Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 56/2017Usnesení NS ze dne 22.11.2017

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TD.56.2017.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 56/2017-9

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 22. listopadu 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných M. L., R. W., a M. M., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 28 T 9/2017, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Liberci neodnímá.

Odůvodnění:

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal u Okresního soudu v Liberci dne 24. 1. 2017 obžalobu na obviněné M. L., R. W. a M. M. U obviněného M. L. pro ad I. 1) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ad I. 2 - 4) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ad I. 3, 4) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ad II. 5, 6, 8, 12, 13, 17, 23) přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve formě návodu k tomuto přečinu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Podáním, které bylo Okresnímu soudu v Liberci doručeno dne 8. 9. 2017 učinil obviněný M. L. návrh na odnětí této věci Okresnímu soudu v Liberci a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě. Obviněný má za to, že nebude u Okresního soudu v Liberci v jeho věci zachováno právo na spravedlivý proces, a to z toho důvodu, který vyplývá ze strany 20 obžaloby, tedy že se společně s obviněnou R. W. nelichotivě vyjadřovali o soudcích Okresního soudu v Liberci, kdy je podle obviněného nepochybné, že „takto pronesená slova na adresu soudců nemohou zajistit jejich nestranné rozhodnutí v této trestní věci“. Obviněný dále uvedl, že se soudci okresního soudu vzájemně znají a nelichotivá slova si mohou vyložit podle své vlastní úvahy, která podle obviněného povede k nestrannému procesu. Soudce by měl být nestranný, avšak podle obviněného, v tomto případě tomu tak zcela jistě nebude. Obviněný je přesvědčen, že v této věci je na místě věc Okresnímu soudu v Liberci odejmout a přikázat jí Okresnímu soudu v Ostravě.

Nejvyššímu soudu byl dne 20. 11. 2017 předložen trestní spis Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 28 T 9/2017, s návrhem obviněného M. L. na odnětí této věci Okresnímu soudu v Liberci a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Okresního soudu v Liberci k projednání věci, což ostatně ani obviněný nesporuje (jednání se podle obžaloby měl obviněný dopustit ve Vazební věznici v Liberci).

Nejvyšší soud projednal návrh obviněného na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu se týkají obav obviněného, že trestní věc vedená pod sp. zn. 28 T 9/2017 nebude u Okresního soudu v Liberci nestranně a objektivně projednána, přičemž důvody pro údajné neobjektivní rozhodování celého Okresního soudu v Liberci (všech jeho soudců) spatřuje v tom, že se nelichotivě vyjádřil o některých ze soudců uvedeného soudu (viz obžaloba str. 20, př. nelichotivé vyjadřování vůči soudci Mgr. R. Skýbovi), které podle něj patrně ovlivní způsob rozhodování dalších soudců Okresního soudu v Liberci tak, že nebude podle názoru obviněného nestranné. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný návrh na delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o schopnosti soudců Okresního soudu v Liberci nestranně rozhodnout v jeho trestní věci z důvodu kolegiality soudců uvedeného soudu.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá subjektivní ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje postup podle § 31 tr. ř., který ovšem obviněný již v předchozím řízení využil a o podjatosti soudkyně Mgr. M. Pražákové bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 28 T 9/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 55 To 393/2017, že tato není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že tato soudkyně nemá žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se úkony přímo dotýkají. Z odůvodnění rozhodnutí je přitom zřejmé, že podjatost této soudkyně vyvozoval obviněný právě z toho, že se nelichotivě vyjadřoval o jednom ze soudců okresního soudu, což podle něj může ovlivnit nestrannost rozhodování všech soudců okresního osudu z důvodu kolegiality a loajality. Jak ostatně uvedly i soudy ve svých rozhodnutích, z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť by spočíval v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Nd 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Pouhá kolegialita vyplývající ze společného výkonu soudcovské funkce u určitého soudu tedy sama o sobě není takovou skutečností, která by ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. vedla k pochybnostem, že žádný soudce tohoto soudu nemůže ve věci nestranně rozhodovat. Je nepochybné, že soudce v řízení může postupovat tak, jak mu umožňuje trestní řád a další právní předpisy.

Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. listopadu 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru