Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 892/2017Usnesení NS ze dne 27.07.2017

HeslaDůvody dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.892.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) předpisu č. 141/1961 Sb.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 892/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2017 o dovolání, které podal obviněný D. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č. j. 61 To 45/2017-214, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 89/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 16. 12. 2016, č. j. 2 T 89/2016-190, byl obviněný D. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil v podstatě tím, že

v přesně nezjištěné době od 5. 10. 2015 od cca 22:00 hod. do 07:20 hod. dne 6. 10. 2015 v P., K. ul. vnikl po vypáčení vstupních dveří do domu č. ...... - do jeho společných prostor, kde ve .... patře odcizil ke škodě V. P. jízdní kolo zn. Kellys v hodnotě nejméně 6 050 Kč, které bylo uzamčeno zámkem k zábradlí, a poškozením vstupních dveří domu způsobil škodu 3 500 Kč společnosti Nuts Reality s. r. o. a tohoto jednání se dopustil přes své dřívější odsouzení pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

2. Obviněný byl za tento a další přečiny krádeže odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, to vše za současného zrušení výroků o trestech z předchozích rozsudků, ve vztahu k nimž byl dovozen vztah souhrnnosti, včetně rozhodnutí navazujících. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.

3. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze (odvolací soud, soud druhého stupně) usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 61 To 45/2017-214, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný dovolání zaměřil proti všem výrokům obou citovaných rozhodnutí. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Původním rozsudkem obvodního soudu byl obžaloby zproštěn. Po zrušení tohoto původního zprošťujícího rozsudku byl odsouzen, když dokazování bylo doplněno pouze výslechem obviněného, který soudu nesdělil nic nového. Tím byla porušena dvojinstančnost soudní soustavy. Dovolatel dále namítl, že byl odsouzen pouze na základě nepřímých důkazů, které netvoří uzavřený okruh vedoucí k jednoznačnému závěru o jeho vině. Mělo být přihlédnuto rovněž k tomu, že byl odsouzen dřívějším rozsudkem Vrchního soudu v Praze za zločin krádeže k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, tudíž měly soudy uvažovat o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost, respektive o upuštění od potrestání. Na první možnost přitom upozorňoval již odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a soudu prvního stupně aby věc přikázal k novému projednání.

7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že nevyužívá svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se věcně nevyjádřila. Vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o věci rozhodl podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

Obecná východiska

9. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.

11. Nejvyšší soud dále připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Vlastní posouzení dovolání

13. Poté, co na podkladě uvedených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného, zjistil, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný nalézacím soudem, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, nenaplňoval znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.

14. Obviněný založil dovolání na námitkách proti procesnímu postupu ve věci a proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b tr. ř.

15. Nad rámec výše uvedeného lze k námitce týkající se dvojinstančnosti řízení uvést, že postup soudů během trestního stíhání obviněného byl v souladu s trestním řádem i soudní praxí a neodporoval ani ústavní zásadě spravedlivého řízení. Odvolací soud zrušil původní zprošťující rozsudek soudu prvního stupně z důvodu, že ten se nevypořádal se všemi okolnostmi a důkazy významnými pro rozhodnutí a řádně nezhodnotil důkazy v jejich vzájemných souvislostech (po stránce kvantitativní i kvalitativní). Neuděloval však soudu prvního stupně závazné pokyny, jak má hodnotit provedené důkazy, a to i po jejich případném doplnění (které dal nalézacímu soudu k úvaze). To odpovídá zákonnému důvodu zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. V dalším rozhodnutí pak nalézací soud hodnotil důkazy komplexně a v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. (což předtím neučinil), a dobral se tak ke skutkovým zjištěním, která jsou jediná logická a mají v provedených důkazech oporu. Odvolací soud poté zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné. Na základě shora uvedeného nelze tudíž souhlasit s tím, že došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení, naopak tato zásada se plně uplatnila. Jejím smyslem je mimo jiné umožnit v odvolacím řízení plný, tj. i skutkový přezkum napadených rozhodnutí, a to právě na rozdíl od řízení dovolacího.

16. Pokud jde o námitky obviněného proti skutkovým zjištěním, zbývá dodat, že Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

17. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Žádné z těchto vad vztahujících se k důkaznímu řízení Nejvyšší soud nezjistil.

18. Obviněný se v dovolání domáhá v podstatě toho, aby bylo vycházeno z jeho názoru na hodnocení důkazů, tj. že provedené nepřímé důkazy netvoří uzavřený řetězec, na jehož základě lze učinit závěr o vině obviněného. Soudy však dospěly k jinému závěru. Navíc jde ze strany obviněného vesměs o opakování námitek, jimiž se dostatečně zabývaly soudy již v průběhu trestního stíhání. Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 10, z nichž v napadeném usnesení vycházel také odvolací soud, a provedenými důkazy není extrémní nesoulad. S obsahem provedených důkazů se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení znovu provedené důkazy hodnotit či přehodnocovat a znovu vyvracet obhajobou obviněného, kterou se soudy zabývaly. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy tedy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

19. Také poslední dovolací námitka vztahující se k uloženému trestu je mimo rámec zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Kromě toho je nejasná, neboť obviněný v ní směšuje institut zastavení trestního stíhání pro neúčelnost a institut upuštění od potrestání. V podstatě se však domáhá, aby mu byl uložen mírnější trest, respektive aby mu nebyl trest uložen vůbec, čímž bez další konkretizace není naplněn žádný z dovolacích důvodů. Obecně lze uvést, že námitky týkající se nepřiměřenosti trestu nezakládají ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod (viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil, lze napadat toliko přesně vymezená pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu, tj. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze uplatňovat, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné. Ani tento dovolací důvod by nemohl být naplněn, neboť v případě zvažování fakultativního zastavení trestního stíhání tzv. pro neúčelnost podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nejde o otázku nepřípustnosti trestního stíhání.

20. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) se dovolatel nemůže domáhat ani toho, aby bylo upuštěno od potrestání. Tohoto institutu se týká zvláštní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ani ten obviněný neuplatnil. S ohledem na znění dovolání lze pro úplnost dodat, že pokud soud nevyužil tohoto oprávnění a nepostupoval podle ustanovení o upuštění od potrestání, ale uložil obviněnému trest, nezakládá to žádný z těchto dovolacích důvodů. Neupustil-li soud od potrestání, nelze mu vytýkat „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Námitky vůči výměře trestu jsou dovolacím důvodem zásadně jen v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. h), a námitky ohledně upuštění od potrestání (pokud však k němu soud přistoupil), pouze v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., přičemž by bylo nelogické, aby nesprávné použití ustanovení o upuštění od potrestání naplňovalo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) a aby nevyužití možnosti upustit od potrestání bylo dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g).

21. Námitky, že nebylo upuštěno od potrestání, tedy nespadají do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která záleží v „jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. To se týká případů, kdy soudy neaplikovaly ustanovení o upuštění od potrestání (stejně jako například těch případů, kdy soudy neaplikovaly ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody atd.). Použití těchto ustanovení se dovoláním nelze domáhat.

22. Nad rámec obligatorního přezkumu pak Nejvyšší soud dodává, že upuštění od potrestání v daném případě nepřicházelo v úvahu už proto, že jeho podmínkou je lítost pachatele nad spáchaným činem, která logicky přichází v úvahu jen v případě jeho doznání. Navíc obviněný v dovolání ani neuvedl, jakého druhu upuštění od potrestání a podle kterého zákonného důvodu se domáhá.

23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 7. 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Josef Mazák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru