Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tz 111/2012Usnesení NS ze dne 29.05.2013

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:6.TZ.111.2012.1
Dotčené předpisy

§ 35 odst. 2, 3 tr. ř.

§ 37a odst. 1 písm. a) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tz 111/2012-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2013 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Ing. Bc. P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, č. j. 1 To 763/2011-65, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, č. j. 1 To 763/2011-65, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2011, č. j. 0 Nt 6531/2011-53, kterým byl zamítnut návrh Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 4 VZV 8/2011, na vyloučení zvoleného obhájce JUDr. Pavla Hály, advokáta se sídlem AK Brno, M. Kříže č. 8, obhájce obviněného Ing. Bc. P. K. v jeho trestní věci.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, č. j. 1 To 763/2011-65, podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Ing. Bc. P. K. stížnost pro porušení zákona. V podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje na to, že u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, pod sp. zn. 4 VZV 8/2011, je vedeno (v současné době je věc již projednávána Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012) proti obviněnému Ing. Bc. P. K. a dalším osobám trestní stíhání pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, pokračující zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pomoc ke zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněného Ing. Bc. K. zastupuje na základě plné moci obhájce JUDr. Pavel Hála. Tento obhájce však v minulosti zastupoval jako obviněného K. H. , který však v současné době vystupuje v trestní věci [vedené u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, pod sp. zn. 4 VZV 8/2011], jako svědek a právě z výpovědi tohoto svědka, kterou učinil dne 22. 9. 2011 vyplývá, že v minulosti, v souvislosti s prověřováním a vyšetřováním své osoby, měl být vydírán obviněným JUDr. M. A. a již zemřelým Ing. M. T. Dále K. H. popsal, že mělo být zmanipulováno vyšetřování činnosti obchodní společnosti FAKEL, s. r. o., tak aby mohl být on – K. H. vydírán a za výsledek trestního řízení, aby dopadlo v jeho prospěch, musel zaplatit značnou finanční částku, přičemž zmanipulování jeho trestního řízení se měli zúčastnit také obvinění Ing. E. S. a Ing. Bc. P. K. , jako členové organizované zločinecké skupiny. V uvedené, údajně zmanipulované trestní věci vedené dříve proti K. H. , tehdy jako obviněnému, nyní vystupujícímu v trestní věci Ing. Bc. K. a spol. jako svědek, vystupoval tehdy jako obhájce obviněného K. H. JUDr. Pavel Hála, nyní obhájce obviněného Ing. Bc. K. Ve své výpovědi svědek K. H. , na kterou ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje, měl tento svědek uvést, že JUDr. Pavel Hála tehdy informoval o jednání dnes obviněných policistů, které spočívalo v jejich vyžadování značných finančních částek a stejně tak jej informoval o vyplacení těchto částek obviněným JUDr. A. a Ing. T.

Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje na to, že pro účely objasnění těchto skutečností tvrzených dnes svědkem H. , tento svědek následně zprostil JUDr. Pavla Hálu povinnosti mlčenlivosti. Z důvodů shora uvedených vyvstala za účelem ověření věrohodnosti výpovědi svědka K. H. podle mínění ministra spravedlnosti nutnost výslechu JUDr. Pavla Hály v procesním postavení svědka, a to ke skutečnostem, které mu byly známy od jeho někdejšího klienta K. H. o jeho vydírání tehdejšími policisty.

Ministr spravedlnosti poukazuje dále na to, že JUDr. Pavel Hála se dostavil k výslechu v přípravném řízení, byl řádně jako svědek poučen a jeho svědecká výpověď byla v souladu s § 55 tr. ř. zaprotokolována. Současně mu byla také předložena listina, jíž ho bývalý klient K. H. zprostil povinnosti mlčenlivosti. Z uvedeného ministr spravedlnosti dovozuje, že JUDr. Pavel Hála byl ve formálním postavení svědka a vzhledem k tomu, že disponoval podstatnými informacemi o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, které se dozvěděl a svými smysly vnímal, pak byl také v materiálním postavení svědka.

Ministr spravedlnosti v další části své stížnosti pro porušení zákona soudům vytýká, že nepostupovaly v souladu s ustanoveními § 35 odst. 3 tr. ř., § 37a odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 35 odst. 2, 3 tr. ř., pokud nerozhodly o vyloučení zvoleného obhájce z obhajování, když ve vztahu k soudu druhého stupně bylo podle názoru stěžovatele rovněž porušeno ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“).

Stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že nelze považovat za rozhodné, že JUDr. Pavel Hála s odkazem na povinnost mlčenlivosti nevypovídal přímo k věci samé, přestože byl řádně povinnosti mlčenlivosti, dnes svědkem K. H. , zproštěn. Důvod pro vyloučení obhájce JUDr. Pavla Hály byl podle něj (ministra spravedlnosti) dán naplněním podmínek § 37a tr. ř., neboť v tomto řízení se střetávají zájmy dvou klientů téhož obhájce, kdy jednoho zastupoval advokát v nepochybně související trestní věci, přičemž v aktuální trestní věci zastupuje klienta druhého. Bývalý klient zároveň ve věci vystupuje jako svědek, který navíc uvedl, že tomuto obhájci sděloval skutečnosti důležité pro toto nové trestní řízení, a proto měl být JUDr. Pavel Hála ve smyslu § 35 odst. 3 tr. ř. z obhajoby obviněného Ing. Bc. P. K. vyloučen. Tím, že soud prvního stupně návrh státního zástupce na vyloučení obhájce zamítl a následně soud druhého stupně stížnost státního zástupce proti rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., došlo podle mínění ministra spravedlnosti k porušení zákona ve prospěch obviněného, neboť soudy neprovedly legitimní průlom do práva obviněného na svobodnou volbu obhájce, a to přesto, že k tomu měly splněny zákonné podmínky. S ohledem na tyto skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, č. j. 1 To 763/2011-65, byl porušen zákon ve prospěch obviněného Ing. Bc. P. K. v ustanoveních § 147 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím též v ustanoveních § 35 odst. 3 tr. ř., § 37a odst. 1 písm. a) tr. ř. a v ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že této je třeba přisvědčit, neboť rovněž podle jeho názoru soudy porušily zákon ve prospěch obviněného Ing. Bc. P. K. , když neprovedly legitimní průlom do práva obviněného na svobodnou volbu obhájce, třebaže k takovému postupu byly dány podmínky. Na podporu své argumentace uvádí, že není podle jeho mínění podstatné, že jmenovaný advokát nebyl zproštěn povinnosti mlčenlivosti současným klientem, tj. obviněným Ing. Bc. K. , neboť měl vypovídat o okolnostech, které vnímal v souvislosti s poskytováním právních služeb poškozenému K. H. , nikoli vypovídat v souvislosti se současným klientem. Vyjadřuje své přesvědčení, že z obhajoby je vyloučen i takový obhájce, který v dané věci byl povinen vypovídat, pokud takovou výpověď odepřel bez zákonného podkladu, jako je tomu v předmětné trestní věci, neboť v opačném případě by mohlo docházet ke zneužití zákazu výslechu i v případech, kdy k tomu není zákonný důvod. Podle státního zástupce nelze nutit obhájce pořádkovými opatřeními k výpovědi o okolnostech, ohledně kterých byl relativně zproštěn mlčenlivosti, avšak tuto situaci lze řešit tak, že nejprve příslušný soudce rozhodne o vyloučení obhájce ve smyslu § 37a tr. ř., v důsledku čehož je následně advokát vyslechnut v postavení svědka, a pokud i v tomto postavení odmítá vypovídat, lze proti němu již postupovat podle § 66 odst. 1 tr. ř. K otázce vyloučení obhájce za situace vzájemného konfliktu zájmů mezi nynějším klientem a dřívějším klientem téhož obhájce, pokud obě uvedené právní věci spolu souvisí, státní zástupce uvedl, že „konflikt zájmů nelze pochopitelně absolutizovat do té míry, že by obhájce nebyl oprávněn vykonávat obhajobu osoby, jejíž zájmy se kdykoli v minulosti střetly s protistranou aktuálního sporu“. Státní zástupce však dospívá k závěru, že v daném případě se o takovou situaci nejedná, neboť je podle něj zřejmé, že obě právní věci, na nichž JUDr. Hála participoval v postavení advokáta, spolu neoddělitelně obsahově souvisí a tato okolnost podle mínění státního zástupce zákonem o advokacii zapovězený konflikt zájmů jednoznačně zakládá.

Obviněný Ing. Bc. P. K. ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že tato stížnost „je v přímém rozporu se skutečnostmi, které osoba jménem K. H. sdělila dne 8. 1. 2013 u hlavního líčení KS Brno v trestní věci 1 T 12/2012“. Obviněný argumentuje tím, že k uvedené osobě není v pozici obžalovaného a nikdy nebyl ani obviněn z trestné činnosti vůči osobě K. H. Poukazuje na to, že ani v minulosti nejednal proti uvedené osobě. Dále popisuje situace v průběhu trestního řízení, kdy uvádí, že opakovaně docházelo k osobním konfliktům mezi státním zástupcem a obhájcem obviněného, což podle obviněného jednoznačně vyúsťuje v závěr o účelovosti podaných návrhů na vyloučení obhájce a následné podání stížnosti pro porušení zákona. Podle obviněného neexistuje jediný důvod k postupu, který je naznačen ve stížnosti pro porušení zákona. Obhájce JUDr. Hála je jím zvolený obhájce a tohoto obhájce nehodlá měnit s ohledem na libovůli státního zástupce. Mimo uvedenou skutečnost nelze také přehlédnout, že na svoji obhajobu investoval nemalé finanční prostředky a pokud by mělo dojít ke změně obhájce a vyhovění stížnosti pro porušení zákona, pak takové rozhodnutí by bylo bezpochyby v jeho neprospěch a institut stížnosti pro porušení zákona je v konkrétním případě zneužíván. Závěrem pokládá řečnickou otázku: „pakliže by měl být pan JUDr. Hála svědkem pana H. (ačkoli ničeho nebyl) a následně je označen za osobu v kolizi dle zákona o advokacii viz § 19 odst. 1 písm. a), pakliže zastupoval moji osobu, tak jak byla porušena má práva a celé řízení, kdy jsem ve vazbě a tento advokát mě již 20 měsíců zastupuje? Může být takový stav procesně způsobilý? To budeme vše opakovat, abych se také já ubezpečil, že jsem nebyl poškozen?“

V písemném vyjádření obhájce k podané stížnosti pro porušení zákona, tento mj. uvádí, že za základ stížnosti pro porušení zákona je brán spekulativní závěr ministra spravedlnosti, že obhájce obviněného vůbec neměl obhajobu Ing. Bc. K. přebírat, a to vzhledem ke znění § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii. V této souvislosti poukazuje na časový průběh – sdělení obvinění – převzetí obhajoby na plnou moc – následné převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání – až do října vyrozumívání o úkonech činěných v trestním řízení. Z této chronologie pak je podle obhájce zřejmé, že tvrzení stěžovatele o tom, že on - obhájce JUDr. Hála neměl obhajobu převzít, je nepřesvědčivé. Rovněž zpochybnil závěry stěžovatele k tomu, že jako obhájce disponuje zásadními informacemi k probíhajícímu trestnímu řízení. Závěrem svého vyjádření zpochybňuje samotné zproštění povinnosti mlčenlivosti, kdy podle jeho mínění mělo být písemné vyhotovení zproštění mlčenlivosti doručeno advokátovi do místa jeho advokátní kanceláře a nikoli předáno prostřednictvím státního zástupce za účasti dalších osob, kdy státní zástupce získal tuto písemnost od policisty, který ji získal od K. H. ve věci vystupujícího jako svědek ve věznici. Závěrem vyjádření je navrhováno, aby stížnost pro porušení zákona byla zamítnuta.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon nebyl porušen.

Předně považuje Nejvyšší soud za potřebné se vyjádřit k tomu, že ke stížnosti pro porušení zákona byly jako dokumenty, které měly prokazovat důvodnost podané stížnosti pro porušení zákona, přiloženy kopie usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2011, č. j. 0 Nt 6531/2011-53, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012, č. j. 1 To 763/2011-65, protokol o výslechu svědka K. H. ze dne 22. 9. 2011 (tento protokol používá za den sepsání 21. září 2011 a den 22. 9. 2011), kopie listiny, kterou byl JUDr. Pavel Hála zproštěn mlčenlivosti K. H. ze dne 26. 9. 2011, protokol o výslechu svědka JUDr. Pavla Hály ze dne 20. 10. 2011, dále nástin stížnosti pro porušení zákona ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 1 VZZ 2004/2012, další nástin stížnosti a stížnost pro porušení zákona, která však není ani datována ani není označena spisovou značkou, měla být podána ve prospěch i neprospěch obviněného JUDr. M. A. a E. P. , je však zřejmé, že měla být patrně podána ještě za působení ministra spravedlnosti JUDr. Pospíšila, nástin stížnosti pro porušení zákona ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 4 VZV 8/2011, usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 4 VZV 8/2011.

V reakci na tyto skutečnosti považoval Nejvyšší soud za nezbytné, neboť nebyla stížnost pro porušení zákona podána ve spojení s potřebným spisovým materiálem, který by její důvodnost dokládal, vyžádat spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 12/2012 (dříve vedený u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, pod sp. zn. 4 VZV 8/2011), dále spisy Městského soudu v Brně k osobě obviněného K. H. (dnes vystupujícího jako svědek): sp. zn. 2 T 206/2010, 91 T 174/2010, 88 T 13/2010, 12 T 234/2009, 9 T 290/2009, 12 T 338/2004, 2 T 238/2004, 90 T 55/2004, 10 T 105/2004, 2 T 29/2004, 10 T 281/2003, 10 T 6/2003, 5 T 229/2000, 2 T 26/1995, 1 T 91/2002, 4 T 103/2001 a dále spisy Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 6574/2012, 0 Nt 65/2011 (celkem 9 svazků), aby si opatřil autentické - hodnověrné důkazy k podané stížnosti pro porušení zákona, pokud nemohl věc vrátit bez věcného vyřízení.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 6531/2011, vyplývá, že na č. l. 53 je založeno usnesení ze dne 1. 12. 2011, kterým samosoudkyně tohoto soudu zamítla návrh Vrchního státního zástupce v Olomouci, pobočka v Ostravě, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 4 VZV 8/2011, na vyloučení podle § 37a odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 35 odst. 3 tr. ř. zvoleného obhájce JUDr. Pavla Hály, advokáta se sídlem AK Brno, M. Kříže č. 8, obhájce obviněného Ing. Bc. P. K. z této trestní věci. Předmětné usnesení shrnuje dosavadní průběh trestního řízení proti obviněnému Ing. Bc. K. a skutečnosti charakterizující osobu K. H. , dříve vystupujícího jako obviněný, v trestní věci Ing. Bc. K. , vystupujícího jako svědka. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí mj. konstatoval, že k „odepření výpovědi JUDr. Hálou v daném případě vůbec dojít dle názoru soudkyně Okresního soudu v Ostravě nemělo, a pokud JUDr. Hála odepřel výpověď bezdůvodně, bylo na orgánech činných v trestním řízení, aby k tomu zaujaly příslušné stanovisko“. Dále konstatovala, že „podstatné je, že neslučitelnost postavení obhájce v trestním řízení a postavení svědka v téže trestní věci nenastane, pokud obhájce nebo advokát, který má být ve věci činný jako obhájce v trestním řízení nebude vypovídat jako svědek. JUDr. Hála jako svědek nevypovídal, nevznikla tudíž překážka neslučitelnosti postavení obhájce a postavení svědka, a proto soud nemohl návrhu státního zástupce na vyloučení obhájce JUDr. Hály z obhajování obviněného Ing. K. ve smyslu ustanovení § 37a odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 35 odst. 3 tr. ř. vyhovět“.

Proti tomuto usnesení byla státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, podána stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě dne 20. 1. 2012, sp. zn. 1 To 763/2011 (č. l. 65 spisu OS Ostrava sp. zn. 0 Nt 6531/2011) podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Shora uvedený závěr o nutnosti stížnost zamítnout jako nedůvodnou odůvodnil soud druhého stupně tím, že postavení obhájce je neslučitelné s postavením svědka pro celé trestní řízení za podmínky, že v tomto postavení v trestním řízení skutečně vystupuje, tedy vypovídá jako svědek, přičemž nepostačuje pouhé předvolání obhájce jako svědka. Je-li předvolán jako svědek, může se obhájce odvolat na státem uloženou povinnost mlčenlivosti a v takovém případě se pak uplatní zákaz výslechu ve smyslu § 99 odst. 2 tr. ř., čehož se mj. dovolává obhájce obviněného Ing. Bc. K. JUDr. Pavel Hála, a vzhledem k těmto okolnostem výslech obhájce jako svědka nepřichází s ohledem na zákaz výslechu v úvahu, a obhájci nelze ve výkonu obhajoby bránit. Dále odkázal Krajský soud v Ostravě na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2445/2007 a IV. ÚS 1855/2008, která se zabývala problematikou vyloučení zvoleného obhájce a konstatoval, že s ohledem na shora uvedená rozhodnutí nelze podané stížnosti vyhovět. Dále soud druhého stupně argumentoval tím, že v předmětné trestní věci, ve které JUDr. Pavel Hála zastupuje obviněného Ing. Bc. K. tento nevypovídal a domáhal se zohlednění ustanovení § 99 odst. 2 tr. ř., přičemž ze spisového materiálu ani nevyplývá, že by v dané věci byl svým současným klientem Ing. Bc. K. povinnosti zachovávat mlčenlivost zbaven. Za situace, kdy se obhájce dovolává povinnosti mlčenlivosti, pak podle mínění krajského soudu platí zákaz výslechu dle § 99 odst. 2 tr. ř., výslech obhájce jako svědka nepřichází v úvahu a obhájci nelze ve výkonu obhajoby bránit. Podle mínění krajského soudu ani skutečnost, že je obhájce nositelem informací, které by mohly být významné pro trestní řízení, sama o sobě nezakládá důvod pro vyloučení zvoleného obhájce. Dále argumentuje tím, že pokud svědek K. H. zbavil obhájce JUDr. Pavla Hálu povinnosti zachovávat mlčenlivost o okolnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s jinou trestní věcí, nezakládá tato skutečnost povinnost obhájce JUDr. Pavla Hály vypovídat v trestní věci obviněného Ing. Bc. K. , pokud tento je vázán rovněž mlčenlivostí ve vztahu k tomuto klientovi, a pak se nemůže jednat o neoprávněné odepření svědecké výpovědi a obhájce k výpovědi nelze jakýmkoli způsobem nutit.

V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona musel Nejvyšší soud vycházet ze shora uvedených ustanovení a dále uvádí: Je nezpochybnitelnou skutečností, že obviněný Ing. Bc. K. si v předmětné trestní věci zvolil za obhájce JUDr. Pavla Hálu (uvedená skutečnost není ani ministrem spravedlnosti zpochybňována). Dále je prokázáno, že JUDr. Pavel Hála také v minulosti zastupoval K. H. jako obviněného, který v trestní věci obviněného Ing. Bc. K. , která je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012, vystupuje jako svědek. Stížnost pro porušení zákona pouze konstatuje, že návrh na vyloučení JUDr. Hály z obhajování obviněného Ing. Bc. K. je odůvodněn výpovědí svědka K. H. ze dne 22. 9. 2011 (21. září 2011 – viz shora), kdy mj. uvedl, že o svém vydírání JUDr. A. (též stíhaným ve věci vedené u KS Brno pod sp. zn. 1 T 12/2012) a spol. a o zaplacení značné finanční částky informoval tehdejšího svého obhájce JUDr. Hálu, kterého pro objasnění těchto skutečností v dnes vedeném trestním řízení proti obviněnému Ing. Bc. K. zprostil mlčenlivosti. Ministr spravedlnosti uvedl, že se tehdy jednalo o zmanipulované vyšetřování činnosti obchodní společnosti FAKEL, s. r. o., ve které nyní svědek H. byl aktivní. Žádná konkretizace uvedené věci, resp. spisové značky uvedena nebyla, a proto musel Nejvyšší soud vyžádat u městského soudu spisy shora uvedené, aby zjistil, pod jakou spisovou značkou bylo vedeno trestní stíhání proti tehdy obviněnému K. H. , když vodítkem bylo pouze to, že snad bylo trestní stíhání zastaveno nebo byl obžaloby zproštěn.

V této souvislosti lze tedy zmínit spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 338/2004. Skutečnosti, které z uvedeného spisu vyplývají, budou rozvedeny níže. Dále bylo ze spisu KS Brno sp. zn. 1 T 12/2012 (č. l. 968), zjištěno, že K. H. v postavení svědka ve Vinařicích (ve výkonu trestu odnětí svobody) dne 26. 9. 2011, zprostil povinnosti mlčenlivosti svého dřívějšího obhájce JUDr. Pavla Hálu, kdy je v písemnosti z uvedeného dne uvedeno: „ve smyslu ust. § 21 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, Vás zprošťuji povinnosti mlčenlivosti o všech skutečnostech, o nichž jste se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb mé osobě v trestním řízení a obč. právních věcech“. Na tomto místě Nejvyšší soud podotýká, že uvedené zproštění nekonkretizuje, v jaké věci zprostil K. H. JUDr. Pavla Hálu povinnosti mlčenlivosti, neboť z vyžádaných spisů je patrno, že K. H. v postavení obviněného byl v minulosti vícekrát zastupován JUDr. Pavlem Hálou jako obhájcem, nejen tedy ve věci ministrem spravedlnosti konkretizované společností FAKEL, s. r. o. (viz. Městský soud Brno sp. zn. 12 T 338/2004), ale např. také ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 29/2004 (plná moc ze dne 7. 2. 2003), kdy byl K. H. stíhán pro trestný čin zpronevěry. Je rovněž potřebné uvést, že věc původně vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 238/2004, kde byl K. H. stíhán pro trestný čin podle § 176 odst. 1 tr. zák., neboť se prokazoval titulem Ing. K. H. , byla dne 3. 11. 2004 spojena se shora uvedenou trestní věci sp. zn. 2 T 29/2004. Naskýtá se tedy otázka, zda vůle projevená svědkem K. H. , spočívající ve zproštění mlčenlivosti obhájce JUDr. Pavla Hály se vztahuje na všechna zastoupení tímto obhájcem, čemuž by napovídalo i konstatování, že zproštění se má týkat i poskytování právních služeb, o nichž se obhájce JUDr. Hála dověděl v souvislosti se zastupováním K. H. „v obč. právních věcech“. Konkretizace k předmětné trestní věci obviněného, která byla vedena Městským soudem v Brně pod sp. zn. 12 T 338/2004, z dokumentu o zproštění ze dne 26. 9. 2011 nevyplývá. Shora uvedená chronologie vztahující se k obhajobě dříve obviněného K. H. má návaznost na níže uvedené úvahy k aplikaci § 19 a § 21 zákona o advokacii, které mají podle mínění ministra spravedlnosti /zejména § 19 odst. 1 písm. a) zák. o advokacii/ odůvodnit vyloučení JUDr. Hály z obhajování obviněného Ing. Bc. K.

Z ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii [Obligatorní odmítnutí právních služeb] vyplývá, že „advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá“.

V souvislosti s tímto ustanovením ministr spravedlnosti soudům vytýká, že dostatečně nepřihlížely k tomu, že JUDr. Pavel Hála zastupoval K. H. v dřívějším řízení jako obviněného, přičemž předchozí trestní stíhání K. H. nyní vystupujícího jako svědek (KS Brno sp. zn. 1 T 12/2012) je jednou ze složek rozsáhlé trestné činnosti, pro kterou je také stíhán jeho nynější klient Ing. Bc. K. Podle ministra spravedlnosti je „zcela zjevné, že obě uvedené věci spolu jednoznačně souvisejí“ a tento obhájce (JUDr. Pavel Hála) „nebyl dle citovaného zákona o advokacii vůbec oprávněn obhajobu Ing. Bc. P. K. převzít“, neboť zjevně disponuje závažnými informacemi důležitými pro trestní řízení, které mohou potvrzovat věrohodnost výpovědi svědka K. H. a zároveň mohou být ve svém důsledku k tíži jeho současného klienta, a to vzhledem k charakteru trestné činnosti.

Ze znění § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii vyplývá, že obhájce musí odmítnout obhajobu, jestliže v téže nebo související věci poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá. V této souvislosti musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněného K. H. JUDr. Pavel Hála zastupoval podle sdělení obviněného K. H. pouze v úvodu trestního řízení, kdy byl obviněný stíhán jako zástupce společnosti FAKEL, s. r. o., pro trestný čin podvodu a zpronevěry podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (ČTS:MRBM-760/OHK-TČ-3-2002; plná moc ze dne 7. 2. 2003), které skončilo zastavením trestního stíhání tehdy obviněného K. H. podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť trest ke kterému mohlo trestní stíhání vést byl zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému uložen pro jiný trestný čin. Usnesení o zahájení trestního stíháni obviněného Ing. P. Bc. K. a dalších obviněných, vedené nyní u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012, bylo vydáno dne 3. 8. 2011 a tudíž se naskýtá otázka, zda také dobu, která uplynula od vydání shora uvedeného usnesení o zastavení trestního stíhání obviněného K. H. do okamžiku, kdy si zvolil Ing. Bc. P. K. JUDr. Pavla Hálu svým obhájcem, není nutno brát v úvahu při posuzování hlediska – téže nebo související věci z pohledu již zmíněného § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii.

Jednoznačně lze vyloučit, že by případ, kdy JUDr. Hála obhajoval obviněného K. H. v trestním řízení, které bylo vedeno před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 12 T 338/2004, s nyní probíhajícím trestním řízením proti obviněnému Ing. K. a spol., vedeným před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012, bylo možno označit za tutéž věc. Zde odkazuje Nejvyšší soud pro srovnání pojmu „téže věci“ např. na rozhodnutí KR 11/09, publikované v komentáři k zákonu o advokacii: Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 133 s., kde se uvádí, že „Je nepřípustné, aby advokát, který obhajuje klienta v jeho trestní věci pro skutek, jímž údajně urážel a fyzicky napadl poškozenou, převzal v téže věci i zastoupení této poškozené. Přitom je nerozhodné, zda se některá ze zúčastněných osob subjektivně cítí či necítí poškozena a že zastoupení poškozené převzal až po skončení zastoupení obviněného“. Ze shora uvedeného tedy podle názoru Nejvyššího soudu vyplývá, že nelze akceptovat názor, že by mohlo jít o naplnění formálního znaku § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, pokud jde o aplikaci pojmu „téže věci“. Sám ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona uvádí, že je „zcela zjevné, že uvedené věci spolu jednoznačně souvisejí“ – viz shora. Nejvyšší soud je však toho názoru, že nebyl naplněn ani druhý alternativně uváděný formální znak, tj. „související věc“. Pro tento závěr k výkladu zmíněného pojmu odkazuje Nejvyšší soud opětovně na rozhodnutí publikované v komentáři k zákonu o advokacii, Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 133 s., KR 16/01, které uvádí, že „je závažným porušením povinnosti advokáta, jestliže převezme obhajobu klienta obviněného z vraždy, ačkoliv v dědickém řízení po zavražděném zastupuje poškozené“.

V této souvislosti pak nezbývá než uvést, že zatímco ve věci vedené pod KR 16/01 bylo možno shledat „souvislost věcí“, nelze tuto souvislost shledat mezi trestní věcí obviněného Ing. Bc. K. vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012 a trestní věcí dříve obviněného K. H. , vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 338/2004 (na tomto místě však považuje Nejvyšší soud rovněž za potřebné uvést, že také ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 338/2004 vystupoval v postavení obviněného K. H. a předmětem trestního stíhání tehdy obviněného byla rovněž jeho činnost statutárního zástupce společnosti FAKEL, spol. s. r. o., kdy se jednalo o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a další, trestní stíhání však bylo zastaveno, neboť trest ke kterému mohlo trestní stíhání vést, byl podle mínění Městského soudu v Brně zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému pro jiný čin již uložen – viz podrobněji shora). Ministr spravedlnosti sice namítá v podané stížnosti pro porušení zákona, že tato souvislost věcí je dána „závažnými informacemi“, kterými zjevně obhájce JUDr. Pavel Hála disponuje, a se kterými byl seznámen tehdy obviněným, nyní svědkem K. H. v souvislosti s jeho trestním stíháním. Je však nutno připomenout, že předmětem dřívějšího trestního stíhání obviněného K. H. mělo být jeho podvodné jednání a v této souvislosti tehdy obviněný, dnes svědek K. H. poukazoval na to, že je policisty, vydírán. Oproti tomu po více jak dvanácti letech je předmětem trestní stíhání policistů, kteří tehdy měli obviněného vydírat pro jejich jednání z doby před cca dvanácti lety, přitom ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 12/2012, č. l. 955 a následující vyplývá, že svědek K. H. dne 22. 9. 2011 uváděl, že „z těchto osob znám M. A. , E. S. , pana S. , ale nevím jak se jmenuje křestním jménem, něco mi říká i jméno pana K. , ale nepřišel jsem s ním nikdy do styku a samozřejmě znám i M. T. “. Jestliže takto vypovídal svědek k osobě obviněného Ing. Bc. K. , pak při porovnání skutku, kde K. H. vystupuje jako svědek, lze sice teoreticky konstruovat stav, že JUDr. Hála neměl obhajobu Ing. Bc. K. převzít s ohledem na informace, které mu dříve byly K. H. v postavení obviněného sděleny (tento závěr však ministr spravedlnosti opírá pouze o výpověď svědka H. , mj. dříve stíhaného i proto, že vystupoval s titulem Ing. – viz shora spis Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 238/2004 spojen se spisem sp. zn. 2 T 29/2004), ale na druhou stranu není ministrem spravedlnosti předložen žádný důkaz v argumentaci stížnosti pro porušení zákona, že K. H. v postavení obviněného v souvislosti se svým trestním stíháním vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 338/2004 uváděl právě osobu Ing. Bc. K. jako jednu z osob, jako tehdejšího policistu, který pod hrozbou ovlivnění trestního řízení vedeného v souvislosti s prověřováním hospodaření obchodní společnosti FAKEL, s. r. o, v neprospěch K. H. , pod hrozbou jeho trestního stíhání požadoval po K. H. finanční prostředky. Uvedená okolnost sice nevylučuje propojení Ing. Bc. K. s dalšími ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012 stíhanými policisty, avšak ev. pouhý kontakt Ing. Bc. K. , s tehdejším obhájcem (JUDr. Hálou) obviněného H. , nemohl vést JUDr. Pavla Hálu ke zjištění, že nastala situace předpokládaná § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, zakládající „souvislost věcí“ za situace, kdy ve vztahu k osobě Ing. Bc. K. nebyly a ani při výslechu svědka K. H. dne 22. 9. 2011 uvedeny skutečnosti, na základě kterých bylo možno dovodit spojení tohoto obviněného s dalšími obviněnými a tudíž dovodit vztah výše uvedeným ustanovením zákona předpokládaný – souvislost věcí. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že u hlavního líčení před Krajským soudem v Brně č. l. 9857-9874 vypovídal K. H. podrobně k událostem, které se staly předmětem podané obžaloby, avšak jak vyplývá z vyjádření obviněného Ing. Bc. K. k výpovědi tohoto svědka, je zřejmé, že tento svědek neuvedl nic konkrétního k jednání obviněného Ing. Bc. K. k roku 1998-1999. Navíc tento obviněný poukázal na tu skutečnost, že v Brně začal pracovat až 1. 2. 2001, což již uváděl při svém výslechu. Také tato skutečnost měla být ministrem spravedlnosti brána v úvahu.

Nejvyšší soud považuje za nezbytné shora uvedené skutečnosti uvést z toho důvodu, že podaná stížnost pro porušení zákona se zaměřila na konstatování porušení shora uvedených ustanovení zákona o advokacii a ustanovení trestního řádu, přičemž v rámci své argumentace považuje svůj náhled na okolnosti, které provázely volbu obhájce obviněného Ing. Bc. K. za tak závažné, pro které neměl JUDr. Pavel Hála s ohledem na znění § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii obhajobu obviněného Ing. Bc. K. převzít. Ze skutečností shora rozvedených je však zřejmé, že vedle náhledu ministra spravedlnosti (potažmo předkladatele vypracovaného nástinu stížnosti pro porušení zákona) bylo vycházeno pouze z takového výkladu, který měl podpořit argumentaci uvedenou v podané stížnosti pro porušení zákona. Mimo argumentaci stížnosti pro porušení zákona však zůstaly okolnosti, na které shora upozorňuje Nejvyšší soud, a které umožňují také výklad opačný, tj. že zde nebyly okolnosti vyjádřené v § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, pro které by neměl JUDr. Pavel Hála obhajobu Ing. Bc. K. převzít. Dále považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit také na to, že podaná stížnost pro porušení zákona dostatečně nepřihlíží ke znění čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o politických právech či čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedená ustanovení v kontextu s nálezem Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 592/2000, vedou k závěru, že pokud si obviněný obhájce sám zvolí, může stát do jeho svobodného výběru zasáhnout pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, které vždy nutno vykládat restriktivně se zřetelem na jeho ústavně zaručená práva. Zcela závěrem k uvedenému ustanovení musí Nejvyšší soud také konstatovat, že v podané stížnosti ministr spravedlnosti argumentuje tím, že obhájce JUDr. Pavla Hála „disponuje závažnými informacemi, důležitými pro trestní řízení, které mohou potvrzovat výpověď svědka K. H. “. Zde se naskýtá otázka, o jak důležité informace mělo jít, když svědek H. sám uvádí, že svého tehdejšího obhájce informoval o jednání policistů a toto sdělení je ve své podstatě také popsáno na straně 3 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného Ing. Bc. K. a spol., a to pod bodem 1) ve vztahu k obviněným JUDr. A. a Ing. T. (č. l. 936 spisu), bez přispění – svědecké výpovědi JUDr. Hály. V popisu skutku právě k bodu 1) je mj. uvedeno, že „JUDr. M. A. a Ing. M. T. v přesně nezjištěné době v průběhu roku 1998 v B. a jinde požadoval M. T. prostřednictvím V. O. po K. H. , pod hrozbou ovlivnění trestního řízení vedeného v neprospěch K. H. , finanční částku ve výši 2 mil. Kč, když V. O. řekl K. H. , že je prověřován Policií ČR, a tehdejší policisté PČR Ing. Michal Tofl spolu s JUDr. Milošem Almásym mu mohou pomoci, následně mu hrozbou zahájení trestního stíhání vyhrožoval i Ing. Michal Tofl a pro zvýšení účinku těchto hrozeb mu sděloval informace ze spisového materiálu, uváděl, že vyšetřování provádí policista Slanina, který ho zavře…“ Z odůvodnění zmíněného usnesení rovněž vyplývá, že vyšetřovatel měl účast obviněného JUDr. A. na činnosti této skupiny za prokázanou nejen výpovědí svědka H. , ale také výpověďmi či podanými vysvětleními cca 22 osob a analýzou věcí zajištěných u zemřelého Ing. M. T. Účast Ing. Bc. K. na činnosti této skupiny pak dovozuje z podaných vysvětlení a výpovědí cca 10 osob a analýzou zajištěných věcí u zemřelého Ing. M. T. Uvedené skutečnosti podle názoru Nejvyššího soudu svědčí pro závěr, že výpověď svědka H. , resp. její věrohodnost může soud dovozovat nejen s ohledem na výpovědi dalších osob, ale bezpochyby také s ohledem na některé skutečnosti ve spisech založené, které osobu tohoto svědka charakterizují (tolik také k materiálnímu pojetí svědka), zda skutečně v době, kterou svědek uváděl, obviněný pracoval na takovém místě, aby mohl s dalšími obviněnými přijít do styku a na páchané trestné činnosti se podílet (tvrzení obviněného, že v B. pracoval až od roku 2001).

Lze rovněž uvést, že v daném případě je stížnost pro porušení zákona podávána za účelem výslechu JUDr. Pavla Hály v postavení svědka, kdy je zmiňováno formální postavení JUDr. Pavla Hály jako svědka. Ze samotné výpovědi svědka K. H. však mj. vyplývá, že JUDr. Hála měl být v minulosti přítomen jednomu výslechu K. H. , o kterém se podle výpovědi K. H. sepisoval protokol, tudíž lze dovodit, že pokud byl takový protokol sepisován za přítomnosti obhájce, stěží by obsahoval údaje o vydírání tohoto svědka (K. H. , viz také výpověď svědka H. u hl. líčení 9857-9874). Dalším kontaktům K. H. se stíhanými policisty JUDr. Hála podle výpovědi svědka K. H. již přítomen nebyl a jak vyplývá z výpovědi svědka K. H. mj. také ze dne 21. 9. 2011, byl JUDr. Hála o obsahu těchto rozhovorů informován svědkem K. H. (je však nutno upozornit, že se jedná pouze o informace – pokud byly sděleny, které získal JUDr. Hála zprostředkovaně od K. H. ) a dále je nutno upozornit na to, že spolupráce K. H. a JUDr. Hály byla podle výpovědi svědka ukončena v roce 2000, avšak jeho trestní stíhání vedené u Městského soudu v Brně bylo ukončeno až v roce 2005 (trestní stíhání vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 338/2004 skončilo zastavením dne 26. 5. 2006, viz shora). Pokud je ve stížnosti pro porušení zákona dále argumentováno tím, že informace, které má k dispozici JUDr. Hála, mohou potvrzovat výpověď svědka H. a „zároveň mohou být ve svém důsledku k tíži jeho současného klienta Ing. Bc. K. “, pak musí Nejvyšší soud uvést, že kromě zevrubné informace, kterou svědek H. poskytl k osobě Ing. Bc. K. k dotazu policejního rady uvedl: „byl to kolega Tofla na odboru hospodářské kriminálky a jeden z lidí, který vyšetřoval moji osobu, tedy moji činnost ve firmě F. To je všechno, byl to kolega Tofla, byl při výslechu na K. a to je všechno“. Okolnost, že JUDr. Hála byl K. H. informován (podle jeho svědecké výpovědi ze dne 21. 9. 2011) o tom, že je vydírán Ing. T. a JUDr. A. je třeba ve vztahu k výše uvedenému sdělení ve svědecké výpovědi posuzovat mj. také ve vztahu k ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii a skutečnostem výše zmíněným (Ing. Bc. K. do roku 2000 neměl na příslušném oddělení Policie ČR dle jeho sdělení v té době pracovat).

Dalším ustanovením zákona o advokacii, kterým bylo nutno se zabývat, je ustanovení § 21 zákona o advokacii. Podle § 21 odst. 1) je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Podle § 21 odst. 2)může povinnosti mlčenlivosti advokáta zprostit pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce klienta; má-li klient více právních nástupců, ke zproštění advokáta povinnosti mlčenlivosti je potřebný souhlasný projev všech právních nástupců klienta. Zbavení povinnosti mlčenlivosti advokáta klientem nebo jeho právním nástupcem anebo jeho právními nástupci musí být provedeno písemnou formou a musí být adresováno advokátovi; v řízení před soudem tak lze učinit i ústně do protokolu. I poté je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností případu zřejmé, že ho klient nebo jeho právní nástupce této povinnosti zprostil pod nátlakem nebo v tísni“.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 12/2012 vyplývá, že dne 20. 10. 2011 byl jako svědek vyslechnut JUDr. Pavel Hála, alespoň s označením „protokol o výslechu svědka“ je ve spise založena listina o třech listech. Z této listiny označené „protokol o výslechu svědka“ je podstatný již samotný úvod, kdy JUDr. Pavel Hála uvedl, že „nechce být poučován jako svědek, neboť v zájmu jeho klienta Ing. Bc. K. je, aby nebyl vyloučen z tohoto trestního řízení“, za svědka se nepovažuje, a pokud bude jeho výslech veden jako výslech svědka, pak odmítá tento protokol podepsat a zproštění mlčenlivosti svědkem H. ho k ničemu nezavazuje, neboť i když byl povinnosti mlčenlivosti dřívějším klientem (svědkem H. ) zproštěn odvolává se na státem uloženou povinnost mlčenlivosti, „jako svědek vypovídat nebude“. Dále poukázal na to, že orgány činné v trestním řízení se snaží odůvodnit jeho vyloučení, přičemž je evidentní, že zájmy Ing. Bc. K. a obviněného JUDr. A. nejsou absolutně v kolizi.

Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého usnesení ze dne 20. 1. 2012, č. j. 1 To 763/2011-65, mj. uvedl, že „je zřejmé, že obhájce obviněného Ing. Bc. P. K. JUDr. Pavel Hála ve věci svého klienta nevypovídal a domáhal se zohlednění ustanovení § 99 odst. 2 tr. ř. s ohledem na státem uloženou povinnost mlčenlivosti. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by obhájce v tomto konkrétním případě byl ze strany svého klienta Ing. Bc. P. K. povinnosti zachovávat mlčenlivost, která pro něj vyplývá ze zákona o advokacii, zbaven. Je zřejmé, že jako svědek ve věci obviněného Ing. Bc. P. K. obhájce JUDr. Hála nevypovídal. Skutečnost, že je nositelem informací, které by mohly být významné pro trestní řízení, sama o sobě nezakládá důvod pro vyloučení zvoleného obhájce. Skutečnost, že svědek H. zbavil obhájce JUDr. Hálu povinnosti zachovávat mlčenlivost o okolnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s jinou trestní věcí, nezakládá povinnost obhájce JUDr. Hály vypovídat v trestní věci obviněného Ing. Bc. P. K. , pokud tento je vázán povinností mlčenlivosti ve vztahu k tomuto klientovi“.

Ministr spravedlnosti Krajskému soudu v Ostravě vytýká jako nesprávný názor, že JUDr. Hála by musel být zbaven povinnosti mlčenlivosti rovněž současným klientem, tj. obviněným Ing. Bc. K. , neboť z kontextu výpovědi svědka H. nevyplývá, že by JUDr. Hála měl vypovídat o skutečnostech, o kterých se dověděl v rámci poskytování služby obviněnému Ing. P. Bc. K. , naopak měl vypovídat o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v rámci poskytování právní služby K. H. , který jej řádně povinnosti mlčenlivosti zprostil. K uvedeným závěrům prezentovaných ve stížnosti pro porušení zákona je vhodné uvést, že ustanovení § 21 odst. 2 zákona o advokacii ve své poslední větě uvádí: I poté je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností případu zřejmé, že ho klient nebo jeho právní nástupce této povinnosti zprostil pod nátlakem nebo v tísni. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že posouzení, zda klient nebo jeho právní nástupce povinnosti zachovávat mlčenlivost advokáta zprostil či nikoli, pod nátlakem nebo v tísni, není na vůli orgánů činných v trestním řízení, ale na advokátovi, jak tento projev vůle posoudí (zda byl povinnosti zachovávat mlčenlivost zproštěn pod nátlakem nebo v tísni). K uvedenému názoru lze také odkázat na zákon o advokacii, Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 145 s., „I v případě, že byl advokát povinnosti mlčenlivosti zproštěn, je ponecháno na jeho vůli posoudit, zda ke zproštění nedošlo pod nátlakem nebo v tísni. K takovým případům může docházet zejména při omezení osobní svobody klienta. Advokát je pak i nadále povinností mlčenlivosti vázán“.

V neposlední řadě je potřebné také uvést, že sám Ústavní soud ve svém rozhodnutí, sp. zn. ÚS II. ÚS 2445/07, mj. uvedl: „Důvod k vyloučení obhájce z obhajování dle § 37a odst. 1 písm. a) TrŘ je dán za podmínky, že v tomto řízení obhájce jako svědek vypovídá, jako znalec podává znalecký posudek anebo je činný jako tlumočník35 odst. 3 TrŘ). Nepostačuje úmysl orgánů činných v trestním řízení někdy v budoucnu obhájce jako svědka vyslechnout, ani samotné předvolání obhájce jako svědka k výslechu. Soud, který vyloučil obhájce z obhajování dle § 37a odst. 1 písm. a) TrŘ, přičemž v době rozhodnutí soudu bylo již zřejmé, že obhájce jako svědek vypovídat nemůže, neboť se na jeho osobu vztahuje zákaz výslechu pro nezproštění povinnosti mlčenlivosti (§ 99 odst. 2 TrŘ), porušil ústavně zaručená práva stěžovatele dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 LPS.“

Lze tedy uzavřít, že pokud advokát dospěl k závěru, že lze předpokládat, že ke zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost došlo pod nátlakem nebo v tísni, pak byl i nadále vázán povinností mlčenlivosti, jak vyplývá z ustanovení § 99 odst. 2 tr. ř. Pouze z té skutečnosti, že obhájce obviněného Ing. Bc. K. JUDr. Hála byl předvolán k výslechu a protokol o výslechu byl označen jako „protokol o výslechu svědka“, nelze dovozovat naplnění formálního znaku § 37a odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť ve své podstatě k výslechu svědka nedošlo a JUDr. Pavel Hála se v tomto postavení při svém výslechu dne 20. 10. 2011 nenacházel.

Nejvyšší soud rovněž považuje za potřebné zmínit znění Etického kodexu advokáta, které v čl. 6 odst. 3, 4 uvádí – „nesmí ve prospěch třetích osob použít informací získaných od klienta v souvislosti s poskytováním právní služby a to na újmu klienta“. Výše uvedený text zapadá dle názoru Nejvyššího soudu do textu § 41 odst. 1 tr. ř. Je zřejmé, že zproštění mlčenlivosti v daném případě směřuje ve své podstatě proti zájmům obviněného Ing. Bc. K. se snahou docílit vyloučení z obhajování současného obhájce JUDr. Hálu, a proto podle názoru Nejvyššího soudu bylo rovněž na místě získání souhlasu stíhaného Ing. Bc. K.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podanou stížnost pro porušení zákona je třeba zamítnout podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř., jako nedůvodnou.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2013

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru