Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Nd 171/2001Usnesení NS ze dne 19.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.ND.171.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Nd 171/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. června 2001 v trestní věci obviněných S. H. K., a spol., vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 51/2001 o návrhu Okresního soudu v Kroměříži na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kroměříži neodnímá.

Odůvodnění:

U Okresního soudu Praha-západ byla dne 9. 8. 1999 podána obžaloba na obviněného S. H. K. a spol. (celkem 24 obviněných), kteří jsou stíháni pro trestný čin účasti na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 tr. zák., trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 11 To 165/2000, byla shora uvedená věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. postoupena k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000, bylo rozhodnuto, že podle § 24 tr. ř. je příslušným k projednání předmětné věci Okresní soud v Uherském Hradišti. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vyvoláno postupem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 1 T 437/2000, kterým tento okresní soud postoupil věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam Okresnímu soudu Praha-západ. Po vrácení spisu Okresnímu soudu v Uherském Hradišti reagoval tento okresní soud na vzniklou situaci tím, že dne 12. 1. 2001 podal u Krajského soudu v Brně návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2001, sp. zn. 3 Nt 11/2001, rozhodl tak, že podle § 25 tr. ř. z důležitých důvodů tuto věc Okresnímu soudu v Uherském Hradišti odnímá a přikazuje ji Okresnímu soudu v Kroměříži.

Okresní soud v Kroměříži navrhl, aby mu věc byla odňata a aby byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ. Tento svůj návrh odůvodnil Okresní soud v Kroměříži tím, že na obviněné byla podána obžaloba u Okresního soudu Praha-západ, obviněné zastupují především ustanovení obhájci mající sídlo mimo území příslušného soudu a pokud budou dojíždět k Okresnímu soudu v Kroměříži, vzniknou tím ministerstvu spravedlnosti vysoké náklady za jejich ubytování, ztrátu času apod. Dále je poukazováno na to, že Okresní soud v Kroměříži nemá ani vhodné jednací síně a je třeba rovněž počítat s vyloučením dalších soudců pro jejich osobní znalost s JUDr. Š. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je navrhováno, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ, který je dostatečně materiálně i personálně vybaven a rovněž, v případě přikázání věci tomuto soudu, nevzniknou státu tak vysoké náklady v souvislosti s cestováním a ubytováním advokátů.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu.

Podle § 25 tr. ř. z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. V tomto směru je možno odkázat na vyčerpávající zdůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, které se zabývalo podmínkami vymezenými v § 25 tr. ř.

Odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. je postupem, který představuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z výše uvedeného je nepochybné, že důležitým důvodům ve smyslu § 25 tr. ř. mohou odpovídat pouze skutečnosti, které jsou svou povahou výjimečné. Za takovou skutečnost není možno považovat, že někteří svědci či obhájci mají bydliště a sídlo mimo obvod působnosti příslušného soudu, zvláště když z ničeho nevyplývá, že se pro nějaký závažný důvod objektivně nemohou k příslušnému soudu dostavit.

V přezkoumávané věci lze sice uvažovat o tom, že postupem podle § 25 tr. ř. by se ev. dosáhlo úspory státních prostředků vynakládaných v souvislosti s činností obhájců obviněných v hlavních líčeních, avšak nelze specifikovat tuto úsporu jako podstatnou vzhledem k potřebě výslechu svědků, ev. výslechu dalších osob doposud nenavržených ke slyšení stranami. Odkaz na finanční úsporu není možno považovat za přesvědčivý důvod k rozhodnutí, které je odchylkou od ústavně zakotveného principu, že věc má projednat a rozhodnout soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. K uvedenému závěru je možno opětovně odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000, kde se kriticky Nejvyšší soud vyjádřil k dosavadnímu způsobu vedení trestního stíhání, zejména u Okresního soudu Praha-západ, Krajského soudu v Praze, když uvedené námitky lze rovněž vztáhnout na činnost Okresního soudu v Uherském Hradišti a v neposlední řadě i Krajského soudu v Brně. Zde je nutno odkázat na to, že obžaloba byla podána již 9. 8. 1999 a doposud ve věci nebylo nařízeno hlavní líčení.

Pokud jde o významnější námitku, která se týká možnosti vyloučení dalších soudců okresního soudu, zde odkazuje Nejvyšší soud na znění § 30 odst. 1 tr. ř. a jeho respektování v souladu s platnou judikaturou, nikoli zneužíváním.

Z hlediska předpokladů konání hlavního líčení nejde o případ, kdy by u příslušného soudu nebyly vhodné podmínky pro zjištění skutkového stavu, zejména proto, že všechny nebo alespoň podstatná část významných důkazů, by byla pro něj objektivně nedostupná nebo dostupná jen s mimořádnými obtížemi objektivní povahy.

Proto Nejvyšší soud rozhodl, že věc se Okresnímu soudu v Kroměříži neodnímá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 19. června 2001

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru