Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 918/2019Usnesení NS ze dne 31.10.2019

HeslaNepřímý pachatel
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.918.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 918/2019-1170

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Uherské Hradiště, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno-Bohunice, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 324/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 88/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 13 T 88/2014, byl obviněný M. S. (dále jen „obviněný“) podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ZT 35/2014, pro skutek spočívající v tom, že „dne 24. 3. 2010 v Uherském Hradišti, Zlínský kraj, za účelem získání finančních prostředků využil jako živý nástroj invalidního důchodce J. V., nar. XY, který je snadno ovlivnitelný, oklamatelný a zneužitelný, neboť od narození trpí vrozeným psychickým postižením mentální retardací lehkého stupně, tzv. debilitou, a tomuto se společností Hypoteční banka a.s., IČ 135 84 324, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, zprostředkoval uzavření Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. XY ve výši 2.650.000 Kč na zakoupení rodinného domu č. p. XY v Uherském Brodě - Újezdci, ačkoli věděl, že J. V. nemá o koupi domu vůbec žádný zájem, neboť bydlí u své matky, která se o něj stará, dále že J. V. pobírá částečný invalidní důchod ve výši 2.172 Kč a nebude schopen hradit po dobu 30-ti let pravidelné měsíční splátky ve výši 14.864,10 Kč, což ani nečinil a on sám neuhradil žádnou splátku, přičemž při sjednávání předmětné smlouvy předložil nepravdivé potvrzení o zaměstnání J. V., kde uvedl, že J. V. je zaměstnancem společnosti S. s výší průměrného měsíčního příjmu 26.615 Kč, ačkoliv v této společnosti J. V. nikdy nepracoval, neboť tato ani nikdy neexistovala, dále při sjednávání smlouvy na J. V. uvedl kontaktní telefon XY a email XY, přičemž J. V. tento ani žádný jiný email nikdy nepoužíval, kdy s počítačem a internetem ani neumí pracovat a telefon nikdy nevlastnil, J. V. v souvislosti s podpisem kupní smlouvy a zřízení hypotečního úvěru dne 24. 3. 2010 založil bankovní účet č. XY, se kterým J. V. ani neuměl manipulovat, tento obsluhoval sám, přičemž část finančních prostředků poskytnutých z hypotečního úvěru ve výši 1.515.047 Kč si nechal přeposlat na svůj účet č. XY vedený u České spořitelny a.s. a tyto prostředky použil pro vlastní potřebu, čímž společnosti Hypoteční banka a.s., IČ 135 84 324, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, způsobil škodu ve výši 2.650.000 Kč“, čímž měl spáchat zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

2. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Hypoteční banka a. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti podané v neprospěch obviněného bylo usnesením Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 324/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

5. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že nelze přijmout takový způsob rozhodnutí o vině obviněného, který odpovídá zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. c) tr. ř., přestože nižší soudy shodně dospěly k závěru, že není autorem nepravdivého potvrzení o zaměstnání J. V. Rozhodné totiž je, že žalovaný skutek nespočíval pouze v předložení uvedeného nepravdivého potvrzení, ale skutkové okolnosti jsou mnohem širší, přičemž na těchto byla podaná obžaloba postavena, ale soudy při jejím projednání nezaměřily svou pozornost na celou šíři zažalovaného skutkového děje.

6. Soudům nižších stupňů konkrétně vytkl, že se nezabývaly tím, zda nemohla být skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku naplněna jednáním obviněného, které spočívalo v zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Mezi těmito pak zdůraznil skutečnost, že žadatel o úvěr není způsobilým účastníkem občanskoprávních vztahů a rovněž není schopný plnit svoji platební povinnost, neboť se jedná o osobu, která trpí závažným vrozeným psychickým onemocněním nemající skutečný zájem nemovitost koupit ani reálnou možnost poskytnutý úvěr splácet. Uvedené onemocnění se podle znaleckého posudku MUDr. Petra Možného mohlo projevovat snadnou ovlivnitelností, oklamatelností a zneužitelností ze strany jiných osob, J. V. se svým intelektem pohybuje na úrovni dítěte ve věku 10 let a při kontaktu s ním lze tento handicap poznat na první pohled. Těchto okolností si tedy musel obviněný být vědom, zvláště když spolu absolvovali několik schůzek. Jeho angažovanost na podvodném jednání poté dokládají i důkazy stran plateb prostřednictvím platební karty, telefonního hovoru se zaměstnancem Hypoteční banky a.s. a zasílání písemností na adresu manželů K. Zcela mimo závěry znaleckého posudku stojí tvrzení obviněného, že mu emailový kontakt dal na sebe sám J. V.

7. Podle nejvyššího státního zástupce tak na podkladě opatřených a nezpochybňovaných skutkových zjištění soudů nelze přehlédnout, že obviněný měl hlavní roli při sjednávání úvěru podvodné povahy, neboť při sjednávání úvěrové smlouvy úvěrovému věřiteli zatajil zcela podstatnou skutečnost, že žadatel je mentálně postižený, o obchodovaný dům nemá zájem, není schopen chápat práva a povinnosti žadatele o úvěr ani veškeré ostatní skutečnosti, které se ke sjednávání úvěrové smlouvy vztahují, resp. které jsou nezbytné k založení tohoto závazkového vztahu. Těchto skutečností si musel být po setkání s J. V. vědom, a to nejen z důvodu svého bývalého pracovního zařazení jako pedagoga. Pokud soudy nižších stupňů hodnotily možné naplnění zločinu úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku z pohledu jednání spočívajícího ve vyhotovení nepravdivého potvrzení o zaměstnání J. V., je třeba tento názor označit za nesprávný, neboť vychází ze zúžení trestně právně relevantního jednání obviněného, vztahovalo-li se pouze k jedné ze zákonných variant podvodného modu operandi.

8. S ohledem na výše uvedené nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 324/2018, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 13 T 88/2014, jakož i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným, než navrhovaným způsobem, vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

9. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k tomuto dovolání.

III.

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 324/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

14. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

16. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

17. Nejvyšší soud k uplatněné dovolací argumentaci konstatuje, že tato sice formálně deklaruje, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, fakticky se však opírá o námitky skutkové, procesní povahy. Soudy nižších stupňů totiž zprošťující výrok ve svých rozhodnutích založily na důvodu podle § 226 písm. c) tr. ř. (nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný), který je však svou povahou skutkový, což již samo o sobě implikuje, že na takový způsob rozhodnutí (zpravidla – viz bod 21. tohoto usnesení) nelze reagovat jinak, než primárně skutkovou argumentací (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. R 40/2005 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší státní zástupce pak zakládá své právní závěry, resp. své úvahy o naplnění jím uplatněných důvodů dovolání na skutkových tvrzeních či zjištěních, která ovšem soudy nižších stupňů neučinily (i když je třeba připustit, že jejich hodnotící úvahy nejsou komplexní). Tím jim v podstatě implicitně primárně vytýká vadné, nedostatečné hodnocení důkazů a vadné, nedostatečné skutkové závěry.

18. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

19. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nicméně námitky extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými jsou námitkami, které se dotýkají porušení základních práv obviněného jakožto jednotlivce ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces v souladu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedená základní práva ovšem chrání obviněného, jakožto „slabší“ procesní stranu, a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této „slabší“ procesní strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněného na obhajobu byla stanovena na jeho ochranu. Nejvyšší státní zástupce proto může námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými v dovolání uplatnit pouze ve prospěch obviněného, ale nikoli v jeho neprospěch (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, publikované pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.).

20. Obiter dictum je možno konstatovat, že soudy nižších stupňů se ve svých hodnotících úvahách týkající se skutkového základu věci explicitně soustředily, jak plyne z odůvodnění jejich rozhodnutí, v zásadě pouze na okolnosti týkající se nepravdivého potvrzení o zaměstnání J. V., aniž by věnovaly patřičnou pozornost objasnění i dalších, pro posouzení věci podstatných, okolností ohledně tvrzeného zneužití osoby J. V. jako živého nástroje. Těmito okolnostmi se soud prvního stupně zabýval ve svém prvním (odsuzujícím) rozsudku ze dne 5. 11. 2015, č. j. 13 T 88/2014-1026 (viz str. 12 – 14), jenž byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 4. 2016, č. j. 6 To 148/2016-1045. Nynější jeho rozhodnutí již takové hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a z nich plynoucích skutkových zjištění stran subjektivní a objektivní stránky jednání obviněného, jež by mělo spočívat k naznačenému zneužití J. V., neobsahuje. Soud prvního stupně se v podstatě omezil na závěr, že po provedeném dokazování nebyla obhajoba obviněného vyvrácena a nebyl opatřen žádný další důkaz svědčící o jeho vině, tedy prokazující, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem značnou škodu. Odvolací soud pak, jak již uvedeno, soustředil pozornost na okolnosti týkající se nepravdivého potvrzení o zaměstnání J. V., přičemž dovodil, že soud prvního stupně se při hodnocení důkazů nedopustil pochybení. Byť nelze považovat popsaný postup soudů nižších stupňů za bezvadný, není Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem oprávněn z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce kasačně zasáhnout. Zakládá-li totiž nejvyšší státní zástupce za této situace své hmotněprávní námitky na skutkových zjištěních, jež soudy nižších stupňů neučinily, a de facto jim tak vytýká primárně vady skutkového charakteru, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní.

21. V návaznosti na to lze uvést, že dovolání nejvyššího státního zástupce by bylo možno vyhovět za situace, že by skutková zjištění v napadených rozhodnutích vyzněla tak, že skutečnosti, o něž se ve své argumentaci opírá, byly důkazním řízením prokázány a obhajoba obviněného, jejíž podstatou je popření jakéhokoli zneužití J. V. a vědomost obviněného o jeho psychickém postižení, které jej zcela zásadním způsobem limituje v běžném způsobu života a zásadním způsobem omezuje v jakékoli rozhodovací činnosti, byla spolehlivě vyvrácena. V takovém případě by totiž bylo možno uvažovat tak, že přes aplikaci § 226 písm. c) tr. ř. soudem prvního stupně je dovoláním napadené rozhodnutí, resp. i jemu předcházející zprošťující rozsudek ve skutečnosti zatížen vadou hmotně právního posouzení skutku. Pokud by bylo dovozeno, že se obviněný svého činu dopustil jako tzv. nepřímý pachatel ve smyslu § 22 odst. 2 tr. zákoníku, tj. jako ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která nejednala zaviněně (neboť její intelektová nedostatečnost její zaviněné jednání vylučovala), pak by bylo možno dovodit, že dovoláním napadená rozhodnutí jsou vadná ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou nepřímého pachatelství je totiž to, že pachatel nejedná osobně, ale prostřednictvím jiné osoby, které vědomě zneužívá. Za té situace se mu pak – ve vztahu k znaku objektivní stránky jednání – přičítá vše, co učinil prostřednictvím tzv. živého nástroje (osoby jím zneužité). V posuzované věci by to znamenalo, že i to, co obviněný neučinil osobně, nýbrž prostřednictvím J. V., by bylo jeho jednáním coby pachatele. Za té situace by řešení spočívající ve zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. bylo vadné proto, že by odporovalo tomu, co (hmotně právně) nastoluje znění § 22 odst. 2 tr. zákoníku. Vadnost hmotně právního posouzení by spočívala v neposouzení skutku kladeného obviněnému za vinu z hlediska § 22 odst. 2 tr. zákoníku.

22. Nejvyšší soud musí nicméně opakovat, že tímto způsobem k řešení věci přistoupit nemohl, neboť skutková zjištění, které by tento přístup umožnila, v odůvodnění napadených rozhodnutí vyjádřena nejsou. Soudy obou stupňů se v zásadě soustředily toliko na jednu složku tvořící podstatu žalovaného skutku, které se vcelku dostatečným způsobem argumentačně vyjádřily, avšak ve vztahu ke zbývajícím složkám jednání, které obžaloba obviněnému kladla za vinu, své závěry nevyložily, resp. se omezily na konstatování, že obhajoba obviněného nebyla vyvrácena. Při existenci tohoto deficitu rozhodnutí soudů nižších stupňů nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než výše vyloženým způsobem, tj. vyhodnotit dovolání nejvyššího státního zástupce, které by za jiných okolností mohlo přezkum napadených rozhodnutí vyvolat, jako podané z jiného důvodu, než který vymezuje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

23. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky dovolatele míjely s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nemohl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v uvedené druhé alternativě ani formálně naplněn.

24. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v § 265b tr. ř., rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 10. 2019

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru