Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 23/2020Usnesení NS ze dne 10.06.2020

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.23.2020.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 23/2020-1471

USNESENÍ

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. V., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 12/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci neodnímá.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci podal dne 9. 9. 2019 obžalobu na obviněného J. V. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci předložil dne 12. 5. 2020 trestní spis, sp. zn. 28 T 12/2019, Nejvyššímu soudu s návrhem obviněného na odnětí a přikázání věci.

3. U hlavního líčení dne 3. 2. 2020 (č. l. 1306 a násl. tr. spisu) před přednesením obžaloby vznesl obviněný prostřednictvím svého obhájce námitku podjatosti předsedy senátu E. O. Obhájce uvedl, že podal mimo jiné nově podnět k podání návrhu na zahájení kárného řízení proti M. B., soudkyni Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a současně dovolání v jiné věci, kde tato soudkyně byla členkou senátu. Obhájce se současně dověděl, že kauza této soudkyně souvisí také s předsedou senátu v této věci E. O., neboť E. O. soudkyni M. B. obhajoval při kárném řízení. Obviněný je proto přesvědčen, že E. O. je z toho důvodu vyloučen z projednávání jeho věci. Proto obviněný vznesl námitku podjatosti předsedy senátu E. O. a současně návrh na vyloučení celého Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z rozhodování ve věci obviněného J. V. Obhájce obviněného předložil u hlavního líčení opis dovolání obviněného J. V. proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 55 To 308/2019, podnět k podání návrhu na zahájení kárného řízení M. B., článek z internetu ze dne 22. 4. 2008 týkající se kárného řízení M. B. kvůli předčasnému podmíněnému propuštění z výkonu trestu V. K., kdy v tomto kárném řízení M. B. obhajoval E. O. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pracuje také manželka I. L. M. L. Obviněný proto navrhl, aby byla jeho věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci s návrhem na postup podle § 25 tr. ř. a odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a její přikázání jinému soudu.

4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 2. 2020, sp. zn. 28 T 12/2019, bylo rozhodnuto, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. předseda senátu E. O. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného J. V., sp. zn. 28 T 12/2019. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 4 To 10/2020 byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného J. V. proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 2. 2020, sp. zn. 28 T 12/2019.

5. Věc obviněného J. V. byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Vrchní soud v Olomouci vrátil věc bez věcného vyřízení, neboť ani obviněný ani obhájce ve svém návrhu na postup podle § 25 tr. ř. neupřesnili, kterému soudu by měla být věc po odnětí Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, přikázána. Za takové situace nebylo zřejmé, který soud je příslušný k projednání návrhu obviněného na delegaci.

6. Na výzvu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci obviněný prostřednictvím obhájce podáním ze dne 29. 4. 2020 (č. l. 1463 tr. spisu) sdělil, že navrhuje odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a její přikázání Městskému soudu v Praze. Návrh na postup podle § 25 tr. ř. je podle obviněného odůvodněn vazbou V. K. (nechvalně známého organizátora problematických obchodů s lehkými topnými oleji v 90. letech, miliardáře se styky ve vrcholné politice – př. dobrým přítelem I. L., i se styky v podsvětí) na soudce Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, a to mimo jiné také na E. O., předsedu senátu ve věci obviněného sp. zn. 28 T 12/2019. Obviněný dále podrobně a obsáhle popisuje vazby, které odůvodňují jeho návrh na delegaci. Popisuje svou vazbu na V. K. Uvedl, že pro V. K. pracoval v rámci jeho organizované skupiny zaměřující se na dovoz lehkých topných olejů v 90. letech. Za to byl také odsouzen a příslušné tresty již vykonal. Ve věci spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, plně se k trestné činnosti doznal, v důsledku čehož došlo k usvědčení a pravomocnému odsouzení V. K. Životním posláním V. K. se tak podle obviněného stala snaha pomstít se obviněnému. V této souvislosti poukázal J. V. na nepravdivé obvinění ve věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 1/2016, v níž byl pravomocně zproštěn obžaloby. Věc však podle obviněného jednoznačně prokazuje motivaci V. K. přivodit mu usvědčení z trestné činnosti. Dále obviněný poukázal na vazbu V. K. na soudkyni M. B., která v rozporu s právními předpisy rozhodla o podmíněném propuštění V. K. z výkonu trestu odnětí svobody. Za to jí byla v rámci kárného řízení uložena důtka. Podle obviněného nešlo v tomto případě o žádnou nedbalost soudkyně ani o náhodu. V rozhodné době totiž byla kolegyní M. B. u Okresního soudu v Olomouci M. L. manželka I. L., politika a dobrého přítele V. K. Obviněný dále poukázal na vazby mezi E. O., M. B. a V. K. E. O. obhajoval svou nynější kolegyni M. B. v kárném řízení, kdy podle obviněného elementárním znakem obhajoby je vztah vzájemné důvěry. Podle obviněného E. O. měl osobní zainteresovanost týkající se řízení, v němž byl mimo jiné řešen vztah mezi ním a V. K. Obviněný zdůraznil, že propojení je o to silnější, že E. O., M. B. a M. L. jsou kolegové na jednom soudě. Vzhledem k této propojenosti obviněný vnímá negativně obsazení senátu v jeho trestní věci i projednávání jeho věci u tohoto soudu samotného. Podle obviněného je nutno v těchto skutečnostech spatřovat důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

7. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu a dospěl k následujícímu závěru.

8. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

9. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu obviněného J. V. na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně po podání obžaloby. S ohledem na obsah skutkové věty obžaloby není sporu o příslušnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci k projednání věci a je také zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému soudu, neboť obviněný jako soud, jemuž má být věc delegována, určil soud mimo působnost Vrchního soudu v Olomouci, a to Městský soud v Praze.

10. Po pečlivém zhodnocení v návrhu uvedených skutečností, však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.

11. Z návrhu obviněného na delegaci je především patrné, že postavil svůj návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a její přikázání Městskému soudu v Praze na totožných námitkách, jaké uplatnil ve své námitce podjatosti předsedy senátu E. O. Totožnými námitkami se tedy ve vztahu ke schopnosti předsedy senátu E. O. ve věci obviněného J. V. nestranně, objektivně a spravedlivě rozhodnout zabýval senát Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a také Vrchní soud v Olomouci, jako soud stížnostní (viz výše). Oba tyto soudy dovodily, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. předseda senátu E. O. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného J. V., sp. zn. 28 T 12/2019. Zjednodušeně řečeno po přezkoumání námitek obviněného v jejich souvislostech shledaly, že E. O. je ve věci obviněného schopen nestranně, objektivně a spravedlivě rozhodnout. Nejvyšší soud nebude reprodukovat, rozebírat a opakovat skutečnosti uváděné soudy v odůvodněních jejich rozhodnutí, neboť rozhodnutí soudů jsou obviněnému známa. Nejvyšší soud ale nemá důvod na závěrech soudů cokoli měnit. Pokud tedy obviněný postavil svůj návrh na delegaci na totožných námitkách jako námitku podjatosti ve věci činného předsedy senátu, námitka podjatosti byla soudy shledána jako nedůvodná a předseda senátu E. O., jako soudce Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci není vyloučen z projednávání věci obviněného a je schopen ve věci obviněného nestranně rozhodnout (není tedy jakkoli ovlivněn obviněným uváděnými vazbami), nemá Nejvyšší soud důvod tytéž námitky shledat jako důležité důvody pro odnětí věci celému Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.

12. Obviněný postavil své přesvědčení o neschopnosti předsedy senátu E. O. a potažmo celého Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout na zcela subjektivní konstrukci vazeb osob (M. B., M. L., E. O., V. K.), které však nemají s právě projednávanou věci obviněného cokoli společného. Vyjma osoby předsedy senátu E. O., jemuž byla věc obviněného přidělena v souladu s rozvrhem práce a o jehož nestrannosti soudy rozhodly (jak je uvedeno výše).

13. Argumenty uplatněné obviněným nemohou být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Krajského soud v Ostravě – pobočky v Olomouci v jeho věci. Rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejímu přikázání soudu jinému.

14. V obecné rovině Nejvyšší soud upozorňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371).

15. Pokud jde o obviněnými tvrzenou obavu z jisté kolegiálnosti soudců, je třeba uvést, stejně jako to učinil Vrchní soud v Olomouci ve věci obviněného v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 4 To 10/2020 (str. 3, 4 rozhodnutí), že z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Non 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008).

16. Obviněný ve svém návrhu na delegaci neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

17. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 6. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru