Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 40/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.40.2020.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 40/2020-2507

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 9. 2020 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného K. J., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 42/2020, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Hradci Králové.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal dne 15. 4. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu na obviněného K. J. pro ad I. zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a ad II. přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaného podle tzv. právní věty tím, že ad I. zmařil byť částečně uspokojení svého věřitele tím, že předstíral neexistující právo nebo závazek, a způsobil svým činem škodu velkého rozsahu a ad II. zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zatajil část svého majetku, a způsobil svým činem značnou škodu. Trestných činů se měl dopustit jednáním uvedeným ve skutkové větě obžaloby (pozn. podrobněji viz níže bod 3.).

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 2 T 42/2020, bylo rozhodnuto podle § 24 odst. 1 tr. ř., o předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o místní příslušnosti a přikázání věci jinému soudu.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 v usnesení předně popsal dosavadní průběh řízení, že přípravné řízení vedl odbor hospodářské kriminality, 3. Oddělení KŘ policie hl. m. Prahy. Trestní oznámení podal M. U., zastoupen JUDr. V. Vaňkem, k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze dne 12. 9. 2017 (č. l. 109 tr. spisu). Oznamovatel rozdělil podezření na tři pachatele: I. K. J. (jednání popsal na č. l. 4. – 7. Oznámení), II. J. H. (jednání popsal na č. l. 8. – 12. Oznámení) a III. M. U. (jednání popsal na č. l. 13. – 15. Oznámení). Městské státní zastupitelství v Praze dne 6. 10. 2017 postoupilo z důvodu věcné i místní příslušnosti k dalším opatřením spis s oznámením M. U. ze dne 12. 9. 2017 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2. Svůj postup odůvodnilo tím, že pokud se týká jednání M. U., z oznámení oznamovatele vyplývá, že ohledně tohoto jednání již dříve podal Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 8 oznámení o podezření ze spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 tr. zákoníku a jiné, ohledně čehož probíhá šetření vedené policejním orgánem OŘP Praha II – SKPV-OHK pod č. j. KRPA – 40542/TČ-2017- 001292. Pro toto jednání, ani pro jednání insolvenčního správce J. H. státní zástupce Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu nepodal. Podal ji na obviněného K. J. pro jednání, ve kterém spatřoval zmaření uspokojení věřitelů tím, že obžalovaný předstíral neexitující práva nebo závazek a způsobil škodu většího rozsahu ke dni 15. 11. 2011, kdy uzavřel jako postupitel smlouvu o zajišťovacím postoupení pohledávek s postupníkem M. U., jako zajištění půjčky ve výši 16 310 000 Kč, na základě které mu postoupil pohledávku za společností O. Ch. se sídlem XY, Praha 4, jež nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 07. 2011 uzavřené mezi ním jako postupníkem a společnost UniCredit bank Czech Republic, a.s., se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, jako postupitelem za částku ve výši 89 610 687,26 Kč, kdy souhrnná hodnota pohledávek vůči společnosti O. Ch., činila ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 07. 2011, částku ve výši 110 227 259,74 Kč a 10 341,46 EUR, na blíže nezjištěném místě a v blíže nezjištěnou dobu fiktivně postoupil tutéž pohledávku vůči společnosti O. Ch., na společnost Bertrand Industries INC., se sídlem Mossfon Building, 2. poschodí, P.O.Box 0832-0886 W.T.C, Panama, Panamská republika, č. 75370, a to jako formu zajištění smlouvy o úvěru, kterou měl fiktivně uzavřít jako dlužník dne 1. 12. 2011 ve výši 160 000 000 Kč s věřitelem a poskytovatelem úvěru, společností Bertrand Industries INC., čímž formálně úmyslně odstranil pohledávku ze své majetkové dispozice a znemožnil tak uspokojení věřitelů. Obžaloba byla také podána pro jednání, že ačkoliv věděl o svých splatných závazcích, úmyslně si nechával zasílat svoji mzdu a odměnu za výkon funkce člena představenstva ve společnosti O. Ch., se sídlem XY, Praha 4, v době od 16. 9. 2013 do 14. 03. 2017 na bankovní účet své přítelkyně A. M., č. XY, vedený u Komerční banky, a.s., která byla jedinou majitelkou a disponentkou tohoto bankovního účtu, ale který používal s jejím souhlasem pro svou běžnou potřebu, kdy mu takto byly postupně zaslány částky ve výši uvedené v obžalobě. Dohromady celkem 4 544 458 Kč, z čehož částka ve výši 3 563 009 Kč, zjištěná na základě znaleckého posudku z oboru Ekonomika, odvětví mzdy, účetnictví a daně, vypracovaného L. Č. dne 25. 04. 2019, mohla být použita nad rámec nezabavitelné částky pro úhradu pohledávek věřitelů, čímž úmyslně zatajil tyto svoje finanční prostředky před svými věřiteli, vůči nimž měl splatné závazky v celkové výši 255 402 420,82 Kč, a znemožnil tak uspokojení jejich pohledávek. Toto jednání obviněného má podle soudu předcházet insolvenčnímu řízení, které bylo iniciováno pod sp. zn. 93 INS 17544/2012 proti K. J. a pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011 proti nárokům společnosti O. Ch. u Městského soudu v Praze. M. U. podal přihlášky pohledávky do výše uvedených insolvenčních řízení dne 13. 1. 2016.

4. Obvodní soud dále uvedl, že podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. K. J. v jednání vystupoval jako fyzická osoba, bydlící na adrese XY v Praze 5, nebo zástupce společnosti O. CH. se sídlem XY, Praha 1, resp. XY, Praha 4. V systému figuruje firma RAVAK a.s. se sídlem Obenická 285 v Příbrami. Podle § 18 odst. 2 tr. ř. nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Podle obvodního soudu místo činu v bodu I. obžaloby nevyplývá přímo z popisu obžaloby „na blíže nezjištěném místě a v blíže nezjištěnou dobu fiktivně postoupil tutéž pohledávku vůči společnosti O. Ch., na společnost Bertrand Industries INC., se sídlem Mossfon Building, 2. poschodí, P.O.Box 0832-0886 W.T.C, Panama, Panamská republika, č. 75370“, avšak v bodu II. obžaloby lze místo činu zjistit, když je tam uvedeno, že obviněný „ačkoliv věděl o svých splatných závazcích, úmyslně si nechával zasílat svoji mzdu a odměnu za výkon funkce člena představenstva ve společnosti O. Ch.. se sídlem XY, Praha 4, v době od 16. 9. 2013 do 14. 03. 2017 na bankovní účet své přítelkyně A. M., č. XY, vedený u Komerční banky, a.s., která byla jedinou majitelkou a disponentkou tohoto bankovního účtu, ale který používal s jejím souhlasem pro svou běžnou potřebu“. Společnost O. Ch., v písemné zprávě potvrdila, že platby zasílané na bankovní účet A. M., byly zasílány částečně po vzájemné dohodě se společností Temperatior, s. r. o., jak z bankovního účtu společnosti O. Ch., tak z bankovního účtu společnosti Temperatior, s. r. o. Jednalo se o platby určené pro K. J. za jeho činnost ve společnosti O. Ch. Sídlo společnosti Tempertior s.r.o. je Kociánova 453/11, Liberec.

5. Podle Obvodního soudu pro Prahu 2 vznikly pochybnosti o jeho příslušnosti k projednání věci. Proto postupoval podle § 24 odst. 1 tr. ř. a věc předložil Vrchnímu soudu v Praze, neboť se podle jeho názoru může jednat o příslušnost Obvodních soudů pro Prahu 1 nebo 4, Okresního soudu v Příbrami, nebo Okresního soudu v Liberci.

6. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 5 Ntd 6/2020, byla věc podle § 24 odst. 1 tr. ř. postoupena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu, neboť Vrchní soud v Praze není příslušným k takovému rozhodnutí. Podle názoru vrchního soudu je místem spáchání trestného činu jak místo, kde došlo k jednání popsanému v obžalobě, tak místo, kde došlo k následku trestného činu, tedy bydliště nebo sídlo poškozených. Podle Vrchního soudu v Praze žádné z uvedených míst není v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2. Vrchní soud v Praze je toho názoru, že jedním z místně příslušných soudů v posuzovaném případě je i Okresní soud v Karviné, neboť poškozené společnosti Wega Ltd. s. r. o., a Motohaus, a. s., mají sídlo v Havířově. Nejvyšší soud je tak nejblíže společně nadřízeným soudem všem v úvahu přicházejícím soudům.

7. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o příslušnosti soudu zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

8. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

9. Obviněný se měl podle obžaloby dopustit ad I. zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a ad II. přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaných podle tzv. právní věty tím, že ad I. zmařil byť částečně uspokojení svého věřitele tím, že předstíral neexistující právo nebo závazek, a způsobil svým činem škodu velkého rozsahu a ad II. zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zatajil část svého majetku, a způsobil svým činem značnou škodu. Podle § 20 odst. 1 tr. ř. se koná společné řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je v tomto případě zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit jednáním popsaným pod bodem ad I. obžaloby.

10. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku je poškozovací jednání směřující sice vůči majetku dlužníka, ale v konečném důsledku poškozující majetek věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění z majetku dlužníka. Objektivní stránka zahrnuje dvě formy jednání, které jsou spolu s dalšími znaky samostatnými skutkovými podstatami (viz § 222 odst. 1 a § 222 odst. 2 tr. zákoníku). Jednání pachatele trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tedy směřuje proti pohledávce věřitele, jímž je osoba, která má vůči pachateli, popřípadě vůči jiné osobě, za niž pachatel jedná, právo na plnění zejména na základě existujícího závazkového právního vztahu, bez ohledu na to, zda důvodem vzniku takového vztahu je smlouva (občanskoprávní, obchodní, pracovní) nebo jiná v zákoně uvedená skutečnost. Pachatel jako dlužník zcela zmaří uspokojení pohledávky svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle § 222 odst. 1 způsobí stav, v jehož důsledku věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Uspokojení pohledávky věřitele je částečně zmařeno, jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl, kdyby zde nebylo mařícího jednání pachatele. Uspokojením pohledávky věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu, např. zaplacení kupní ceny, vrácení půjčených peněz nebo cenných papírů, poskytnutí náhrady škody, vyplacení vkladu z účtu u banky, zaplacení směnečné sumy. Trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 je dokonán, tedy uspokojení pohledávky věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže pachatel (dlužník) v důsledku majetkových dispozic či jiných jednání uvedených v § 222 odst. 1 již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, zda byl nebo bude jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku (viz PÚRY František. § 222. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2206).

11. Jak již bylo uvedeno, za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt.

12. Základní skutková podstata trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku podmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody nikoli malé na cizím majetku. Zpravidla půjde o škodu na majetku dotčeného věřitele spočívající v tom, že neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, tj. nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by bylo možno dosáhnout, kdyby si pachatel nepočínal způsobem uvedeným v § 222 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 45/2008 Sb. rozh. tr.). V daném případě měla být jednáním obviněného způsobena škoda velkého rozsahu.

13. Objektem trestného činu poškození věřitele je zájem na ochraně majetku v užším rozsahu než např. u trestného činu podvodu, protože jde o majetek věřitele v podobě jeho pohledávek vůči dlužníkovi (tj. vůči pachateli, resp. osobě, za niž pachatel jedná). Pachatel trestného činu poškození věřitele neútočí na tento chráněný majetek věřitele přímo, ale jen prostřednictvím v ustanovení § 222 tr. zákoníku uvedených dispozic s vlastním majetkem dlužníka. Následkem je pak škoda na cizím majetku, která spočívá v tom, že nedojde k důvodně očekávanému přírůstku majetkových hodnot ve prospěch věřitele, tj. nedojde k uspokojení jeho pohledávky, ale ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka a tedy v místě, kde se tak stalo.

14. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku je sice jednání pachatele směřující vůči majetku věřitele, tento majetek ale poškozuje zprostředkovaně jednáním směřujícím vůči majetku dlužníka, tedy v důsledku různých způsobů jednání uvedených v tomto zákonném ustanovení, kterým zcela nebo jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele.

15. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k závěru, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, na kterém místě se v důsledku jednání pachatele majetek dlužníka stal pro věřitele nedostupným, mimo jeho dosah, tedy věřitel již nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky, protože ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 222 tr. zákoníku, a tedy v místě, kde se tak stalo. V této věci to bylo u nejpřísněji trestného činu v bodě I. obžaloby na neznámém místě, kde obviněný formálně úmyslně odstranil pohledávku ze své majetkové dispozice a znemožnil tak uspokojení věřitelů. Následek tak nenastane v bydlišti nebo sídle věřitele a toto místo není místem spáchání činu ani místem vzniku škody, pokud v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele. Způsobení škody nikoli malé na cizím majetku ve smyslu ustanovení § 222 odst. 1 tr. zákoníku je jen kvantitativní podmínkou trestnosti trestného činu poškození věřitele a škoda na cizím majetku se vztahuje pouze k majetku dlužníka, který se v důsledku jednání pachatele způsoby uvedenými v tomto ustanovení zákona stal pro věřitele nedosažitelným k uspokojení jeho pohledávky, čímž dochází k zásahu do majetkové sféry věřitele, i když má bydliště nebo sídlo na jiném místě.

16. Nejvyšší soud zastává názor, že v případě trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba při posuzování místní příslušnosti postupovat obdobně jako u trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku (viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 38/2018, 7 Td 33/2019).

17. Nejvyšší soud uvedl v usnesení velkého senátu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017, že „trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Právní názor, že místem spáchání trestného činu zpronevěry je jak místo jednání pachatele, tak místo, kde vznikl následek (sídlo poškozené právnické osoby, resp. bydliště poškozené fyzické osoby), by byl akceptovatelný za podmínky, že trestný čin zpronevěry by byl spáchán v podobě distančního deliktu, který se vyznačuje rozdílností místa jednání pachatele a místa způsobeného následku. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k úsudku, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, ve kterém místě se věc svěřená pachateli stala jím přisvojenou, a tím se ocitla mimo dosah vlastníka nebo jiné oprávněné osoby, a v návaznosti na to je významné, že v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele. Jestliže je distanční delikt definován odlišností místa jednání pachatele (míněno celého a již uzavřeného jednání) od místa vzniku následku, pak v případě trestného činu zpronevěry je tato podmínka splněna tím, že po svěření věci pachatel se svěřenou věcí, kterou fyzicky nemá u sebe a která se nachází na jiném místě než pachatel v době jednání, naloží způsobem příčícím se účelu svěření a vylučujícím obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby“.

18. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, tak u trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se nejedná o tzv. distanční delikt.

19. Z obsahu spisového materiálu vyplývají skutečnosti podrobně popisované v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 a nelze zjistit místo, kde obviněný fiktivně postoupil svou pohledávku vůči společnosti O. Ch., na společnost Bertrand Industries INC., se sídlem Panama, Panamská republika. Obviněný ve věci odmítl vypovídat (ohledně fiktivnosti uvedené smlouvy viz. body 61. a 62. obžaloby). Nejvyšší soud tedy konstatuje z dostupného spisového materiálu nelze zjistit místo, kde byl ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. spáchán nejtěžší trestný čin [zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem ad I. obžaloby].

20. Podle § 18 odstavce 2 tr. ř., nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Pokud jde o hlediska místa, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, jsou si tato hlediska rovnocenná, není tedy rozhodné, podle kterého z nich se místní příslušnost soudu zjistí.

21. Nelze spolehlivě zjistit ani místa, kde obviněný bydlí nebo pracuje, když jeho trvalé bydliště – XY, Praha 5 nelze považovat za místo, kde bydlí nebo se zdržuje, protože již v roce 2018 (č. l. 344 /1. svazek) obviněný uvedl jako adresu pro doručování XY, okr. Praha-západ a byl jako nezaměstnaný veden v evidenci Úřadu práce pro Prahu 5. Ve spise nejsou ani žádné údaje o místě jeho pobytu po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

22. Ze zjištění Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že obviněný do 17. 7. 2020 vykonával trest odnětí svobody, a to ve Vazební věznici Hradec Králové, kde se ve výkonu trestu odnětí svobody nacházel i době podání obžaloby dne 15. 4. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 2. Jak Nejvyšší soud uvedl např. v usnesení ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 11 Td 34/2010, rozhodující pro určení místní příslušnosti soudu podle hledisek uvedených v § 18 odst. 2 tr. ř. je okamžik podání obžaloby, neboť soud k tomuto okamžiku zkoumá svou příslušnost, a tedy i místa bydliště, pracoviště či místo současného pobytu obviněného. Za místo, kde se obviněný zdržuje ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 tr. ř., je přitom považována i věznice, ve které v době podání obžaloby vykonával trest odnětí svobody. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že místně příslušným k projednání věci je Okresní soud v Hradci Králové.

23. Nejvyšší soud přitom neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 tr. ř., když v obžalobě je navržen pouze výslech několika osob jako svědků s bydlištěm v Praze, což není nijak výjimečná situace a jednoho svědka s bydlištěm v Ostravě. Podstata dokazování přitom bude spočívat v provádění listinných důkazů uvedených v obžalobě.

24. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru