Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Pzo 8/2019Usnesení NS ze dne 03.03.2020

HeslaOdposlech a záznam telekomunikačního provozu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.PZO.8.2019.1
Dotčené předpisy

§ 88 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Pzo 8/2019-1522

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2020 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 23. 1. 2017, pod sp. zn. V9/2017-0 Nt 14009/2017, podaný R. M., nar. XY, bytem XY, a rozhodl podle analogie § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 8. 10. 2019 byl u Nejvyššího soudu podán odsouzeným R. M., prostřednictvím jeho právního zástupce, návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 23. 1. 2017, pod sp. zn. V9/2017-0 Nt 14009/2017 (dále též jen „příkaz“).

V návrhu odsouzený uvedl, že uvedený příkaz byl podle něj vydán nezákonně, když nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 88 tr. ř., protože byl obžalován z přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a tento trestný čin nespadá ani pod jednu kategorii trestných činů u nichž je možné přistoupit k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a již v době, kdy byl příkaz vydán, bylo možno skutečnosti rozhodné pro trestní řízení zjistit jiným způsobem, a to především výslechy svědků, když všechny zainteresované osoby při podání vysvětlení spolupracovaly s orgány činnými v trestním řízení. Ačkoli byly, podle tvrzení soudu prvního stupně, odposlechy využity ke zjištění participace jiných osob na trestné činnosti, např. pana S. a paní P., kteří se následně jako svědci nedostavili k hlavnímu líčení, nemohli tuto následnou neaktivitu daných osob orgány činné v trestním řízení předpokládat a do té doby zjištěné skutkové okolnosti proto podle odsouzeného vydání příkazu dostatečně neodůvodňovaly. Odsouzený také považuje soudem stanovenou dobu provádění odposlechu od 23. 1. 2017 do 20. 4. 2017, tedy téměř tři měsíce, za nepřiměřenou. Ze získaného materiálu bylo zřejmé, že v odposleších a záznamu nefiguruje, přesto bylo v provádění příkazu pokračováno a nepřiměřeně tak zasahováno do jeho základních práv. Rovněž poznamenal, že ani nepoužíval telefonní čísla, na které byl příkaz vydán, když již asi 15 let používá pro komunikaci odlišné telefonní číslo. Předmětný příkaz, že tak mohl splňovat formální náležitosti § 88 odst. 3 tr. ř., ale materiální předpoklady jeho vydání splněny nebyly. Odsouzený R. M. proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona při vydání a provádění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 v rámci trestního řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 38 T 163/2017.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k návrhu uvedl, že R. M. nepřiléhavě tvrdí, že v době vydání příkazu byl obžalován z přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, protože ve skutečnosti nebyl ke dni 23. 1. 2017 obžalován ani obviněn z žádného trestného činu. Trestní řízení se nacházelo ve stadiu prověřování ve smyslu § 158 a souvisejících ustanovení trestního řádu, přičemž bylo vedeno společně ohledně většího počtu podezřelých osob ve věci podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, jež stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let a tudíž je mezi trestnými činy označenými v § 88 odst. 1 tr. ř., u nichž je vydání daného příkazu přípustné. Státní zástupce dodal že takovým trestným činem byl také trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož skutková podstata se aktuálně nachází v ustanovení § 216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, k jehož stíhání zavazuje Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, vyhlášená v ČR pod. č. 33/1997 Sb. v čl. 6. Tvrzení o nesplnění této podmínky považuje státní zástupce proto za liché a nesouhlasí ani s tím, že bylo možné skutečnosti rozhodné pro trestní řízení zajistit jiným způsobem, a to především výslechy svědků. Svědci ve věci se totiž rekrutovali především z dalších osob různým způsobem participujících na prověřované kriminalitě a nebylo v žádném případě možné předpokládat, že budou ve věci vypovídat zcela pravdivě. Ostatně v pozdějších fázích řízení někteří z nich odmítli vypovídat nebo vypovídali nevěrohodně a někteří svědci se k soudu nedostavili. Vzhledem na rozsah trestné činnosti nebyla v žádném případě dlouhá ani doba 3 měsíců trvání odposlechu. K tvrzení R. M., že daná čísla vůbec neužíval, státní zástupce uvedl, že v době vydání příkazu byly poznatky, že uživatelem je a i kdyby se později prokázal opak, tento fakt by neodůvodňoval závěr o nezákonnosti příkazu. Jako paradoxní se přitom podle státního zástupce jeví, že navrhovatel zmiňuje, že nebyl vůbec uživatelem odposlouchávaných telefonních čísel (účastnických stanic), ale zároveň se dovolává porušení vlastního práva na soukromý a rodinný život.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že vydáním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. V9/2017-0 Nt 14009/2017, zákon porušen nebyl.

II.

Nejvyšší soud předně zjistil, že návrh byl formálně podán ve lhůtě uvedené v ustanovení § 88a odst. 2 tr. ř. V posuzovaném případě ale Nejvyšší soud dospěl k závěru, že R. M. není podle níže citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou k podání návrhu na přezkoumání předmětného příkazu u Nejvyššího soudu podle § 88 odst. 8 tr. ř., neboť nebyl osobou odposlouchávanou.

Podle § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.

Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Vlastní podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudem jsou upraveny v ustanovení § 88 tr. ř., zejména v jeho odst. 1, 2 a 4. To jinými slovy znamená, že Nejvyšší soud je v tomto přezkumném řízení „sui generis“ oprávněn zpětně zkoumat, zda pro již dříve vydaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly v té době splněny všechny zákonem stanovené podmínky a na základě výsledku tohoto přezkoumání pak vydá rozhodnutí o tom, zda vydaným příkazem k odposlechu byl, nebo nebyl porušen zákon (§ 314m tr. ř.; § 314n tr. ř.). Obdobný postup a oprávnění Nejvyššího soudu se pak vztahují i vůči návrhu na přezkoumání zákonnosti nařízení ke zjištění údajů, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat (§ 88a tr. ř.). Nejvyšší soud ale v tomto přezkumném řízení není oprávněn se zabývat použitelností získaných záznamů o telekomunikačním provozu v dalším řízení coby důkazu, a to navzdory tomu, že v odst. 6 § 88 tr. ř. jsou popsány skutečnosti, které podmiňují použitelnost těchto záznamů v dokazování. Přezkumná činnost (pravomoc) Nejvyššího soudu je totiž limitována ustanovením § 314l odst. 1 tr. ř., a v něm se o důkazní použitelnosti pořízených záznamů telekomunikačního provozu nic neuvádí. Je to i logické, jelikož činit konečný závěr o tom, zda takto pořízené záznamy telekomunikačního provozu jsou zákonné a tudíž i použitelné v dokazování a jejich případné následné hodnocení společně s dalšími opatřenými důkazy je výhradním právem soudů, které rozhodují v meritu věci, tedy ve svém výsledku o tom, zda došlo ke stíhanému skutku, zda se jedná o trestný čin a jestli ho spáchal obviněný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 4 Pzo 13/2016).

Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Okresního soudu Praha-východ, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 38 T 163/2017, následující skutečnosti.

Trestní stíhání R. M. bylo pro přečiny podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zahájeno podle § 160 odst. 1, 3 tr. ř. usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 8. Oddělení obecné kriminality v Praze 4, ze dne 4. 4. 2017, č. j. KRPA-494684-220/TČ-2016-001478, a toto usnesení mu bylo doručeno téhož dne při jeho výslechu jako obviněného (viz č. l. 2 a 212 tr. spisu).

Následně usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 8. Oddělení obecné kriminality v Praze 4, ze dne 4. 4. 2017, č. j. KRPA-494684-241/TČ-2016-001478, bylo podle analogie § 23 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vyloučení ze společného řízení vedeného pod č. j. KRPA-494684/TČ-2016-001478 trestní věci R. M., obviněného z přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, k samostatnému projednání s tím, že tato věc bude nadále vedena na útvaru PČR 8. Odd. OOK SKPV Praha IV pod č. j. KRPA-125257/TČ-2017-001478.

Obžaloba na obviněného R. M. byla pro přečiny podílnictví podle 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podána pod sp. zn. 2 ZT 100/2017-38 u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 29. 9. 2017, načež bylo následně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 6 Ntd 11/2017, že příslušným k projednání věci je Okresní soud Praha-východ.

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 9. 2018, sp. zn. 38 T 163/2017, byl obviněný pravomocně uznán vinným přečiny podílnictví podle 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, se zkušební dobou v trvání 16 měsíců, jakož i peněžitý trest celkem ve výši 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře 4 měsíců.

Pokud jde o předcházející řízení, již dne 20. 1. 2017 podal policejní orgán u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 „Podnět k vydání žádosti na příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř.“, a to m. j. také dvou telefonních čísel jejichž uživatelem byl podle zjištění policie R. M. K podnětu policejní orgán uvedl, že vede podle § 158 odst. 3 tr. ř. (pod č.j. KRPA- 494684-7/TČ-2016-0014/8) prověřování trestní věci podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, kdy již v dané době zadokumentovaná škoda ve výši 716 000 Kč odůvodňuje právní kvalifikaci podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit podezřelé osoby včetně R. M. Je vysoce pravděpodobné, že tyto osoby používají při organizované trestné činnosti mobilní telefony a jejich komunikace se může týkat páchané trestné činnosti.

Dne 23. 1. 2017, pod sp. zn. V3-2/2017-3 ZN 6862/2016, státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 učinila, v souladu s výše citovaným podnětem policie, u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř., týkajícího se také R. M.

Z příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 23. 1. 2017, pod sp. zn. V9/2017-0 Nt 14009/2017, vyplývá, že byl vydán v trestní věci dosud neznámého pachatele, podezřelého ze spáchání trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, a to i na dvě telefonní čísla, jejichž uživatelem měl být R. M.

I když se výše citovaný příkaz k odposlechu týkal i telefonních čísel, jejichž uživatelem měl být R. M., tento sám v návrhu na přezkum uvedeného příkazu uvedl, že nepoužíval telefonní čísla, na která byl příkaz vydán, když již asi 15 let používá pro komunikaci odlišné telefonní číslo. Tuto skutečnost, že potvrzuje i absence jeho hlasu v předmětných nahrávkách získaných policejním orgánem. Byť byl tedy uveden v předmětném příkazu jako uživatel daných telefonních čísel, ve skutečnosti jejich uživatelem nebyl.

Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Osobou oprávněnou podat návrh dle § 314l je tedy uživatel odposlouchávané stanice. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být m. j. stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známá. I když se tedy formálně předmětný příkaz týká také povolení odposlechu telefonních čísel, jejichž uživatelem a tedy odposlouchávanou osobou měl být R. M., ve skutečnosti tomu tak nebylo a odposlouchanou osobou nebyl.

„Odposlech a záznam telekomunikačního provozu, jako nástroj odhalování a stíhání trestné činnosti, představuje výrazný zásah do základních práv. Právo na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem, plynoucí z článku 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), je konkretizací ústavně chráněného práva na soukromí ve smyslu článku 10 Listiny. Toto základní právo svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 536/2000).

Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3457/14, že „v systému Úmluvy (pozn. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), je důvěrnost korespondence, včetně důvěrnosti telefonní komunikace, chráněna jako součást práva na soukromý a rodinný život podle článku 8 Úmluvy. Do výkonu tohoto práva může stát zasáhnout pouze v případě, je-li to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“.

Jestliže odposlech a záznam telekomunikačního provozu představuje výrazný zásah do základních práv a právo na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem je konkretizací ústavně chráněného práva na soukromí ve smyslu článku 10 Listiny, které svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, je zřejmé, že se jedná o ryze individuální právo, v tomto případě právo konkrétního uživatele odposlouchávaného zařízení, protože pouze u takovéto osoby dochází k zásahu do jejich základních práv, jehož zákonnost má být předmětem dodatečného přezkumu Nejvyšším soudem podle ustanovení § 314l tr. ř. Ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. zakládá povinnost informování osoby, jejíž telekomunikační provoz byl ve smyslu § 88 odst. 2 tr. ř. odposloucháván. U osoby, která je omylem, nebo na základě nedostatečných informací na samém počátku trestního řízení formálně sice uvedena v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ale fakticky uživatelem odposlouchávaného zařízení není, nemůže odposlechem docházet k zásahu do jejich základních práv a není proto, byť byla formálně podle § 88 odst. 8 tr. ř. informována o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, oprávněna domáhat se uvedeným postupem ochrany svých základních práv, protože do těchto jejich práv odposlechem zasahováno nemohlo být a nebylo. Ve skutečnosti se tak R. M. svým návrhem nepřípustně domáhá ochrany základních práv osoby jiné.

Z uvedeného je tak zřejmé, že o podaném návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Nejvyšší soud není oprávněn zahájit řízení ve smyslu ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř., ani o něm učinit konečné rozhodnutí, zda zákon porušen byl, či nikoli.

Pouze nad rámec tohoto rozhodnutí, k argumentaci R. M., že uvedený příkaz byl podle něj vydán nezákonně, když nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 88 tr. ř., protože byl obžalován z přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a tento trestný čin nespadá ani pod jednu kategorii trestných činů u nichž je možné přistoupit k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud obecně uvádí, že namítaná skutečnost není podstatná, protože z hlediska zákonnosti příkazu je rozhodující, zda v době jeho vydání byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru