Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 41/2020Usnesení NS ze dne 15.09.2020

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.41.2020.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 41/2020-1570

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 9. 2020 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. R., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci pro řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020 takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podal dne 1. 6. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 8 obžalobu (č. l. 359 tr. spisu) na obviněného T. R. pro skutek v němž státní zástupce spatřuje přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Přečinu se měl obviněný dopustit tím, že v době od měsíce května 2014 do 27. 11. 2017, kdy byl umístěn do vazby, s výjimkou období od 24. 8. 2015 do 14. 10. 2015, kdy byl ve vazbě, dále s výjimkou května 2014, června 2014, července 2014, srpna 2014, září 2014, února 2015, kdy v každém z těchto měsíců uhradil 100 Kč, v Praze 8, ani jinde vědomě řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři AAAAA (pseudonym), ve výši 6 500 Kč měsíčně a ke svému nezletilému synovi BBBBB (pseudonym), ve výši 5 500 Kč měsíčně, oboje splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých J. R., jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 11 Nc 109/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 30 Co 115/2011, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2011, a za předmětné období dluží na výživném částku v celkové výši 491 400 Kč.

2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 446 tr. spisu), uznal obviněného T. R. vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho podle tohoto ustanovení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 228 odst.1 tr. ř. mu uložil povinnost zákonné zástupkyni dětí J. R., uhradit dlužné výživné ve výši 491 400 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 7 To 61/2019 (č. l. 942 tr. spisu) podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Věc obviněného byla soudu prvního stupně vrácena k doplnění dokazování mimo jiné zprávou od ošetřujícího psychiatra K. H., zda se u něho obžalovaný léčí s nějakými závažnými zdravotními problémy a pokud ano, s jakými a zda případně mohly mít vliv na jeho pracovní způsobilost a také, že je na místě nechat znalecky zkoumat duševní stav obžalovaného z hlediska toho, zda byly zachovány jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k tomu, co mu bylo a dosud je kladeno za vinu. Účelným se jeví, s ohledem na obsah jeho podání činěných v této trestní věci, nechat posoudit jeho duševní stav znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie i z hlediska toho, zda je schopen plnohodnotné účasti na probíhajícím trestním řízení. Obžalovaný ve svých podáních opakovaně připomínal své psychické problémy a zdůrazňoval, že není schopen se sám hájit a domáhal se ustanovení obhájce.

4. Trestní věc obviněného se tak nachází ve stádiu řízení před soudem prvního stupně, u Obvodního soudu pro Prahu 8 a je vedena pod sp. zn. 3 T 49/2018.

5. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. 3 T 49/2018, na č. l. 1075, byla přibrána podle § 105 odst. 1 tr. ř. znalkyně z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie MUDr. Gabriela Leblová, se sídlem Praha 8 – Střížkov, k podání uvedeného znaleckého posudku.

6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1095), bylo podle § 116 odst. 2 tr. ř. nařízeno pozorování obviněného T. R. ve zdravotnickém zařízení Psychiatrické nemocnice Bohnice, za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k jeho osobě.

7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 67 To 362/2019 (č. l. 1187) bylo toto rozhodnutí podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno s tím, že je předčasné, a aby ještě byla dána obviněnému další možnost ambulantního zkoumání znalkyní, např. za pomoci obhájce, předvedením apod.

8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1394), bylo podle § 116 odst. 2 tr. ř. nařízeno pozorování obviněného T. R. ve zdravotnickém zařízení Psychiatrické nemocnice Bohnice, za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k jeho osobě. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost. Obvodní soud pro Prahu 8 předložil dne 4. 8. 2020 (č. l. 1407) trestní spis sp. zn. 3 T 49/2018 Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o uvedené stížnosti obviněného. Věc je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 67 To 227/2020.

9. Podáním, které bylo zasláno Nejvyššímu soudu dne 13. 8. 2020, učinil obviněný návrh na odnětí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o jeho stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 3 T 49/2018. Obviněný v návrhu na delegaci vyjádřil své přesvědčení, že soudci přidělení k věci (sp. zn. 67 To 227/2020) jsou přiděleni v rozporu s rozvrhem práce Městského soudu v Praze. Uvedl, že se jedná o řízení o jeho stížnosti proti rozhodnutí (podle obviněného) nezákonné soudkyně JUDr. J. Zemanové (podle obviněného) přidělené k věci mimo rozvrh práce, jímž se tato soudkyně snaží opakovaně o omezení jeho osobní svobody, bez zákonného důvodu, formou tzv. pozorování v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Podle obviněného soudci senátu 67 To E. Brázdilová, J. Lišková, T. Novosad (místopředseda pro civilní úsek) a referentka soudní kanceláře J. D. jsou soudci k jeho věci přidělení funkcionářem soudu mimo rozvrh práce. Obviněný je přesvědčen, že byl odňat svému zákonnému soudci, bylo podle něj porušeno ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kdy věc napadla Městskému soudu v Praze v jiný den, než byla přidělena senátu 67 To a současně jsou podle obviněného soudci vyloučenými z rozhodování a projednání jeho stížnosti a v případě, že by rozhodli negativně, v neprospěch stěžovatele, by se dopustili trestného činu zneužití pravomoci, „maření úkolu úřední osoby“. Obviněný dále v této souvislosti namítá systémovou podjatost Městského soudu v Praze pro podle něj zjevně nepřátelský vztah vzniklý ode dne 23. 5. 2020 resp. 24. 5. 2020, podáním žaloby na ochranu osobnosti, kde žalovanou osobou o 20 milionů je mimo jiné L. Vávra, předseda soudu. V této souvislosti obviněný poukázal na judikaturu ESLP ve věci Chmelíř versus Česká republika a na další rozhodnutí, která považuje za přiléhavá na jeho případ. Obviněný dodal, že dnem, kdy byla podána žaloba na ochranu osobnosti, kde žalovaným je i L. Vávra, vzniklo další sporné řízení mezi ním a L. Vávrou, které je podle obviněného důvodem k předložení věci vedené pod sp. zn. 67 To 227/2020 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci nutné a vhodné. Obviněný se domnívá, že L. Vávra ho dlouhodobě a vědomě ignoruje, nevyjádřil se k podané žalobě ani k zjevně nepřátelskému vztahu k obviněnému, ignoruje své povinnosti v incidenčních sporech v insolvenčním řízení obviněného. Jako předseda soudu mu znemožňuje jako dlužníkovi opakovaně přístup k soudu. Obviněný v této souvislosti poukázal na údajná pochybení týkající se jeho civilních řízení vedených u Městského soudu v Praze (insolvenční řízení, opatrovnické řízení a další). Rovněž si podle obviněného L. Vávra neplní své povinnosti při kontrole přidělování věci dlužníka, resp. obviněného. Nejméně ve dvou případech podle obviněného vědomě znemožnil uplatnění námitky podjatosti. Obviněný vyjmenovává věci (civilní i trestní, opatrovnické o zákazu styku s nezletilými dětmi, trestní týkající se neplnění vyživovací povinnosti) vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 a u Městského soudu v Praze a domnívá se, že byly všechny přiděleny v rozporu s rozvrhem práce. Uvádí, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020 má přímou souvislost s údajným neplněním vyživovací povinnosti. Soudy v jeho věci údajně ignorují jeho opakované návrhy, přičemž podle obviněného největší podíl na takovém jednání soudů (které obviněný považuje za šikanu) má správa soudu, a to L. Vávra osobně, který za 7 let neučinil žádná zákonná či jiná opatření. Obviněný dodal, že předseda soudu L. Vávra má kárnou pravomoc jak nad členy senátu, tak nad všemi soudci Městského osudu v Praze, nad jejich kariérou, rozhoduje o jejich postupu či nepostupu, o jejich odměnách. Za nejzávažnější obviněný považuje, že si předseda soudu upravil rozvrh tak, aby mohl osobně poškodit žalobce, omezit ho bez zákonného důvodu na svobodě. Obviněný v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že L. Vávra byl do 29. 6. 2020 členem senátu 7 To spolu s JUDr. A. Sotolářem, který nejprve odmítl jeho odvolání podle § 253 tr. ř. a nyní je v senátu 67 To (kam se, jak uvádí obviněný, sám přidělil). Obviněný přitom poukazuje na údajně subjektivní motiv k osobní mstě vůči obviněnému, neboť on opakovaně předsedu Městského soudu v Praze L. Vávru kritizuje za nezákonné manipulace s procesními spisy v insolvenčních řízeních, incidenčních sporech, civilních řízeních, včetně opatrovnického řízení a trestních řízení, když zejména předseda soudu nečiní žádná zákonná ani jiná opatření zejména ve věcech řešených Obvodním soudem pro Prahu 8 soudkyní JUDr. J. Zemanovou, kterou považuje za nezákonnou soudkyni. Podle obviněného se v případě soudců obou soudů (Obvodní soud pro Prahu 8 a Městský soud v Praze) jedná o organizovanou zločineckou skupinu úředních osob, které ho zcela bezdůvodně šikanují. Obviněný tento postup považuje za státní terorismus a zneužití práva. Navrhl, proto aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že celý senát 67 To (L. Vávra, J. Lišková, T. Novosad, místopředseda soudu, T. Staňková, M. Polanecká, P. Hovorka, E. Brázdilová) jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 67 To 227/2020. Navrhl dále, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020 tomuto soudu odnímá a přikazuje se Krajskému soudu v Brně. Obviněný návrh doplnil řadou příloh.

10. Nejvyššímu soudu byl dne 25. 8. 2020 Městským soudem v Praze předložen trestní spis sp. zn. 3 T 49/2018 k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 41/2020.

11. Nejvyšší soud se návrhem obviněného na delegaci zabýval a dospěl k následujícímu závěru.

12. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

13. Nejvyšší soud nejprve považuje za nutné konstatovat (jak již ostatně učinil v předchozích věcech obviněného T. R. vedených u Nejvyššího soudu), že z trestního spisu sp. zn. 3 T 49/2018, vyplývá, že podávání námitek podjatosti a návrhů na delegaci, jakož i mnohost opakovaných či shodných podání patří k běžnému procesnímu postupu obviněného v tomto i v řadě jiných (civilních i trestních) soudních řízení, které se ohledně něj vedly nebo vedou. V právě projednávané věci jde o návrh obviněného na delegaci věci jinému soudu k rozhodnutí o jeho stížnosti, kterou podal proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1394), jímž bylo podle § 116 odst. 2 tr. ř. nařízeno pozorování obviněného T. R. ve zdravotnickém zařízení Psychiatrické nemocnice Bohnice, za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k jeho osobě. Jde tedy o nemeritorní rozhodnutí, které se nyní nachází ve fázi řízení před stížnostním soudem (Městským soudem v Praze).

14. Také v tomto řízení (stejně jako i v jiných řízeních obviněného) obviněný toliko obecně namítá, že byla jeho věc přidělena mimo rozvrh práce a v jeho věci rozhodují nezákonní soudci, o čemž je subjektivně přesvědčen. Také v tomto případě považuje Nejvyšší soud za dostatečné odkázat na veřejně přístupný rozvrh práce Městského soudu v Praze účinný v době předložení věci Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému k rozhodnutí o stížnosti obviněného (podle předkládací zprávy byla věc předložena dne 4. 8. 2020). Ve věci obviněného jde o nemeritorní rozhodnutí, a to opakované rozhodnutí, které již bylo ve stížnostním řízení zrušené [Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 67 To 362/2019 (č. l. 1187) zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1095)]. Podle rozvrhu práce na str. 119 v případě nové stížnosti rozhoduje senát, který předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Stížnost obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1394), jímž bylo opětovně podle § 116 odst. 2 tr. ř. nařízeno pozorování obviněného T. R. ve zdravotnickém zařízení Psychiatrické nemocnice Bohnice, za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k jeho osobě, tak byla správně přidělena senátu 67 To. Z uvedeného je tedy nepochybné, že ve věci v souladu s rozvrhem práce soudu rozhodují soudci, kteří jsou ke dni předložení věci členové tohoto senátu a jde tak o zákonné soudce ve věci obviněného vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020.

15. V podstatné části návrhu na delegaci obviněný brojí proti osobě předsedy Městského soudu v Praze JUDr. L. Vávrovy. Domnívá se, že k němu chová osobní nepřátelský vztah, neboť ho obviněný stále kritizuje za údajné nezákonné manipulace s procesními spisy civilními i trestními. Podal dokonce žalobu na ochranu osobnosti. Předseda soudu, který má podle obviněného navíc jako soudní funkcionář vliv na všechny soudce Městského soudu v Praze, tak má údajně subjektivní motiv k osobní mstě vůči němu. Takové ničím nepodložené námitky obviněného však Nejvyšší soud nemůže akceptovat a již vůbec je nemůže považovat za důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. V kontextu dalších podání obviněného a celého trestního spisu je totiž nepochybné, že uvedené námitky jsou pouze jeho domněnkami a konstrukcemi, kterými obecně projevuje svou nespokojenost s postupem soudu v jeho trestní věci, přičemž zmiňuje souběžné civilní a trestní věci, kterých se účastní, a které také považuje za zmanipulované a rozhodované nezákonnými soudci. Z námitek obviněného vyplývá, že obviněný nesouhlasí s tím, jak je v jeho věci rozhodováno a brojí zejména proti rozhodnutím, která jsou pro něj negativní. Z nich pak vyvozuje nepřátelský vztah soudců (popřípadě celého soudu) k jeho osobě. Takové námitky však nejsou důležitým důvodem pro tak výjimečný postup, jakým je delegace věci.

16. V souvislosti s návrhem obviněného, aby Nejvyšší soud rozhodl, že jím uvedení soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn. 67 To 227/2020, Nejvyšší soud uvádí, že o vyloučení ve smyslu § 31 odst. 1 tr. ř. rozhoduje orgán, kterého se tyto důvody týkají. Nejvyšší soud nad rámec tohoto rozhodnutí pouze obecně podotýká, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že i v případě, že by skutečně existovala pochybnost o nepodjatosti určitého soudce příp. senátu, by toto samo o sobě nemohlo být důvodem k postupu podle § 25 tr. ř. Zcela výjimečně by takovým důvodem mohla být pochybnost o nestrannosti celého soudu, resp. všech jeho jednotlivých soudců.

17. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem či přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).

18. Lze uzavřít, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 227/2020, rozhodují zákonní soudci. Jako důležitý důvod pro postup podle § 25 tr. ř. nemůže Nejvyšší soud rozhodně akceptovat nesouhlas obviněného s vývojem řízení v jeho trestní věci, založený na jeho zcela subjektivním vnímání průběhu řízení. Nejvyšší soud doplňuje, že obviněným uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, jsou Nejvyššímu soudu známa. Obviněným uváděné důvody delegace však nelze považovat za důležité důvody k vyhovění návrhu na delegaci.

19. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v návrhu obviněného na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně neshledal důvody, které by byly natolik zjevné, že by odůvodňovaly postup podle § 25 tr. ř.

20. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 9. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru