Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 89/2005Usnesení NS ze dne 31.03.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.89.2005.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 89/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2005 dovolání obviněného G. G., na které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 To 283/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 357/2003, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného G. G. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 17 T 357/2003, byl obviněný G. G. uznán vinným, že

I.

jako jediný jednatel obchodní společnosti G. společnost s ručením omezeným, , od 14. 1. 2000 v likvidaci, zapsaná v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, oddíl C,

přestože věděl, že nebude mít dostatek finančních prostředků, kdy mimo jiné na společnost G. G. která byla odběratelem zboží, byl dne 4. 9. 1998 prohlášen konkurz, kdy rozhodnutí bylo vydáno 11. 8. 1998, přičemž již v říjnu 1997 jednal o splátkových kalendářích, v lednu 1998 poukazuje na restrukturalizaci podniků a společností v R. r.

a)

od 28. 8. 1997 do 10. 10. 1997 na základě kupní smlouvy ze dne 28. 8. 1997, podepsané obžalovaným 10. 10. 1997, uzavřené v O. postupně v šesti případech odebral

na základě faktury splatné dne 24. 9. 1997 koks za 55.857,32 ATS (149.976,90 Kč), kterou zaplatil po lhůtě splatnosti 29. 12. 1997,

na základě faktury splatné dne 24. 9. 1997 koks za 173.685,65 ATS (466.346,- Kč), kterou zaplatil po lhůtě splatnosti 27. 5. 1998,

na základě faktury splatné dne 30. 9. 1997 službu - doprava za 11.561,94 Kč, kterou zaplatil až 29. 12. 1997,

na základě faktury splatné dne 30. 9. 1997 službu - doprava za 37.840,74 Kč, kterou zaplatil až 29. 12. 1997,

na základě faktury splatné dne 2. 10. 1997 koks za 201.978,- ATS (540.695,- Kč), kterou zaplatil až 6. 10. 1998,

na základě faktury splatné dne 2. 10. 1997 zboží za 52.668,- ATS (140.992,20 Kč), kterou zaplatil až 29. 12. 1997,

na základě faktury splatné dne 9. 10. 1997 koks za 298.368,- ATS (791.868,70 Kč),

na základě faktury splatné dne 17. 10. 1997 koks za 48.258,- ATS (126.339,40 Kč), kterou zaplatil až 29. 12. 1997,

na základě faktury splatné dne 30. 10. 1997 službu - doprava za 33.979,10 Kč, kterou zaplatil až 29. 12. 1997,

které vyvezl do R. r., vystavené faktury za dodané zboží včetně dopravy v celkové výši 2.299.600,- Kč uhradil pouze částečně, kdy 1.520.823,50 Kč zaplatil po lhůtách splatnosti, čímž způsobil na majetku obchodní společnosti tehdy C. spol. s r. o. se sídlem O., škodu,

b)

dne 24. 9. 1997 odebral na základě faktury ze dne 25. 9. 1997 splatné dne 9. 10. 1997 zboží za 111.181,- Kč, dne 23. 10. 1997 na základě faktury splatné dne 6. 11. 1997 zboží za 132.279,- Kč a dne 4. 11. 1997 na základě faktury splatné dne 1. 12. 1997 zboží za 19.996,- Kč ve třech případech prkna a hranoly, které následně vyvezl do R. r. pro společnost G. G. vystavené faktury neuhradil, neuhradil rovněž faktury ze dne 1. 9. 1997 splatnou dne 15. 9. 1997, ze dne 3. 10. 1997 splatnou dne 17. 10. 1997, ze dne 31. 10. 1997 splatnou dne 14. 11. 1997 a ze dne 25. 11. 1997 splatnou dne 9. 12. 1997, vše ve výši 12.543,- Kč a na majetku obchodní společnosti A. – P. a. s., v likvidaci, se sídlem okr. Z., tak způsobil škodu ve výši 275.999,- Kč,

c)

dne 22. 10. 1997 odebral na základě faktury splatné dne 5. 11. 1997palivo - koks v celkové hodnotě 410.719,- Kč, kdy byla zohledněna záloha ve výši 170.000,-Kč jako platba nutná pro převzetí zboží, palivo opětovně vyvezl společnosti G. G. do R. r., zbytek ceny splatné dne 5. 11. 1997 ve výši 261.444,- Kč neuhradil a na majetku poškozené obchodní společnosti U. pevná paliva a. s. se sídlem O.- P., tak způsobil škodu ve výši 261.444,- Kč, kterou postupně částečně po lhůtách splatnosti ve výši 171.444,- Kč uhradil.

II.

jako jednatel obchodní společnosti G. spol. s r.o. se sídlem Z. v likvidaci, zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, oddíl C, přestože věděl, že nebude mít dostatek finančních prostředků na úhradu závazků, neboť společnost G. G. se sídlem R.r.,která byla odběratelem zboží, byla od 4. 9. 1998 v konkursu,

a)

dne 6. 4. 1998 a dne 16. 4. 1998 odebral na základě faktury splatné dne 20. 4. 1998 a faktury splatné dne 27. 4. 1998 dřevní hmotu, vystavené faktury splatné do 27. 4. 1998 neuhradil a F. H., tak způsobil škodu ve výši 88.578,90 Kč,

b)

dne 30. 6. 1998 odebral dřevní hmotu, splatnou do 14. 8. 1998 neuhradil a poškozené obchodní společnosti L.D. O. s. r. o. se sídlem P., tak způsobil škodu ve výši 37.332,- Kč,

c)

dne 18. 8. 1998 na základě faktury odebral řezivo, fakturu splatnou do 1. 9. 1998 neuhradil a M. V., okr. Z., tak způsobil škodu ve výši 17.388,20 Kč.

Takto popsané jednání soud prvého stupně právně kvalifikoval v bodě ad I.) jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a v bodě ad II.) jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, jiného statutárního orgánu a člena statutárních orgánů v jiných obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly v rozsudku blíže specifikované fyzické a právnické osoby odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný G. G. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 To 283/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný G. G. prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil do výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu svého podání obviněný připomněl skutková zjištění uvedená ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně. V této souvislosti vyslovil nesouhlas se závěry soudu, že za společnost G. spol. s r. o. (dále jen „společnost G.“) odebíral zboží od dodavatelů, i když věděl, že společnost nebude mít dostatek finančních prostředků, aby mohla zboží uhradit. Podle jeho názoru soud pominul, že společnost G. vyvíjela řádně svou činnost, realizovala za dobu svého trvání velký objem obchodů a vlastní výroby a své závazky vůči obchodním partnerům dodržela. K bodu I. a) rozsudečného výroku obviněný uvedl, že společnost G. odebrala od společnosti C. spol. s r. o. zboží v hodnotě vyšší, než je uvedeno ve výroku rozsudku. V období od 1. 10. 1997 do 23. 2. 1998 bylo realizováno celkem 18 obchodních případů, objem dodávek činil 2.775.824,39 Kč, neuhrazena zůstala částka ve výši 778.776,50 Kč. Soud však uvádí údajnou škodu nepoměrně vyšší. O tom, že obviněný nejednal v úmyslu dlužnou částku nezaplatit, svědčí také okolnost, že společnost G. vystavila na dlužné částky směnky, které jako fyzická osoba avaloval. Pokud by jednal v podvodném úmyslu, zřejmě by směnky neavaloval. V souvislosti s bodem I. b) výroku o vině obviněný poukázal, že společnost G. odebírala od A. – P. a. s. dřevo v období od 23. 6. 1995 do 27. 11. 1997. Jednalo se celkem o 193 obchodních případů, cena všech dodávek za uvedené období činila 5.998.659,50 Kč. Z celkového objemu dodávek zůstala neuhrazena pouze malá část ve výši 275.999,- Kč. K bodu I. c) rozsudečného výroku obviněný namítl, že společnost G. odebírala od společnosti U. pevná paliva a. s. v období od 30. 9. 1997 do 28. 11. 1997 koks, jednalo se celkem o čtyři obchodní případy, cena všech dodávek za uvedené období činila 731.877 Kč, zůstala neuhrazena pouze částka 90.000,- Kč. Přesto soud uvádí škodu ve výši 261.444,- Kč. V kontextu s bodem II. a) výroku o vině obviněný konstatoval, že v dubnu 1998 společnost G. odebrala dvakrát dřevní hmotu, zůstala neuhrazena částka 88.578,90 Kč, protože společnost G. hradila svým dodavatelům starší závazky. K bodu II. b) rozsudečného výroku uvedl, že v měsíci srpnu 1998 odebrala společnost G. od společnosti L. D. O. s. r. o. dřevní hmotu v ceně 37.332,- Kč, kterou nezaplatila, neboť hradila své dřívější závazky. K bodu II. c) výroku o vině obviněný namítl, že společnost G. odebírala od M. V. dřevo v období od 24. 10. 1994 do 1. 9. 1998, jednalo se celkem o 113 obchodních případů, cena všech dodávek za uvedené období činila 2.053.509,71 Kč, zůstala neuhrazena pouze nepatrná částka 17.388,20 Kč. Obviněný dodal, že počet jednotlivých obchodních případů a jejich objem v peněžním vyjádření vyplývá z výpisu z knihy došlých faktur založeného v trestním spise.

Obviněný dále namítl, že hospodářská situace společnosti G. nebyla natolik vážná, aby se mohl důvodně domnívat, že její činnost skončí. O tom svědčí i skutečnost, že tato společnost dosáhla zisku před zdaněním v roce 1997 ve výši 1.056.000,- Kč a v roce 1998 ve výši 101.000,- Kč. Konstatoval, že veškeré zboží, které nakoupila nebo vyrobila, vyvážela do R., přičemž většina dodávek byla fakturována na společnost G. G. z důvodu, že tato společnost měla dohodu o faktoringu s bankou F. B. se sídlem ve V. Znamenalo to, že do tří dnů po předložení faktury zmíněná banka zaplatila 80 % z fakturované ceny a nemuselo se čekat na příjmy od konečného odběratele. Dalším důvodem dodávek prostřednictvím společnosti G. G. byla skutečnost, že rakouské firmy raději obchodovaly s rakouskou firmou než s firmou zahraniční. Z potvrzení S. H. ze dne 17. 6. 2003 vyplývá, že obviněný jednal s tímto peněžním ústavem ve druhé polovině roku 1998 a v prvých měsících roku 1999 vícekrát o získání úvěru pro společnost G. Dovolatel upozornil, že vyhlídky společnosti byly tehdy dobré, avšak úvěr nebyl poskytnut, neboť se jednalo o subjekt ze zahraničí. Zdůraznil, že rovněž jednal o možnosti kapitálového vstupu do společnosti a o kooperaci s několika v dovolání specifikovanými obchodními partnery. Při jednání s peněžními ústavy byly předkládány kalkulace výrobků, jejich plánovaný odbyt a dosažené zisky. Do potíží se společnost G. dostala, když jí nezaplatili rakouští odběratelé a skončily tím, že byl prohlášen konkurs na společnost G. G. Aby společnost uhradila své závazky, byla uzavřena dne 15. 7. 1999 kupní smlouva, kterou společnost G. prodala společnosti S. s. r. o. movité věci za částku 1.611.620,- Kč a celá tato částka byla užita na úhradu závazků společnosti G.

Podle mínění obviněného ze shora rozvedených skutečností vyplývá, že společnost G. realizovala obchodní činnost po delší dobu, než je uvedeno ve výroku rozsudku, a své závazky, které jsou uvedeny v obžalobě, hradila, když z celkového objemu závazků zůstala neuhrazena pouze malá část. Hospodářská situace společnosti v letech 1997 a 1998 byla dobrá, neboť hospodaření společnosti skončilo v roce 1997 a 1998 ziskem. Obviněný jednal s peněžními ústavy o získání úvěrů, jednal také s obchodními partnery o přístupu dalšího společníka do společnosti s kapitálovým vkladem. V době uzavírání jednotlivých obchodních případů byl v dobré víře, že činnost společnosti bude pokračovat a uhradí všechny závazky. Za tohoto stavu věci obviněný vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů se dopustily pochybení, pokud jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin, neboť svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu žádného z trestných činů. Podle názoru obviněného není právní kvalifikace jednání správná, neboť nebyla prokázána jeho vina, stejně jako nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Pokud soud zhodnotil provedené důkazy odlišně, dopustil se závažného pochybení. Z provedených důkazů nelze vyvodit, že se dopustil trestné činnosti a závěr o vině nemá oporu v provedených důkazech.

Závěrem dovolání obviněný vyslovil přesvědčení, že soudy se náležitě nezabývaly otázkou naplnění všech znaků skutkové podstaty zmíněných trestných činů, když svým jednáním nenaplnil ani subjektivní ani objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel sice formálně deklaruje nesouhlas s použitou právní kvalifikací, fakticky však nevznáší žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi tzv. skutkovými větami a větami právními. Dovolatel polemizuje se skutkovými zjištěními soudů ohledně ekonomické situace společnosti G. a s ní související vědomosti obviněného o tom, že nebude mít finanční prostředky na úhradu zboží. Podle státního zástupce v tomto směru již nalézací soud v tzv. skutkové větě uvedl, že obviněný „věděl, že nebude mít dostatek finančních prostředků“. Odvolací soud v reakci na odvolací námitky konstatoval, že obviněný jako jediný společník obou firem znal finanční situaci jak společnosti G., tak i finanční problémy v R. sídlící společnosti G. G., které v podstatě všechno odebrané zboží dodával. Poukázal na skutečnost, že obviněný se zavazoval zaplatit zboží ve čtrnáctidenních (tj. poměrně krátkých) lhůtách a že odebíral další zboží od dalších poškozených v době, kdy již nehradil dřívější faktury. Odvolací soud ke skutku ad I.) uzavřel, že „…je nepochybné, že obviněný si byl vědom finanční situace ve své firmě a že nemohl oprávněně předpokládat, že bude moci uvedené faktury zaplatit řádně a ve stanovených termínech. Přesto této situaci své podnikání nepřizpůsobil, naopak podnikal dál a ve stanovených termínech neplatil, kdy k úhradě faktur došlo s delším časovým odstupem a v podstatě na nátlak poškozených“. Obdobně ve vztahu ke skutku spáchanému v roce 1998 odvolací soud konstatoval, že obviněný odebíral zboží od dalších poškozených v době, kdy si musel být vědom, že jeho společnost není schopna dostát svým závazkům. Z těchto skutkových zjištění, která neodporují ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., vyplývá právní závěr o existenci minimálně eventuálního úmyslu (§ 4 písm. b) tr. zák.) na straně obviněného. Podle státního zástupce se dovolatel svými námitkami v podstatě domáhá jiného hodnocení důkazů soudy, a tudíž jde o výtky primárně skutkové, které se obsahově nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani s jiným dovolacím důvodem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného G. G. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným G. G. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný sice uvádí, že svým jednáním nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Tuto výtku ale spojuje s vlastní verzí skutkového děje. Zejména tvrdí, že v době uzavírání jednotlivých obchodních případů byl v dobré víře, že všechny závazky uhradí. V této souvislosti poukazuje na dobrou hospodářskou situaci společnosti G. v roce 1997 a 1998, kdy dlouhodobě vyvíjela činnost a dosahovala zisku. Do potíží se dostala až v důsledku neplacení ze strany rakouských odběratelů. Konstatuje, že nevěděl, že společnost G. nebude mít dostatek finančních prostředků na úhradu závazků, neboť byl přesvědčen, že její činnost bude pokračovat. Zdůrazňuje, že z celkového objemu závazků neuhradil vždy pouze nepatrnou či menší část, a proto nesouhlasí s výší způsobené škody, jak je uvedena ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně. Upozorňuje, že jednal o možnosti kapitálového vstupu dalších subjektů do společnosti G., a rovněž se snažil získat úvěr u peněžních ústavů. Na úhradu závazků byla použita i finanční částka získaná prodejem movitých věcí společnosti S. s. r. o. Nutno zdůraznit, že všechny v dovolání podrobně rozvedené námitky a jim odpovídající tvrzení primárně směřují proti soudy učiněným skutkovým zjištěním včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný G. G. spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány pod body I.) a II.) ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz jejich doslovná citace uvedená výše). V dovolání obviněný nenamítá, že by takto popsané skutky, které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně posouzeny v bodě ad I.) jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a v bodě ad II.) jako týž trestný čin podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V posuzovaném mimořádném opravném prostředku obviněný G. G. sice citoval zákonný důvod k podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodu jiného, založeného na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. ř. uveden není a vznesené výtky nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v dovolání odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného G. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (meritorně přezkoumat výrok napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. března 2005

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru