle skutkové věty obžaloby potom měl obviněný o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru požádat dne 23. 8. 2014 v Zádveřicích, okres Zlín. Z dosavadních skutkových zjištění tudíž vyplynulo, že k jednání obviněného, naplňujícímu objektivní stránku žalovaného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, mělo dojít v obvodu Okresního soudu ve Zlíně.

9. Nejvyšší soud dále konstatuje, že nebylo přesněji zjišťováno, na jakém místě společnost Českomoravská stavební spořitelna, a. s., přijímala žádosti klientů o úvěry, resp. kam jí byla doručena žádost obviněného s (podle obžaloby) nepravdivými údaji a došlo k jejímu uvedení v omyl. Úvěrová smlouva, sjednaná na základě žádosti obviněného, ve které již byly tvrzeny nepravdivé skutečnosti, byla poškozenou společností podepsána v Praze. S ohledem na sídlo poškozené je místem spáchání činu rovněž Praha 10, tedy místo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10

10. V uvedené věci tak přichází v úvahu více soudů (Okresní soud ve Zlíně a Obvodní soud pro Prahu 10), které by mohly být ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. příslušné k rozhodnutí v trestní věci obviněného D. B., nicméně není jím Okresní soud v Břeclavi, u kterého byla obžaloba podána jako u soudu místně nepříslušného (v daném místě byly pouze zahájeny úkony trestního řízení, což však samo o sobě nezakládá příslušnost soudu k projednání věci). Nejvyšší soud pak považuje za vhodné, aby věc projednal Okresní soud ve Zlíně, v jehož obvodu mělo dojít k jednání naplňujícímu objektivní stránku žalovaného zločinu a současně v jehož obvodu bydlí obviněný.

11. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud ve Zlíně. Důvody k postupu podle § 24 odst. 2 tr. ř., tj. k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, neshledal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 19. 11. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru