Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 33/2019Usnesení NS ze dne 12.06.2019

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TD.33.2019.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 33/2019-4461

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 6. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného D. T., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 10/2019, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Hodoníně.

Odůvodnění:

1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně podala dne 21. 1. 2019 u Okresního soudu v Hodoníně obžalobu na obviněného D. T. pro zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty uvedené v obžalobě tak, že zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil majetek a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

2. Zločinu se měl podle obžaloby dopustit tím, že (zkráceně) v době od 7. 11. 2012 do 31. 1. 2017 jako odpovědný zástupce a ředitel obchodní společnosti E. p. k., obecně prospěšná společnost, se sídlem v Hodoníně, postupně v období let 2011 až 2015 uzavíral s potencionálními zájemci o dodávku elektrické energie Smlouvy o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu, na základě nichž byly od zájemců zasílány zálohové platby na bankovní účty společnosti E. p. k., obecně prospěšná společnost, vedené zejména u Fio banky, a. s., z takto získaných prostředků měl hradit za dodávku elektrické energie a plynu svým dodavatelům, a to na základě smluv, které uzavřel se společností EP Energy Trading, a. s., a společností Amper Market, a. s., avšak vědomě a záměrně místo řádné úhrady svých závazků získané finanční prostředky postupně částečně převedl na bankovní účty společností E. T., se sídlem v Hodoníně, E. Z., se sídlem v Praze 4, M. S. G., se sídlem v Domaníně, okr. Hodonín, a F. I., a. s., se sídlem v Praze 8, které založil a řídil jako statutární zástupce a ředitel, a takto převedené finanční prostředky z bankovních účtů uvedených společností používal na jejich provoz, sám nebo prostřednictvím jím pověřených zaměstnanců vybíral v hotovosti nebo platební kartou, prováděl platby za služby a zboží pro vlastní potřebu prostřednictvím platební karty VISA a dále použil na burzovní obchodování s cizími měnami na kapitálovém trhu prostřednictvím brokerské společnosti X-Trade Brokers DM S.A, organizační složka; dále jsou v obžalobě pod body 1 – 7) specifikována období a jednotlivé hotovostní výběry obviněného (samotného nebo učiněné prostřednictvím pověřené osoby jednající na pokyn obviněného), debetní platební transakce, a převody finančních prostředků, kdy takto získané peněžní prostředky měl použít obviněný pro vlastní potřebu, čímž tak získal částku 51.820.869 Kč, aniž by uhradil dodávky elektrické energie společnostem EP Energy Trading, a. s., a Amper Market, a. s., čímž měl těmto společnostem způsobit v obžalobě uvedenou škodu.

3. Okresní soud v Hodoníně nařídil na den 26. 3. 2019 hlavní líčení (č. l. 4440 tr. spisu), u něhož obhájce obviněného vznesl námitku nepříslušnosti Okresního soudu v Hodoníně s tím, že nelze zjistit místo spáchání trestného činu a řízení by měl vést soud, v jehož obvodu obviněný bydlí. Obviněný se vyjádřil tak, že sídlo společnosti E. p. k., obecně prospěšná společnost, je v Hodoníně, společnost však žádný trestný čin nespáchala, trestní řízení je vedeno proti jeho osobě jako fyzické osobě a on zde nežije již 10 let, do roku 2013 má trvalé bydliště v Praze. Jezdil pouze na porady. Finanční operace i transakce činil ze svého osobního počítače v místě trvalého bydliště. Místo spáchání uvedeného trestného činu je tak podle něj v Praze, poškození jsou z Prahy, smlouvy podepisovali v Praze v sídle poškozených společností, celá věc se odehrávala v Praze. Podle obhájce by měl řízení konat soud, kde měl být trestný čin spáchán a nikoli v místě kde má sídlo společnost E. p. k., obecně prospěšná společnost, se sídlem v Hodoníně.

4. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 3 T 10/2019 (č. l. 4444 tr. spisu), byla trestní věc obviněného podle § 222 odst. 1, § 24 odst. 1 tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že námitku místní nepříslušnosti vznesl obviněný u hlavního líčení dne 26. 3. 2019, který je přesvědčen, že ke spáchání trestného činu došlo v Praze. Nejvyšší soud je tak nejblíže společně nadřízeným soudem Okresnímu soudu v Hodoníně a některému z obvodních soudů v Praze.

5. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně se podáním ze dne 4. 4. 2019 vyjádřila k námitce obviněného tak, že s touto nesouhlasí, a že skutečnosti, které obviněný uvádí (tvrzení, že má již od roku 2013 trvalé bydliště v Praze, v Hodoníně již 10 let nežije, všechny transakce prováděl v místě trvalého bydliště) nemohou podle ní obstát. Poukázala na to, že z opisu rejstříku trestů obviněného vyplývá, že nyní projednávaná věc není jedinou obžalobou, která byla na obviněného podána u Okresního soudu v Hodoníně. Z výpovědí svědků podle státní zástupkyně vyplývá, že obviněný se v Hodoníně, sídle společnosti zdržoval, společnost zde řídil i dával pokyny zaměstnancům. Ač má trvalé bydliště v Praze, podle státní zástupkyně se zdržoval v Hodoníně ve své společnosti a také bydlel na adrese XY, okr. Hodonín se svou přítelkyní I. Z., která pracovala jako vedoucí fakturačního oddělení společnosti E. p. k., obecně prospěšná společnost, a se kterou má obviněný dvě dcery. Pokud jde o smlouvy uzavřené s dodavatelskými společnostmi EP Energy Trading, a. s., a Amper Market, a. s., uvedla, že obviněný na počátku za dodávku energií řádně platil, a proto podle ní nelze dovozovat závěr, že by již v době uzavírání smluv s těmito společnostmi jednal v úmyslu neplnit své závazky a uvést tak dodavatele v omyl. Podstatné pro posouzení bylo to, že byť získával značné finanční prostředky od zájemců o energii (na základě smluv o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu), takto získané finanční prostředky převáděl na účty jiných svých společností, které založil a řídil, takto převedené prostředky používal nejen na provoz svých společností, ale také na platby a služby pro svou potřebu. Finanční prostředky měl vybírat nejen on sám, ale také jím pověření zaměstnanci, kteří působili v Hodoníně. Podle státní zástupkyně nemůže obstát tvrzení obviněného, že se celé trestné jednání odehrálo v Praze. Podle ní je Okresní soud v Hodoníně příslušný k projednání věci, a to také s ohledem na další trestní věci, které byly nebo budou v nejbližší době k tomuto soudu podány a z důvodu ekonomie řízení s ohledem na bydliště svědků navrhovaných ke slyšení.

6. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o příslušnosti soudu zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

7. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

8. Obviněný se měl podle obžaloby dopustit přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty uvedené v obžalobě tak, že zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil majetek a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

9. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku je poškozovací jednání směřující sice vůči majetku dlužníka, ale v konečném důsledku poškozující majetek věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění z majetku dlužníka. Objektivní stránka zahrnuje dvě formy jednání, které jsou spolu s dalšími znaky samostatnými skutkovými podstatami (viz § 222 odst. 1 a § 222 odst. 2 tr. zákoníku). Jednání pachatele trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tedy směřuje proti pohledávce věřitele, jímž je osoba, která má vůči pachateli, popřípadě vůči jiné osobě, za niž pachatel jedná, právo na plnění zejména na základě existujícího závazkového právního vztahu, bez ohledu na to, zda důvodem vzniku takového vztahu je smlouva (občanskoprávní, obchodní, pracovní) nebo jiná v zákoně uvedená skutečnost. Pachatel jako dlužník zcela zmaří uspokojení pohledávky svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle § 222 odst. 1 způsobí stav, v jehož důsledku věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Uspokojení pohledávky věřitele je částečně zmařeno, jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl, kdyby zde nebylo mařícího jednání pachatele. Uspokojením pohledávky věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu, např. zaplacení kupní ceny, vrácení půjčených peněz nebo cenných papírů, poskytnutí náhrady škody, vyplacení vkladu z účtu u banky, zaplacení směnečné sumy. Trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 je dokonán, tedy uspokojení pohledávky věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže pachatel (dlužník) v důsledku majetkových dispozic či jiných jednání uvedených v § 222 odst. 1 již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, zda byl nebo bude jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku (viz PÚRY František. § 222. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2206).

10. Jak již bylo uvedeno, za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt.

11. Skutková podstata trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku podmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody velkého rozsahu. Zpravidla půjde o škodu na majetku dotčeného věřitele spočívající v tom, že neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, tj. nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by bylo možno dosáhnout, kdyby si pachatel nepočínal způsobem uvedeným v § 222 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 45/2008 Sb. rozh. tr.).

12. Objektem trestného činu poškození věřitele je zájem na ochraně majetku v užším rozsahu než např. u trestného činu podvodu, protože jde o majetek věřitele v podobě jeho pohledávek vůči dlužníkovi (tj. vůči pachateli, resp. osobě, za niž pachatel jedná). Pachatel trestného činu poškození věřitele neútočí na tento chráněný majetek věřitele přímo, ale jen prostřednictvím v ustanovení § 222 tr. zákoníku uvedených dispozic s vlastním majetkem dlužníka. Následkem je pak škoda na cizím majetku, která spočívá v tom, že nedojde k důvodně očekávanému přírůstku majetkových hodnot ve prospěch věřitele, tj. nedojde k uspokojení jeho pohledávky, ale ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka a tedy v místě, kde se tak stalo.

13. Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku je sice jednání pachatele směřující vůči majetku věřitele, tento majetek ale poškozuje zprostředkovaně jednáním směřujícím vůči majetku dlužníka, tedy v důsledku různých způsobů jednání uvedených v tomto zákonném ustanovení, kterým zcela nebo jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k závěru, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, na kterém místě se v důsledku jednání pachatele majetek dlužníka stal pro věřitele nedostupným, mimo jeho dosah, tedy věřitel již nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky, protože ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 222 tr. zákoníku, a tedy v místě, kde se tak stalo. Následek tak nenastane v bydlišti nebo sídle věřitele a toto místo není místem spáchání činu ani místem vzniku škody, pokud v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele.

14. Nejvyšší soud zastává názor (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 38/2018), že v případě trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba při posuzování místní příslušnosti postupovat obdobně jako u trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku.

15. Nejvyšší soud uvedl v usnesení velkého senátu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017, že „trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Právní názor, že místem spáchání trestného činu zpronevěry je jak místo jednání pachatele, tak místo, kde vznikl následek (sídlo poškozené právnické osoby, resp. bydliště poškozené fyzické osoby), by byl akceptovatelný za podmínky, že trestný čin zpronevěry by byl spáchán v podobě distančního deliktu, který se vyznačuje rozdílností místa jednání pachatele a místa způsobeného následku. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k úsudku, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, ve kterém místě se věc svěřená pachateli stala jím přisvojenou, a tím se ocitla mimo dosah vlastníka nebo jiné oprávněné osoby, a v návaznosti na to je významné, že v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele. Jestliže je distanční delikt definován odlišností místa jednání pachatele (míněno celého a již uzavřeného jednání) od místa vzniku následku, pak v případě trestného činu zpronevěry je tato podmínka splněna tím, že po svěření věci pachatel se svěřenou věcí, kterou fyzicky nemá u sebe a která se nachází na jiném místě než pachatel v době jednání, naloží způsobem příčícím se účelu svěření a vylučujícím obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby“.

16. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, tak u trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku se nejedná o tzv. distanční delikt. Pro uvedené trestní jednání tak nejsou relevantní sídla poškozených společností v Praze, jak naznačuje obviněný.

17. Z obsahu spisového materiálu a zejména z popisu skutku v obžalobě je zřejmé, jaká konkrétní jednání (výběry peněz v hotovosti samotného obviněného nebo prostřednictvím zaměstnanců na pokyn obviněného a další převody finančních prostředků) jsou obviněnému kladena za vinu, že právě těmito výběry či jinými transakcemi s peněžními prostředky měl naplnit objektivní stránku žalovaného zločinu. Z obsahu trestního spisu tak například lze určit místa, kde obviněný sám nebo prostřednictvím jím pověřených zaměstnanců (prostřednictvím P. L.) měl s penězi, jimiž měl hradit za dodávky elektrické energie a plynu svým dodavatelům, nakládal tak, že tyto měl zcizit.

18. Jedná se tak o místa, kde také došlo k naplnění objektivní stránky žalovaného zločinu, tedy o místa spáchání trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. Jde o místa, kde obviněný sám osobně (jednání pod bodem 1) nebo prostřednictvím zaměstnance P. L. (jednání pod bodem 2) podle obžaloby prováděl hotovostní výběry. Z obsahu spisu vyplývá, že mimo jiné jde také o výběry prováděné na pobočce Fio banky, a. s., v Hodoníně, kde byl tedy trestný čin také spáchán. Pouze příkladmo lze uvést čísla listů trestního spisu, na nichž se nacházejí doklady potvrzující, že obviněný D. T. sám (jednání pod bodem 1) provedl hotovostní výběry na pobočce Fio banky, a. s., XY, Hodonín, jež jsou mu kladeny obžalobou za vinu (č. l. 67, 68, 69, 71 a další přílohy č. 1, svazek č. 1 tr. spisu). Dále také pouze příkladmo lze uvést čísla listů na nichž se nacházejí doklady potvrzující, že obviněný D. T. prostřednictvím P. L. (jednání pod bodem 2) provedl hotovostní výběry na pobočce Fio banky, a. s., XY, Hodonín, jež jsou mu kladeny obžalobou za vinu (č. l. 64, 93 a další přílohy č. 1, svazek č. 1 tr. spisu). K některým dílčím jednáním naplňujícím objektivní stránku uvedeného zločinu tak mohlo, jak uvádí obviněný, docházet v Praze, avšak z obsahu trestního spisu k takovému jednání docházelo také v obvodu Okresního soudu v Hodoníně, u kterého byla podána obžaloba a tento soud se tak podle § 22 tr. ř. stal soudem místně příslušným k projednání věci.

19. Nejvyšší soud proto rozhodl, že příslušným k projednání věci je Okresní soud v Hodoníně.

20. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 12. 6. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru