Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 5/2020Usnesení NS ze dne 18.03.2020

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.5.2020.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 5/2020-1312

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 3. 2020 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného K. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 7/2019, o návrhu na určení místní příslušnosti takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 9. 9. 2019 u Městského soudu v Praze obžalobu (č. l. 1221 tr. spisu) na obviněného K. V. pro spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.

2. Zločinu se měl obviněný podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) dne 17. 2. 2012 v Brně v postavení jediného jednatele společnosti R., se sídlem XY, se záměrem vylákat finanční prostředky uzavřel se zástupci Metropolitního spořitelního družstva, se sídlem Jezuitská 14/13, Brno (dále také MSD), smlouvu o úvěru č. 502748051 na částku 70 000 000 Kč, jejímž účelem bylo refinancování úvěrů, dokončení podnikatelského záměru a provozní potřeby, přičemž věděl, že při sjednávání úvěru uvedl nepravdivé údaje (zamlčel existenci závazku, uvedl nepravdivé skutečnosti o záměru společnosti R., ohledně vybudování fotovoltaické elektrárny,…atd.), přičemž pracovnice poškozeného MSD zpracovala dne 16. 2. 2012 tzv. „Hodnocení klienta – základní informace“, když vycházela z nepravdivých údajů uvedených K. V., jakož i jím deklarovaného znaleckého posudku č. 1248-58/2012 datovaného v Praze až dne 25. 2. 2012, který vyhotovil znalecký ústav SINCONSULT s. r. o., kdy hodnotu zajištění nemovitostmi pro MSD určila v částce 16 800 000 Kč, přičemž obviněný věděl, že následně získané úvěrové prostředky zčásti použije na jiný než určený účel, jak je dále podrobně popsáno v obžalobě a obviněný měl takovým jednáním způsobit poškozenému Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, v likvidaci, škodu nejméně ve výši 5 111 320 Kč.

3. Podáním ze dne 17. 11. 2019 (č. l. 1295 tr. spisu) učinil obviněný námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze k projednání věci. Má za to, že z popisu skutku v obžalobě nevyplývá žádná okolnost, která by zakládala místní příslušnost Městského soudu v Praze k projednání věci, když veškeré relevantní a rozhodné skutečnosti mající vliv na určení místní příslušnosti spadají do obvodu Krajského soudu v Brně.

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 48 T 7/2019, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného předložena Nejvyššímu soudu (předložena dne 10. 1. 2020) k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Městský soud v Praze není místně příslušný k jejímu projednání. Městský soud vyjádřil své přesvědčení, že ke všem právně relevantním skutečnostem ve smyslu § 18 tr. ř., na jejichž základě se místní příslušnost trestního soudu k projednání obžaloby určuje, mělo dojít v obvodu Krajského soudu v Brně. Subjekt úvěrovaný i subjekt úvěrující měly ke dni uzavření úvěrové smlouvy sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně (Metropolitní spořitelní družstvo sídlilo přímo v Brně a společnost R., sídlila v Moravském Krumlově). Úvěr měl být podle spisového materiálu čerpán také v obvodu Krajského soudu v Brně (měla jej čerpat společnost R., sídlem v Moravském Krumlově, zastoupená obviněným, zdržujícím se taktéž v obvodu Krajského soudu v Brně). K tvrzenému protiprávnímu jednání i ke vzniku škodlivého následku tohoto protiprávního jednání mělo dojít nikoliv v obvodu Městského soudu v Praze, ale v obvodu Krajského soudu v Brně. Proces sjednávání úvěrové smlouvy a předkládání podkladových dokumentů včetně v obžalobě zmíněného znaleckého posudku ústavu SINCONSULT, s. r. o., měl také proběhnout v obvodu Krajského soudu v Brně, a to v tehdejším sídle společnosti Metropolitní spořitelní družstvo (ta měla do 9. 11. 2012 zapsané sídlo v Brně). Městský soud v Praze má za to, že objednání znaleckého posudku ústavu SINCONSULT, s. r. o., bylo jediným jednáním v popisu skutku, který je kladen obviněnému za vinu, ke kterému mělo ze strany obviněného dojít v Praze, tedy v obvodu Městského soudu v Praze. Podle názoru soudu však nelze toto jednání pokládat za bezprostřední součást procesu tvrzeného sjednávání předmětné úvěrové smlouvy. Znalecký posudek měl být sice objednán za účelem úvěrových jednání s Metropolitním spořitelním družstvem, ale akt objednání tohoto posudku, jakožto podkladu k úvěrovým jednáním, nelze podle názoru soudu chápat jako přímou součást těchto tvrzených jednání. Obviněný si měl toliko u subjektu, zcela nezúčastněného na úvěrových jednáních mezi společností R. a Metropolitním spořitelním družstvem, objednat listinný dokument, který měl později během procesu sjednávání úvěrové smlouvy použít jakožto podklad ke schválení žádosti o úvěr. Pokud by pak byly údaje v posudku uvedené skutečně tendenčně nadhodnocené, tedy hrubě zkreslené, a předložení tohoto posudku během procesu sjednávání úvěrové smlouvy by úvěrující subjekt uvedlo v omyl, došlo by k naplnění jednoho z alternativních znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku – k tomuto jednání však mohlo případně dojít pouze při samotných tvrzených úvěrových jednáních, a tedy podle Městského soudu v Praze opět pouze v obvodu Krajského soudu v Brně. Podle názoru soudu tak jednáním, spočívajícím v tom, že měl být objednán znalecký posudek později sloužící jako podklad k samotným úvěrovým jednáním, tedy nemohlo dojít k naplnění žádného ze znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu, kterého se měl obviněný dopustit. Objednání předmětného znaleckého posudku podle názoru soudu v této věci nepředstavuje aspekt určující ve smyslu § 18 tr. ř. místní příslušnost soudu. Podle městského soudu k protiprávnímu jednání, jehož se měl obviněný dopustit při procesu sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, též následným částečným použitím úvěru k jinému, než ke sjednanému, účelu a dále ke vzniku majetkové škody mělo dojít v obvodu Krajského soudu v Brně. V obvodu Městského soudu v Praze nemělo dojít ani k tvrzenému jednání obviněného, jež má naplňovat objektivní stránku zvažovaného trestného činu, ani k tvrzenému vzniku škodlivého následku trestné činnosti, které se měl obviněný dopustit. Aspekt tvrzeného objednání znaleckého posudku číslo 1248-58/2012, který vyhotovil znalecký ústav SINCONSULT, s. r. o., toho času sídlem v Praze, pro účely jednání o poskytnutí předmětného úvěru, nelze dle názoru soudu subsumovat pod pojem uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů během procesu „sjednávání“ úvěrové smlouvy nebo pod pojem zamlčení podstatných údajů během tohoto procesu ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku a nejedná se tak podle soudu o skutečnost zakládající místní příslušnost Městského soudu v Praze k projednání podané obžaloby. Proto byla věc předložena Nejvyššímu soudu, jako soudu příslušnému k rozhodnutí o místní příslušnosti.

5. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Městský soud v Praze je soudem místně příslušným k projednání věci.

6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/1994).

7. V dané věci je obviněnému kladeno za vinu spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Toho se měl podle tzv. právní věty dopustit tím, že měl při sjednávání úvěrové smlouvy uvést hrubě zkreslené údaje a bez souhlasu věřitele měl použít prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel a způsobit takovým činem škodu velkého rozsahu. Ustanovení § 211 tr. zákoníku v odstavcích 1 a 2 obsahuje dvě (co do ohroženosti trestní sazbou rovnocenné) samostatné základní skutkové podstaty, které měl obviněný svým jednáním obě naplnit.

8. Podstatou řízení o místní příslušnosti k rozhodnutí o věci obviněného, je zjištění, v obvodu jakého soudu mělo ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. dojít ke spáchání žalovaného trestného činu. Nejvyšší soud považuje za potřebné nejprve uvést, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. Tpjn 301/2003, publikované pod číslem 6/2004, Sb. rozh. tr.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází (ŠÁMAL Pavel. § 211. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012).

9. Uvedených judikatorních závěrů si byl ostatně vědom také Městský soud v Praze, když v usnesení, kterým věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti, sám tyto závěry citoval a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1268/2008 a 7 Tdo 902/2011, zabývající se touto problematikou. Dále je z obsahu spisového materiálu zřejmé, že se Městský soud v Praze např. ve svém rozhodnutí ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 48 T 7/2019, považoval za soud místně i věcně příslušný k projednání věci.

10. Nejvyšší soud v uvedené věci zjistil, že k samotnému podpisu úvěrové smlouvy dne 17. 2. 2012 (č. l. 165 tr. spisu) mělo podle znění smlouvy dojít v Brně, a to na základě žádosti klienta ze dne 15. 2. 2012 (č. l. 169 tr. spisu). Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že podpisu smlouvy předcházela řada úkonů (získání stanovisek různých osob činných v MSD), bez kterých by k uzavření smlouvy nedošlo. Především z výpovědí svědkyně J. L. (č. l. 104 tr. spisu), úvěrové pracovnice MSD, která vypracovala „návrh na rozhodnutí úvěru“ (č. l. 168 tr. spisu) a svědka J. J. (č. l. 119 tr. spisu), vyplývají postupy, jakými docházelo ke schválení smluv o úvěru u společnosti MSD v rozhodné době, přičemž z uvedených výpovědí je zřejmé, že k části schvalovacího procesu (také konkrétně v případu úvěru pro společnost R.) docházelo podle běžné praxe MSD v Praze, tedy v obvodu Městského soudu v Praze. Není úkolem Nejvyššího soudu se v tomto řízení podrobně zabývat praxí společnosti MSD při schvalování úvěrů. Z uvedených výpovědí je však zřejmé, že pokud jde o společnost R., J. L. zpracovala stanovisko k poskytnutí úvěru pro tuto společnost. Stanovisko včetně všech příloh doložených obviněným zaslala ostatním členům úvěrové komise a členům představenstva k vyjádření (viz e-mail ze dne 17. 2. 2012, na č. l. 168 p. v. tr. spisu). Tyto osoby tak měly být rovněž uváděny v omyl obviněným předloženými podklady nutnými pro uzavření smlouvy o úvěru, tedy podle obžaloby i jim měly být uvedeny hrubě zkreslené údaje při sjednávání úvěrové smlouvy. Z výpovědi J. J. (č. l. 119 tr. spisu) totiž vyplývá, že byl v daném období u společnosti MSD ve funkci tzv. risk managera s místem výkonu práce v Praze. Měl posuzovat komplexnost podkladů pro konkrétní úvěr. Skutečnost, že ačkoliv mělo MSD sídlo v rozhodném období v Brně (Jezuitská 114/13, Brno), podstatná část úkonů při schvalování úvěrů probíhala v Praze, dokládá emailová komunikace na č. l. 171 a 172 tr. spisu, kde se nachází souhlasná stanoviska J. J., P. J. a J. Z., kteří všichni v závěru emailu uvedli jako adresu Metropolitní spořitelní družstvo, pobočka Praha, Křižíkova 264/22, Praha 8 – Karlín. Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu spisového materiálu vyplývá, že související jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí, byla činěna také v Praze. V uvedené věci tak lze dospět k závěru, že ke spáchání uvedeného zločinu úvěrového podvodu došlo ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. také v obvodu Městského soudu v Praze. Obžaloba tak byla podána u místně příslušného soudu.

11. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 18. 3. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru