Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 36/2020Usnesení NS ze dne 05.08.2020

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.36.2020.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 36/2020-9377

USNESENÍ

Nejvyšší soud ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 8. 2020 návrh obviněných I. E. nar. XY, trvale bytem XY a N. Q. H., nar. XY, t.č. ve vazbě ve věznici Praha-Pankrác, na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.

Odůvodnění:

Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal dne 12. 3. 2019 (č. l. 7114 tr. spisu) u Městského soudu v Praze obžalobu. U obviněného I. E. pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a několik dalších trestných činů uvedených v obžalobě. U obviněného N. Q. H. rovněž pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ale ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a také několik dalších trestných činů uvedených v obžalobě.

Nejvyššímu soudu byla Městským soudem v Praze dne 14. 7. 2020 předložena kopie soudní složky trestního spisu sp. zn. 10 T 4/2019, s návrhem výše uvedených obviněných na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. (delegace), který městský soud obdržel dne 3. 6. 2020. V návrhu obviněných, podaném jejich společnou obhájkyní, se předně vyjadřuje přesvědčení, že Městský soud v Praze není schopen dále vést řízení v procesní kvalitě, jež by byla zárukou zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti a vedení řízení u tohoto soudu, že ani nenaplňuje požadované výchovné působení a nepřispívá tak k naplnění účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř. Tyto pochybnosti dovozují z vystupování místopředsedy uvedeného soudu pro věci trestní J. K. a také předsedy tohoto soudu L. V. v souvislosti s vyřizováním stížnosti obviněného I. E. na narušování důstojnosti soudního řízení přísedícím M. S., který podle obviněných nesledoval jednání soudu, neboť spal, což měla potvrdit i osoba z řad přihlížející veřejnosti, informace o tom byla i na internetu (www.ceska–justice.cz) a stížnost na spícího přísedícího i reakce veřejnosti jsou zachyceny i v protokole o hlavním líčení ze dne 8. 8. 2020. Dále je v návrhu podrobně popisován způsob vyřízení stížnosti obviněného I. E. na toto narušování důstojnosti řízení před soudem, kterou podal ve smyslu § 164 odst. 1 a § 170 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kdy v odpovědi místopředsedy soudu J. K. byla stížnost shledána nedůvodnou s tím, že podezření na spaní přísedícího nebylo potvrzeno, když podle přísedícího tento při soustřední zavírá oči, jednání ale poslouchá, provedené důkazy vnímal, když si o nich učinil i odpovídající poznámky a pouze zdánlivě tak může působit dojmem, že jednání nevnímá. Pokud přísedící při delším soustředění na slovní projev zavírá oči, že není tedy projevem nezájmu a nevnímání, a proto to nemůže mít dopad na důstojnost řízení.

Takovýto přístup vedoucího pracovníka soudu, který podle rozvrhu práce řídí práci senátů rozhodujících v prvním stupni, podle obviněných nesvědčí pro to, že by řízení ve věci mělo odpovídající výchovný účinek, protože přísedící evidentně svým spaním důstojnost soudního jednání narušoval. Podle obviněných tak místopředseda soudu, jako nadřízený všem trestním soudcům a představitel státní správy soudů, zesměšnil I. E. v pozici stěžovatele, osobu z veřejnosti, novináře i samotného přísedícího a hlavně celý průběh hlavního líčení. Považují přitom za evidentní, že by se takto zachoval nejen v případě senátu 10 T, ale i jiného trestního senátu Městského soudu v Praze rozhodujícího v prvním stupni.

Podle obviněných je „úporná snaha o protektorát nad trestními senáty“, které J. K. řídí, patrná i z další stížnosti obviněného I. E., tentokrát na průtahy v řízení, a to ohledně pozdního vyhotovení usnesení o nevyloučení předsedkyně senátu a přísedících z vykonávání úkonů v této trestní věci, když usnesení o nevyloučení bylo vyhlášeno v hlavním líčení dne 11. 11. 2019, stížnost na průtahy byla podána dne 6. 12. 2019, protože se jedná o vazební řízení, když obviněný N. Q. H. je ve vazbě, a podle ustanovení § 129 odst. 3 písm. b), za použití § 138 tr. ř., je povinnost k vyhotovení usnesení ve vazebních věcech u krajských soudů rozhodujících v prvním stupni do deseti pracovních dnů. V odpovědi na tuto stížnost, že ale J. K. záměrně nepravdivě uvedl, že se nejedná o vazební věc a uplatní se lhůta dvaceti dnů, protože stížnost podal I. E., který ve vazbě není. Protože obviněný I. E. s tímto způsobem vyřízení jeho stížnosti místopředsedou soudu nesouhlasil, požádal o přezkoumání jeho postupu předsedu Městského soudu v Praze L. V. Ten ale z obsahu jeho podání nedovodil, že by jednalo o nesouhlas s vyřízením stížnosti a neshledal důvod k předložení věci ministryni spravedlnosti. To ale obvinění označili za účelovou odpověď, aby nedošlo ke zpochybnění kvality práce místopředsedy městského soudu, navíc se zjevně nepravdivým údajem, protože v textu stížnosti rozhodně nebyl požadavek na její předložení ministryni spravedlnosti.

Obvinění pak poukázali také na nerovné zacházení a porušení osobnostních práv I. E. tím, že městský soud prostřednictvím tiskové mluvčí poskytl sdělovacím prostředkům informaci o tom, že je v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru v karanténě, a proto muselo být i v této trestní věci hlavní líčení odročeno. Se zveřejněním údaje o svém zdravotním stavu, že ale I. E. rozhodně nedal souhlas a neschopenku zaslal předsedkyni senátu pouze k doložení jeho nepřítomnosti u hlavního líčení. Jeho stížnost předsedovi městského soudu na toto porušení jeho práva na soukromí, opět řešil místopředseda soudu J. K., který uvedl, že údaj o karanténě nemůže vůbec zasáhnout do zákonem chráněného zájmu a převažuje zde také veřejný zájem na informování veřejnosti, když se jedná o mediálně sledovanou věc a veřejnost má právo na informace. Tato informace, že byla ale zveřejněna výslovně s uvedením jména pouze v případě obviněného I. E. a nebylo s ním proto zacházeno rovně. Obrátil se proto na Vrchní soud v Praze jako orgán příslušný (podle § 122d odst. 2, 4 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích) ke sledování souladu postupu soudu s právními předpisy v oblasti ochrany osobních údajů v tam vymezených činnostech, včetně stíhání trestných činů, ale o tomto podnětu doposud nebylo rozhodnuto.

Na základě výše uvedeného podle obviněných není senát 10 T, ale ani kterýkoli jiný senát Městského soudu v Praze rozhodující v prvním stupni, s ohledem na popsané postoje předsedy a místopředsedy, způsobilý ke spravedlivému rozhodování v jejich trestní věci. Oba zmínění vedoucí představitelé Městského soudu v Praze, že kryjí nedůstojné chování, průtahy a zjevná pochybení a neskýtají tak záruku na naplnění práva na obhajobu a spravedlivý proces u jim podřízených soudců. Navrhli proto, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se daná věc odnímá Městskému soudu v Praze a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. K návrhu připojili řadu příloh týkajících se výše zmíněných stížností, resp. podání a způsobu jejich vyřízení.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněných na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Trestní věc obviněných se v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, který již projednává věc v hlavním líčení, jednání soudu se konalo v několika termínech v červnu 2020 a další termíny pokračování v hlavním líčení jsou nařízeny v srpnu 2020. Není sporu o tom, že Městský soud v Praze je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněných. Nejvyšší soud je pak příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněných na delegaci vzhledem ke svému usnesení ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 7 Td 29/2019, jímž bylo rozhodnuto o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze pro řízení o opravných prostředcích a o jejím přikázání k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, když v jeho odůvodnění bylo také uvedeno, že by nepůsobilo věrohodně, aby soud, jehož je obviněný soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval.

V argumentaci obviněných, která se v podstatě týká vesměs nesouhlasu zejména obviněného I. E. se způsobem vyřízení jeho stížností, však Nejvyšší soud ve vztahu k Městskému soudu v Praze neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř. Podstata stížností obviněného I. E. se přitom týkala průtahů v řízení, nevhodného chování přísedícího a narušování důstojnosti řízení před soudem. K jejich řešení jsou podle § 164 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, příslušné orgány státní správy soudů. Ač podle odst. 2) tohoto zákonného ustanovení se takovou stížností nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti, obvinění v podstatě, v rozporu s tímto ustanovením, spojují způsob vyřízení daných stížností s otázkou nezávislého rozhodování soudu, když v podstatné části zejména z postupu orgánů státní správy soudů dovozují, že Městský soud v Praze není schopen v jejich trestní věci dále vést řízení v procesní kvalitě, jež by byla zárukou zjištění skutkového stavu o němž nejsou důvodné pochybnosti a vedení řízení u tohoto soudu, že nenaplňuje požadované výchovné působení a nepřispívá k naplnění účelu trestního řízení. Obvinění přitom bez jakékoliv opory také tvrdí, že v odpovědi na stížnost obviněného I. E., ohledně nedodržení lhůty k vyhotovení usnesení ve vazební věci, uvedl J. K. záměrně nepravdivě, že se nejedná o vazební věc, ač se jedná o otázku správnosti výkladu zákona, kde se názory mohou různit a nemusí být vždy správné.

Důvodem pro delegaci věci nemůže být ani poukaz obviněných na porušení osobnostních práv I. E. tím, že městský soud prostřednictvím tiskové mluvčí poskytl sdělovacím prostředkům informaci o tom, že je v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru v karanténě, a proto muselo být i v této trestní věci hlavní líčení odročeno. Opět se jedná o námitky proti postupu městského soudu jako celku ve vztahu k veřejnosti, resp. k médiím, které nijak nesouvisí se schopností daného senátu věc řádně projednat a spravedlivě rozhodnout.

Pokud obvinění poukazují také na nedodržení lhůty k vyhotovení usnesení ve vazební věci, a tedy v podstatě na porušení ustanovení § 129 odst. 3 písm. b) tr. ř. městským soudem, Nejvyšší soud již dlouhodobě v celé řadě svých rozhodnutí uvádí, že porušení procesních pravidel, zejména pak dílčí nepodstatné povahy, byť k němu i skutečně došlo, nemůže být důležitým důvodem pro delegaci věci jinému věcně příslušnému soudu.

Nejvyšší soud v argumentaci obviněných neshledal nic, co by nasvědčovalo v současné fázi probíhajícího trestního řízení pochybnostem o objektivnosti a nestrannosti daných soudců, členů senátu 10 T Městského soudu v Praze, příslušných k projednání věci, a již vůbec ne případnému vyloučení všech soudců tohoto soudu z rozhodování, jak to činí obvinění, což by bylo možné považovat za jeden z důležitých důvodů delegace. Předpokladem k tomu ovšem je, aby skutečně došlo k vyloučení soudců příslušného soudu, a to ze zákonných důvodů (§ 30 tr. ř.), rozhodnutím příslušného orgánu a odpovídajícím zákonným postupem (§ 31 tr. ř.). Takovou argumentaci ale obvinění neuplatnili.

Nejvyšší soud proto neshledal v namítaných skutečnostech důležité důvody pro odejmutí věci Městskému soudu v Praze ve smyslu § 25 tr. ř., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Pro úplnost lze dodat, že v nejbližší době již také dojde u tohoto městského soudu ke změně v obsazení jeho vedení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 8. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru