Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 53/2017Usnesení NS ze dne 22.11.2017

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TD.53.2017.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 53/2017-7

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 22. listopadu 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných P. B., a I. S., vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 131/2017, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Pardubicích.

Odůvodnění:

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi podal dne 18. 9. 2017 u Okresního soudu v Chrudimi obžalobu na obviněného P. B. a I. S. pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (u obviněného P. B.) a přečin § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (u obviněné I. S.).

Těchto přečinů se měli obvinění dopustit tím, že (zkráceně) P. B. dne 10. 8. 2015 na pobočce České spořitelny, a. s., v Heřmanově Městci založil na svoji osobu jako jediný disponent účet (v obžalobě uvedeného čísla) a dne 5. 1. 2016 na pobočce Reiffeisen Bank, a. s., v Pardubicích založil na svoji osobu jako jediný disponent účet (uvedeného čísla), na které byly následně převáděny finanční prostředky pocházející z trestné činnosti spočívající ve vylákání internetových půjček s úmyslem tyto nehradit, kdy vylákané finanční částky byly po jejich obdržení od věřitele převedeny z bankovních účtů dlužníků na uvedené účty obviněného tak, aby bylo podstatně ztíženo zjištění jejich nelegálního původu, kdy takto obdržel ve prospěch uvedených účtů finanční částky od v obžalobě uvedených osob, přičemž následně i přes to, že věděl o nelegálním původu finančních prostředků, tyto vybíral a dále s nimi nakládal přesně nezjištěným způsobem ve prospěch sebe či jiné osoby, když takto usiloval o podstatné ztížení nebo znemožnění zjištění původu celkem částky 28 999 Kč; I. S. dne 16. 12. 2015 na pobočce Reiffeisen Bank, a. s., v Pardubicích založila na svoji osobu jako jediný disponent účet (v obžalobě uvedeného čísla), na který byly následně převáděny finanční prostředky pocházející z trestné činnosti spočívající ve vylákání internetových půjček s úmyslem tyto nehradit, kdy vylákané finanční částky byly po jejich obdržení od věřitele převedeny z bankovních účtů dlužníků na uvedené účty obviněné tak, aby bylo podstatně ztíženo zjištění jejich nelegálního původu, kdy takto obdržela ve prospěch uvedeného účtu finanční částky od v obžalobě uvedených osob, přičemž následně i přes to, že věděla o nelegálním původu finančních prostředků, tyto vybírala a dále s nimi nakládal přesně nezjištěným způsobem ve prospěch sebe či jiné osoby, když takto usilovala o podstatné ztížení nebo znemožnění zjištění původu celkem částky 81 495 Kč.

Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 2 T 131/2017, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud v Chrudimi není místně příslušný k jejímu projednání. Oba obvinění v přípravném řízení využili svého práva a k věci nevypovídali. Z protokolů je ovšem podle soudu zřejmé, že žijí v současné době v Brně. Podle Okresního soudu v Chrudimi nedošlo v jeho obvodu ani k jednání ani k následku trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. Za naplnění objektivní stránky nelze podle soudu považovat založení účtu u pobočky banky, neboť takové jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu, mohlo by být považováno za přípravu, která ale v daném případě není trestná a nelze ji podle soudu zahrnout do jednání. Vybírání peněz podle soudu nikdy neprobíhalo v obvodu Okresního soudu v Chrudimi. Okresní soud se proto domnívá, že by měl být místně příslušným soud podle bydliště obviněných, a to Městský soud v Brně. V úvahu ještě dává možnost postupu podle § 25 tr. ř., a to přikázání věci Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, neboť většina svědků má bydliště v obvodu tohoto soudu. Okresní soud proto věc předkládá Nejvyššímu soudu jako soudu nadřízenému všem uvedeným soudům.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení § 18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato tři hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Zde lze totiž obvykle nejlépe a nejrychleji objasnit trestnou činnost a zpravidla tu bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti.

Za místo spáchání trestného činu podle § 18 odst. 1 tr. ř. je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

Obvinění se podle obžaloby měli dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (u obviněného P. B.) a podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ( u obviněné I. S.). Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek, a to ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám získaným trestným činem nebo jako odměna za něj. Legalizace výnosů z trestné činnosti napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem, na který legalizace navazuje. Objektivní stránka uvedeného zločinu měla spočívat podle právní věty uvedené v obžalobě v tom, že obvinění usilovali, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky (obviněná I. S. měla takovým činem, získat pro sebe nebo pro jiného větší prospěch) v podstatě tím, že na jimi založené účty byly převáděny finanční prostředky pocházející z trestné činnosti. Tyto finanční prostředky měli obvinění (mnohdy bezprostředně po připsání na jejich účet) vybírat, ačkoli věděli o jejich nelegálním původu. Pokud jde o založení předmětných účtů u poboček uvedených bank (Česká spořitelna, a. s., Reiffeisen Bank, a. s.), došlo k nim podle vysvětlení obviněných pouze v Pardubicích. Z vysvětlení obviněného P. B. na č. l. 25 tr. spisu vyplývá, že na pobočce České spořitelny, a. s. v Heřmanově Městci (okres Chrudim) nikdy nebyl a účet u České spořitelny založil v Pardubicích. Obecně sice Nejvyšší soud souhlasí s argumentací Okresního soudu v Chrudimi, že samotné založení bankovních účtů může být považováno pouze za přípravu a ta není v případě přečinu trestná. To ostatně vyplývá také z odborné literatury (viz ŠÁMAL a kol., Trestní zákoník II, 2. vydání. Praha, Nakladatelství C. H. Beck, 2012, str. 2156).

Podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, ale i v případě jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3), je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Ze skutku v obžalobě ale vyplývá, že krátce po založení účtů obviněného P. B. na pobočce České spořitelny, a. s., v Heřmanově Městci, jehož byl jediným disponentem, docházelo na něj k převádění finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti a tyto následně vybíral a nakládal s nimi. Jednání obviněného tak nezůstalo pouze ve stadiu beztrestné přípravy, přečin byl dokonán a je pak bez významu, že samotné přípravné jednání spočívající pouze v založení účtu by nebylo trestné. Také toto přípravné jednání je součástí celého jednání obviněného, kterého se měl podle obžaloby dopustit a přečin tak měl být P. B. spáchán také v Heřmanově Městci, tedy také v obvodu Okresního soudu v Chrudimi.

Z předloženého trestního spisu je zřejmé, že obvinění vybírali finanční prostředky (o nichž měli vědět, že pochází z trestné činnosti) ze svých uvedených účtů na různých místech (Pardubice, Praha 9, Praha 3), především však výběry prováděli výběrem z bankomatů v Pardubicích (č. l. 156 a násl. tr. spisu, č. l. 172 a násl. tr. spisu).

Nejvyšší soud tedy konstatuje, že k jednání obviněného P. B., které naplňovalo objektivní stránku přečinu podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, mělo dojít také v územním obvodu Okresního soudu v Chrudimi. Přečin měl být spáchán také na území města Pardubice, kde obviněná I. S. měla založit daný bankovní účet, kde byly peníze obviněnými nejčastěji vybírány a kde měl být také spáchán přísněji trestný čin, jehož se podle obžaloby měla dopustit obviněná I. S.

Podle § 20 odst. 1 tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.

Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že místně příslušným k projednání věci je podle hlediska uvedeného v § 18 odst. 1 tr. ř. a podle § 21 odst. 2 tr. ř. Okresní soud v Pardubicích, v jehož obvodu mělo docházet k jednání také obviněné I. Sokolové, naplňujícímu objektivní stránku nejtěžšího přečinu podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Proto také nepřipadá v úvahu Okresním soudem v Chrudimi uváděná místní příslušnost soud podle bydliště obviněných, tedy podle hlediska uvedeného až v § 18 odst. 2 tr. ř., a to Městského soudu v Brně. K postupu podle § 25 tr. ř. neshledal Nejvyšší soud důvody.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. listopadu 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru