Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 23/2019Usnesení NS ze dne 24.04.2019

HeslaMístní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TD.23.2019.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 23/2019-151

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 4. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného R. P., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 27/2019, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 9.

Odůvodnění:

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov podal dne 5. 3. 2019 u Okresního soudu Brno-venkov obžalobu na obviněného R. P. pro přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Přečinu se měl dopustit tím, že v době 7. 6. – 9. 6. 2017 z místa svého tehdejšího bydliště v Hostelu A., XY, Praha 9, navázal prostřednictvím své e-mailové schránky XY kontakt s uživatelkou e-mailové schránky XY, když reagoval na inzerát na stránkách XY, nabízející úplatné sexuální služby, a v komunikaci spočívající v domluvě na osobním setkání za účelem realizace sexuálních služeb neustal ani poté, co mu poškozená sdělila svůj věk čtrnáct let, a takto jednal, aniž by k setkání mohlo reálně dojít, neboť se jednalo o fiktivní inzerát, kde inzerovala neexistující nezletilá dívka, za kterou se ve skutečnosti vydával T. J. (řízení vedeno samostatně).

Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 12 T 27/2019, podle § 314 c odst. 1 a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, neboť má za to, že není příslušný k projednání věci. Uvedl, že primárním hlediskem pro určení místní příslušnosti soudu je místo spáchání trestného činu. Ze spisového materiálu podle soudu vyplývá, že obviněný se měl jednání, které je mu kladeno za vinu dopustit prostřednictvím mobilního telefonu, a to v Praze, kde se dlouhodobě zdržuje a kde pobýval na různých ubytovnách. Adresa trvalého bydliště obviněného je adresou ohlašovny obce Říčany (pozn. Morkovice-Slížany, okres Kroměříž) a fakticky se zde nezdržuje. Obviněný sám jako místo svého bydliště uvádí pražskou adresu. Lze podle soudu shrnout, že obviněný se spáchání jednání, které je mu kladeno za vinu doznal a uvedl, že komunikaci s údajnou nezletilou dívkou vedl ze svého mobilu při pobytu v Praze. Tím je podle soudu naplněno kritérium určení místní příslušnosti podle § 18 odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů se Okresní soud Brno-venkov pokládá ve věci za místně nepříslušný soud.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení § 18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato tři hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.

Obviněný se podle obžaloby měl dopustit přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 2 nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin. Obviněný se podle právní věty (uvedené v obžalobě) měl tohoto přečinu dopustit tím, že se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby navrhl setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1 nebo § 202 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž k dokonání nedošlo.

Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně dětí mladších patnácti let před navazováním takových kontaktů se sexuálním účelem, které by mohly narušit jejich mravní a tělesný vývoj. Právní úprava v tomto ohledu vychází z čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii.

K naplnění objektivní stránky trestného činu navazování nedovolených kontaktů s dítětem dojde, když pachatel navrhne oběti osobní setkání s cílem spáchat na ní trestný čin pohlavního zneužití, trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, trestný čin zneužití dítěte k výrobě pornografie, trestný čin svádění k pohlavnímu styku, popř. jiný sexuálně motivovaný trestný čin (výčet je demonstrativní). Navrhnutí osobního setkání s cílem spáchání některého z výše uvedených trestných činů představuje jednání – obligatorní znak objektivní stránky trestného činu navazování nedovolených kontaktů s dítětem.

Trestně postižitelný je již samotný návrh na setkání, který pachatel učinil dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů. Trestný čin je dokonán i v případě, že ke schůzce s dítětem mladším patnácti let, kterou pachatel za sexuálním účelem navrhl, nakonec vůbec nedojde. Jde o tzv. předčasně dokonaný trestný čin, tedy podle právní nauky, takový trestný čin, který je fakticky přípravou nebo pokusem, ovšem podle zákona je již dokonaným trestným činem.

Následkem trestného činu navazování nedovolených kontaktů s dítětem tudíž není samotný útok na oběť – dítě mladší patnácti. Mluvíme o tzv. ohrožovacím následku. Ten znamená „…vyvolání stavu, jenž pro objekt představuje hrozbu jeho poruchy neboli stav nebezpečí“ (KRATOCHVÍL, V. et al. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 259). Návrh lze učinit jakýmkoli způsobem, např. osobně, písemně, využitím informační a komunikační technologie.

V tomto případě probíhala komunikace mezi obviněným a domnělým dítětem prostřednictvím emailů, tedy prostřednictvím internetu, kdy obviněný měl reagovat na inzerát se sexuální tematikou, probíhala jistá komunikace mezi obviněným a domnělou dívkou. Obviněný, ačkoliv se měl dovědět věk dívky (14 let), přesto měl učinit nabídku na osobní setkání za účelem sexuálních služeb a zakoupit domnělé nezletilé dívce jízdenku.

Na úvod nutno uvést, že v tomto konkrétním případě měl obviněný komunikovat nikoli s nezletilou dívkou (jak se tato měla v emailech prezentovat), ale ve skutečnosti se zletilým T. J., který se za nezletilou dívku měl vydávat a zveřejňovat fiktivní inzeráty. Uvedeného přečinu se obviněný měl dopustit tím, že měl navrhnout setkání dítěti mladšímu 15 let setkání v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1 nebo § 202 odst. 2 tr. zákoníku. Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, měla komunikace mezi oběma aktéry nepochybně probíhat prostřednictvím emailů a byla realizovaná prostřednictvím internetu za situace, kdy obviněný, který po určité komunikaci s „nezletilou dívkou“ učinil návrh na osobní setkání, se měl nacházet na jiném místě, než „nezletilá dívka“, která měla s obviněným komunikovat a která byla adresátem návrhu obviněného na osobní setkání.

Objektivní stránka uvedeného přečinu spočívá v tom, že pachatel navrhne dítěti mladšímu patnácti let setkání za uvedeným účelem. Návrh pachatele, který se nachází na určitém místě, odkud návrh učiní, má tedy nepochybně svého adresáta (§ 193b tr. zákoníku „navrhne setkání dítěti“), a to v osobě nezletilého dítěte. Návrhu obviněného na setkání také předcházela jistá komunikace mezi ním a „nezletilou dívkou“.

Z hlediska místa spáchání ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. uvedeného přečinu, spáchaného prostřednictvím internetu, je tak relevantní nejen místo, kde se nachází obviněný, který činí návrh na setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat některý z uvedených trestných činů (§ 193b tr. zákoníku) a naplňuje tak objektivní stránku uvedeného přečinu, ale také místo, odkud komunikuje nezletilé dítě mladší patnácti let, jako adresát uvedeného trestného jednání pachatele.

Z obsahu spisu a výpovědí obviněného vyplývá, že tento v době spáchání uvedeného přečinu bydlel v Praze 9 (č. l. 4, 9, 14 tr. spisu). Z tohoto místa měl komunikovat s „nezletilou dívkou“ ze svého mobilního telefonu prostřednictvím emailu a internetu a učinit návrh na osobní setkání (kdy dokonce zakoupil vlakovou jízdenku pro „nezletilou dívku“). Pokud jde o adresáta uvedeného návrhu obviněného, byla jím z pohledu obviněného „nezletilá dívka“, která komunikovala prostřednictvím internetu ze své emailové adresy. Z obsahu spisového materiálu, z výpovědí T. J. (který se i v jiných případech vydával za nezletilé dívky) založených v trestním spise sp. zn. 12 T 27/2019 (k jiné trestní věci) vyplývá, že tento komunikoval se zájemci o „sex s nezletilou“ z bytu na ulici XY, Brno, z Rosic, okres Brno-venkov, případně z dovolené na ostrově Mauricius. Není však zcela zřejmé, odkud jako „nezletilá dívka“ komunikoval ve vztahu o obviněnému R. P. Na tyto skutečnosti nebyl T. J. konkrétně dotazován a tato informace není konkrétně v obsahu spisového materiálu dohledatelná.

V daném případě je však z obsahu spisu zřejmé, že obviněný v době, kdy učinil návrh na osobní setkání s dítětem mladším patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1 nebo § 202 odst. 2 tr. zákoníku, bydlel v ulici XY, Praha 9.

Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle § 24 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 24. 4. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru