Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 18/2015Usnesení NS ze dne 01.04.2015

HeslaDelegace
Místní příslušnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:7.TD.18.2015.1
Dotčené předpisy

§ 24 odst. 1 tr. ř.

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 18/2015-8

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 1. dubna 2015 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné J. H. , vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 120/2014, o jejím návrhu na určení místní příslušnosti soudu a o návrhu na delegaci takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Jeseníku.

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Jeseníku neodnímá.

Odůvodnění:

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku podal dne 29. 4. 2014 u Okresního soudu v Jeseníku návrh na potrestání obviněné J. H. pro dva přečiny zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 58 tr. spisu). Přečinů se měla dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) ad 1) poté co dne 29. 4. 2013 byla na její účet vedený u České spořitelny, a. s., omylem připsána částka 10.000,- Kč poukázaná D. J. bezhotovostním převodem prostřednictvím internetového bankovnictví z účtu D. J. vedeného u České spořitelny, a. s., s doprovodným textem platby „mamka“, která byla ve skutečnosti určena pro syna poškozené L. J. , tuto částku 10.000,- Kč nevrátila zpět, ačkoli si musela být vědoma skutečnosti, a to s ohledem na označení platby, že jí tyto finanční prostředky nenáleží, a tyto si ponechala i poté, co byla poškozenou D. J. k jejímu vrácení vyzvána a poté co jí k vrácení takto omylem zaslaných prostředků písemně dne 11. 12. 2013 vyzvala i Česká spořitelna, a. s., čímž poškozené D. J. , bytem A. , okr. Jeseník, způsobila škodu ve výši 10.000,- Kč, ad 2) poté co dne 2. 12. 2013 byla na její účet vedený u České spořitelny, a. s., omylem připsána částka 6.000,- Kč poukázaná D. J. bezhotovostním převodem prostřednictvím internetového bankovnictví z účtu D. J. vedeného u České spořitelny, a. s., s doprovodným textem platby „vánoce“, která byla ve skutečnosti určena pro syna poškozené L. J. , tuto částku 6.000,- Kč nevrátila zpět, ačkoli si musela být vědoma skutečnosti, a to s ohledem na označení platby, že jí tyto finanční prostředky nenáleží, a tyto si ponechala i poté, co byla poškozenou D. J. k jejímu vrácení vyzvána a poté co jí k vrácení takto omylem zaslaných prostředků písemně dne 11. 12. 2013 vyzvala i Česká spořitelna, a. s., čímž poškozené D. J. , bytem A. , okr. Jeseník, způsobila škodu ve výši 6.000,- Kč.

Trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 1 T 120/2014 (č. l. 62 tr. spisu), byla obviněná J. H. uznána vinnou dvěma přečiny zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku, byl jí podle tohoto ustanovení uložen trest a bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněná podala včas odpor a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Toto se však ve dvou nařízených termínech nekonalo, když obviněná omluvila svoji neúčast z důvodu pracovní neschopnosti a nesouhlasila s jeho konáním v její nepřítomnosti. Další termín konání hlavního líčení tak byl nařízen na den 8. 4. 2015.

Podáním ze dne 13. 3. 2015 učinila obviněná návrh na odnětí a přikázání věci místně příslušnému soudu. V návrhu požaduje, aby byla věc odňata Okresnímu soudu v Jeseníku a přikázána místně příslušnému soudu, v jehož obvodu došlo k údajnému trestnému jednání, a to plně v souladu s § 24 tr. ř., popř. podle jejího trvalého bydliště. K údajnému trestnímu jednání podle obviněné došlo v obvodu soudu, kde má sídlo předmětná bankovní instituce, ve které má ona zřízený účet. Česká spořitelna, a. s., má sídlo na adrese Olbrachtova 1929/62, Praha 4 a podle obviněné by měla být její trestní věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Důvodem odnětí a přikázání věci je podle obviněné krácení jejích procesních práv, což má údajně negativní vliv na rozhodnutí trestního soudu. Uvedla, že její obhajoba je místní příslušností soudu aktuálně velmi ztížena a je plně v nesouladu se zásadou hospodárnosti trestního řízení. Přislíbila součinnost v trestním řízení a požádala z důvodu uvedeného návrhu o odročení hlavního líčení na neurčito.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněné a dospěl k následujícímu závěru.

Nejprve se Nejvyšší soud zabýval otázkou místní příslušnosti soudu k projednání věci, kterou obviněná ve svém návrhu zpochybňuje. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

Obviněná se měla v posuzované věci dopustil trestného činu zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku, a to tím, že si ve dvou případech měla přisvojit cizí věc, nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do její moci omylem. Podstatou uvedeného trestného činu je obohacovací jednání pachatele, který si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, jež se dostala do moci pachatele bez jeho přičinění. Objektem tohoto trestného činu je vlastnické právo k věci. Předmětem útoku je (v tomto případě) cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do moci pachatele omylem. Pachatel spáchá přečin zatajení věci v době, kdy pozná, že jde o věc, která mu nepatří a rozhodne se přisvojit si ji. Jednání u trestného činu zatajení věci spočívá v tom, že si pachatel přisvojí cizí věc, nakládá s ní jako s vlastní a vyloučí tím oprávněnou osobu z dispozice s věcí.

Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. distanční delikt. K jednání obviněné naplňujícímu objektivní stránku přečinu zatajení věci mělo dojít v době, kdy poznala, že peníze, které byly připsány na její účet, jí nepatří a rozhodla se přivlastnit si je. K uvedenému jednání mělo dojít v souvislosti s účtem obviněné, který je vedený u České spořitelny, a. s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4. Do úvahy by ale přicházela příslušnost více soudů k projednání věci. Příslušný by mohl být jednak soud, v jehož obvodu sídlí Česká spořitelna, a. s., u níž je veden účet obviněné. Jednáním obviněné pak nepochybně došlo také k následku, a to ke škodě na majetku poškozené. Uvedeným jednáním obviněné vznikla škoda, došlo k úbytku peněz na účtu poškozené, který je veden u České spořitelny, a. s., v místě bydliště poškozené, tedy u pobočky této spořitelny v Jeseníku, o čemž svědčí výpisy z účtu poškozené na č. l. 8 a 9 tr. spisu. Obvod Okresního soudu v Jeseníku se tak stal místem, kde měl nastat následek trestného jednání obviněné. U Okresního soudu v Jeseníku pak státní zástupce podal obžalobu, čímž byla podle § 22 tr. ř. založena jeho místní příslušnost k projednání věci. Nejvyšší soud proto rozhodl, že Okresní soud v Jeseníku je místně příslušný k projednání věci.

Nejvyšší soud se dále zabýval návrhem obviněné na odnětí věci příslušnému Okresnímu soud v Jeseníku a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu platí, že pro postup podle § 25 tr. ř. je základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v § 2 tr. ř. a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení § 5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána.

V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.

Obviněná ve svém návrhu pouze obecně uvádí, že důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. je krácení jejích procesních práv, aniž by však konkrétně uvedla jakých, či jakým způsobem je na svých právech krácena. Skutečnost, že obviněná má bydliště v obvodu jiného soudu než je příslušný soud, není důvodem, který by opravňoval k tak výjimečnému postupu jako je odnětí a přikázání věci. Nejvyšší soud neshledal ani obviněnou namítaný nesoulad se zásadou hospodárnosti řízení, pokud bude řízení vedeno u příslušného Okresního soudu v Jeseníku. Z návrhu na potrestání vyplývá, že ke slyšení v hlavním líčení byli navržení dva svědci (poškozená D. J. a syn poškozené L. J. ). Jejich náklady hradí stát, přičemž poškozená má bydliště právě v obvodu Okresního soudu v Jeseníku. Nejvyšší soud tedy shledal, že pouze obecně konstatované důvody obviněné nelze považovat za natolik naléhavé, aby převážily nad zásadou zákonného soudce.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 1. dubna 2015

Předseda senátu

JUDr. Michal Mikláš

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru