Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 25/2020Usnesení NS ze dne 10.06.2020

HeslaDelegace
Místní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.25.2020.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 25/2020-1615

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 10. 6. 2020 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných D. D., nar. XY, trvale bytem XY, L. F., nar. XY, trvale bytem XY, P. H., nar. XY, trvale bytem XY, M. K., nar. XY, trvale bytem XY a S. S., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 4/2020, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně.

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 30. 3. 2020 u Krajského soudu v Brně obžalobu (č. l. 1581 tr. spisu) na výše uvedené obviněné. U obviněného D. D. pod bodem I. pro účastenství na zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a § 209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku, u obviněného L. F. pod bodem I. pro účastenství na zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, u obviněného P. H. pod bodem I./1. pro účastenství na zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, u obviněného M. K. pod bodem I. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem II. pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, u obviněné S. S. pod bodem I. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

2. Obvinění se měli podle obžaloby dopustit trestných činů tím, že (zkráceně) ad I./1. všichni společně ke dni 16. 7. 2018 v Praze i jinde, se záměrem obohatit se o dva osobní automobily zn. Škoda Superb, obviněný D. D. za přispění L. F. naplánoval a zorganizoval s využitím prostředků komunikace na dálku (e-mailem a telefonicky) jménem spol. I. L., se sídlem XY, okr. Jičín, vylákání a převzetí vozidel s předstíráním prodejci, že tato společnost bude provádět pravidelné splátky operativního leasingu za oba vozy, L. F. po dohodě s D. D. zajistil padělaný sken občanského průkazu jednatele společnosti I. L., J. D., a další doklady, které D. D. zaslal e-mailem spol. Automechanika, a. s., Prostějov, a plnou moc pro obviněnou S. S. k převzetí vozidel, následně S. S. na žádost D. D. dne 16. 7. 2018 v provozovně společnosti Automechanika, a. s., v Prostějově vědomě nepravdivě vystupovala jako osoba zmocněná společností I. L., podepsala dokumentaci k operativnímu leasingu se spol. ŠkoFIN, s. r. o., a společně s obviněným M. K. vydávajícím se za zaměstnance spol. I. L., převzali obě vozidla, která ještě v Prostějově předali obviněnému P. H., který vozidla předal další osobě k odvozu vozidel, sjednanému D. D., na Ukrajinu; všichni vědomě jednali bez vědomí a souhlasu spol. I. L., aniž by spláceli sjednané splátky a společnosti ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem Pekařská 635/3, Praha, způsobili škodu ve výši 2.397.624,- Kč; ad I./2. obvinění D. D., L. F., M. K. a S. S. ke dni 21. 7. 2018 v Praze i jinde, se záměrem obohatit se o dva osobní automobily zn. Audi A6, obviněný D. D. za přispění L. Fáry naplánoval a zorganizoval s využitím prostředků komunikace na dálku (e-mailem a telefonicky) jménem spol. I. L., se sídlem XY, okr. Jičín, vylákání a převzetí vozidel s předstíráním prodejci, že tato společnost bude provádět pravidelné splátky operativního leasingu za oba vozy, L. F. po dohodě s D. D. zajistil padělaný sken občanského průkazu jednatele společnosti I. L., J. D., a další doklady, které D. D. zaslal e-mailem spol. TOP CENTRUM car. s. r. o., se sídlem Strážovská 958, Kyjov, okr. Hodonín, a plnou moc pro obviněnou S. S. k převzetí vozidel, následně S. S. na žádost D. D. dne 21. 7. 2018 v provozovně společnosti TOP CENTRUM car. s. r. o., v Kyjově, okr. Hodonín, vědomě nepravdivě vystupovala jako osoba zmocněná společností I. L., podepsala dokumentaci k operativnímu leasingu se spol. ŠkoFIN, s. r. o., a společně s obviněným M. K., vydávajícím se za zaměstnance spol. I. L., převzali obě vozidla, a vyvezli na Ukrajinu, aniž by spláceli sjednané splátky a společnosti ŠkoFIN, s. r. o., způsobili škodu ve výši 2.814.400,- Kč; ad I./3. obvinění D. D., L. F., M. K. a S. S. ke dni 24. 8. 2018 v Praze i jinde, se záměrem obohatit se o dva osobní automobily zn. Mercedes-Benz a Škoda Superb, s využitím prostředků komunikace na dálku (e-mailem a telefonicky) jménem spol. Sale and Export Corporation, s. r. o., se sídlem Nový Zlíchov 3172, Praha, s předstíráním že tato společnost má zájem o zapůjčení vozidel a elektronickým převodem uhradila půjčovné, ačkoliv k tomuto nedošlo, zajistili padělané doklady společnosti a potvrzení o zaplacení, tyto předložili spol. KK AUTO INVEST, s. r. o., se sídlem Českolipská 25, Praha, u níž došlo k převzetí vozidel a jejich vývozu na Ukrajinu, čímž způsobili vlastníkům vozidel společnosti ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem Pekařská 635/3, Praha, škodu ve výš 1.122.200,- Kč a Mercedes-Benz Financial Services Česká republika, s. r. o., se sídlem Daimlerova 2296, Praha, škodu ve výši 1.077.200 Kč, kdy obě vozidla byla následně pomocí GPS lokátorů nalezena na území Maďarska a vrácena spol. KK AUTO INVEST, s. r. o.; ad II. obviněný M. K. sám nejméně dne 16. 7. 2018 v Prostějově, dne 21. 7. 2018 v Kyjově a dne 24. 8. 2018 v Praze, kdy v souvislosti s přebíráním shora uvedených vozidel tato řídil, ačkoliv věděl, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 11. 9. 2017, s právní mocí od 10. 11. 2017 a trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 14 T 125/2018, s právní mocí ke dni 3. 7. 2018, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců, resp. dvou let.

3. Obviněný D. D. v podání ze dne 4. 5. 2020 (č. l. 1603 tr. spisu) vznesl prostřednictvím svého obhájce námitku místní nepříslušnosti. Domnívá se, že v obvodu Krajského soudu v Brně nedošlo k jednání, které by mohlo založit místní příslušnost tohoto soudu. Má za to, že ve věci je dána výlučná místní příslušnost Městského soudu v Praze. Drtivá většina aspektů, jež mu jsou kladeny za vinu, se podle obviněného odehrála v obvodu Městského soudu v Praze. Tam se podle obviněného nachází místo, kde se měl obohatit, kde měl společnosti ŠkoFIN, s. r. o., způsobit škodu a rovněž zde se dopustil jednání, jímž měly být společnosti Automechanika, a. s., a TOP CENTRUM car, s. r. o., uvedeny v omyl. Pouhá odlišná lokalizace automobilů, které měl vylákat, podle obviněného nemůže založit místní příslušnost Krajského soudu v Brně. Obviněný má rovněž za to, že uvedená trestná činnost souvisí s trestní věcí vedenou u Městského soudu v Praze vedenou pod sp. zn. 74 T 4/2019, kdy spolu úzce souvisí skutky a týká se prakticky totožného okruhu osob. Má za to, že u věci sp. zn. 39 T 4/2020 vedené u Krajského soudu v Brně a u věci sp. zn. 74 T 4/2019 vedené u Městského soudu v Praze jsou dány podmínky pro konání společného řízení ve smyslu § 20 tr. ř. Vedení věcí samostatně je podle obviněného v hrubém rozporu s hlediskem rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, když v obou věcech mají být provedeny tytéž důkazy, vyslechnuti titíž svědci, jednání stojí na totožném skutkovém základu. Z tohoto důvodu vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu. Pokud by tato námitka nebyla shledána důvodnou, navrhuje alternativně ve smyslu § 25 tr. ř. odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze.

4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 39 T 4/2020, byla věc obviněných podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Krajský soud v Brně jednak poukázal na podání, jímž obviněný D. D. vznesl námitku místní nepříslušnosti a jednak poukázal na to, že v dané věci podle názoru soudu existují důležité důvody, aby byla věc odňata Krajskému soudu v Brně a přikázána jinému soudu, a to Městskému soudu v Praze. K trestné činnosti mělo podle obžaloby docházet jednáním, které probíhalo na vícero místech ČR, kdy stěžejní část v podobě osnování a řízení trestné činnosti probíhala v Praze, odkud byla vedena dálková komunikace směrem ke společnostem, jež disponovaly motorovými vozidly. U těchto společností v Prostějově, Kyjově a Praze docházelo k podpisu příslušných smluvních dokumentů a vyzvednutí vozidel. Poškozenými společnostmi jsou však subjekty sídlící v Praze, a to spol. ŠkoFIN, s. r. o. a Mercedes-Benz Financial Services Česká republika, s. r. o. Z hlediska protiprávního jednání popsaného v obžalobě pod body ad I./1.-3. lze podle soudu shrnout, že k tomu docházelo vždy na území Prahy. U jednání pod body ad I./1.-2. jsou také dotčena místa v působnosti Krajského soudu v Brně (Prostějov a Kyjov). Z toho důvodu lze podle soudu shledat místní příslušnost Krajského soudu v Brně ve věci obviněných.

5. Krajský soud v Brně je ale přesvědčen, že jsou v tomto případě dány důležité důvody pro delegaci věci, a to s ohledem na místo pobytu osob, které v rámci trestního řízení vystupují v pozicích obviněných, obhájců či svědků. Obviněný D. D. má bydliště vedené v Praze, v současné době se nachází ve vazbě ve věci vedené u Městského soudu v Praze, sp. zn. 74 T 4/2019, a to ve Vazební věznici Praha-Pankrác. Další obvinění mají trvalá bydliště v Libereckém či Královéhradeckém kraji (L. F. – Nová Paka, P. H. – Turnov, M. K. – Liberec, S. S. – Jablonec nad Nisou, resp. Lázně Bělohrad). Ve shora uvedených lokalitách se podle soudu nacházejí také téměř všichni svědci, které státní zástupce navrhl ke slyšení či případnému čtení jejich výpovědí, když konkrétně z celkem 12 svědků je podle krajského soudu pět svědků z Prahy či jejím okolí, dva z Libereckého kraje, jeden z Ústeckého kraje, jeden z Moravskoslezského kraje a pouze dva svědci (M. S. a M. V.) mají bydliště v působnosti Krajského soudu v Brně. Obě poškozené společnosti ŠkoFIN a Mercedes-Benz mají svá sídla v Praze, stejně jako společnost Sale and Export Corporation, jejíž doklady byly padělány (v bodě I./3. obžaloby). Společnost I. L. (bod I./1.-2.) má sídlo v Královéhradeckém kraji. V působnosti Krajského soudu v Brně sídlí pouze obhájci obviněných, z nichž čtyři se nacházejí v Prostějově a jeden v Semilech.

6. Lze podle soudu shrnout, že ačkoliv u části jednání uvedeného v obžalobě (body I./1.-2., II.) lze shledat důvody místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, je dána i místní příslušnost Městského soudu v Praze. V obvodu působnosti Městského soudu v Praze se nachází jeden z obviněných, další čtyři mají k Městskému soudu v Praze podstatně blíže, než ke Krajskému soudu v Brně, což platí též o všech poškozených, jakož i o naprosté většině obžalobou zmiňovaných svědků. Lze proto mít za to, že vzhledem k naplnění zákonných předpokladů pro určení místní příslušnosti, jakož i s přihlédnutím ke snaze o maximální šetření práv osob v postavení obviněných, jakož i poškozených, resp. svědků, je na místě, aby o trestní věci rozhodoval Městský soud v Praze. Proto byla věc předložena Nejvyššímu soudu, který je soudem nejblíže společně nadřízeným Krajskému soudu v Brně a Městskému soudu v Praze, k rozhodnutí o příslušnosti.

7. Nejvyšší soud s ohledem na námitku obviněného D. D. nejprve zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

8. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).

9. Podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

10. V uvedené věci je zřejmé, že trestné jednání obviněných spolu souvisí a nejtěžším trestným činem (s nejpřísnější trestní sazbou), který je v uvedené věci obviněným kladen za vinu, je zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku popsaný pod bodem I. obžaloby, kterého se měli obvinění dopustit, jak je popsáno v obžalobě.

11. Místem spáchání trestného činu podvodu, jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).

12. V uvedené věci se jedná o tzv. distanční delikt. Podle obžaloby mělo podvodné jednání obviněných spočívat v postupném podvodném vylákávání motorových vozidel v autosalonech a půjčovně s využitím padělaných dokladů a dokumentů se záměrem vozidla nevrátit, splátky z uzavřených leasingů nesplácet a vozy vyvézt na Ukrajinu. Obvinění komunikovali s autosalony a půjčovnou nejprve prostřednictvím internetu – e-mailem a telefonicky, kdy měli poptávat vozidla na operativní leasing (popř. vozy k zapůjčení). E-mailem měl obviněný D. D. zasílat do autosalonů a půjčovny (v Prostějově, Kyjově a v Praze) kopie padělaných dokumentů, čímž měl uvádět tyto v omyl.

13. Nejvyšší soud zdůrazňuje, jde-li o tzv. distanční delikt, který měl být spáchán prostřednictvím internetu za situace, kdy osoba uváděná pachatelem v omyl se nachází na jiném místě, než je místo, kde se nachází pachatel, jsou obě tato místa místem spáchání trestného činu. Pro určení místa spáchání takového trestného činu je tedy podstatné nejen místo, kde se nachází pachatel (při zadávání klamavé poptávky, zasílání padělaných podkladů k uzavření smlouvy, kterou nehodlá od počátku plnit), ale také místo, kde se nachází osoba, která je uváděna v omyl (v tomto případě oklamaní prodejci vozů, kteří přijali poptávku obviněných ve svých provozovnách v Prostějově, v Kyjově a v Praze). Toto místo pak může být odlišné od místa vzniku následku trestného činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013). Jak již bylo uvedeno, byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z výše uvedených míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud. Nejvyšší soud proto uzavírá, že Krajský soud v Brně je soudem místně příslušným k projednání věci obviněných.

14. Protože je najisto postavena otázka místní příslušnosti soudu, je možné se zabývat návrhem Krajského soudu v Brně a návrhem obviněného D. D. na delegaci.

15. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

16. V projednávané věci však Nejvyšší soud takové důvody neshledal.

17. Obviněný D. D. své podání na č. l. 1603 tr. spisu sice nazval „Námitka místní nepříslušnosti“, jejím obsahem však učinil rovněž návrh na delegaci. Obviněný totiž požadoval, aby byla věc vedená Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 39 T 4/2020 projednávána společně s trestní věci vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 4/2019, a to Městským soudem v Praze.

18. Podle § 20 odst. 1 tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Citované ustanovení se ale neuplatní bezvýhradně, v každé situaci je třeba v každé konkrétní věci zjišťovat, zda určité důležité důvody takovémuto postupu nebrání. Nejvyšší soud v uvedeném případě shledal, že nejsou dány podmínky pro konání společného řízení, resp. že nejsou dány důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

19. Ze spisového materiálu a ze zjištění Nejvyššího soudu vyplývá, že u Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 74 T 4/2019 vedena trestní věc, v níž jsou D. D. společně s L. Fárou viněni ze spáchání několika trestných činů (mimo jiné také ze zločinu podvodu spáchaného obdobným způsobem jak je popisováno v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně). Obě trestní věci se u uvedených soudů nacházejí ve fázi řízení po podání obžaloby před nalézacím soudem. U Městského soudu v Praze však již ve věci proběhla řada hlavních líčení a další hlavní líčení jsou již nařízena. U Krajského soudu v Brně dosud je věc na úplném počátku, nebylo v předmětné věci hlavní líčení nařízeno a ve věci je obžalováno cekem 5 osob, tedy jednoznačně více než ve věci Městského soudu v Praze, kde jsou obžalovány toliko dvě osoby. V daném případě by odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze za účelem konání společného řízení, vzhledem ke stavu projednání věcí u obou soudů, neodpovídalo požadavku ustanovení § 20 odst. 1 a § 21 odst. 2 tr. ř. o konání společného řízení. Nejvyšší soud proto v argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

20. Nejvyšší soud se dále zabýval návrhem Krajského soudu v Brně na delegaci. Tento soud postavil svůj návrh zejména na hledisku hospodárnosti a rychlosti trestního řízení.

21. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti pěti obviněným fyzickým osobám, které nemají bydliště v obvodu příslušného Krajského soudu v Brně. Nutno však zdůraznit, že skutečnost, že obvinění a jejich obhájci mají bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci obecně není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. V tomto případě navíc obhájci obviněných mají sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani soud v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohli obvinění účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Brně. Přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu.

22. Ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci je obžalobou ke slyšení u hlavního líčení navrženo 6 osob, jejichž náklady hradí stát, a kteří mají bydliště jinde než je sídlo soudu příslušného k projednání věci. V dané věci však dva ze svědků (M. S. – č. l. 530, M. V. – č. l. 554 tr. spisu) obžalobou navržených ke slyšení, mají bydliště v obvodu příslušného Krajského soudu v Brně (další svědci mají bydliště v okresech Jičín, Praha, Liberec, Ústí nad Labem). Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné ještě vyslechnout. Důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. však nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.

23. Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Brně a jejím přikázáním Městskému soudu v Praze, nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nelze akceptovat argumentaci krajského soudu, neboť se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle § 25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.

24. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepochybné, že trestní věc obviněných bude u příslušného Krajského soudu v Brně řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.

25. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 10. 6. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru