Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 814/2018Usnesení NS ze dne 09.08.2018

HeslaŘízení o dovolání
Vazba
KategorieD
Publikováno42/2019 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.814.2018.3
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265l odst. 4 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 814/2018-II.-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 v trestní věci obviněného M. P., v řízení o dovolání, které obviněný podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, takto:

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. P. nebere do vazby.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným

ad. I.

1) v jednočinném souběhu přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování tajemství přepravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku,

2) v jednočinném souběhu přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku,

ad II.

1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku,

2) v jednočinném souběhu přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku,

jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem uvedeným ve výroku rozsudku.

2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 171 odst. 3 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. K. (dále jen „poškozená“) se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. 9 To 167/2014-550, jímž podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku, jímž byla poškozená podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině i trestu znovu rozhodl, že obviněný je povinen podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 60.760 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, č. j. 1 T 165/2013-753, byla podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, opravena zřejmá nesprávnost, která se stala v označení činu, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě II. 2) tak, že byla vypuštěna kvalifikace přečinem porušování svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, č. j. 1 T 165/2013-504, ve znění tohoto opravného usnesení, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, jímž je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

6. Výše citované (bod 5.) usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 814/2018, tak, že (I.) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 To 167/2014-929, tak i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, mimo jiné i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 T 71/2014, ve výroku, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest. Tento rozsudek bylo totiž nutno (též ve shodě s právním názorem vyjádřeným v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 15 Tdo 195/2018-I.-216) pokládat za rozhodnutí obsahově navazující, které je nezbytné v uvedeném výroku zrušit společně s dovoláním napadeným rozhodnutím. Nejvyšší soud pak podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

7. V rámci šetření, které dovolací soud provedl, bylo zjištěno, že obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu (v podobě trestu souhrnného) uložil Obvodní soud pro Prahu 10 výše zmíněným rozsudkem ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 T 71/2014. Protože v důsledku kasace výroku o trestu v uvedeném rozsudku obsaženého pozbyl další výkon trestu odnětí svobody obviněným svůj zákonný podklad, bylo třeba řešit otázku, kterou nastoluje znění § 265l odst. 4 tr. ř. (zde opět s ohledem na právní názor vyjádřený ve výše citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu).

8. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

9. V projednávané věci Nejvyšší soud zjistil, že nastaly podmínky k tomu, aby podle citovaného ustanovení rozhodl. Jak již uvedeno, zrušením dovoláním napadeného rozhodnutí a na něj obsahově navazujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 4 T 71/2014, ve výroku o trestu, pozbyl posledně uvedený rozsudek vykazované právní moci a tím i vykonatelnosti v části výroku o trestu. Tím zanikl právní důvod k zásahu do osobní svobody obviněného formou výkonu mu citovaným rozsudkem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Bylo proto třeba posoudit, zda existují důvody k tomu, aby jeho osobní svoboda byla omezena zajišťujícím procesním institutem – vazbou.

10. Z trestního spisu bylo zjištěno, že trestní stíhání obviněného bylo vedeno vazebně, a to až do jeho pravomocného ukončení [důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. ř.], neboť do výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, který mu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013 byl pravomocně uložen, byl převeden z vazby (trest nastoupil dne 23. 5. 2014 – č. l. 573). S ohledem na charakter trestné činnosti i poznatky o osobě obviněného plynoucí z aktuálního opisu rejstříku trestů by nepochybně přicházelo v úvahu, aby se dovolací soud možností vzetí obviněného do vazby důsledně zabýval.

11. Dovolací soud však s ohledem na zjištění, že obviněný může být převeden do výkonu dalšího mu uloženého trestu odnětí svobody (ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 15/2013), dospěl k závěru, že výkon takového trestu je způsobilý nahradit případný účel vazby podle § 67 písm. a) či c) tr. ř. Rozhodl proto podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že obviněný M. P. se nebere do vazby.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustnýPoučení:

V Brně dne 9. 8. 2018

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru