Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tz 93/2012Rozsudek NS ze dne 12.12.2012

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.93.2012.3
Dotčené předpisy

§ 247 tr. zák.

§ 249b tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tz 93/2012 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Roberta Fremra a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, bylporušenzákon v ustanovení § 57a odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného L. C..

Napadený trestní příkaz se zrušuje.

Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl obviněný L. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 1) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (bod 2) a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 57a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu třiceti měsíců, o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, ve které poukázal na to, že soud, který ukládal obviněnému trest zákazu pobytu, si neopatřil žádné informace k tomu, zda místo, v němž byl obviněný k trvalému pobytu přihlášen, má skutečně charakter trvalého pobytu ve smyslu § 57a odst. 1 tr. zák. Podle ministra spravedlnosti nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav ohledně možnosti uložení trestu zákazu pobytu, který byl obviněnému v předmětné trestní věci uložen jako trest samostatný, a nebyly tudíž splněny podmínky pro vydání trestního příkazu. Stěžovatel poukazuje mj. na to, že kromě přihlášení se obviněného k trvalému pobytu v Praze 3 (ohlašovna Městské části Praha 3) bylo soudu známo, že se obviněný v Praze narodil, veškerou trestnou činnost páchal na území Prahy a z protokolu také vyplynulo, že obviněný má v Praze lékaře, sociálního kurátora a přítelkyni s dítětem. V této souvislosti poukazuje ministr spravedlnosti na rozhodnutí č. 52/1988 Sb. rozh. tr. a dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro uložení shora uvedeného druhu trestu, což ve svém důsledku vedlo ke ztížené resocializaci obviněného a jeho následnému odsouzení pro trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř., stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a ve smyslu § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Ze spisu mj. vyplývá, že na obviněného (a obviněného A. S.) byl u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 26. 8. 2008 podán návrh na potrestání, kterým bylo kladeno obviněnému L. C. za vinu, že se dopustil trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 1) a trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (bod 2). Na základě tohoto návrhu na potrestání vydala samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 28. 8. 2008 trestní příkaz, a to pod č. j. 4 T 99/2008-145, kterým byl obviněný L. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 1) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (bod 2) a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 57a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu třiceti měsíců, o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. Z tohoto trestního příkazu rovněž vyplývá, že soud při svém rozhodování – ukládání trestu vycházel ze skutečnosti, že obviněný je bez bydliště, přihlášen k trvalému pobytu na ohlašovně Úřadu MČ Praha 3, Havlíčkovo nám. č. 700/9, Praha 3.

Podle § 57a odst. 1 tr. zák. lze obviněnému uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až pět let za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo páchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nemůže vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.

Podle § 57a odst. 2 tr. zák. může být tento druh trestu uložen jako samostatný trest za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.

Ze spisu je nepochybné, že v dané trestní věci se jednalo o úmyslný trestný čin, za který by v ryze obecné poloze bylo možno obviněnému uložit zmíněný druh trestu, neboť byl ohrožen trestní sazbou do tří let, přičemž by byla také splněna podmínka dosavadního způsobu života, která odůvodňovala uložení tohoto druhu trestu. Nelze však akceptovat závěr soudu vyjádřený v uložení tohoto druhu trestu v tom, že by měla být také splněna podmínka, která se vztahuje na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt. Z dokladů, které měl soud při rozhodování formou trestního příkazu k dispozici, vyplývalo, že obviněný je bez pracovního poměru, hlášen k trvalému pobytu na ohlašovně Úřadu MČ Praha 3, Havlíčkovo nám. č. 700/9, že obviněný je osobou několikanásobně soudně trestanou. Ze spisu však také bylo patrno, že obviněný se narodil v Praze, a z trestního příkazu, který vydal Obvodní soud pro Prahu 7 dne 24. 4. 2006 pod sp. zn. 1 T 29/2006, mj. také vyplývalo, že měl mít bydliště Praha …, V. N. …. Ze zprávy na č. l. 129 vyplývá, že matka obviněného bydlí v Praze … a je uvedeno jméno dítěte obviněného s bydlištěm Praha …(tato skutečnost vyplývá také z dokladu na č. l. 4 spisu). Okolnost, že matka obviněného bydlí v Praze …, zmiňuje Nejvyšší soud záměrně, neboť ze znaleckého posudku, který byl ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 99/2008 vypracován, vyplývá, že „obviněný bydlí stále na stejném místě, u matky…“ (viz č. l. 77). Všechny tyto skutečnosti byly součástí spisu, který měl Obvodní soud pro Prahu 4 k dispozici, když rozhodoval o stížnosti pro porušení zákona napadeným trestním příkazem a obviněnému uložil samostatný trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy.

Z ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.

Otázka zjišťování skutkového stavu je pak vyjádřena v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a z něj mj. také vyplývá, že orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Jde tedy o zjišťování skutkového stavu jako podkladu pro všechna rozhodnutí v trestním řízení.

Ze shora uvedených skutečností, které byly součástí spisu, který byl předkládán Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s návrhem na potrestání obviněného, vyplývá, že při ukládání trestu zákazu pobytu nebyly vzaty v úvahu důkazy, které mohly zvrátit závěr Obvodního soudu pro Prahu 4 o zákonnosti ukládaného druhu trestu (trestu zákazu pobytu). Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí č. 52/1988 Sb. rozh. tr., které uvádí, že „Na toho, kdo splnil podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu, nelze pohlížet jako na osobu, která se vyhýbá poctivé práci. Pro závěr, že pachatel má trvalý pobyt v místě nebo obvodě, na který se trest zákazu pobytu má vztahovat, nestačí přihlášení pachatele k trvalému pobytu podle předpisů o hlášení a evidenci pobytu občanů (zák. č. 133/2000 Sb.), ale je nutno zjišťovat, kde se skutečně pachatel trvale zdržuje“. Uvedené skutečnosti svědčí pro závěr, že nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav ohledně možnosti uložení trestu zákazu pobytu, který byl obviněnému uložen jako trest samostatný, nebyly tudíž splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu s trestem zákazu pobytu. Vzhledem k tomu, že podstatou trestu zákazu pobytu je omezení osobní svobody pobytu, je třeba mít na zřeteli také zákonnou překážku pro uložení trestu zákazu pobytu, tj. skutečnost, že pachatel má trvalý pobyt v místě nebo obvodě, na který se trest zákazu pobytu má vztahovat. Jestliže je pak uložen takový druh trestu – zákaz pobytu za situace, kdy pro jeho uložení nejsou splněny zákonné podmínky, pak je třeba takový trest považovat za druh trestu, který je v rozporu s jeho účelem - § 266 odst. 2 tr. ř.

Vzhledem k výše uvedenému zjištění, musel Nejvyšší soud vyslovit podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, byl porušen zákon v ustanovení § 57a odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného L. C., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušit, stejně jako zrušit také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (§ 270 odst. 1 tr. ř.) přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Trestní věc obviněného se tedy vrací soudu prvního stupně, aby náležitě zvážil veškeré důkazy, které při ukládání trestu zákazu pobytu nebyly hodnoceny v souvislosti se zákonnými podmínkami pro uložení trestu zákazu pobytu, případně provedl další potřebné důkazy pro ukládání tohoto druhu trestu. Dále poukazuje Nejvyšší soud na tu skutečnost, že zrušeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, což znamená, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2012

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru