Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Td 12/2020Usnesení NS ze dne 18.03.2020

HeslaDelegace
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TD.12.2020.1
Dotčené předpisy

§ 25 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Td 12/2020-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud ve věci obviněné S. B., nar. XY v XY, občanky Slovenské republiky, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 12/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2020 návrh obviněné na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně neodnímá.

Odůvodnění:

1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně podala dne 22. 1. 2019 u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně (dále též jen „krajský soud“) obžalobu na obviněného M. Z., dalších pět fyzických osob a dvě obchodní společnosti, pro trestné činy uvedené v obžalobě. U obviněné S. B. pro [u jednání pod body 1a), 1b), 1c) 1d) obžaloby] zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku.

2. Věc byla původně u krajského soudu proti všem obviněným včetně S. B. vedena pod sp. zn. 68 T 1/2019. Usnesením krajského soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 68 T 1/2019, bylo ale rozhodnuto, že se podle § 23 odst. 1 tr. ř. trestní věc obviněné S. B. vylučuje ze společného řízení. Důvodem toho rozhodnutí o vyloučení věci obviněné k samostatnému projednání a rozhodnutí byla skutečnost, že se jako jediná z předvolaných osob nedostavila k hlavnímu líčení dne 4. 11. 2019, nedala souhlas k projednání věci v její nepřítomnosti a učinila i několik procesních návrhů (námitka podjatosti, návrh na delegaci atd.).

3. Z trestního spisu sp. zn. 68 T 12/2019 rovněž vyplývá, že na den 29. 1. 2020 bylo ve věci obviněné nařízeno hlavní líčení. Obviněná ale e-mailem sdělila soudu, že se z důvodu onemocnění tohoto hlavního líčení nemůže zúčastnit a požádala o stanovení nového termínu. Následně bylo toto nařízení hlavního líčení dne 27. 1. 2020 zrušeno z důvodu nemoci obviněné, ale také předsedkyně senátu a nově byl dne 4. 2. 2020 stanoven termín konání hlavního líčení na den 21. 5. 2020.

4. Dne 10. 2. 2020 byla trestní věc obviněné (68 T 12/2019) předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím návrhu na odnětí a přikázání věci (tzv. delegace) podle § 25 tr. ř. Krajský soud k tomu poznamenal, že ve věci 68 T 1/2019, tedy ve věci ostatních původně spoluobviněných, již byl vyhlášen odsuzující rozsudek (viz rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. 11.2019, č. j. 68 T 1/2019-13548).

5. Je zřejmé, že se jedná o v pořadí druhý návrh obviněné na postup podle § 25 tr. ř., když Nejvyšší soud již z podnětu návrhu obviněné S. B. na odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Městskému soudu v Praze jednou ve věci rozhodl usnesením ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 50/2019, a to tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze, ale současně podle § 25 tr. ř., rozhodl, že se věc odnímá Městskému soudu v Praze a přikazuje se k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně. Shledal totiž existenci důležitých důvodů pro takový postup, protože sídlo daňového subjektu Z. S. v Praze mělo pouze formální povahu bez provádění jakékoliv faktické činnosti v tomto místě, pouze z tohoto formálního důvodu byla podáním daňových přiznání založena místní příslušnost Městského soudu v Praze, ale podstatnou součástí v obžalobě uvedeného organizovaného jednání všech obviněných byly jednotlivé zastírací úkony a dohody obviněných, které měly umožnit krácení daně a zamezit jeho odhalení a které se měly odehrávat převážně na Zlínsku. Nikoli zanedbatelná část jednání obviněných, resp. organizované zločinecké skupiny, jejímž prostřednictvím se obvinění posuzované trestné činnosti měli dopouštět, se tedy podle obžaloby místně fakticky odehrávala v obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně a nikoliv v obvodu formálně místně příslušného Městského soudu v Praze.

6. Přes toto rozhodnutí Nejvyššího soudu o prvním návrhu obviněné na delegaci, s kterým nyní vyslovila nesouhlas, se obviněná opět domáhá delegace věci, a to v podstatě ze stejných důvodů, tedy z důvodu dosavadního procesního postupu krajského soudu ve věci (nenařízení předběžného projednání obžaloby; nepředložení věci Nejvyššímu soudu s prvním jejím návrhem na delegaci; vydání evropského zatýkacího rozkazu), na kterých zakládá svoji námitku o vyloučení soudců krajského soudu a výslovně členů senátu určeného k rozhodnutí v její trestní věci. Ve svém podání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně dne 12. 8. 2019, tedy zejména vznesla obsáhle odůvodněnou námitku podjatosti soudců krajského soudu a konkrétně také předsedkyně senátu a přísedících tohoto krajského soudu určených k rozhodnutí v její trestní věci. V závěru tohoto podání uvedla, s poukazem na její argumentaci ohledně námitky podjatosti, že podává opětovně i návrh na delegaci věci podle § 25 tr. ř. „na nejaký iný krajský súd, rozhodne nie KS Brno … a pokiaľ má byť príslušný tomuto konaniu Mestský súd v Prahe, tak nech to tam prikážu“.

7. Z návrhu obviněné je tak zřejmé, že jako nejblíže společně nadřízený soud je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí i o tomto druhém návrhu obviněné na delegaci věci.

8. Z předložené části trestního spisu krajského soudu také vyplývá, že o výše zmíněné námitce podjatosti obviněné bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 12. 8. 2019, č .j. 68 T 1/2019-12957, a to tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. předsedkyně senátu JUDr. I. Šperlichová a přísedící Mgr. I. Lapčík a S. Garžíková nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti obviněné. O stížnosti obviněné proti tomuto usnesení, kterou odůvodnila v podání ze dne 16. 9. 2019, rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále též jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 14. 10. 2019, č. j. 5 To 75/2019-13230, kterým stížnost zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. S tímto rozhodnutím vrchního soudu se Nejvyšší soud ztotožnil. Protože obviněná svůj v pořadí druhý návrh na delegaci věci zakládá na shodných námitkách ohledně vyloučení všech jmenovaných soudců, s kterými se vrchní soud vypořádal v uvedeném usnesení, bylo by zcela nadbytečné odůvodnění tohoto usnesení vrchního soudu opakovat a postačí obviněnou na něj odkázat s tím, že Nejvyšší soud v argumentaci obviněné ohledně vyloučení uvedených soudců z rozhodování v její trestní věci neshledává žádný důvod pro vyhovění návrhu na odnětí věci příslušnému soudu.

9. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podstatou druhého návrhu obviněné na delegaci věci je argumentace obviněné, kterou uplatnila již ve svém prvním návrhu na delegaci věci, o kterém Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 50/2019. Opětovný návrh obviněné podle § 25 tr. ř. je zjevně výrazem jejího názoru uvedeného již v předchozím návrhu na delegaci, že nějaká organizační složka Krajského soudu v Brně ve Zlíně, určitě nemá schopnost spravedlivě a vysoce fundovaně ve věci rozhodnout, označila ji za nekompetentní a vyjádřila i obavy, že mezi policejními složkami, státním zastupitelstvím ve Zlíně a samotnou soudkyní existují jisté vztahy, které vyvolávají obavu o pouhém opsání obžaloby do podoby rozsudku. Proto již tenkrát uvedla, že trvá na odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Městskému soudu v Praze, který má plné odborné obsazení a je místně příslušný vzhledem k poškozené straně.

10. Obecně k podmínkám delegace věci Nejvyšší soud opakuje, že podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.

11. K opakované argumentaci obviněné v jejím dalším návrhu na delegaci věci Nejvyšší soud uvádí, jak ostatně uvedl již ve svém rozhodnutí o předchozím jejím návrhu na delegaci věci, že nemohou obstát její námitky ohledně neschopnosti celého Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (resp. všech soudců tohoto soudu) rozhodnout ve věci nestranně a spravedlivě. Je zjevné, že obviněná své přesvědčení o neschopnosti nejen zmíněných soudců, ale i všech soudců Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně nestranně v její věci rozhodovat, zakládá na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení a na svém nesouhlasu s procesním postupem předsedkyně senátu ve věci po nápadu obžaloby a před konáním hlavního líčení. Nejvyšší soud opět zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci, nikoliv tedy všech soudců daného soudu, jak to činí obviněná. I pokud by zákonní soudci Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci, byli vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, což se ani k opakovaným námitkám obviněné o podjatosti nestalo [viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2019, č. j. 5 To 75/2019-13230 a rovněž ze dne 14. 10. 2019, č.j. 5 To 77/2019-13238, jimiž byly podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítnuty stížnosti obviněné proti usnesením krajského soudu o tom, že soudci nejsou vyloučeni], nepřicházelo by v úvahu automatické postoupení věci jinému soudu, ale přidělení věci obviněné jiným soudcům Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. S tím ale obviněná S. B. zjevně nesouhlasí a domáhá se projednání věci Městským soudem v Praze.

12. Pokud pak obviněná ve svém podání uvádí svůj negativní subjektivní názor na osobu předsedkyně senátu krajského soudu a nově argumentuje také podáním žaloby na náhradu škody způsobené ji touto předsedkyní senátu vydaným Evropským zatýkacím rozkazem, ani tyto okolnosti nelze posoudit jako důležité pro postup podle § 25 tr. ř., a to již z toho důvodu, že to má vztah pouze k jednotlivému soudci (soudkyni), resp. přísedícím daného senátu, a opět to nijak nesvědčí o případném vyloučení i všech ostatních soudců krajského soudu. Ani nesprávný procesní postup předsedy (předsedkyně) senátu přitom není důvodem jeho vyloučení nebo dokonce důvodem delegace věci jinému soudu. Takový nesprávný procesní postup obecně může být předmětem námitek v řízení odvolání, ale nikoliv důvodem vyloučení soudce nebo důvodem delegace věci. Ve věci přitom ani nelze dospět k závěru, že by daná soudkyně vůbec nějak, nebo dokonce nepřiměřeně, na kritiku nebo osobní útoky v písemných podáních obviněné reagovala. Soudy České republiky jsou soudy nezávislými na jakýchkoliv vnějších vlivech, ať již politických nebo jiných. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům, a to včetně případných verbálních útoků a negativních hodnocení ze strany obviněných osob, které se v praxi, jak je tomu i v případě obviněné S. B., výjimečně objevují.

13. O to, že trestní věc obviněné projedná Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jednoznačně rozhodl Nejvyšší soud již usnesením ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 50/2019, na tomto svém rozhodnutí nemá Nejvyšší soud žádný důvod cokoliv měnit a je bez významu, že s tím obviněná nesouhlasí. Příslušnost soudu v trestním řízení není stranám, a tedy ani obviněné S. B., dána na výběr. Její dosavadní procesní postup přitom nasvědčuje spíš její snaze zabránit obstrukčním jednáním projednání věci před soudem, než zájmu na řádném a spravedlivém projednání obžaloby krajským soudem, proti jehož meritornímu rozhodnutí ve věci bude mít ostatně možnost iniciovat jeho přezkoumání podáním řádného nebo i mimořádného opravného prostředku. Je-li tedy vážně míněno její tvrzení v návrhu na delegaci, že nikdy neodmítala svoji přítomnost na hlavním líčení, ale chtěla pouze, aby jednal místně a věcně příslušný soud, tak tímto soudem je na základě výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně. Obviněné tedy nic nebrání v tom, aby se k jednání tohoto soudu řádně dostavila. Bylo by to k prospěchu řádného průběhu řízení i obviněné samotné.

14. Na závěr Nejvyšší soud konstatuje, že hrubé výrazy a vulgarizmy, které obviněná opakovaně používá ve svém návrhu, a to nejen vůči předsedkyni senátu krajského soudu, ale také vůči dalším orgánům činným v trestním řízení a ve věci činným obhájcům, svědčí zejména o ní samotné. Její argumentace v návrhu na delegaci věci ale jinak neobsahuje nic, co by mohlo být posouzeno jako důležitý důvod pro postup podle § 25 tr. ř.

15. Nejvyšší soud na základě uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 3. 2020

JUDr. Michal Mikláš předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru