Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 14/2017Usnesení NS ze dne 12.04.2017

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TD.14.2017.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1370/17 ze dne 30.05.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

7 Td 14/2017 - 14

USNESENÍ

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného K. Š., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 7/2011, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2017 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2015, č. j. 77 T 7/2011 – 13 604 bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného K. Š. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný K. Š., opatrovník JUDr. J. M., zmocněnec poškozeného Mgr. M. B. a zúčastněná osoba Astra Reinvest LTD.

Vrchnímu soudu v Olomouci byl dne 3. 2. 2017 předložen trestní spis, sp. zn. 77 T 7/2011, k řízení o odvoláních uvedených osob.

Podáním ze dne 20. 3. 2017 učinil obviněný K. Š. návrh na odnětí uvedené věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze. Vyjádřil přesvědčení, že řízení u Vrchního soudu v Praze povede k lepšímu zajištění nestranného a zákonného projednání věci, k náležitému zjištění skutkového stavu i k lepšímu uplatnění všech zásad trestního řízení. K tomuto závěru obviněný dospěl na základě dosavadního způsobu rozhodování Vrchního soudu v Olomouci v jeho věci, vyřizování jeho stížností, nevyváženosti při vyřizování jeho podnětů a podnětů státního zastupitelství. Zejména poukázal na způsob, jakým předseda Vrchního soudu v Olomouci vyřídil jeho stížnost na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě týkající se průtahů v jeho trestní věci a rozpor s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 UL 12/2016 ze dne 31. 5. 2016 na návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Zdůraznil, že rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen ve dnech 4. a 5. 3. 2015, doručen mu však byl až dne 24. 6. 2016, tedy po 478 dnech. Uvedl, že poukazoval na evidentní průtahy, obracel se na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě, která v deseti případech rozhodla o prodloužení zákonné lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku, avšak vždy podle obviněného pouze obecně s odkazem na důvody uváděné předsedou senátu. Podle obviněného předsedkyně krajského soudu průtahy neřešila, proto podal stížnost předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, která byla vyřízena přípisem ze dne 17. 5. 2016, aniž by se však předseda vrchního soudu skutečně zabýval četností prodlužování lhůt a konkrétními jeho argumenty. Ve své stížnosti, že namítal také skutečnost, že Vrchnímu soudu v Olomouci nebyly Krajským soudem v Ostravě předloženy k rozhodnutí jeho stížnosti (proti usnesení ze dne 1. 12. 2014 – ustanovení opatrovníka, proti usnesení ze dne 8. 12. 2014 – zamítnutí návrhu na vydání věci, proti usnesení ze dne 8. 12. 2014 – rozhodnutí o námitce podjatosti předsedy senátu), přičemž o uvedených stížnostech není rozhodnuto do současné doby. Předseda Vrchního soudu v Olomouci mu přípisem ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. St 4/2016, sdělil, že jeho stížnost je nedůvodná. Obviněný dále uvedl, že na průtahy v řízení si stěžovalo rovněž Krajské státní zastupitelství v Ostravě, a to prostřednictvím návrhu na určení lhůty, přičemž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 3 UL 12/2016, průtahy v řízení shledal jako neodůvodněné a určil lhůtu k vyhotovení rozsudku. Obviněný tak nabyl dojmu, že Vrchní soud v Olomouci jinak hodnotí jeho žádosti a jinak návrhy státního zastupitelství. Nelze mít podle něj důvěru k odvolacímu soudu, pokud jeho předseda v podstatě tvrdí, že v jeho věci k neodůvodněným průtahům nedocházelo, a naproti tomu je senátem Vrchního soudu v Olomouci jako důvodný vyřízen návrh stejné věcné podstaty jako oprávněný. Z těchto důvodů je podle obviněného zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci není podle jeho názoru schopen zajistit nestranné a zákonné projednání jeho věci.

Nejvyššímu soudu byl dne 29. 3. 2017 Vrchním soudem v Olomouci předložen trestní spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 77 T 7/2011, s návrhem obviněného na postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného nyní nachází u Vrchního soudu v Olomouci (sp. zn. 1 To 17/2017) v řízení o odvolání obviněného a dalších osob proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 77 T 7/2011.

V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je pro postup podle § 25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze.

Z návrhu obviněného je především patrné, že obviněný postavil své přesvědčení o schopnosti, resp. neschopnosti, Vrchního soudu v Olomouci k zajištění nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci, na námitkách, které se týkají jednak postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci jeho výtek na průtahy v řízení (při vyhotovování rozsudku soudu I. stupně) a výtek ohledně nepředložení jeho stížností proti některým rozhodnutím krajského soudu v jeho věci, přičemž nesouhlasí v tomto směru s argumenty předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ve sděleních zasílaných mu na jeho stížnosti, a jednak nesouhlasí s argumenty předsedy Vrchního soudu v Olomouci, kterými se, s odvoláním na svou pravomoc stanovenou mu zákonem, vypořádal se stížnostmi obviněného na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě.

Nesouhlas obviněného se způsobem vyřízení jeho stížností předsedkyní Krajského soudu v Ostravě (když trestní věc obviněného se již u tohoto soudu ani nenachází), jakož i jeho nesouhlas se způsobem vyřízení jeho stížností předsedou Vrchního soudu v Olomouci však nemůže být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř., přičemž uvedené důvody se ani netýkají meritorního rozhodování ve věci obviněného. Takové argumenty nemohou být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Olomouci o odvolání obviněného a dalších osob a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejím přikázání soudu jinému.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. dubna 2017

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru