Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 51/2019Usnesení NS ze dne 21.08.2019

HeslaDelegace
Místní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TD.51.2019.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 51/2019-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 8. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci R. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 Nt 2714/2018, o návrhu R. F. na delegaci takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Kroměříži.

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kroměříži neodnímá.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži, podal dne 26. 11. 2018, pod sp. zn. ZT 213/2018, u Okresního soudu v Kroměříži návrh na uložení ochranného opatření R. F., a to ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě s tím, že obviněná je trestně stíhána policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor Kroměříž, OOK, pod sp. zn. KRPZ-87133/TČ-2018-150871, pro skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila tím, že (zkráceně uvedeno) coby matka pohřešovaného nezletilého AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, Kroměříž, sama nejméně za pomoci svého bratra M. F. od 5. 6. 2017 do 4. 9. 2018, kdy proti ní bylo v této věci zahájeno trestní stíhání, skrývala na dosud nezjištěných místech na území České republiky, a zejména mimo území České republiky na indonéském ostrově Bali, svého syna před jeho otcem a svým manželem T. F., zneužívaje tak svou rodičovskou zodpovědnost i faktický stav moci nad dítětem, které jí bylo předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 50 P 104/2014-88, svěřeno na dobu do rozhodnutí ve věci výchovy a výživy do péče, čímž poškozuje nejenom rodičovská práva otce dítěte, ale zejména ohrožuje morální a citový vývoj svého syna, neboť mu bezdůvodně brání realizovat základní právo uvedené v článku 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, na pravidelné osobní kontakty s otcem v rozmezí, které bylo stanoveno již zmíněným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10, ve spojení s dalšími rozhodnutími soudů (konkrétně uvedeno v daném rozhodnutí), neboť obviněná v době činu nebyla pro nepříčetnost trestně odpovědná. Následně bylo Okresnímu soudu v Kroměříži doručeno rozhodnutí, jímž státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži usnesením ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ZT 213/2018, podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavil trestní stíhání R. F. vedené policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, OOK, pod sp. zn. KRPZ-87133/TČ-2018-150871, pro skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podala R. F. stížnost. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 8 KZT 12/2018, bylo rozhodnuto, že se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost jako nedůvodná zamítá.

2. Okresní soud v Kroměříži předložil dne 20. 6. 2019 spis 1 Nt 2714/2018 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu R. F. na delegaci. O dřívějším návrhu na delegaci R. F. ze dne 4. 4. 2019, který byl Nejvyššímu soudu doručen dne 5. 4. 2019 a veden pod sp. zn. 7 Td 30/2019, nemohlo být meritorně rozhodnuto, neboť R. F. v něm nespecifikovala soud, jemuž má být věc po odnětí Okresnímu soudu v Kroměříži přikázána. Tato skutečnost je přitom zásadní pro určení místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci. Obsáhlým podáním (58 stran) ze dne 8. 6. 2019 R. F. svůj návrh na delegaci ze dne 4. 4. 2019 (14 stran) doplnila s tím, že požaduje odnětí její věci (řízení o uložení ochranného léčení) Okresnímu soudu v Kroměříži a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 10. V úvodu svého podání nejprve namítla, že dosud nebylo Okresním soudem v Kroměříži rozhodnuto o její námitce místní příslušnosti ze dne 17. 1. 2019 (pozn. na č. l. 15 spisu). Uvedla, že námitku místní příslušnosti namítla již v úředním záznamu ze dne 25. 8. 2018 a vznesla ji také při vazebním zasedání konaném u Okresního soudu v Kroměříži dne 6. 9. 2018. Podle navrhovatelky se soud touto námitkou nezabýval a měl v případě, že vznikly pochybnosti o příslušnosti soudu, postupovat podle § 24 tr. ř. a věc předložit k rozhodnutí nejblíže společně nadřízenému soudu. R. F. má tedy za to, že nezbývá než podat z těchto důležitých důvodů návrh podle § 25 tr. ř. na odnětí věci Okresnímu soudu v Kroměříži a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (jak uvádí v závěrečném návrhu doplnění podání). Obviněná uvedla, že je od 19. 11. 2018 na svobodě a za tu dobu prokázala, že její pobyt na svobodě není nebezpečný ani jejímu synovi ani T. F. Domnívá se, že není nutné neodkladně vést jednání o ochranné léčbě dříve, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o odnětí věci Okresnímu soudu v Kroměříži a jejím přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Důležitý důvod pro odnětí věci spatřuje v tom, že byla odňata zákonnému soudci, když soud podle § 24 tr. ř. nepředložil nejblíže nadřízenému soudu, její námitku místní nepříslušnosti vznesenou v přípravném řízení. Podle R. F. v její věci existují další důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř., a to vyloučit jakékoli pochybnosti o nestrannosti soudu. Orgány činné v trestním řízení, podle ní, neobjasňují stejně pečlivě skutečnosti svědčící v její prospěch a skutečnosti svědčící v její neprospěch. Navrhovatelka se dále domnívá, že u Okresního soudu v Kroměříži není možné vést toto řízení z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., neboť její věc (řízení o uložení ochranného léčení) mělo být podle rozvrhu práce vedeno senátem 1 T. K námitce místní příslušnosti uvedla, že podle jejího názoru nebylo možné určit místní příslušnost podle § 18 odst. 1 tr. ř., neboť orgány činné v trestním řízení nezjistily, že by svého syna ukrývala také v obvodu Okresního soudu v Kroměříži. Orgány činnými v trestním řízení, že nebylo prokázáno ukrývání nezletilého na různých místech ČR, ani to zjištěno být nemohlo, když ona svého syna neukrývala, nezletilý podle ní pouze jezdil na výlety, ze kterých se vracel vždy na víkend na adresu XY, Praha 10, a to až do svého odcestování do ciziny, kde měl být podle navrhovatelky trestný čin spáchán. Skutečnost, že nezletilý pobýval před odcestováním na adrese XY, Praha 10, že dokazuje i několik lékařských vyšetření nezletilého. Pokud byl nezletilý před odcestováním mimo Prahu, tak jen na výletě, u vody, v lázních, na horách nebo na dovolené. Podle R. F. mělo být postupováno podle § 18 odst. 2 tr. ř. a příslušnost měla být určena podle soudu v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje či se zdržuje. R. F. uvedla, že bydlí v Praze 10, což jednoznačně dokládá i skutečnost, že domovní prohlídka byla provedena právě na adrese XY, Praha 10. R. F. dále upozornila na některá údajná pochybení orgánů činných v trestním řízení při provádění domovní prohlídky a především při jejím zadržení. Zdůraznila, že nezletilý měl sice trvalé bydliště v Kroměříži, avšak fakticky od svého narození bydlel v Praze 10. Ona jako matka nezletilého měla povinnost nezletilého předávat otci v Praze 10. Obvodní soud pro Prahu 10 je tedy jediným příslušným soudem ve věci, neboť od samého počátku mělo k trestné činnosti (pokud tedy byla vůbec páchána) docházet na adrese XY, Praha 10. Dále citovala z přepisů výslechů nezletilého, ze kterých podle ní také vyplývá, že nezletilý v Kroměříži nikdy nebydlel, protože si takovou adresu nepamatoval, a do Kroměříže jezdil pouze na návštěvy. R. F. konstatovala, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž citovala z usnesení Ústavního soudu sp. zn. ÚS 4051/16. Podle R. F. státní zastupitelství pochybilo, pokud nepostoupilo k vyřízení její námitku místní nepříslušnosti příslušnému státnímu zastupitelství. V obsáhlém doplnění svého návrhu na delegaci R. F. zopakovala, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedla, že v její věci bylo porušeno mnoho zásad trestního řízení (presumpce neviny, všichni účastníci řízení jsou si rovni, zásada řádného procesu, atd.). Nebylo podle ní prokázáno, že by závažně porušila svou rodičovskou zodpovědnost a tím ohrozila výchovu nezletilého. Konstatovala, že nezletilý má právo na pravidelné kontakty s rodičem (Úmluva o právech dítěte), čemuž podle R. F. bylo bráněno její vazbou, nezákonným návrhem na ochranné léčení na základě nepravdivého a zkresleného znaleckého posudku a skutek jí nebyl v přípravném řízení prokázán. Trestním stíháním bylo údajně zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Dále se obsáhle a podrobně teoreticky zabývala skutkovou podstatou přečinu podle § 201 tr. zákoníku (citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 138/2016). Poukázala také na rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 1 NZN 402/2018, kterým mělo být rozhodováno o příslušnosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 v její věci. Zopakovala, že trvalé bydliště nezletilého, neznamená, že na daném místě byl trestný čin spáchán. Skutečnost, že nezletilý se zdržoval v Praze 10, byla podle ní prokázána mnoha důkazy (lékařskými zprávami, výpovědí nezletilého, potvrdil to i T. F., atd.). Trvá na tom, že nezletilého před jeho odletem nikdo nikde neskrýval a tvrzení orgánů činných v trestním řízení je v tomto směru tendenční a účelové. R. F. dodala, že pokud nebylo možné určit místo spáchání trestného činu podle § 18 odst. 1 tr. ř., když se nezletilý nacházel na ostrově Bali, bylo nutné postupovat podle § 18 odst. 2 tr. ř. Zopakovala, že ona se v době zahájení trestního stíhání zdržovala a bydlela na adrese XY, Praha 10. Důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. R. F. spatřuje také v tom, že trestní řízení je podle ní zatíženo mnohostí vad. Zejména zdůrazňuje, že podle ní nebyly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., když předpokladem takového postupu je zjištění, že se skutek skutečně stal. R. F. je přesvědčena, že ona svým jednáním znaky trestného činu podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku nenaplnila, když by se z její strany muselo jednat o závažné porušení jejích rodičovských povinností a rodičovské zodpovědnosti. Skutková věta však podle ní neobsahuje žádné závažné porušení, které by výrazně překračovalo limity, které jsou v rámci rodičovské odpovědnosti vymezeny. R. F. konstatovala, že tak nebylo prokázáno jednání, kterým by naplnila znaky trestného činu podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a nebyly tak splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e ) tr. ř. Podle ní tak byla porušena ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ze strany orgánů činných v trestním řízení a obsáhle citovala z řady rozhodnutí státních zastupitelství a soudů. Na stranách 12 – 20 obsáhle popisuje jednání a řízení u civilních soudů ve své věci a popisuje svou verzi průběhu událostí týkajících se sporů o výchovu a výživu syna. Uzavírá, že nebyly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání v její věci, neboť se podle ní nestal skutek, který by byl trestným činem. V části VI. svého návrhu na delegaci poukázala na údajné vady ve znaleckém posudku Prof. PhDr. et PhDr. R. Ptáčka na osobu nezletilého. Posudek považuje za nepravdivý, neúplný a hrubě zkreslený, což uváděla již v odůvodnění stížnosti proti zastavení trestního stíhání. Podrobně pak rozebírá jednotlivé části posudku a komentuje svými poznámkami (str. 22 – 37 návrhu). V části VII. návrhu na delegaci (str. 37 – 57) poukázala R. F. na údajné vady znaleckého posudku MUDr. P. Konečného a Mgr. M. Perničky na její osobu (č. l. 503 a násl. tr. spisu). Tento posudek považuje za nepřezkoumatelný. R. F. obsáhle rozebírá uvedený znalecký posudek, dokumenty a lékařské zprávy, ze kterých znalci vycházeli, upozorňuje na dokumenty, které naopak znalci k dispozici neměli. Obsáhle se znaleckým posudkem a metodami znaleckého zkoumání polemizuje. Uzavírá, že znalecký posudek je podle jejího názoru v rozporu s nálezem Ústavního soudu požadujícím ověřitelnost. V závěru svého podání (část VIII.) R. F. shrnula své námitky. Zopakovala, že znalecké posudky vypracované v trestním řízení jsou nepravdivé, neúplné a hrubě zkreslené a nelze je použít pro návrh na uložení ochranného léčení. Zopakovala, že v přípravném řízení nebyla najisto postavena otázka zákonného soudu. Orgány činné v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu věci postupovaly v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. V žádném dosavadním rozhodnutí není podle ní uvedeno, čím je prokázáno, že ohrozila výchovu nezletilého a naplnila tak znaky přečinu podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Dále zopakovala, že od 19. 11. 2018 je na svobodě a jasně tím prokázala, že není nezletilému synovi ani T. F. jakkoli nebezpečná. S ohledem na množství vad v přípravném řízení F. navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak že se řízení o uložení ochranné léčby u Okresního soudu v Kroměříži zastavuje nebo že se řízení o uložení ochranné léčby odnímá Okresnímu soudu v Kroměříži a přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

3. Nejvyšší soud nejprve přezkoumal podaný návrh R. F. (včetně námitky místní nepříslušnosti ze dne 17. 1. 2019 na č. l. 15 spisu), včetně jeho doplnění a shledal, že ačkoli tento návrh nazvala jako „návrh na odnětí věci“ je jeho obsahem také námitka místní příslušnosti Okresního soudu v Kroměříži k rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření (č. l. 6 spisu 1 Nt 2714/2018) a návrh na postup podle § 25 tr. ř.

4. Nejvyšší soud nejprve zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř., neboť věc lze odejmout pouze soudu místně příslušnému.

5. V uvedené věci považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že v trestní věci R. F. nebyla podána obžaloba, když trestní stíhání obviněné bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ZT 213/2018 (č. l. 6 spisu 1 Nt 2714/2018), ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 8 KZT 12/2018 (č. l. 65 spisu), podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno, neboť obviněná nebyla v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědná. Trestní stíhání R. F. tak bylo zastaveno ve fázi přípravného řízení. Podáním návrhu na uložení ochranného opatření na R. F. státním zástupcem Okresního soudu v Kroměříži (č. l. 1 spisu 1 Nt 2714/2018) se věc R. F. dostala do fáze řízení před soudem, kdy Nejvyšší soud rozhoduje o místní příslušnosti soudu podle § 24 tr. ř. Toto ustanovení se nevztahuje na spory o příslušnost mezi státními zástupci a spory o příslušnost mezi policejními orgány, případně mezi policejním orgánem Policie České republiky a jiným policejním orgánem. Spory o příslušnost k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení mezi státními zástupci rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nejblíže vyšší (§ 12a odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Nejvyšší soud se tedy v rámci rozhodnutí o místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření, nezabýval námitkami R. F. na údajnou nepříslušnost Okresního státního zastupitelství v Kroměříži v této její věci. Nejvyšší soud pouze podotýká, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži se k vznesené námitce příslušnosti tohoto zastupitelství v této věci (sp. zn. ZT 213/2018) několikrát vyjadřoval (viz např. č. l. 602 vyšetřovacího spisu). Pokud R. F. odkazuje (v části II. doplnění návrhu na odnětí věci) na rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 1 NZN 402/2018, jímž bylo rozhodnuto, že k provádění úkonů a k dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení je příslušná státní zástupkyně pro Prahu 10, pak Nejvyšší soud konstatuje, že jde o případ sporu o příslušnost státních zastupitelství ve věci (u Okresního státního zastupitelství v Kroměříži vedené pod sp. zn. ZN 139/2017) oznámení o podezření ze spáchání několika trestných činů, které T. F. podal u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10. V odůvodnění tohoto usnesení se přitom výslovně uvádí, že nelze vyloučit, že uvedený „závěr bude na základě provedených dalších postupů zpochybněn“.

6. Ustanovení § 18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.

7. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.

8. Navrhovatelka se jednáním popsaným ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 311 vyšetřovacího spisu) a rozhodnutí o zastavení trestního stíhání (č. l. 6 spisu 1 Nt 2714/2018) měla dopustit činu jinak trestného, přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

9. Objektem trestného činu ohrožování výchovy dítěte je zájem na řádné výchově dětí, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti tak, aby byl zaručen jejich řádný rozumový, mravní a citový vývoj. Péče o dítě patří k nejdůležitějším povinnostem rodičů ve vztahu k dítěti. Představuje nejvýznamnější oprávnění i povinnosti se zřetelem na zabezpečení výchovy dítěte v nejobecnějším měřítku, v jehož rámci kromě zdraví dítěte zahrnuje i péči o jeho všestranný tělesný, rozumový, mravní i citový vývoj. Takto vymezená péče je tedy chápána široce tak, aby zahrnovala zajištění všech nejen základních, ale i se zřetelem na harmonický vývoj dítěte, dalších významných potřeb. S ohledem na předmět útoku – dítě – osoba mladší osmnácti let, je uvedený trestný čin z hlediska místní příslušnosti páchán všude tam, kde se nacházelo dítě, jehož vývoj byl jednáním pachatele ohrožován (pozn. v tomto smyslu také státní zástupce ve věci odůvodňoval příslušnost Okresního státního zastupitelství v Kroměříži v této věci).

10. Jednání vůči nezletilému uskutečňovala R. F. v rozhodném období zčásti na území České republiky a zčásti v cizině, což ostatně ani ona nepopírá. R. F. je výše uvedené jednání vůči nezletilému kladeno za vinu v období od 5. 6. 2017 do 4. 9. 2018 (viz usnesení o zastavení trestního stíhání). Z obsahu dostupného spisového materiálu je zřejmé, že takovým místem páchání uvedeného přečinu byl nejen obvod Obvodního soudu pro Prahu 10 a zahraničí (jak se snaží namítat R. F.), ale také obvod Okresního soudu v Kroměříži, popř. obvod i dalších soudů (např. ošetření nezletilého dne 20. 9. 2017 – tedy v době kladené obviněné za vinu, u stomatologa v XY, okres Jihlava – č. l. 125 spisu). Pobyt nezletilého v rozhodném období také v obvodu Okresního soudu v Kroměříži je podle Nejvyššího soudu prokazován následujícími skutečnostmi. Nejvyšší soud poukazuje nejprve na civilní rozhodnutí, zejména Obvodního soudu pro Prahu 10, založená ve vyšetřovacím spisu, ve kterých se podává, že sama R. F. prezentuje (např. č. l. 78 spisu), že se se synem přestěhovala do Kroměříže, kdy z toho důvodu žádala o přenesení místní příslušnosti z Obvodního soudu pro Prahu 10 na Okresní soud v Kroměříži a žádala o změnu opatrovníka. Dále je třeba poukázat na šetření Orgánu sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu v Kroměříži (dále jen OSPOD) na č. l. 101 vyšetřovacího spisu, ze kterého vyplývá, že R. F. obývala na adrese XY, Kroměříž, se synem 2 pokoje (šetření ze dne 13. 4. 2017 – před rozhodným obdobím). Z úředního záznamu policie ČR na č. l. 107 o provedení šetření v sousedství domu XY, Kroměříž, vyplývá, že R. F. se se synem zdržovala na této adrese ještě na začátku července 2017 (tedy ještě v rozhodném období). Z výpisu vykázané péče VZP k osobě nezletilého pak vyplývá (č. l. 123 spisu) že dne 5. 6. 2017 byla nezletilému poskytnuta zdravotnická péče – proveden úkon, v Kroměřížské nemocnici, a. s., Oddělení klinické biochemie. Ve smyslu § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku bylo tedy vůči nezletilému postupováno také v obvodu Okresního soudu v Kroměříži.

11. Na základě obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud proto rozhodl, že místně příslušný k projednání věci (k rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení) je Okresní soud v Kroměříži. Příslušnost v tomto případě bylo možno spolehlivě určit podle § 18 odst. 1 tr. ř., a nemohlo být postupováno podle § 18 odst. 2 tr. ř., jak naznačuje R. F.

12. Dále pak byl posouzen návrh R. F. na postup podle § 25 tr. ř. na odnětí věci Okresnímu soudu v Kroměříži a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

13. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

14. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Pokud jde o postup podle § 25 tr. ř. navrhovaný R. F., je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Přes značnou rozsáhlost podání R. F. lze v jejím návrhu na delegaci shledat v podstatě tři okruhy důvodů v nichž spatřuje důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř.

15. R. F. především namítá, že se dosud nikdo nezabýval jí vznesenou námitkou místní nepříslušnosti Okresního soudu v Kroměříži (jak již bylo řečeno výše pro rozhodnutí Nejvyšší soudu podle § 24 tr. ř. jsou bez významu námitky R. F. týkající se údajné nepříslušnosti státního zastupitelství v její věci – když § 24 tr. ř. se nevztahuje na spory o příslušnost mezi státními zástupci a spory o příslušnost mezi policejními orgány). Pokud jde o námitku místní příslušnosti Okresního soudu v Kroměříži k projednání věci F., je tato řešena tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu a Okresní soud v Kroměříži nepochybil, neboť spis ve věci R. F. Nejvyššímu soudu včas a řádně k rozhodnutí předložil. V těchto argumentech proto Nejvyšší soud neshledal důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

16. Důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř. neshledal Nejvyšší soud ani v námitce R. F., že byla odňata svému zákonnému soudci z důvodu toho, že její věc měla být vedena u Okresního soudu v Kroměříži pod agendou 1 T. Z rozvrhu práce (který je veřejně přístupný) platného v době, kdy byl Okresnímu soudu v Kroměříži podán návrh státního zástupce na uložení ochranného opatření totiž vyplývá (str. 11 rozvrhu práce), že ochranná opatření spadají do agendy Nt. Věc R. F. je tak správně vedena pod sp. zn. 1 Nt 2714/2018.

17. Pokud jde o nejpodstatnější a nejrozsáhlejší část podání F., týkající se jejích pochybností o tom, zda byl v její věci skutek náležitě zjištěn v souladu s trestním řádem a zejména v souladu se zásadami trestního řízení, pochybností o správnosti vypracovaných znaleckých posudků, Nejvyšší soud konstatuje, že tyto otázky budou předmětem řízení u příslušného Okresního soudu v Kroměříži a nepřísluší je řešit Nejvyššímu soudu v rámci řízení o tomto návrhu na delegaci. V těchto argumentech tedy Nejvyšší soud také neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

18. Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Okresní soud v Kroměříži je příslušný k projednání věci R. F. a zároveň nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. 8. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru