Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 14/2020Usnesení NS ze dne 17.03.2020

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.14.2020.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 14/2020-468

USNESENÍ

Nejvyšší soud ve věci obviněného J. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY a obviněné právnické osoby L. P., vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 162/2018, a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 377/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2020 návrh obviněného J. R. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem neodnímá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 5 T 162/2018 (č. l. 364 tr. spisu), byli obviněný J. R. a obviněná právnická osoba L. P., uznáni vinnými přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a za to jim byl uložen trest. Proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění odvolání. U Krajského soudu v Ústí nad Labem je věc obviněných vedena pod sp. zn. 4 To 377/2019.

2. Obviněný J. R. svým podáním ze dne 2. 2. 2020, které bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též jen „krajský soud“) doručeno dne 3. 2. 2020, tedy v den konání veřejného zasedání odvolacího krajského soudu ve věci obviněných, učinil návrh na delegaci podle § 25 tr. ř. Uvedl, že jako obviněný má vážné obavy, že veřejné zasedání o jeho odvolání ve věci nebude projednáno nestranně a nezávislým soudem. Je přesvědčen, že soudkyně Mgr. V. Kloudová a JUDr. N. Hájková, členky senátu 4 To, nejsou schopny o odvolání jeho osoby nestranně a objektivně rozhodnout, a to pro jejich zájem na výsledku, což je podle obviněného jeden ze znaků naplňující podjatost pro poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. Na straně soudkyň podle obviněného existují překážky, které by mohly ohrozit náležité zjištění skutkového stavu věci a nestranné projednání věci, když obě soudkyně vyjadřují vůči jeho osobě dlouhodobě silnou averzi, kterou podle názoru obviněného přenášejí do rozhodování senátu. Soudkyně vyjadřují svou averzi vůči němu a spolku L. P., jehož je předsedou, podle obviněného i v jiných řízeních (jiných obviněných), kde obviněný J. R. v zastoupení spolku L. P. byl účastníkem řízení či do řízení intervenoval. Na adresu obviněného či spolku L. P. se soudkyně měly v různých řízeních vyjadřovat krajně nevhodně. Obviněný uvádí, že také v některých usneseních nejen senátu 4 To, ale i dalších odvolacích senátů Krajského soudu v Ústí nad Labem se soudci vyjadřovali na jeho adresu urážlivě a neoprávněně sdělovali osobní údaje o jeho osobě (uváděli např. spisové značky z jiných řízení v jeho věcech). Obě soudkyně i ostatní senáty se podle obviněného v inkriminované době vyjadřovali tak, že jde o podvodný projekt, že spolek čerpá neoprávněně finanční dary, že jde o díry v zákoně a nezákonnou činnost. Některá rozhodnutí podle obviněného obsahují notnou dávku arogance ze strany zejména soudkyně Mgr. V. Kloudové. Podle obviněného mají obě soudkyně zájem na zániku spolku L. P., když vůči němu protestovaly ve svých rozhodnutích a urážlivě jej znemožňovaly. Nebo se podle obviněného jedná o souvislost se stále aktivním členstvím v KSČ obou soudkyň. Z morálního hlediska je podle obviněného nepřijatelné, aby takové soudkyně krajského soudu rozhodovaly o osudech lidí z pozice soudců, když jsou podle obviněného nepochybně značně ovlivněny komunistickou ideologií. Obviněný má za to, že z rozhodování uvedeného senátu 4 To je zřejmé, že převzal komunistické manýry. Obviněný je přesvědčen, že rozhodování Mgr. V. Kloudové a JUDr. N. Hájkové nebude nestranné a nezávislé. V této souvislosti poukázal na trestní věc vedenou u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 159/2014, kterou ze svého pohledu podrobně rozebírá. Zopakoval, že na adresu spolku a jeho osoby se nevybíravým způsobem vyjadřovali i jiní soudci krajského soudu, avšak nejintenzivněji senát 4 To, který podle obviněného usiluje o likvidaci jeho osoby a spolku, což je podle obviněného právě znakem komunistické ideologie. Pokud jde o předsedkyni senátu Mgr. V. Kloudovou, lze podle obviněného důvodně pochybovat o jejích morálních hodnotách pro výkon soudce a o její profesní způsobilosti a odbornosti. Podle obviněného je nevhodný způsob vedení řízení soudkyní Mgr. V. Kloudovou, který je podle něj celorepublikově známý, poškozující jméno celé justice. S ohledem na výše uvedené má obviněný za to, že Krajský soud v Ústí nad Labem není schopen v jeho věci nestranně a nezávisle rozhodnout, a to ani v senátu 4 To ani v jiných senátech, jehož členové se podle obviněného rovněž vyjadřovali krajně nevhodně s prvky podjatosti. Obviněný proto předložil svůj návrh na delegaci Vrchnímu soudu v Praze, aby věc přikázal jinému krajskému soudu v České republice mimo Krajský soud v Ústí nad Labem.

3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 9 Ntd 2/2020, postoupil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, neboť není soudem příslušným k takovému rozhodnutí. V dané věci se obviněný podle vrchního soudu domáhá delegace podle § 25 tr. ř. odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem a přidělení kterémukoli jinému krajskému soudu v České republice. Tedy podle vrchního soudu nejen krajskému soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze, kterých je šest, ale i krajským soudům v obvodu působnosti Vrchního soudu v Olomouci, které jsou dva. Podle názoru Vrchního soudu v Praze je tedy Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci.

4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.

5. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.

6. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před příslušným odvolacím soudem, Krajským soudem v Ústí nad Labem. Obviněný požaduje odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem a její přikázání kterémukoli jinému krajskému soudu v České republice.

7. Nejvyššímu soudu byla věc postoupena Vrchním soudem v Praze, který se necítí být soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na delegaci obviněného, neboť podle obecného návrhu obviněného připadají v úvahu k přikázání jeho věci také dvěma soudům náležejícím do působnosti Vrchního soudu v Olomouci, pro něž by byl v tomto případě příslušný Nejvyšší soud k rozhodnutí věci. Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě shledal, že je příslušný k rozhodnutí věci, avšak považuje za nutné zdůraznit, že z obsahu návrhu obviněného na delegaci, není zřejmé jakému soudu, má být věc obviněného, po odnětí Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přikázána, neboť pouze obecně uvedl, že navrhuje, aby bylo rozhodnuto o přikázání jinému krajskému soudu v České republice mimo obvod Krajského soudu v Ústí nad Labem.

8. Z takto formulovaného návrhu vyplývá ve smyslu § 25 tr. ř. návrh na delegaci věci kterémukoliv krajskému soudu v České republice a tedy příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci, kterým je podle § 25 tr. ř. soud, který je oběma soudům společně nadřízen.

9. Argumenty obviněného pak spočívají v obviněným pociťované údajné averzi zejména soudkyň Mgr. V. Kloudové a Mgr. N. Hájkové vůči jeho osobě a vůči spolku L. P., jehož je předsedou, přičemž v údajné averzi vidí snahy těchto soudkyň o likvidaci uvedeného spolku. Vyjadřování uvedených soudkyň obviněný pociťuje vůči své osobě a spolku L. P. jako nevhodné. Obdobně nevhodně se podle obviněného měli vyjadřovat vůči jeho osobě a vůči spolku L. P. i soudci jiných senátů Krajského soudu v Ústí nad Labem. Obviněný přitom averzi soudců pociťuje nejen ve své věci vedené u tohoto soudu, ale také v řízení jiných obviněných, v nichž obviněný jako předseda spolku L. P. měl intervenovat. Nejvyšší soud projednal návrh obviněného ale neshledal nic, co by v této věci mohlo založit důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř., tedy pro odnětí věci příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

10. Z podání obviněného a obsahu spisového materiálu je totiž zjevné, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti všech soudců krajského soudu nestranně v jeho věci rozhodovat, postavil na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsobem rozhodování krajského soudu v trestním řízení v jeho věci, ale také ve v jiných řízeních. Námitky obviněného jsou toliko spekulací bez zjevného odůvodnění. Podstatné je, že nelze jako důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř. akceptovat námitku, že by snad obviněným uváděné skutečnosti mohly ovlivnit způsob rozhodování soudu v jeho trestní věci, jak se domnívá obviněný a učinit celý Krajský soud v Ústí nad Labem neschopným rozhodnout objektivně a nestranně o odvolání obviněného. Nelze také akceptovat obecný argument, že by snad jmenované soudkyně měly jednat vůči obviněnému nepřijatelně, nespravedlivě a neobjektivně z důvodu jejich členství v KSČ.

11. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v trestní věci obviněného. V obecné rovině Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.

12. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013]. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997).

13. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

14. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 3. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru