Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 818/2004Usnesení NS ze dne 15.07.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.818.2004.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 818/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. července 2004 o dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 8 To 549/2003, ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 76/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 92 T 76/2003, byl obviněný uznán vinným trestnými činy poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a dále trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. rovněž spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému byl za shora uvedené trestné činy uložen podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti pěti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. o trestu propadnutí věci a o náhradě škody pak podle § 228 odst. 1 tr. ř.

Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně bylo Krajským soudem v Brně dne 27. 1. 2004, sp. zn. 8 To 549/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 8 To 549/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřuje v tom, že „jestliže totiž výrok označený pod bodem 1 /§ 257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák./ vychází mj. i z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru jihomoravského kraje pak je nepochybné, že nalézací soud nemohl posoudit tento skutek jako trestný čin, neboť z této skutkové okolnosti, kterou soud zjistil nevyplývá naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění. Stejná situace je i u trestného činu vydírání, neboť i zde mj. nalézací soud vycházel z výpisu telefonních hovorů uskutečněných mezi poškozeným a vyděrači a ani z této skutkové okolnosti nevyplývá naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění tak, jak to zákon předpokládá“. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud nejen usnesení napadené dovoláním, ale i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky naplňují zákonný dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Uvedené pak ve své podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle § 2 odst. 5 tr. ř., tedy hodnocení správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu věci, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Obviněný v podaném dovolání popsal své námitky, které podle jeho názoru odůvodňují podat dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K těmto námitkám je však nezbytné uvést, že jim nelze přiznat povahu právně relevantních námitek, a to mj. i s ohledem na skutečnosti níže uvedené. I když obviněný namítá, že skutek, jak byl zjištěn, nelze po právní stránce kvalifikovat jako trestný čin, je zřejmé, že podstata námitek spočívá v tom, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem. Obviněný v podaném dovolání namítá, že pokud soud dospěl k závěru o jeho vině, nemohl jeho jednání posoudit jako trestné na základě odborného vyjádření H. z. s. J. k., totéž platí i ohledně předmětných telefonních hovorů, neboť z těchto skutkových okolností nevyplývá naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění. Podstata námitek je tedy v tom, že podle názoru obviněného důkazy, ke kterým soud při svém rozhodování přihlížel, neposuzoval podle představ obviněného, tedy ve skutečnosti vytýká soudu hodnocení důkazů a v této souvislosti je nezbytné uvést jakým způsobem soud dospívá ke skutkovému závěru, vyjádřenému v tzv. skutkové větě. Soud nejprve provede důkazy v souladu se zákonem, a následně je musí hodnotit v souladu se zásadou vyjádřenou v § 2 odst. 6 tr. ř. a teprve na základě hodnocení důkazů vytváří skutkový děj, který vyjádří ve skutkové větě. Jestliže se tedy obviněný neztotožnil se způsobem, jakým soud hodnotil některé z důkazů (připomenout je třeba to, že soud hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu), namítá skutkový stav, který neodpovídá jeho představám. Je nutno zdůraznit, že závěr o tom, zda se jedná o trestný čin je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních a subjektivních znacích trestného činu.

Námitky, o které obviněný dovolání opřel, jsou skutkové povahy, jejichž prostřednictvím se obviněný snaží docílit změny skutkového zjištění učiněného soudem, a teprve v návaznosti na tyto změny skutkového zjištění se domáhá změny hmotně právního posouzení věci. Z pohledu dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto dovolací námitky nemohou obstát, neboť dovolání založené na takových námitkách tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené nebyl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn důvod, který má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž se musel Nejvyšší soud věcí ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. meritorně zabývat. S ohledem na rozhodnutí ve věci nebylo nutno se zabývat částí konečného návrhu obviněného ohledně případného jeho nevzetí do vazby.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. července 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru