Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 958/2016Usnesení NS ze dne 27.07.2016

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Mimořádné opravné prostředky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.958.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 209 odst. 1,3 tr. zákoníku

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 958/2016-18

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. července 2016 o dovolání, které podal obviněný J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 41/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 1 T 94/2013, takto: :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 94/2013, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1) a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 2). Uvedených trestných činů se se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

1. v přesně nezjištěné době nejméně ode dne 20. 9. 2012 do 10:00 hod. dne 8. 4. 2013 odebíral neoprávněně ve svém bydlišti v obci K. …, okr. P. – s., elektrickou energii, a to pomocí tzv. T-rozbočovače umístěného na přívodním kabelu elektrického proudu vedoucího do hlavní domovní skříně, a to v množství 2.208 Kwh a v hodnotě 13 389 Kč, ke škodě společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, přičemž množství a hodnota neoprávněně odebrané elektrické energie byly z důvodu nemožnosti zjištění skutečně vzniklé škody stanoveny na základě zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 82/2011,

2. jako příjemce dávek hmotné nouze – příspěvku na živobytí, které pobíral v období od 1. 11. 2012 do 31. 12. 2014 úmyslně dokládal po celé období pobírání dávky na Úřadu práce Plzeň-sever, že má nulový příjem, což nebyla pravda, neboť v předmětném období měl příjem za odvoz železného šrotu a v části období také příjem z pronájmu nemovitostí – domu na adrese K. …, okr. P.-s., dále zamlčel, že od 24. 10. 2012 s ním manželka, B. M., sdílí společnou domácnost a společně užívá dům na adrese K. …, okr. P.-s., když na základě zamlčení těchto skutečností pobíral neoprávněně dávky hmotné nouze - příspěvek na živobytí, na němž vznikl za uvedené období přeplatek ve výši 90 758 Kč, čímž způsobil poškozené České republice – Úřadu práce - krajská pobočka v Plzni, Kontaktní pracoviště Plzeň-sever, se sídlem Klatovská 2848/200e, škodu v uvedené výši.

2. Obviněný byl za trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1) odsouzen podle § 201 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 4. 2013, č. j. 1 T 129/2012-157, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 2) byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Výkon trestu byl obviněnému podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu ve výši 13 389 Kč poškozené ČEZ Distribuce, a.s., IČ: 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8. Poškozená byla v souladu s § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. O odvolání obviněného podaném proti uvedenému rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 41/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek ve výrocích o obou uložených trestech a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému za trestné činy, kterými byl uznán vinným, uložil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Výkon trestu obviněnému podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební doby v trvání 2 roků.

II.

5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru soud druhého stupně při svém rozhodování pochybil.

6. Obviněný v úvodu podaného mimořádného opravného prostředku namítal, že soud druhého stupně nepostupoval správně, pokud zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků B. M. a R. D., kteří by se mohli vyjádřit k odběru elektrické energie v předmětném období. Svědkyně B. M. by se dále mohla vyjádřit k tomu, po jakou dobu bydlela v K. č. … a po jak dlouho v P. Podle obviněného soud nepostupoval správně ani při určení výše škody způsobené nelegálním odběrem elektrické energie, když nezohlednil skutečnost, že používal elektrocentrálu a že v době, kdy tato byla v provozu, nemohlo docházet k nelegálnímu odběru elektrické energie. Přebytečná energie z elektrocentrály byla použita na nabíjení několika baterií, které následně fungovaly jako zdroj elektrické energie. Nelegální odběr elektrické energie nemůže odpovídat rozsahu, který stanovil znalec. Výše způsobené škody byla stanovena v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. 668/15.

8. S ohledem na shora uvedené námitky obviněný v podaném dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 41/2016, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 94/2013.

9. Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání nevyjádřilo.

III.

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

11. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 41/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. g) tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

16. Pro úplnost je třeba uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může naplňovat i případ, kdy právní závěry soudu jsou v tzv. extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo pokud z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, když jsou učiněná skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (viz např. ÚS 34/1995-n., ÚS 79/1995-n., ÚS 91/2004-n., ÚS 22/2005-n.). V dané věci extrémní soulad není namítán ani není dán.

IV.

17. V posuzované věci obviněný naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že soud druhého stupně neprovedl všechny požadované důkazy (nevyslechnul svědka R. D. a B. M.) a ve stanovení výše škody. Stanovení výše způsobené škody je podle jeho názoru v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ČR ÚS sp. zn. 668/15.

18. Jak se podává z výše rozvedeného dovolání, obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem s ohledem na obsah podaného dovolání je v posuzované věci zřejmé, že jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Vznesené námitky totiž primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se plně ztotožnil soud druhého stupně, čímž míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Obviněný toliko vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obviněný se toliko domáhá změny skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů.

19. Ohledně argumentace týkající se neprovedení všech požadovaných důkazů považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že tato nemůže zvolený dovolací důvod nenaplňovat. Rozsah dokazování je upraven procesními předpisy. Obecně lze ohledně otázky dokazování požadovaného v trestním řízení uvést, že rozsah dokazování závisí pouze na úvaze soudu, který musí zvážit, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Naznačené závěry mají svůj výraz v ustanovení čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy České republiky, odrážející princip nezávislosti soudů a soudců.

20. Neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení, je zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).

21. Ze spisového materiálu vyplývá, že v řízení před soudem prvního stupně byly v rámci hlavního líčeni přečteny úřední záznamy o podaných vysvětlení svědka R. D. a svědkyně B. M. učiněné podle § 158 odst. 6 tr. ř. za splnění podmínek § 211 odst. 6 tr. ř., tedy za souhlasu státního zástupce a obviněného (viz č. l. 313, 365, 427). Tedy soud prvního stupně byl seznámen s tím, jaké skutečnosti tito svědci v úředním záznamu uvedli, kdy k obsahu těchto úředních záznamu mohl přihlížet při hodnocení provedených důkazů, což také učinil (č. l. 4 rozsudku). Následně poté, co byly přečteny úřední záznamy o podaných vysvětleních, obhájce obviněného navrhl výslech svědka R. D. a B. M. Soud prvního stupně návrhy na doplnění dokazování zamítl. Byť ve svém rozhodnutí zamítnutí návrhu na doplnění dokazování explicitně neodůvodňuje, z kontextu jeho rozhodnutí je nepochybné, že dospěl k závěru, že je považuje za nadbytečné vzhledem k rozsahu provedeného dokazování. V podaném odvolání obviněný namítal, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl všechny navrhované důkazy. Pochybení v neprovedení navrhovaných důkazů spatřoval obviněný v tom, že nevyslechnul svědky B. M. a R. D., kdy i uváděl, jaké skutečnosti by mohli tito svědci objasnit. Soud druhého stupně se s rozsahem dokazování před soudem prvního stupně plně ztotožnil, dospěl k závěru, že rozsah dokazování odpovídá § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž ve věci byl zjištěn takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uvedený soud následně i řádně odůvodnil, z jakých důvodů považuje navrhované doplnění dokazování za nadbytečné (č. l. 3 rozsudku). V daných souvislostech se patří připomenout, že je třeba vycházet z materiálního pojetí výkladu ústavních práv, a proto ne každé formální pochybení v řízení musí nutně vést k derogaci napadeného rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 189/05, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1665/10 či usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1329/13). Proto skutečnost, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí přímo neodůvodnil, z jakých důvodů nepovažuje doplnění dokazování v požadovaném směru za důvodné, nemůže vést k závěru, že by došlo k porušení práv obviněného (zejména práva na spravedlivý proces). Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že naznačený nedostatek odstranil soud druhého stupně, který přesvědčivým způsobem odůvodnil nadbytečnost požadovaného doplnění dokazování.

22. Argumenty obviněného, které směřují do skutečnosti, že soudy při stanovení výše způsobené škody podle jeho názoru nezohlednily, že užíval v předmětném období elektrocentrálu, což nepochybně mělo vliv na neoprávněný odběr elektrické energie, rovněž nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný totiž opětovně zpochybňuje správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se plně ztotožnil soud druhého stupně. Tím se však obviněný toliko domáhá změny skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně a které akceptoval soud druhého stupně.

23. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za nutno uvést, že soudy se řádně obhajobou obviněného, který uváděl, že část dodávek elektrického proudu potřebného k zajištění chodu domácnosti zajišťoval prostřednictvím elektrocentrály, zabývaly a této i částečně přisvědčily. Při stanovení výše způsobené škody soud prvního stupně vzal v úvahu, že jen část elektrických zařízení, které se nacházely v domácnosti obviněného, využívala nelegálně odebíranou elektrickou energií. Naznačený závěr se projevil v tom, že při určení výše způsobené škody bylo vycházeno z toho, že obviněný užíval nelegálně získanou elektrickou energii k provozu chladničky, nabíječky akumulátoru, rychlovarné konvice, olejového radiátoru, televize, plotýnkového vařiče. Soud přisvědčil i tvrzení obviněného ohledně schopnosti vést přívodním kabelem pouze 10 A (č. l. 4-5 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se s tímto závěrem soudu prvního stupně zcela ztotožnil, když obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání v podstatě stejnou argumentaci jako v podaném dovolání, přičemž i své úvahy řádně rozvedl (č. l. 4 jeho rozhodnutí). V souvislosti s naznačenou problematikou je nutno ještě zdůraznit, že soudy nižších stupňů akceptovaly i změnu výpovědi obviněného u hlavního líčení proti výpovědi z přípravného řízení, kdy upravil svoji výpověď tak, že k odběru elektrické energie docházelo po kratší dobu, takže soudy zkrátily i dobu neoprávněného odběru elektrické energie. Vzhledem ke změně výpovědi obviněného vycházely při stanovení výše způsobené škody i z předpokladu, že k neoprávněnému odběru elektrické energie docházelo po dobu kratší než 5 hodin denně. Výše způsobené škody pak byla stanovena znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, z oboru elektrotechnika a energetiky, který vypracoval Ing. Ivan Soukup. Znalec sice vycházel při stanovení výše způsobené škody z vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 82/2011 Sb., tuto ovšem nepoužil „otrocky“, vzal v úvahu tvrzení obviněného o maximální hodnotě odebíraného proudu ve výši 10 A a používaných elektrospotřebičích. Znalec své úvahy ohledně způsobu stanovení výše způsobené škody přesvědčivým způsobem odůvodnil v hlavním líčení, objasnil i podklady, které použil při stanovení výše způsobené škody podle shora uvedené vyhlášky. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že znalec stanovil i možnou výši způsobené škody podle výpovědi obviněného, kdy takto stanovená škoda se jen nepatrně lišila od výše způsobené škody podle shora citované vyhlášky. Tato skutečnost svědčí o tom, že v případě použití vyhlášky č. 82/2011 Sb., nedošlo k uplatnění v převážné míře sankční funkce této vyhlášky, a že závěry znalce o výši způsobené škody vycházejí z reálných podkladů. Soudy také při stanovení výše způsobené škody vzaly v úvahu, jaké měla domácnost obviněného náklady na elektrickou energii v době, kdy byla řádně hrazena, a zohlednily, že zařízení, které bral znalec při stanovení výše způsobené škody v úvahu, jsou v provozu v každé domácnosti bez ohledu na počet osob nacházejících se v předmětné domácnosti (č. l. 6-7 rozsudku soudu prvního stupně, č. l. 3-4 rozsudku soudu druhého stupně). Proto lze mít za to, že soudy nižších stupňů při provádění důkazů a jejich hodnocení dodržely ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a ve věci zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Výše stanovené škody vychází z reálných podkladů a má oporu v provedených důkazech.

24. Pokud obviněný v rámci podaného dovolání poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. ÚS I. 668/15, tak odkaz na toto rozhodnutí se podle Nejvyššího soudu jeví jako nepřípadný a neodpovídající. Podle tohoto rozhodnutí „ pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu k § 51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než jeho platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočítanou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit i další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak na základě provedených důkazů soud nedospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností.“. O takový případ se v dané věci nejedná, když soudy nižších stupňů při stanovení výše způsobené škody, jak již bylo naznačeno, vzaly v úvahu, jaké částky hradila domácnost obviněného za odběr elektrické energie v předchozích srovnatelných obdobích, kdy částka stanovená za neoprávněný odběr podle znaleckého posudku za jeden měsíc je nižší než částka, kterou hradil obviněný podle vlastního vyjádření před odpojením elektriky. Proto nelze námitce obviněného přisvědčit.

25. Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. července 2016

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zpracovala:

JUDr. Marta Ondrušová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru