Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 91/2020Usnesení NS ze dne 20.02.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.91.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 91/2020-845

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2020 o dovolání, které podali obvinění 1. I. F., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, a 2. P. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 9 To 214/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 103/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných I. F. a P. T. odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 7 T 103/2018, byli obvinění I. F. a P. T. spolu s dalšími spoluobviněnými J. F., A. P. a J. Š. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (pod body 1. - 5.) a zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (pod body 6. - 8.), jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že:

v Brně po předchozí vzájemné domluvě s cílem neoprávněně se obohatit a s vědomím o konkrétních aktivitách, které budou ve prospěch ostatních vykazovat, J. F., I. F., P. T. a A. P. přiměli J. Š. pod příslibem ubytování v Brně na ulici XY a zajištění zaměstnání, aby v níže konkretizovaných případech podala žádost o uzavření níže specifikovaných smluv, na základě kterých mohla J. Š. čerpat finanční prostředky, využívat služby či obdržela zboží, kdy všichni jmenovaní se vzájemně dohodli, o jaké zboží, služby či finanční produkt J. Š. požádá, k čemuž jí opatřili podklady a dali instrukce, dopravili ji na určená místa, přičemž J. Š. zakoupené zboží či získané finanční prostředky za drobnou úplatu, poskytnutí stravy či bydlení předala J. F., který tyto rozdělil ostatním, kdy

P. T. seznámila J. Š. s J. a I. F., jakož isA. P., kdy věděla, jakým způsobem budou přes J. Š. finanční prostředky či věci získány, jezdila s ní ve vozidle a ubezpečovala ji, že se bude podílet na závazcích plynoucích z uzavřených smluv,

J. F. doprovázel J. Š. do prodejen společnosti O2 Czech Republic, a. s., a společnosti iStyle CZ, s. r. o., částečně za ni jednal, určoval druh a typ zboží či služby s vědomím, že pro případ potřeby mají nachystané nepravdivé potvrzení o výši příjmu J. Š. u společnosti Abacus, s. r. o., Krymská 238/18, Praha či u společnosti Volarik Hotel and resorts, s. r. o., Mikulov, které nakonec nemuseli na prodejnách předkládat, dále umožnil sepsání smlouvy ve svém bytě, kdy se vydával za druha J. Š., kdy společně zástupkyni společnosti Provident Financial, s. r. o., předložili nájemní smlouvu, dle které bydleli společně v jeho bytě na XY v Brně,

A. P. doprovázela J. Š. do prodejny společnosti OKAY, s. r. o., kde za ni částečně jednala a určila, které zboží bude pořízeno,

a I. F. vozil všechny motorovým vozidlem a pro J. Š. obstaral nepravdivé potvrzení o zaměstnání u společnosti Abacus, s. r. o., Krymská 238/18, Praha, a Volarik Hotel and resorts, s. r. o., Mikulov, společně s A. P. a P. T. na J. Š. čekali před prodejnami a byli nachystaní případně přijmout hovor na telefonních číslech XY a XY pro případné potvrzení pro zprostředkovatele smluv, že J. Š. je v jejich organizaci zaměstnána, kdy tuto roli v případě nákupu u společnosti OKAY, s. r. o., měl J. F.,

společně poté služby J. a I. F., A. P. i P. T. užívali, získané SIM karty si mezi sebe rozdělili, a rovněž si rozdělili finanční prostředky získané z prodeje zboží, které bylo předmětem úvěrových smluv,

kdy takto J. Š. uzavřela

1. dne 20. 5. 2017, v Brně, v prodejně O2 Store Vaňkovka, Ve Vaňkovce 1/462, účastnickou smlouvu CN 720033396 (datový tarif - mobilní internetové připojení), kdy za období od 20. 5. 2017 do 22. 5. 2017, užíváním tohoto čísla vznikla společnosti O2 Czech Republic, a.s. škoda ve výši 166,68 Kč a účastnickou smlouvu CN 720945422 (hlasový tarif), účastnické číslo XY, Free Evropa, kdy za období od 20. 5. 2017 do 22. 5. 2017, užíváním tohoto čísla vznikla společnosti O2 Czech Republic, a. s. škoda ve výši 267,43 Kč,

2. dne 23. 5. 2017, v Brně, byla ve značkové prodejně O2 Store Masarykova, Masarykova 12/318, uzavřena účastnická smlouva CN 601126784 (hlasový tarif), účastnické číslo XY O2 spolu 6 GB, kdy za období od 23. 5. 2017 do 14. 6. 2017, užíváním tohoto čísla vznikla společnosti O2 Czech Republic, a.s. škoda ve výši 633,33 Kč a účastnická smlouva CN 601126785 (hlasový tarif), účastnické číslo XY O2 spolu 6 GB, kdy za období od 23. 5. 2017 do 14. 6. 2017, užíváním tohoto čísla vznikla společnosti O2 Czech Republic, a.s. škoda ve výši 1 717,27 Kč,

3. dne 24. 5. 2017, v XY, okres Brno-venkov, byly ve značkové prodejně O2 Store Olympia, U dálnice 777, uzavřeny účastnická smlouva CN 601127163, mobilní internet 20 GB, tarif s HW závazkem, kdy za období od 24. 5. 2017 do 14. 6. 2017, vznikla užíváním tohoto připojení společnosti O2 Czech Republic, a. s. škoda ve výši 667,75 Kč, a účastnická smlouva CN 601127164, mobilní internet 20 GB, tarif s HW závazkem, kdy za období od 24. 5. 2017 do 14. 6. 2017, vznikla užíváním tohoto připojení společnosti O2 Czech Republic, a. s. škoda ve výši 667,75 Kč, přičemž k oběma smlouvám byly odebrány tablety Huawei Media Pad T2, IMEI: XY a IMEI: XY, kdy J. Š. na prodejně uhradila přímou platbu ve výši 2x 595 Kč, kdy byla způsobena škoda ve výši 6 400 Kč,

4. dne 25. 5. 2017, v Brně, byla ve značkové prodejně O2 Store Brno Vaňkovka uzavřena smlouva CN 601164306 (hlasový tarif), kdy za období od 25. 5. 2017 do 14. 6. 2017, vznikla užíváním tohoto připojení společnosti 02 Czech Republic, a. s. škoda ve výši 592,49 Kč,

přičemž všichni obžalovaní v bodech 1 - 4, již v době uzavírání smluv J. Š., věděli, že za poskytnuté služby nebudou hradit faktury a svým jednáním tak úmyslně způsobili poškozené právnické osobě: O2 Czech Republic, a. s., IČ: 60193336 celkovou škodu ve výši 13 884 Kč,

5. dne 29. 5. 2017, v Brně, na ulici XY, smlouvu o zápůjčce č. 651048149 finanční hotovosti ve výši 20 000 Kč se společností Provident Financial, s. r. o. Praha, kdy do zákaznické karty uvedla, že bydlí v Brně na ul. XY u J. F., zprostředkovatelce společně předložili nájemní smlouvu, přičemž na uvedené adrese nikdy nebydlela, kdy J. Š. uvedla, že pracuje jako sekretářka u společnosti Abacus, s.r.o. Krymská 238/18 Praha a její čistý měsíční příjem činí 20 670 Kč, kdy u této společnosti nikdy nepracovala, zprostředkovatelce předložila falešné 3 výplatní pásky, přičemž I. F., P. T. a A. P. by vystupovali jako zaměstnavatelé J. Š. pro případ, kdy by si toto chtěla zprostředkovatelka ověřit, kdy zapůjčenou finanční hotovost neměla J. Š. od počátku v úmyslu splácet, kdy tuto finanční hotovost předala J. F., čímž vznikla společnosti Provident Financial s. r. o., IČ: 25621351 celková škoda ve výši 20 000 Kč,

6. dne 20. 5. 2017, v Brně, na prodejně O2 Czech Republic a. s., v obchodní galerii Vaňkovka, na ulici Ve Vaňkovce 462/1, uzavřela, po uvedení nepravdivých informací ke svému zaměstnání a výši příjmu - společnost Abacus s.r.o., se sídlem na ulici Krymská 18 v Praze, s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu č. 4705102128 na poskytnutí úvěru ve výši 23 395 Kč na nákup zboží - černá technika zn. Apple iPhone7, IMEI: XY, v prodejní ceně 23 395 Kč, kdy si zboží převzala a úvěr se zavázala uhradit formou 24 splátek po 975 Kč měsíčně a jedné následné ve výši 970 Kč, což poté neplnila, když neuhradila ani jednu splátku, přičemž při podpisu smlouvy záměrně uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnavateli a výši příjmu a dále o místě svého pobytu, kdy uváděla kontaktní adresu v Brně na ul. XY u J. F., kde nikdy nebydlela, čímž vznikla společnosti Home Credit, a. s. škoda ve výši 23 395 Kč,

7. dne 22. 5. 2017, v XY, okres Brno-venkov, na prodejně iStyle CZ s. r. o., v obchodním domě Olympia na ulici U Dálnice 777, uzavřela po uvedení nepravdivých informací ke svému zaměstnání a výši příjmu - společnost Abacus s. r. o., se sídlem na ulici Krymská 238/18 v Praze, s čistým měsíčním příjmem 20 670 Kč, se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu č. 4705112326 na poskytnutí úvěru ve výši 28 251 Kč na nákup zboží - černá technika zn. Apple iPhone 7 Plus 256BG Gold, nezjištěného IMEI, v prodejní ceně 31 390 Kč, kdy si po provedení přímé hotovostní platby ve výši 3 139 Kč zboží převzala a úvěr se zavázala uhradit formou 48 splátek po 986 Kč měsíčně, což následně neplnila, když neuhradila ani jednu splátku, přičemž při podpisu smlouvy záměrně uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnavateli a výši příjmu, kdy se dále stala pro společnost poskytnuvší úvěry nekontaktní a dále uvedla nepravdivé informace o místě svého pobytu, kdy uváděla kontaktní adresu v Brně na ul. XY u J. F., kde nikdy nebydlela, čímž vznikla společnosti Home Credit a. s., IČ:26978636, se sídlem Nové Sady 996/25, Brno v tomto případě škoda ve výši 28 251Kč,

8. dne 21. 5. 2017, v Brně, na prodejně OKAY s. r. o. - 1046 Brno III, Cimburkova 4, uzavřela smlouvu o úvěru č. SU4001153343, na poskytnutí barevného televizoru v hodnotě 45 198 Kč, kdy uvedla nepravdivé informace ohledně zaměstnavatele společnost Volarik Hotel and resorts, s. r. o., Mikulov a výše svého měsíčního příjmu, dále ohledně místa současného pobytu v Brně na ul. XY, zboží převzala a zavázala se k hrazení měsíčních splátek ve výši 1 707 Kč, což následně neplnila, neuhradila ani jednu splátku, přičemž při podpisu smlouvy záměrně uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnavateli a výši měsíčního příjmu, neměla od počátku v úmyslu televizor splácet, kdy se dále stala pro společnost poskytující úvěry nekontaktní, čímž byla poškozené právnické osobě ESSOX s.r.o., IČ: 26764652, se sídlem Senovážné nám. 231, 370 01 České Budějovice způsobena škoda 45 198 Kč.

2. Obviněný I. F. byl za uvedené zločiny a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4, 5 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2017, č. j. 3 T 84/2016-728, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017, č. j. 3 To 320/2017-793, odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šedesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu ve vztahu k tomuto obviněnému z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2017, č. j. 3 T 84/2016-728, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017, č. j. 3 To 320/2017-793, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Obviněná P. T. byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců.

4. Dále bylo rozhodnuto o trestech i ostatních spoluobviněných. Všem výše uvedeným pěti spoluobviněným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně škodu poškozeným O2 Czech Republic, a. s., Provident Financial s. r. o. a Home Credit a. s. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Provident Financial s. r. o. a Home Credit a. s. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obvinění I. F., J. F., P. T., J. Š. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 9 To 214/2019, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

II.

6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podali obvinění I. F. a P. T. prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněná P. T. rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

7. Obviněný I. F. (dále také jen „obviněný“ či „dovolatel“) ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jakéhokoli protiprávního jednání, natož aby tak učinil jako člen organizované skupiny, jak je mu kladeno za vinu. Namítl, že pouze v jednom případě dělal řidiče, když byl požádán, aby spoluobviněné zavezl k obchodnímu domu Tesco v Brně. Měl za to, že nebylo prokázáno, že byl domluven na společném protiprávním jednání s J. F., A. P., P. T. a J. Š. Dokazování podle něho zůstalo kusé a neúplné, když se soud prvního stupně spokojil zejména s výpovědí spoluobviněné J. Š., aniž by zkoumal její věrohodnost. Soudy vůbec nevzaly v potaz, že spoluobviněnou J. Š. vůbec neznal a nebyl s ní na ničem domluven. Soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na její výpovědi jako spolupracující obviněné s tím, že jí uvěřil jednotlivá dílčí tvrzení. Podle obviněného je těžko uvěřitelné, že by osoba ve zralém věku postupovala podle instrukcí v podstatě jí neznámých lidí. Její výpověď byla vedena snahou bagatelizovat její podíl na trestné činnosti a vyvinit se z ní.

8. Z těchto důvodů obviněný I. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil „rozsudek“ Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2019, č. j. 9 To 214/2019-646, a dále rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2019, č. j. 7 T 103/2018-588, ve výroku o vině i ve výroku o trestu a věc vrátil k novému projednání.

9. Obviněná P. T. (dále také jen „obviněná“ či „dovolatelka“) ve svém podání uvedla, že v jejím případě došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces, když v části tvrzeného skutku soudy rozhodovaly, aniž by k tomu provedly jediný důkaz, a také rozhodovaly v rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu v obdobné věci. Nejméně v části výroku „společně s A. P. a P. T. na J. Š. čekali před prodejnami a byli nachystaní případně přijmout hovor na telefonních číslech XY a XY pro případné potvrzení pro zprostředkovatele smluv, že J. Š. je v jejich organizaci zaměstnána“, se podle dovolatelky jedná o čistou fabulaci soudů v důsledku nekritického přejímání ničím neprokázaných tvrzení obžaloby. Naopak důkazní návrh obhajoby, který by tuto část tvrzeného skutkového děje mohl vyvrátit, byl odmítnut.

10. Následně dovolatelka prezentovala, že soudy založily svá rozhodnutí na jediném důkazu, a to výpovědi spolupracující obviněné J. Š. Závěr o její důvěryhodnosti opřely o porovnání s listinnými důkazy, přičemž nesdělily, s jakými listinnými důkazy její výpověď porovnaly. Tento závěr dále založily na nelogičnosti jednání obviněné Š., pokud by chtěla získat finanční prostředky a pořizovala si více tarifů, kdy tyto komodity nebylo možno zpeněžit. Přitom stran možného zpeněžení tarifů nebylo provedeno žádné zkoumání. Daný závěr založily též na faktu, že z výpovědí svědků H. a S. vyplynulo, že spoluobviněná J. Š. byla v prodejnách doprovázena. Z uvedených svědeckých výpovědí se však podává pouze to, že spoluobviněná J. Š. byla doprovázena v jednom případě „pánem“ a v druhém případě „paní“, aniž by je svědci identifikovali. Zmíněný závěr soudy opřely ještě „o čtené výpovědi svědka T.“, kde není zmínka o jakékoli osobě ženského pohlaví. Není tak zřejmé, jaký je vztah výpovědi tohoto svědka k obviněné, a jak může daná výpověď osvědčovat pravdivost výpovědi spoluobviněné J. Š., když ve své výpovědi setkání se svědkem T. popsala zcela odlišně. Obviněná pak namítla, že výpověď spoluobviněné J. Š. neodpovídá závěru soudu, že jednala po předchozí vzájemné domluvě s cílem neoprávněně se obohatit a s vědomím o konkrétních aktivitách.

11. Výpověď dotyčné spoluobviněné podle dovolatelky neodpovídá ani závěru soudu, že se všichni jmenovaní vzájemně dohodli, o jaké zboží, služby či finanční produkt J. Š. požádá, k čemuž jí opatřili podklady a dali instrukce a dopravili ji na určená místa. Dovolatelka také k závěru soudu (že seznámila spoluobviněnou J. Š. s J. a I. F., jakož isA. P., kdy věděla, jakým způsobem budou přes J. Š. finanční prostředky či věci získány, jezdila s ní ve vozidle a ubezpečovala ji, že se bude podílet na závazcích plynoucích z uzavřených smluv), namítla, že tento neplyne ani z výpovědi spoluobviněné J. Š., ani z žádného jiného důkazu. Výpověď této spoluobviněné v části, v níž tvrdila, že ji obviněná P. T. ubezpečovala, že se na splácení bude podílet, postrádá logiku, neboť spoluobviněná J. Š. znala majetkové a sociální poměry obviněné P. T. K závěru soudu, že spoluobvinění společně služby užívali, získané SIM karty si rozdělili a rovněž si rozdělili finanční prostředky, namítla dovolatelka, že není zřejmé, jaké služby měla (ona) užívat. Stran finančních prostředků obsahuje celý spis jedinou zmínku o tom, že by obviněná měla z trestné činnosti profitovat, a to tvrzení o obdržení 1.000,- Kč uvedené v nevěrohodné výpovědi spoluobviněné J. Š. Dále prezentovala, že závěru, podle něhož všichni spoluobvinění věděli, že za poskytnuté služby nebudou hradit faktury, neodpovídá žádný z provedených důkazů.

12. Soudy podle dovolatelky rezignovaly na svoji funkci, když namísto posouzení skutečné role jednotlivých spoluobviněných, je shrnuly všechny do jedné skupiny, a to zcela v rozporu s provedeným dokazováním. Nerespektovaly usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. 7 Tdo 786/2018-37, z něhož citovala výňatek vztahující se k otázce naplnění znaků spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zejména zdůraznila výňatek, že soudy při tvorbě skutkových zjištění nevycházely důsledně z obsahu provedeného dokazování a vycházely ze svědecké výpovědi, kterou neinterpretovaly zcela přesně. Podle jejích slov soudy v její věci postupovaly obdobně, neboť se nevypořádaly s částmi výpovědi spolupracující spoluobviněné J. Š., které svědčily v její prospěch. Obdobně soudy konstatovaly údajnou organizovanou skupinu, aniž by se zabývaly faktickým naplněním znaků této skutkové podstaty ve vztahu k její (dovolatelčině) účasti. Uvedla, že i pokud bude brána jako pravdivá kompletní výpověď dotyčné spoluobviněné, takto prokázaným jednáním nemůže být naplněna objektivní ani subjektivní stránka presumovaného trestného činu. Soudy pochybily, pokud ji bez jediného přímého důkazu a bez uceleného řetězce nepřímých důkazů zahrnuly do organizované skupiny s ostatními obviněnými jen na základě příbuzenství.

13. Obviněná P. T. proto závěrem navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

14. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že argumentace obou dovolatelů nesměřuje proti přisouzeným právním kvalifikacím. Dovolatelé při odůvodnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili pouze skutkové námitky a v této návaznosti se domáhají změny ve skutkových zjištěních a teprve na změněném skutkovém podkladě usilují o změnu právního posouzení. Žádný z nich přitom nepoukázal na splněné podmínky výjimečného přezkumného závěru dovolacího soudu, zaměřeného na otázku správnosti a úplnosti skutkových zjištění, rozhodných pro posouzení jejich viny. Takto evidentně postupují vědomi si toho, že v opačném případě by museli nejen namítat, že se skutkové a právní závěry nacházejí v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování, ale takovou námitku by také ve smyslu judikatury museli odůvodnit. Státní zástupkyně uvedla, že dovolatelé postupovali tak, jako kdyby uplatnili další opravný prostředek, neboť se omezili toliko na zpochybnění způsobu, jakým se soudy vypořádaly s jejich obhajobou. Opatřený důkazní stav, o němž nejsou pochybnosti, byl nalézacím soudem vyhodnocen za splnění podmínek § 2 odst. 6 tr. ř. a byly přijaty zcela správné skutkové závěry. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá hodnocení důkazů, které je založeno na logické návaznosti na jejich vypovídací hodnotu, která z nich skutečně vyplývá. Žádný z dovolatelů neučinil podle státní zástupkyně uplatněnou dovolací argumentaci způsobilým předmětem dovolacího přezkumu.

15. Nad rámec toho státní zástupkyně poukázala na pečlivě strukturovaný popis jednání všech pachatelů, vedených záměrem jejich neoprávněného obohacení ke škodě oklamaných poskytovatelů telekomunikačních a finančních služeb a uskutečněném na modu operandi, založeném na dohodnutém způsobu zneužití osobní situace spoluobviněné J. Š., která se podle jejich pokynů tzv. propůjčila k vystupování na pozici smluvní strany při uzavírání předmětných „obchodů“. Jejich podvodný účel by totiž ve všech přisouzených případech nemohla „úspěšně“ naplnit bez individuálního přispění každého ze zbývajících spoluobviněných.

16. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovoláních obviněných I. F. a P. T. rozhodl tak, že se odmítají podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání, a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.].

17. K vyjádření státní zástupkyně podala obviněná P. T. prostřednictvím své obhájkyně repliku, ve které je označila za účelové a zavádějící. Předně uvedla, že odmítá, aby obsah jejího „odvolání“ byl paušalizován a co do dovolacích důvodů a námitek byla spojována s dovoláním údajných spolupachatelů. Po celé trestní řízení tvrdí, že její postavení je od zbylých zúčastněných trestního řízení zcela odlišné. Dále namítla, že nepřípustnému a nezákonnému souhrnnému přístupu státní zástupkyně odpovídá argumentační lapsus, jehož se tato dopustila. Pokud totiž tvrdila, že ze strany obviněné není tvrzen a prokázán extrémní rozpor mezi skutkovými a právními závěry obecných soudů a provedenými důkazy, zcela pominula její argumentaci, což pak platí i pro otázku rozporu postupu a závěrů soudů s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 7 Tdo 786/2018. Závěr státní zástupkyně, že obviněná neučinila uplatněnou argumentaci způsobilým předmětem dovolacího přezkumu, je proto podle obviněné zcela nepravdivý, a to i vzhledem k tomu, že tvrdí též poškození svých ústavně zaručených práv.

III.

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

19. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 9 To 214/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

23. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).

24. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

25. V posuzované věci však námitky obou obviněných uplatněné v podaných dovoláních směřují výlučně, resp. primárně do oblasti skutkové, procesní, neboť obvinění jimi soudům obou stupňů vytýkají neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládají vlastní hodnotící úvahy k jednotlivým provedeným důkazům. Mění tak skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů a až v návaznosti na to pak dospívají k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Právě a pouze z uvedených skutkových, resp. procesních výhrad, dovolatelé vyvozují závěr o naplnění jimi uplatněných dovolacích důvodů.

26. Obvinění tedy nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřují ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

27. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán.

28. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry (soudy se dostatečně vypořádaly rovněž s otázkou organizované skupiny jako znaku kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, jimiž byla i obviněná uznána vinnou). Dlužno dodat, že již soud prvního stupně popsal ve svém rozhodnutí s dostatečnou mírou určitosti potřebné pro právní posouzení jednání všech obviněných.

29. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. V těchto souvislostech je potřeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z výpovědi spoluobviněné J. Š. jako přímého usvědčujícího důkazu, podpořeného také dalšími důkazy [k tomu možno odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, příkladmo lze zmínit výpovědi svědků M. S., T. H. a J. K., vysvětlení L. F., fotografie pořízené z kamerového záznamu z prodejny společnosti O2 Czech Republic, s. r. o., na Masarykově ulici v Brně (viz č. l. 84-86) a smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi spoluobviněnou J. Š. a společností Provident Financial s. r. o. (viz č. l. 129), jejíž součástí jsou údaje o zaměstnání, přičemž zde uvedené telefonní číslo na údajného zaměstnavatele spoluobviněné J. Š. bylo číslem, které v rozhodné době užíval obviněný I. F.], nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

30. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.

31. Se zřetelem k uvedenému pak neobstojí ani námitka obviněné P. T. založená na odkazu na (kasační) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 7 Tdo 786/2018, vydané v jiné trestní věci. Nadto lze poznamenat, že obviněná zde presentuje obsahově shodnou námitku, kterou již uplatnila v odvolacím řízení a s níž se akceptovatelným způsobem odvolací soud vypořádal (srov. str. 4-5 odůvodnění jeho rozhodnutí).

32. Činí-li za dané situace obvinění kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozují vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

33. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnému obviněnou P. T. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky jmenované obviněné míjely s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

34. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 2. 2020

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru