Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 895/2017Usnesení NS ze dne 26.07.2017

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.895.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 895/2017-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2017 o dovolání, které podal obviněný J. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. 6 To 26/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 8/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 49 T 8/2015-1083, byl obviněný J. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se vůči poškozenému A. S. dopustil způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině. Obviněný byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 tr. zákoníku za použití § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 82 odst. 2 tr. ř. mu byla uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému A. S. částku 550.000 Euro.

2. O odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. 6 To 26/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Dodat lze, že odvolací soud rozhodoval jen o řádném opravném prostředku státního zástupce, neboť o zpětvzetí odvolání obviněným rozhodl předseda senátu soudu prvního stupně.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Krutiny dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Při konstatování své vědomosti toho, že se nemůže domáhat, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby a uplatňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uvádí dovolatel, že podle jeho názoru nepoužití § 58 tr. zákoníku při uložení trestu může založit jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V daném směru odkazuje dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007. Současně s poukazem na jím citovaná rozhodnutí Ústavního soudu poukazuje na nutnost širšího výkladu dovolacích důvodů se zdůrazněním toho, že se dovolací řízení nemůže ocitnout mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu.

4. Obviněný namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení čl. 6 Úmluvy, čímž v konečném důsledku došlo i k zásahu do jeho rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Při zmínění obsahu § 39 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku zdůrazňuje, že odvolací soud v jeho poměrech nespatřoval nic mimořádného, co by aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodňovalo. Ve své následné argumentaci se obviněný vymezuje vůči závěrům odvolacího soudu stran jeho rodinných poměrů (namítá, že je otcem nezletilého AB*), dítěte se zvláštními potřebami vzhledem k poruše autistického spektra) a stran jeho přístupu k řešení otázky náhrady škody poškozenému (poukazuje na snahu řešit věc cestou civilního řízení, na následné přehodnocení tohoto postoje, jež se projevilo i ve zpětvzetí blanketního odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Bagatelizaci svého přístupu odvolacím soudem pokládá za nepatřičnou. Při vyzdvižení přesvědčivého a logického zdůvodnění obsaženého v rozsudku nalézacího soudu dokládá (příloha dovolání) obviněný, že je proti němu v současnosti vedeno další trestní stíhání pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit cca rok a půl až cca půl roku před skutkem, pro který byl odsouzen dovoláním napadeným rozsudkem. Tato skutečnost podle něj „jednak osvědčuje správnost závěrů soudů prvního stupně a zároveň do rozhodování o trestu obžalovaného vnesla aspekt ochrany práv dalších poškozených, byť formálně v jiné trestní věci, jejichž práva mohou být nepřiměřeným trestem obžalovaného zasažena“.

5. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že akcentoval zejména mimořádnost aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž „nesprávně a neúplně vyhodnotil zásah takového výroku do práv obžalovaného a jeho rodinného života.“ Zatímco rozhodnutí soudu prvního stupně podle něj „bylo ovládáno snahou skutečně vyjádřit účel trestu a adekvátně a spravedlivě vybalancovat jednotlivá kriteria podstatná pro jeho uložení s přihlédnutím, jaké dopady do sféry obžalovaného a jeho okolí (zejména rodinného, věřitelského) bude mít, rozhodnutí odvolacího soudu je ovládáno přepjatým formalismem s důrazem na pouze dílčí kritéria ukládání trestu (zejména výši škody)…“. Podle obviněného nepatřičná represe vůči němu, která ho formou „izolace bez dalšího významně omezuje, ne-li přímo znemožňuje hradit dluhy své a závazky rodiny, jakož i naději věřitelů“, zakládá nesprávné právní posouzení důvodnosti aplikace mimořádného snížení trestu ve světle principu proporcionality a respektu k základním lidským právům obžalovaného.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 r. ř. napadené usnesení (správně rozsudek) Vrchního soudu ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. 6 To 26/2016, zrušil ve výroku o trestu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozsudkem rozhodl tak, že ho odsoudí podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu podmíněně odloží na zkušební dobu pěti let a přitom mu uloží přiměřenou povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat a vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.

11. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

12. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

13. Předmětem dovolací argumentace se stal výrok o trestu, jež byl odvolacím soudem, na rozdíl od soudu prvního stupně, dovolateli uložen v rámci zákonné trestní sazby a který i z tohoto důvodu (neboť jeho výměra neumožňuje jeho podmíněný odklad) mu byl uložen jako trest nepodmíněný. Byť si je obviněný vědom přístupu Nejvyššího soudu, jež se projevil v ustálené judikatuře týkající se jak podmínek, za kterých lze k uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby přistoupit (k otázce jaké podmínky, svým charakterem mimořádné, musí být v takovém případě splněny viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 56/2017), tak podmínek, za jakých lze – s vazbou na tvrzenou vadu výroku o trestu – uplatnit ten který dovolací důvod (viz zejm. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) či konečně, v jakých případech přichází v úvahu dosáhnout kasace napadeného výroku o trestu rozhodnutím dovolacího soudu, je-li předmětem sporu aplikace § 58 tr. zákoníku (např. rozhodnutí publikované pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr.), přesto se snaží dosáhnout toho, aby se ve věci rozhodující senát od těchto zásad v jeho případě odchýlil a ke kasaci napadeného rozsudku vrchního soudu přistoupil na podkladě konstatování o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

14. Toto jeho očekávání je liché. Jedním ze znaků, jimiž se projevuje právní stát, je předvídatelnost postupů a rozhodnutí orgánů, které jeho jménem jednají. V případě soudního rozhodování to znamená, že rozhodnutí vydané soudem v konkrétní věci je založeno na stejných postulátech, jako jiná rozhodnutí předchozí, jež jsou druhově shodná s věcí, která je posuzována, a že tudíž i jeho výsledek je stejný, pro procesní strany předvídatelný.

15. Senát rozhodující ve věci obviněného neshledává žádných důvodů k tomu, aby se při posouzení jeho věci odchýlil od právních závěrů, které k podstatě řešené věci Nejvyšší soud zaujal ve svých dřívějších, výše označených rozhodnutích judikaturního významu. V konkrétnosti to znamená, že je nucen konstatovat, že požadavku dovolatele, aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a uložil mu trest odnětí svobody pod spodní hranicí trestní sazby nespojený s přímým výkonem trestu, nelze vyhovět již z toho důvodu, že obviněný se svou dovolací argumentací ocitá jak vně jím uplatněného dovolacího důvodu, tak mimo hranice jakéhokoli jiného důvodu dovolání upraveného § 265b tr. ř. Jinými slovy vyjádřeno, jeho dovolání je nezbytné posoudit jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. a s ohledem na toto jeho vyhodnocení je nezbytné o něm rozhodnout způsobem zákonem upraveným, tj. formou jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

16. Toliko nad rámec nezbytného, z důvodu, aby nemohl být Nejvyšší soud osočen z přepjatého formalismu (když je třeba zdůraznit, že formální ráz jeho rozhodování je do jisté míry dán konstrukcí dovolacích důvodů, neboť pouze jejich obsahové naplnění v konkrétních dovolacích námitkách je předpokladem přezkoumání napadeného rozhodnutí), je třeba zmínit, že rozhodnutí odvolacího soudu je zcela zákonné, správným způsobem přistupujícím k výkladu a aplikaci podmínek, za nichž lze cestou § 58 tr. zákoníku přistoupit v konkrétní, takové řešení odůvodňující věci, k prolomení zákonné hranice trestní sazby. Odvolací soud zcela oprávněně podrobil kritice přístup soudu nalézacího, neboť ten způsobem, na který v rámci sjednocení rozhodování soudů upozorňují rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná v podobných případech (včetně rozhodnutí publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek tímto soudem vydávané), nezdůvodnil přesvědčivým způsobem splnění zákonných předpokladů, za nichž lze trest odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné sazby uložit. Naopak soud odvolací v tomto směru plně dostál svému úkolu, když správně dovodil, že zjištěné skutečnosti v případě dovolatele výjimečnost jeho postihu trestem mírnějším, než je obecně přepokládáno, neodůvodňují.

17. Správnost závěrů odvolacího soudu nebyly schopny zvrátit ani argumenty, které vznesl obviněný ve svém dovolání. Poukaz na rodinné poměry neposouvají věc do té roviny výjimečnosti, jež by byla způsobilá aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodnit, zcela opačným směrem, než se snaží prosadit obviněný, pak míří jeho upozornění na fakt, že je vůči němu vedeno další rozsáhlé trestní stíhání pro trestnou činnost stejného charakteru. Snaží-li se přesvědčit dovolací soud, že zájmy těchto subjektů (poškozených podle usnesení o zahájení trestního stíhání) svědčí tomu, aby dovolateli nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v jeho zákonném rámci (výměře), pak přehlíží to, že přiložené listiny svědčí spíše o neopodstatněnosti té skutečnosti, jež byla soudy nižších stupňů zvažována v jeho prospěch, tj. že před spácháním činu, pro který byl odsouzen, vedl řádný život. Předložené listiny (při nutnosti ctění zásady presumpce neviny) nasvědčují spíše tomu, že skutek, pro který byl obviněný pravomocně odsouzen, nebyl jeho ojedinělým excesivním jednáním (skutkem zcela zjevně vybočujícím z obvyklého způsobu života dovolatele), jež by odůvodňovalo mimořádný přístup k němu z pohledu právního následku trestní odpovědnosti (trestu).

18. Protože obviněný uplatnil námitky nepodřaditelné pod zákonné důvody dovolání a protože současně kasaci napadeného rozsudku neodůvodňuje ani nezbytný respekt k jeho základním právům (věc není jeho argumentací posunuta do ústavní úrovně odůvodňující procesní zásah dovolacího soudu), rozhodl Nejvyšší soud o jeho dovolání formou jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

19. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. července 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru