Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 821/2017Usnesení NS ze dne 23.08.2017

HeslaKrádež
Pokračování v trestném činu
Vloupání
Výrok rozhodnutí
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.821.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1 písm. b, odst. 2, odst. 3) tr. zákoníku

§ 228 odst. 1 tr. zákoníku

§ 121 tr. zákoníku

§ 120 odst. 3 tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3618/17 ze dne 23.01.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 821/2017-59

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2017 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 To 58/2017-1894, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 126/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2017, č. j. 7 T 126/2016-1831, byl obviněný M. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

v úmyslu se obohatit vnikal převážně na parkovištích umístěných u velkých obchodních center především v Jihomoravském kraji, ať již po rozbití okének či překonání zámku ve dveřích, do zde zaparkovaných a řádně uzamčených vozidel, ze kterých pak zcizoval různé věci, a to v níže uvedených konkrétních případech:

1) dne 17. 7. 2015 v přesně nezjištěné době od 15.00 hodin do 17.00 hodin v P., na ulici N. na parkovací ploše obchodního centra Arkáda P. na parkovacím místě ......., nezjištěným způsobem bez zjevného poškození vnikl do uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, šedé barvy, RZ ......., odkud z přihrádky před spolujezdcem odcizil mobilní telefon zn. Samsung Galaxy Note 3 černé barvy tel č. ......, nezj. IMEI, čímž způsobil majiteli osobě D. S. škodu odcizením ve výši nejméně 9.200 Kč, přičemž škoda poškozením nevznikla,

2) dne 18. 9. 2015 v době mezi 20.40 a 20.50 hodin v M. na ulici U. na parkovišti před obchodním centrem Olympia vlevo od hlavního vchodu v sedmé řadě na jedenáctém parkovacím místě nezjištěným předmětem poškodil zámek pátých dveří u motorového vozidla VW Shuttle, šedé metalické barvy, RZ ......, dveřmi vnikl dovnitř a zpod sedadla v zadní části vozidla odcizil krabici s párem nových bot nezjištěné značky, novou tašku zn. Gas a papírovou tašku, ve které byla sluchátka a parfém nezjištěných značek, Flash disc a externí nabíječka nezjištěných značek, nůž zn. Vitorinox a triko nezjištěné značky a svým jednáním způsobil majiteli věcí P. S. škodu odcizením ve výši nejméně 9.100 Kč a majiteli vozidla, společnosti DROKOS, s. r. o., IČO: 63479460, škodu poškozením ve výši nejméně 3.800 Kč,

3) dne 1. 11. 2015 v době od 12.00 hodin do 12.20 hodin v B. na ulici U. u zadní části budovy prodejny V. nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia v barvách Městské policie Brno, RZ ......., vnikl dovnitř a z přihrádky pravých předních dveří odcizil brašnu na opasek černé barvy, ve které byly pokutové bloky sériových čísel ....... v hodnotě à 29 Kč, a dále pokutové bloky na místě nezaplacené sériových čísel ...... v hodnotě à 69 Kč, jedno poučení k blokům na pokutu na místě nezaplacených v hodnotě 21 Kč, hlídková knížka, hnědá pánská kožená peněženka s finanční hotovostí 6.700 Kč, během pobytu uvnitř vozidla přivřel dvířky v přihrádce před spolujezdcem i přívodní kabel od mikrofonu radiostanice, svým jednáním tak způsobil majiteli peněženky P. B. škodu odcizením ve výši nejméně 6.900 Kč a majiteli vozidla Statutárnímu městu Brno, IČO: 44992785, škodu odcizením ve výši nejméně 1.911 Kč a žádnou škodu poškozením,

4) dne 14. 11. 2015 v době od 11.00 hodin do 11.40 hodin v M. na ulici U. na parkovišti před obchodním centrem Olympia vlevo od hlavního vchodu ve dvanácté řadě na druhém parkovacím místě nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří u osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, barvy šedé metalické, RZ ......., odkud ze zavazadlového prostoru odcizil tašku zn. IKEA, ve které bylo 18 ks sklenic, 5 ks rámečků na obrazy velikosti A3 a jeden kus velikosti A4 – vše černé barvy, 10 ks svíček ve skle, 8 ks prostírání, 4 ks okrasných květin, 4ks obalů na květináče, 2 ks skleněných podnosů, 1 dřevěný stojánek na láhev vína, 1 cedník, 4 plastové obuvnické lžíce, 2 ks pánve, a svým jednáním způsobil majitelce L. J. škodu odcizením ve výši nejméně 2.308 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 1.150 Kč,

5) dne 29. 1. 2016 v době kolem 16.40 hodin v B. na ulici S. na parkovišti před obchodním domem IKEA v sektoru F v třetí řadě vlevo od dálnice na osmém parkovacím místě, dosud nezjištěným způsobem bez zjevného poškození vnikl do uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia kombi, zelené barvy, RZ ...., vozidlo prohledal, ale nic neodcizil, a svým jednáním nezpůsobil L. J. žádnou škodu odcizením a majiteli vozidla společnosti PAMA, a. s., IČO: 25345354, žádnou škodu poškozením,

6) dne 29. 1. 2016 v době kolem 16.42 hodin v B. na ulici S. na parkovišti před obchodním domem IKEA v jeho zadní části u příjezdové komunikace, dosud nezjištěným způsobem bez zjevného poškození vnikl do uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. VW Passat, šedé barvy, RZ ......., odkud ze zavazadlového prostoru odcizil 1 ks textilní batoh, ve kterém byly uloženy notebook zn. Acer Extenza 5220 nezj. v. č. včetně nabíječky, USB Flash disk zn. Verbatim 8 GB, 2 ks USB Flashdisk Verbatim 16 GB, 3 ks časopisů Digifoto, díle jeden batoh zn. Vandguard Adaptor 45, ve kterém se nacházely 1 fotografický stativ Hamastar 61, 1 drátová dálková spoušť, 1 bezdrátová dálková spoušť, 1 držák filtru Cokin, 1 sada filtrů Cokin, 1 polarizační filtr B+W, 1 nabíječka Canon a čisticí sada na fotoaparát, a poté odcizil třetí textilní batoh, ve kterém se nacházely harddisk Seagate 500 GB v černém pouzdře Caselogic, cvičební popruhy TRX Force a 2 krabice chilli semínek a čtečka e-knih Amazon Kindle Paperwhite v. č. ......., a svým jednáním způsobil majiteli P. K. škodu odcizením ve výši nejméně 25.050 Kč, přičemž škoda poškozením nevznikla,

7) dne 4. 2. 2016 v době od 14.35 hodin do 14.45 hodin v B. na ulici J. na parkovišti v místě křížení s ulicí O., dosud nezjištěným způsobem bez zjevného poškození vnikl do uzamčeného motorového vozidla tov. zn. VW Transporter, červené barvy, RZ ......, odkud z nákladové části odcizil 1 brusku zn. Metabo W 12 150 Q, v. č. ....., 1 čerpadlo černočervené barvy v. č. ..... a 1 blíže nepopsanou úhlovou brusku, a svým jednáním tak způsobil majiteli společnosti RENOMAG spol. s. r. o., IČO 49444557, škodu odcizením ve výši nejméně 23.600 Kč, přičemž škoda poškozením nevznikla,

8) dne 3. 3. 2016 v době od 14.30 hodin do 15.00 hodin v B. na ulici S. na parkovišti obchodního centra Avion Shopping Park, naproti budovy obchodního domu IKEA v sektoru E, nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, zelené barvy, RZ ......, odkud ze zavazadlového prostoru odcizil 1 příklepovou vrtačku modrozelené barvy zn. Makita v. č. .........., 1 svářečku zn. PICO 180 v. č. ...... včetně příslušenství, a svým jednáním způsobil majiteli T. G. škodu odcizením ve výši nejméně 25.500 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 1.150 Kč,

9) dne 11. 3. 2016 v době od 10.20 hodin do 11.05 hodin v B. na ulici O. na parkovišti vedle obchodního domu Lidl vnikl nezjištěným způsobem bez zjevného poškození do uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. VW Sharan, černé metalické barvy, RZ ......., vozidlo prohledal, ale protože byl vyrušen náhodným svědkem, od svého jednání upustil a nic neodcizil, svým jednáním nezpůsobil uživatelce vozidla P. S. ani majiteli vozidla J. S. žádnou škodu odcizením ani poškozením,

10) dne 11. 3. 2016 v době od 12.30 hodin do 12.45 hodin v B. na ulici S. na parkovací ploše obchodního centra Avion Shopping park před obchodním domem Tesco nezjištěným předmětem poškodil zámek pravých předních dveří motorového vozidla tov. zn. VW Caravelle, zelené barvy, RZ ........, poté vnikl dovnitř, prohledal interiér vozidla včetně zavazadlového prostoru a z příruční přihrádky odcizil mobilní telefon zn. Lenovo S850 černé barvy, mobilní telefon zn. Samsung Galaxy Prim šedé barvy a jeden klíč od vozidla s logem VW, a svým jednáním způsobil majiteli vozidla V. F. škodu odcizením ve výši nejméně 4.130 Kč a škodu poškozením ve výši 4.300 Kč,

11) dne 11. 3. 2016 v době mezi 16.00 hodin až 16.06 hodin v B. na ulici S. na parkovací ploše obchodního centra Avion Shopping Park před obchodním domem IKEA, nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří osobního motorového vozidla tov zn. Škoda Octavia combi, šedé pastelové barvy, RZ ......, poté vnikl dovnitř, prohledal interiér vozidla, nic neodcizil a vozidlo opustil, a svým jednáním způsobil majiteli R. C. škodu poškozením ve výši nejméně 1.200 Kč, přičemž škoda odcizením nevznikla,

12) dne 17. 3. 2016 v době kolem 14.15 hodin v B. na ulici V. před domem č. ... nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří a současně poškodil i lak v okolí zámku osobního motorového vozidla tov. zn. Toyota Yaris, stříbrné barvy, RZ ......, vozidlo prohledal, ale nic neodcizil, a svým jednáním způsobil majiteli F. K. škodu poškozením ve výši nejméně 1.500 Kč, přičemž škoda odcizením nevznikla,

13) dne 17. 3. 2016 v době mezi 14.00 hodin až 14.30 hodin v B. na ulici K. na parkovišti před nákupním centrem Campus nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří osobního motorového vozidla tov. zn. Audi A8, tmavě modré barvy, RZ ......, prohledal zavazadlový prostor, avšak nic neodcizil, a svým jednáním způsobil R. B. škodu poškozením ve výši nejméně 2.160 Kč, přičemž škoda odcizením nevznikla,

14) dne 2. 5. 2016 v 15.10 hodin v B. na ulici H. na parkovišti před obchodním domem Lidl, nezjištěným předmětem vylomil zámek pátých dveří u osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia combi, červené barvy, RZ ......, do vozidla se mu však nepodařilo vniknout, a svým jednáním způsobil majiteli R. R. škodu poškozením ve výši nejméně 680 Kč,

15) dne 2. 5. 2016 v době kolem 15.50 hodin v B. na ulici B. na parkovišti u křižovatky s ulicí V. nezjištěným předmětem poškodil zámek levých předních dveří osobního motorového vozidla tov. zn. Audi A4, stříbrné barvy, RZ ......, odkud z přihrádky před spolujezdcem odcizil z peněženky finanční hotovost ve výši 1.500 Kč, a svým jednáním způsobil R. Ž. škodu odcizením 1.500 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 3.800 Kč,

16) dne 2. 5. 2016 v době kolem 16.00 hodin v B. na ulici V. na parkovišti před obchodním centrem Futurum, nezjištěným způsobem bez zjevného poškození vnikl do osobního motorového vozidla tov. zn. Audi A4, černé barvy, RZ ......, odkud ze zavazadlového prostoru odcizil motorovou pilu značky Solo, kufr s aku vrtačkou značky Dewalt, kufr s příklepovou vrtačkou značky Bosh a vrtáky, kufr se sbíjecím kladivem značky Zipper, a svým jednáním způsobil R. H. škodu odcizením nejméně 4.800, přičemž škoda poškozením nevznikla,

celkem tak svým jednáním způsobil škodu odcizením ve výši 113.999 Kč a poškozením ve výši 19.740 Kč,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozhodnutím Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 606 Hv 7/11h, odsouzen pro trestný čin výdělečné krádeže vloupáním dle § 127 rakouského trestního zákoníku, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4 roků nepodmíněně, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 1. 7. 2014, kdy toto odsouzení bylo notifikováno v rejstříku trestů České republiky.

2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl zároveň uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozeným škodu způsobenou jeho trestnou činností.

3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 To 58/2017-1894, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Obviněný namítá, že soudy prvního i druhého stupně nesprávně právně kvalifikovaly skutky popsané ve skutkové větě. V prvé řadě obviněný namítá, že jednání popsané ve skutkové části rozhodnutí nesprávně posoudily jako pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Ze skutkové věty nelze dovodit naplnění všech znaků pokračování v trestném činu, neboť zde není uvedeno, že by se skutků dopustil s jednotným záměrem. Dle další námitky obviněného není ve skutkové větě dostatečně vyjádřena objektivní stránka trestného činu. Ani jeden z útoků není ve skutkové větě popsán tak, aby naplňoval všechny znaky objektivní stránky trestného činu krádeže. Ze skutkové věty rovněž nelze zjistit, jakým způsobem měl obviněný do automobilů vniknout, a tedy ani to, jestli lze jednání kvalifikovat jako vloupání podle § 205 odst. 1 písm. b) a § 121 tr. zákoníku. Ve skutkové větě pak není obsažena ani subjektivní stránka trestného činu a nevyplývá ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Soudy se totiž nezabývaly tím, zda byl obviněný v době činu příčetný, zda nejednal v omylu nebo jako živý nástroj v rukách nepřímého pachatele. Nesprávně byla hmotně právně posouzena také náhrada škody. Obviněný považuje způsob stanovení výše škody za nesprávný, neboť soud prvního stupně vycházel při jejím stanovení výhradně z odborného vyjádření V. M. Způsob oceňování odcizených a poškozených věcí, který použila, byl nesprávný a odporující zákonu. Jednotlivé věci oceňovala nahodile bez jednotného přezkoumatelného systému, bez znalostí vlastností a případných vad jednotlivých věcí a v řadě případů také aniž by věděla, kdy a za kolik byly věci zakoupeny. Některé věci oceňovala, přestože se jednalo o věci nezjištěné značky a barvy, což je zjevně nesprávný postup.

6. Dále obviněný namítá, že v jeho případě došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože si je vědom, že danou námitku nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, dle níž nemůže žádný soud omezovat svůj přezkum tak, že se odmítne zabývat námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu. Při ztotožňování osoby zachycené na záznamech kamerových systémů byl porušen zákon, neboť soud prvního stupně svůj závěr o vině opřel pouze o svůj subjektivní pocit, že jej na záznamech poznal. Záznamy jsou navíc nekvalitní a neostré. Soud prvního stupně byl také ovlivněn tím, že v obžalobě byl obviněný označen za pravděpodobného pachatele trestné činnosti. Dovolatel zpochybňuje ztotožnění zvláště u bodu 2) skutkové věty, neboť osoba na záznamu napadá na jednu nohu a nelze tak říci, že se pohybuje stejným způsobem jako obviněný. Ustanovení § 104b tr. ř. bylo porušeno při hlavním líčení ve věci, kdy byla rekognice podle trestního řádu nahrazena prostým ztotožněním pachatele. V rozporu s § 125 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně nezabývaly námitkami obviněného, kdy ze samotného odůvodnění není patrné, jakým způsobem se s jeho obhajobou vypořádaly. Obviněný poukazuje na to, že pouze na základě záznamu GPS a telekomunikačního provozu mobilního telefonu nelze dojít k závěru, že byl v danou dobu na místě činu, neboť předmětná vozidla používaly krom obviněného i jiné osoby a místo telekomunikačního provozu lze určit s přesností několika kilometrů. Zákonná ustanovení byla porušena také při použití důkazu pachovou stopou, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nelze samotný důkaz pachovou zkouškou považovat za dostatečný k prokázání viny. V případě důkazu stopou DNA soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud se nezabýval možností případného přenosu DNA na místo činu jinou osobou.

7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 To 58/2017-1894, zrušil, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který po rekapitulaci průběhu dosavadního řízení upozornil, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat přezkumu správnosti soudy provedeného dokazování z hlediska rozsahu tohoto dokazování nebo postupu soudů při provádění a hodnocení důkazů. Nelze se domáhat ani opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního, případně druhého stupně, jimiž je Nejvyšší soud zásadně vázán. Výjimku tvoří situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize s principy spravedlivého procesu, tedy v případech tzv. opomenutých důkazů, nezákonných důkazů nebo extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Těmito vadami však nejsou napadená rozhodnutí zatížena. Skutkový stav byl soudem prvního stupně náležitě zjištěn, dostatečně popsán a veškeré důkazy byly hodnoceny v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Převážná většina námitek obviněného se tak s daným dovolacím důvodem rozchází.

9. Pokud obviněný namítl, že identifikace pachatele svědkem M. H. u hlavního líčení neproběhla v souladu s § 104b tr. ř. o rekognici, pak podle stávající judikatury lze tzv. agnoskaci akceptovat jako další způsob ztotožnění osoby či věcí v trestním řízení, byť nejde o způsob výslovně uvedený v trestním řádu. Tento úkon sice nemá kvalitu důkazního prostředku rekognice ve smyslu § 104b tr. ř., v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů mu však lze přiznat odpovídající váhu a důkazní sílu v rámci svědecké výpovědi. Nadto nešlo o důkaz osamocený, neboť v případě tohoto útoku je obviněný usvědčován také záznamem GPS vozidla a identifikací vozidla při průjezdu čerpací stanicí.

10. K výhradě, že ve skutkové větě není vyjádřena objektivní stránka, zejména pak znak vloupání podle § 121 tr. zákoníku, obviněný neuvádí žádnou podrobnější argumentaci, z jakého důvodu tento znak nenaplňuje. Naopak pomíjí, že z popisu skutku jednoznačně vyplývá, že vnikal do řádně uzamčených vozidel nedovoleným překonáním zámku dveří. Pokud tak činil bez vědomí poškozených, musel uzamčení překonat nedovoleným způsobem předpokládaným v § 121 tr. zákoníku. Také námitka obviněného, že ve skutkové větě není uvedena subjektivní stránka, není podřaditelná pod deklarovaný dovolací důvod. Ve skutkové větě je uvedeno, že obviněný jednal „v úmyslu obohatit se“, jeho jednání je tak nepochybně pokryto zaviněním ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný tak ve své podstatě uplatňuje výhradu proti rozsahu provedeného dokazování a proti skutkovým závěrům nalézacího soudu, který dovodil, že to byl právě on, dospělý a příčetný pachatel, kdo se daných skutků dopustil. Také námitka ohledně stanovení výše škody se netýká rozporu s § 137 tr. zákoníku, nýbrž toliko zpochybňuje postup V. M. zpracovávající odborné vyjádření.

11. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného ohledně nesprávného posouzení skutků jako pokračujícího trestného činu. Ani tato námitka však není důvodná. Pokračování trestného činu je vymezeno v § 116 tr. zákoníku čtyřmi znaky: útoky naplňují, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu; musí být provedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost); musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Jednotný záměr obviněného je v rozsudku soudu prvního stupně dostatečně vyjádřen, kdy obviněný stejným způsobem vnikal do uzamčených automobilů odstavených na parkovištích v naději, že v nich nalezne cokoli, čím se bude moci obohatit. Objektivní souvislost je pak dána zejména na sebe navazující dobou páchání jednotlivých dílčích útoků.

12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

13. V reakci na vyjádření státního zástupce zaslal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolacímu soudu stanovisko, v němž vyjádřil svůj nesouhlas s posouzením svého dovolání státním zástupcem. Zdůrazňuje podřaditelnost svých dovolacích námitek pod uplatněný dovolací důvod (I.), a to prostřednictvím tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, jež věc posouvá do ústavně právní roviny (II.). Státnímu zástupci vytýká (III.), že jeho vyjádření ke skutku 9) nezohledňuje tu část jím citovaného usnesení Ústavního soudu, v níž je agnoskace za dostatečný důkazní prostředek označena pouze v případě, že ztotožnění osoby pachatele vyplývá i z jiných ve věci provedených důkazů, což není splněno ve věci posuzované. Obviněný nadále setrvává na svém názoru o nedostatečném vyjádření objektivní stránky trestného činu ve vztahu ke znaku vloupání (IV.), míní, že znaky skutkové podstaty musí být konkrétně zjištěny a vyjádřeny ve skutkové větě a nestačí tyto dovozovat z logiky věci. Subjektivní stránka jako plnohodnotný a obligatorní znak skutkové podstaty musí být ve skutkové větě vyjádřena (V.), úmysl „obohatit se“ nelze považovat za úmysl „přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní a učiní tak vloupáním“. Z rozhodnutí nevyplývá, že by soudy učinily zjištění, že obviněný byl v době činu příčetný, nejednal v omylu, jako živý nástroj v rukách nepřímého pachatele, neúplně zjištěný skutkový stav věci (zjištěný skutek) nesprávně právně kvalifikovaly jako trestný čin, přestože skutková věta popisující skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně nezahrnuje subjektivní stránku trestného činu. Obviněný nadále tvrdí (VI.), že pokud došlo k nesprávnému zjištění výše škody, jedná se o porušení hmotně právních předpisů. Ve vztahu k závěru o pokračování v trestném činu (VII.) upozorňuje obviněný na to, že státní zástupce dovozuje naplnění jednoho ze čtyř znaků ze splnění zbývajících tří, skutková zjištění soudů vyjádřená třemi znaky pokračování nemohou být dostačující pro závěr o naplnění podmínek § 116 tr. zákoníku. Proto i tuto námitku pokládá obviněný za důvodně a opodstatněně uplatněnou. Navrhl proto ve shodě s petitem obsaženým ve svém dovolání, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 To 58/2017-1894, zrušil, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III.

Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

21. Námitky obviněného se ve značné míře s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, neboť vyjma těch argumentů, jež zpochybňují důvodnost vlastních právních závěrů soudů při právním posouzení skutku, napadají i samotná skutková zjištění nalézacího soudu, případně procesní způsob jejich zjištění. Nejvyšší soud nemá v rámci dovolacího řízení postavení soudu třetího stupně, a proto zásadně není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu. Z hlediska posouzení otázky nesprávného právního posouzení skutku tak musí vycházet ze skutkového stavu popsaného zpravidla v rozsudku soudu prvního stupně, případně v rozsudku soudu odvolacího. Je ovšem třeba přiznat, že mimo námitek, které podle dovolatele mají deklarovaný dovolací důvod naplnit pro svůj ústavně právní rozměr (dále bod 36. a násl.), uplatnil i takové, které zcela z formálního hlediska dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají. Nejvyšší soud se proto nejprve vyjádří k těmto námitkám.

22. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit především námitku obviněného týkající se naplnění znaků pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku v důsledku toho, že ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku není vyjádřen jednotný záměr, jako jeden z jeho znaků. Takovému zhodnocení tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku však nelze přisvědčit. Dovolatel vychází z toho, že jeho jednání nemůže být posouzeno jako pokračující trestný čin ve smyslu § 116 tr. zákoníku, pokud „ve skutkové větě není o ´jednotném záměru´ obviněného dopouštět se trestného činu krádeže opakovaně ani zmínka“.

23. Má-li vyznít jeho námitka tak, že pro možnost posouzení jednotlivých (z procesního hlediska samostatných) skutků jako dílčích útoků jednoho pokračování v trestném činu je nezbytné, aby tzv. skutková věta obsahovala údaj, že „v jednotném záměru“ se dopustil jednání dále specifikovaného pod body 1) až 16), pak důvodnosti takového požadavku nemůže dovolací soud přisvědčit. Orgány činné v trestním řízení by se totiž měly vyvarovat toho, aby v rámci popisu skutku (tj. při formulaci tzv. skutkové věty) používaly právní pojmy, jimiž jsou vymezovány jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu, tedy zejména objektivní a subjektivní stránky. Právě za užití slovních vyjádření obecného jazyka by měly vyjádřit to, co je předmětem následné hmotně právní subsumpce (tedy náležitý popis skutku), při níž je v rámci tzv. věty právní nutno použít pojmů, které formuluje trestní zákoník ve své obecné a zvláštní části.

24. Stejné závěry je třeba vztáhnout i na vyjádření jednotlivých znaků pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Stejně tak jako není nezbytné, aby skutková věta obsahovala např. údaj, že dále popsaných jednání se pachatel dopustil v blízké časové souvislosti (tu vyjadřují údaje o datu spáchání jednotlivých dílčích útoků pachatelem), není nezbytné (a ani žádoucí), aby skutková věta obsahovala údaj „v jednotném záměru“. Stejně tak není nezbytné pro učinění pozitivního závěru o naplnění (a vyjádření) znaků pokračování v trestném činu trvat na tom (a dosavadní praxe tak ani nečiní), aby skutková vyjádření obsahovala to, co žádá dovolatel, tedy např. údaj „ač již při spáchání prvního z popsaných jednání byl rozhodnut dopouštět se obdobného jednání opakovaně“.

25. Byť jednotný záměr vyjadřuje subjektivní souvislost mezi dílčími útoky trestného činu a spočívá v úmyslu pachatele již od prvního útoku spáchat další útoky, jimiž po objektivní stránce svůj záměr postupně realizuje, pro jeho vyjádření ve výrokové části ve své podstatě dostačuje to, co napadený rozsudek vyjadřuje. Subjektivní znak pokračování [„Specifika objektivní stránky pokračování doplněná znakem subjektivním (jednotným, jednotícím záměrem) ve svém celku (souhrnu) vytvářejí ze dvou a více fakticky dílčích útoků téhož pachatele jediný skutek de iure a tím jediný trestný čin.“ – Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, str. 153] je vyjádřen v návětí, jímž je uvedena konkrétně zjištěná trestná činnost dovolatele specifikovaná v bodech 1) až 16) výroku. Ze spojení „v úmyslu se obohatit vnikal“, jež vyjadřuje jak požadovanou formu zavinění (viz též dále), tak i odhodlání (a tudíž záměr) obviněného (užitím nedokonavého vidu slovesa) opakovaně páchat majetkovou trestnou činnost.

26. Pokud dovolatel brojí proti způsobu vyjádření znaků pokračování a ve své replice vyjadřuje nesouhlas s řešením obsaženým ve vyjádření státního zástupce k této otázce (podle něj vedení jednotlivých útoků „jednotným záměrem je… nepochybně odvoditelné jak ze stejnorodého způsobu jednání obviněného, které se projevovalo opakovaným vnikáním do uzamčených automobilů odstavených na parkovišti v naději, že zde obviněný nalezne cokoli, čím se bude moci obohatit, tak i z objektivních souvislostí, zejména na sebe navazující doby páchání jednotlivých dílčích útoků“), pak je nutno konstatovat, že jeho subjektivní přesvědčení nenachází oporu v názoru trestně právní nauky. Ta k nastolenému problému přistupuje zcela shodně (viz Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, str. 109: „I jednotný záměr musí být předmětem dokazování, přičemž na něj lze usuzovat i z některých objektivních znaků spáchaného skutku a objektivních souvislostí.“).

27. Při tomto východisku, když ostatní znaky pokračování jsou vyjádřeny zcela pregnantně (dovolatel ve vztahu k nim ničeho nenamítá), je třeba dojít k poznatku, že skutek je z pohledu tohoto namítaného nedostatku vyjádřen zákonu odpovídajícím způsobem. Lze-li totiž na jednotný záměr usuzovat ze znaků zbývajících, pak je třeba dospět k závěru, že popis, který takový úsudek dovoluje, je dostatečný, neboť umožňuje jeho subsumpci i pod znak jednotného záměru. Dodat lze, že zákonnost výroku z tohoto úhlu pohledu je dána i tím, že zákonné znaky § 116 tr. zákoníku zcela pravidelně (stejně jako v případě posuzovaném) nejsou součástí tzv. právní věty výroku o vině (na rozdíl od zákonných znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu), neboť jejich existencí se soudy zaobírají v odůvodnění svých rozhodnutí. I proto je požadavek dovolatele na zcela konkrétní vyjádření namítaného znaku (v podobě, na niž je třeba z jeho námitky usuzovat) vnímán jako neopodstatněný.

28. Nezbývá proto než konstatovat, že ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně zřetelně vyplývají zákonné znaky pokračování v trestném činu, tedy stejný nebo obdobný způsob provedení („vnikal…, ať již po rozbití okének či překonání zámku ve dveřích, … pak zcizoval různé věci“), blízkou souvislostí časovou (dne 17. 7. 2015, 18. 9. 2015, atd.) a souvislostí v předmětu útoku („do zde zaparkovaných a řádně uzamčených vozidel“), přičemž z popisu skutku nepochybně plyne i to, že jednotlivé dílčí útoky naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu. Jednání obviněného se vyznačuje i již nevyžadovanou souvislostí místní („převážně na parkovištích umístěných u velkých obchodních center především v Jihomoravském kraji“). S ohledem na toto zjištění je třeba konstatovat, že v popise skutku je dostatečným způsobem vyjádřena nejen souvislost rázu objektivního, nýbrž i zpochybňovaná souvislost subjektivní.

29. O existenci jednotného záměru dovolatele nelze pochybovat. Podpůrně lze totiž argumentovat i tím, že četnost útoků, které podle zjištění soudů spáchal, s přihlédnutím k jeho sociálnímu postavení (resp. též vlastnímu vyjádření obviněného „… když chyběly peníze, třeba na nájem, tak jsem nějakou trestnou činnost spáchal…“ – č. l. 1686) a předchozímu způsobu života (mimo jiné spáchání trestné činnosti majetkového charakteru v minulosti – viz jeho rejstřík trestů) takový závěr odůvodňuje. Ostatně i odsouzení rakouským soudem pro trestný čin výdělečné krádeže vloupáním (rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 606 Hv 7/11h, byl shledán vinným odcizením cizích věcí v pěti případech, z toho ve čtyřech provedeným formou vloupání do motorových vozidel) rovněž svědčí o tom, že v opakovaném páchání majetkové trestné činnosti, jež je z pohledu českého trestního zákoníku považováno za pokračování v trestném činu, se projevuje přístup dovolatele k životu.

30. Vyjádřeno jinak, spáchání dílčího majetkového útoku dovolatelem nelze pokládat za samostatný trestný čin, neboť subjektivně je již v případě prvního útoku spojeno s jeho představou obdobného činu se dopustit i v krátké časové návaznosti. O jím zpochybňované subjektivní souvislosti propojující jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu proto nelze důvodně uvažovat. Jeho námitku stran nevyjádření znaků pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku proto nutno označit za zjevně neopodstatněnou.

31. Obviněný dále namítá, že ve skutkové větě není vyjádřena objektivní stránka trestného činu, především znak vloupání. Vloupáním se podle § 121 tr. zákoníku rozumí vniknutí do uzavřených prostor za použití lsti, překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný vnikal do uzamčených vozidel překonáním tohoto uzamčení vylomením zámku, jeho poškozením nebo jiným nezjištěným způsobem bez viditelného poškození. S ohledem na to, že obviněný neměl svolení poškozených, bylo jeho jednání zjevně nedovolené. Znak vloupání podle § 121 tr. zákoníku tak byl bezesporu naplněn, přičemž skutkové vyjádření obsažené v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku („vnikal … do řádně uzamčených vozidel“ s následnou konkretizací příslušného vozidla a údajem, že do tohoto „vnikl“) je pro hmotně právní subsumpci dostačující, neboť není nezbytné, aby zcela detailně byl popsán mechanismus překonání jistící překážky, když z popisu je nepochybné, že k takovému jednání ze strany dovolatele došlo.

32. Výhrady dovolatele stran slovního vyjádření jeho jednání zjevně překračují (jinak obecně důvodně vznášený) požadavek na to, aby skutková věta (resp. popis skutku) v dostatečném rozsahu vyjadřovala znaky skutkové podstaty trestného činu, jejíž naplnění je v odsuzujícím výroku spatřováno. Takto je třeba přistupovat např. k jeho námitce, že v případě skutků pod body 2), 3), 10) a 11) není uvedeno, „jakým způsobem, kudy a za jakých okolností“ vnikl do zde konkretizovaných vozidel, když popis zmiňuje pouze to, že „vnikl dovnitř“ (tedy do těchto vozidel, u nichž „nezjištěným předmětem poškodil zámek“), z čehož dovozuje, že toto poškození zámků není spojováno s vniknutím do vozidel. Stejně tak namítá-li nedostatek skutkového vyjádření u skutků popsaných v bodech 4), 8), 12), 13) a 15), tedy že skutková věta neuvádí nic o tom, že do těchto vozidel vnikl, pak s ohledem na to, že popis zmiňuje poškození zámků a posléze i příslušnou vnitřní část vozidla, z níž konkrétně uvedené věci byly dovolatelem odcizeny, pak i s přihlédnutím k již citovanému návětí, nevzniká žádný důvodný prostor pro tvrzení, že znak vloupání není v míře dostatečné vyjádřen. Stejně tak je třeba odmítnout jako neopodstatněný namítaný nedostatek v skutku pod bodem 14 („skutková věta nehovoří, že by se obviněný do vozidla vniknout snažil“). Již připomenuté návětí jasně vyjadřuje motivaci jednání obviněného, která nebyla dána tím, že by se snažil vozidla toliko poškodit bez dalšího. Právě naopak, primárním cílem a záměrem obviněného bylo zmocnit se cenností ve vozidlech uložených, poškození vozidel bylo pouhým prostředkem, jak tohoto cíle dosáhnout.

33. Pokud jde o námitku obviněného ohledně nevyjádření subjektivní stránky trestného činu ve skutkové větě, v této je zavinění obviněného ve formě úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku výslovně uvedeno – „v úmyslu se obohatit“ a vyplývá také z popisu jednotlivých dílčích útoků. Stran polemiky dovolatele, že „úmysl ´obohatit´ se nelze považovat za ´úmysl přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní a učiní tak vloupáním´“ odkazuje dovolací soud na to, co uvedl k otázce vyjádření znaků skutkové podstaty při popisu skutku výše. Navíc rozhodnutí soudu musí být hodnoceno v jeho komplexnosti, tj. i s přihlédnutím, k tomu, co soud vyjádřil v jeho odůvodnění. Samotný text odůvodnění pak na str. 19 rozhodnutí zní: „Soud má za to, že obžalovaný se předmětné trestné činnosti dopustil bezesporu ve formě přímého úmyslu dle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a to za účelem získání finanční hotovosti ať již přímo konkrétním jednáním či nepřímo z prodeje odcizených věcí, v době trestné činnosti byl s ohledem na svůj věk i duševní stav plně trestně odpovědný.“ Soud prvního stupně se tak dostatečně vyjádřil nejen k subjektivní stránce trestného činu, nýbrž i k jeho subjektu. Za daného stavu je třeba námitku dovolatele jako nedůvodnou odmítnout.

34. Namítá-li dovolatel, že se soudy nezabývaly tím, zda byl „v době činu příčetný, zda nejednal v omylu, zda nejednal jako živý nástroj v rukách nepřímého pachatele apod..“, pak neuvádí nic podstatného v tom směru, co by takové důkazní zaměření soudů nižších stupňů mělo odůvodnit (současně vznáší námitky obsahově nevyhovující uplatněnému dovolacímu důkazu). Navíc při námitce o nedostatku subjektivní stránky operuje i skutečnostmi, které k ní nemají přímý vztah (příčetnost je znakem subjektu, otázka živého nástroje souvisí s objektivní stránkou, resp. jejím znakem jednání).

35. Obviněný svoji výhradu proti odbornému vyjádření, na základě kterého byla stanovena výše škody, označuje jako námitku proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení náhrady škody. Jejím obsahem však nemíří proti aplikaci § 137 tr. zákoníku, nýbrž proti způsobu vypracování odborného vyjádření V. M. Tuto jeho námitku – ve své podstatě procesního rázu – nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Nad rámec tohoto konstatování však Nejvyšší soud nicméně uvádí, že zpracovatelka odborného vyjádření byla při hlavním líčení dne 22. 11. 2016 (viz č. l. 1774-1781) podrobně vyslechnuta ohledně způsobu, jakým postupovala při vypracování odborných závěrů. Vypověděla, že vycházela z podkladů zpracovaných vyšetřovatelem a z ceníků zboží. Uspokojivě také odpověděla na otázky obhajoby tykající se postupu při stanovení obecné hodnoty věcí. Postup nalézacího soudu, který při stanovení výše škody vycházel z jí zpracovaného odborného vyjádření, je proto zcela správný.

36. Zbývající námitky obviněného, nazvané „podstatné porušení ústavního pořádku“, také nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, neboť obviněný v rámci nich toliko rozporuje provedené dokazování a skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud je oprávněn hodnotit právní posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, nikoli vlastní způsob provedení jednotlivých důkazů, pokud z dovolacích námitek neplyne, že je explicitně uplatněna námitka porušení práva na spravedlivý proces v důsledku vadné realizace důkazního řízení. Toto sice obviněný opakovaně namítá, dovolací soud však jeho hodnocení, že obsah jeho výhrad k procesní činnosti soudu prvního stupně přesouvá řešení věci do roviny ústavní, nesdílí. K výhradám obviněného lze proto sdělit pouze následující.

37. Proces, při kterém svědek poté, co je náležitě poučen, v rámci své výpovědi označí obviněného jako pachatele trestného činu, neodporuje žádnému ustanovení trestního řádu. Tento úkon je součástí výslechu svědka při hlavním líčení a je zcela odlišný od procesního úkonu rekognice upraveného v § 104b tr. ř. S tímto úkonem jej nelze zaměňovat. Jak uvedl také státní zástupce, zásada volného hodnocení důkazů umožňuje čerpat informace vedoucí ke ztotožnění pachatele nejen z rekognice, ale také ze svědeckých výpovědí. K výhradě dovolatele, že tak lze postupovat jen tehdy, vyplývá-li pachatelství dotčené osoby i z jiných důkazů, nutno uvést, že v kontextu zjištění učiněných k jednání prokázanému obviněnému jako celku (ke skutku de iure), ale současně i k vlastnímu jednání dovolatele popsanému pod bodem 9) nelze řešení přijaté soudy nižších stupňů pokládat za odůvodňující kasaci z příčin, na něž dovolatel poukazuje. Jak totiž zmínil již soud prvního stupně, závěr o nepochybném označení dovolatele coby pachatele předmětného skutku, vyplývající z pochybnosti nevzbuzujícího vystoupení svědka M. H. (viz jeho výpověď při hlavním líčení konaném dne 22. 11. 2016 - č. l. 1782), je podporován důkazy jím označenými. Konkrétně tedy výskytem vozidla VW Golf černé barvy, RZ ...., jež podle zjištění obviněný v inkriminované době užíval na čerpací stanici Shell (dokumentovaným obrazově - č. l. 333) a záznamem GPS (č. l. 266), resp. protokolem o průběhu sledování zájmového vozidla (č. l. 259-270). Takový soubor důkazů k usvědčení obviněného podle dovolacího soudu dostačuje, a to i z perspektiv ústavních.

38. Pokud jde o záznamy kamerových systémů, soud prvního stupně ve svém odůvodnění detailně vyložil, jakým způsobem dospěl k závěru, že na kamerových záznamech je skutečně obviněný. S jeho hodnocením se ztotožnil odvolací soud, jenž potvrdil, že způsob kolébavé chůze je pro obviněného zcela charakteristický. Specifický pohyb osoby po parkovišti dokladovaný pořízeným záznamem umožňuje podle názoru soudů nižších stupňů spolehlivé rozpoznání obviněného. Pokud proti takovému závěru obviněný svým mimořádným opravným prostředkem brojí, směřuje svou výhradou vůči způsobu zhodnocení procesně využitelného důkazu soudem. Taková námitka přezkumnou povinnost dovolacího soudu nevyvolává.

39. Námitky obviněného ohledně důkazu pachovou stopou a stopou DNA směřují výhradně k možnostem přenosu těchto stop. Obviněný se však omezil na samotné konstatování tohoto faktu, aniž by svůj závěr blíže odůvodnil. V případě důkazu pachových stop toliko odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, podle níž důkaz pachovou stopou je pouze důkazem nepřímým, a proto nelze na jeho základě jako důkazu jediného rozhodnout o vině. V případě žádného ze skutků však nebyl obviněný uznán vinným toliko na základě jediného důkazu, soud prvního stupně podrobně u každého z dílčích útoků vyložil, na základě kterých důkazů došel k závěru o vině.

40. Přestože je dokazování nepřímými důkazy obtížnější a složitější, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů může soud rozhodnout o vině i výhradně na základě nepřímých důkazů. Podmínkou však je, že vina obviněného je pak založena na takovém souboru, který „tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (nestačí proto jen jeden nepřímý důkaz) vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost nebo skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru.“ [R 38/1970] Nalézací soud při svém rozhodování této podmínce bezvýhradně vyhověl, přičemž správnost jeho postupu byla potvrzena také odvolacím soudem.

41. V obecnosti je rovněž nezbytné zmínit, že přístup soudů nižších stupňů nelze pokládat za svévolný či jinak odhlížející od jejich povinnosti respektovat princip presumpce neviny, neboť obsáhlá část zprošťujícího výroku (zproštění dovolatele pro 27 žalovaných dílčích útoků) svědčí o opaku, resp. o tom, že obviněný byl shledán vinným spácháním jen těch útoků, stran nichž soudy o jeho pachatelství žádné pochybnosti neměly.

42. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že obviněný ve svém dovolání ve značné míře uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Podstatnou část své dovolací argumentace upřel na zpochybnění procesních a hodnotících postupů soudů nižších stupňů. Přes své tvrzení, že jeho argumentace zakládá ústavní přesah, tak však učinil způsobem, který jeho hodnocení neodůvodňuje. Nejvyšší soud nezjistil, že by se označené soudy při své činnosti dopustily libovůle, jež by zakládala důvod pro procesní zásah dovolacího soudu, odůvodněný porušením základních práv dovolatele.

43. Námitky hmotně právního charakteru (tvrzená nedůvodnost závěru o pokračování v trestném činu, nedostatečné vyjádření znaků skutkové podstaty v popisu skutku), které byly způsobilé obsahově dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomuto posouzení mimořádného opravného prostředku obviněného rozhodl Nejvyšší soud o celém jeho dovolání způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

44. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání, neboť v této formě zasedání soudu může dovolací soud o odmítnutí dovolání rozhodnout, aniž by k tomu musel disponovat souhlasem obviněného (jenž s touto formou projednání svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil nesouhlas). Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. srpna 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru