Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 47/2017Usnesení NS ze dne 26.10.2017

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TD.47.2017.1
Dotčené předpisy
§ 24 odst. 1 tr. ř.

přidejte vlastní popisek

7 Td 47/2017-6

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 26. října 2017 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného P. B., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 113/2017, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Prostějově.

Odůvodnění:

Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podala dne 22. 9. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného P. B. pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Přečinu se měl dopustit tím, že (zkráceně) dne 19. 5. 2016 v přesně nezjištěném čase, v Prostějově na blíže nezjištěném místě, pronajal P. K. na základě Smlouvy o dlouhodobém pronájmu osobní motorové vozidlo Audi A5 (bližší specifikace vozu v obžalobě), které bylo obviněnému jako zaměstnanci společnosti PEDILEX, s. r. o., svěřeno touto společností k užívání, přičemž obviněnému bylo známo, že společnost PEDILEX, s. r. o., ve vztahu k předmětnému vozidlu dne 26. 11. 2015 uzavřela se společností sAutoleasing, a. s., se sídlem Praha 4, smlouvu o úvěru (v obžalobě uvedeného čísla) a následně na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené téhož dne společnost PEDILEX, s. r. o., toto vozidlo převedla na společnost sAutoleasing, a. s., neboť obviněný byl při uzavírání těchto smluv přítomen a byl si tedy vědom toho, že na základě všeobecných podmínek, které tvoří přílohu smlouvy o úvěru, společnost PEDILEX, s. r. o., není bez předchozího písemného souhlasu společnosti sAutoleasing, a. s., až do úplného splacení závazků z úvěrové smlouvy oprávněna vozidlo prodat nebo jakkoli zatížit věcným nebo jiným právem třetích osob, čímž společnosti sAutoleasing, a. s., způsobil škodu ve výši 207 200 Kč.

Usnesením ze dne 29. 9. 2017, sp. zn. 4 T 113/2017, předložil Obvodní soud pro Prahu 4 uvedený trestní spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 4 není místně příslušný k projednání věci, když příslušný by mohl být Okresní soud v Prostějově. Ze spisového matriálu a zejména z výpovědi P. K. (č. l. 84-88 tr. spisu) podle soudu vyplývá, že se obviněný měl dopustit trestného jednání v Prostějově, kde se svědek sešel s obviněným za účelem uzavření smlouvy o dlouhodobém pronájmu vozidla Audi A5, k čemuž zde také došlo, kde i po vyřízení nezbytných formalit, převzal předmětné vozidlo do užívání. Podle názoru soudu tak byl trestný čin spáchán v obvodu Okresního soudu v Prostějově.

Nejvyšší soud, který je uvedeným soudům ve smyslu § 24 tr. ř. nejblíže společně nadřízeným soudem, věc projednal a shledal, že k řízení o trestném činu podle podané obžaloby není příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení § 18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Zde lze totiž obvykle nejlépe a nejrychleji objasnit trestnou činnost a zpravidla tu bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.

Obviněný měl podle obžaloby spáchat přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tím, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku větší škodu. Přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, spočívá v jednání, kterým pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření. Jinak řečeno, pouhé převzetí cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nenaplňuje zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř., pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil. Podstatné je jeho jednání poté, co pojal úmysl naložit s věcí v rozporu s účelem svěření.

Objektivní stránka uvedeného přečinu je naplněna ve chvíli, kdy si pachatel přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku zákonem předpokládanou škodu. Tedy v okamžiku, kdy obviněný pojme úmysl naložit se svěřenou věcí jako s věcí vlastní, a to v rozporu s účelem svěření. Pokud jde o následek žalovaného trestného činu, tedy o způsobenou škodu na cizím majetku, ten v tomto případě nastal na stejném místě, na kterém došlo k jednání pachatele. Takové závěry vyplývají z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1999.

V obžalobě se podává, že obviněný ačkoli si byl vědom, že předmětné vozidlo je vlastnictvím společnosti sAutoleasing, a. s., a společnost PEDILEX, s. r. o., není oprávněna bez předchozího písemného souhlasu společnosti sAutoleasing, a. s., vozidlo prodat nebo jakkoli zatížit věcným nebo jiným právem třetích osob, měl s P. K. dne 19. 5. 2016 v Prostějově uzavřít Smlouvu o dlouhodobém pronájmu předmětného vozu. Z výpovědi P. K. na č. l. 86 tr. spisu vyplývá, že se s obviněným měli domluvit na podmínkách, přicestoval do Prostějova, kde s P. B. uzavřel Smlouvu o dlouhodobém pronájmu předmětného vozu, prohlédl si zde i vozidlo a po vyřízení nezbytných formalit s vozem odjel do místa svého trvalého bydliště. Rovněž v závěru uvedené smlouvy se podává, že byla uzavřena v Prostějově (č. l. 42 tr. spisu).

Aplikujeme-li výše uvedené zásady na tento případ, je zřejmé, že pokud je ve výše popsaném skutku spatřován trestný čin zpronevěry, pak k přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, mělo dojít uzavřením smlouvy o dlouhodobém pronájmu s P. K. dne 19. 5. 2016, neboť tímto jednáním, měl obviněný s věcí naložit v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření.

Z hlediska místní příslušnosti je tak zřejmé, že daný přečin měl být spáchán v obvodu Okresního soudu v Prostějově, v jehož obvodu se obviněný měl dopustit jednání naplňujícího objektivní stránku uvedeného zločinu a k žádnému jednání nedošlo v územním obvodu Obvodního soudu v Praze 4.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 26. října 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru