Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 804/2020Usnesení NS ze dne 18.08.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.804.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 804/2020-1618

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2020 o dovoláních, která podali obvinění J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, a J. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 5 To 272/2019-1389, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 4 T 29/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 7. 2019, č. j. 4 T 29/2018-1319, byli obvinění J. Š. a J. V. (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných S. B., V. S. a T. B. Výše uvedeného zločinu se dovolatelé s označenými spoluobviněnými podle zjištění soudu dopustili tím, že

A)

všichni obžalovaní

v XY i na jiných místech okresu Louny, Praha hl. m. a Praha-západ, tedy na daňovém území České republiky v době nejméně od 6. 3. 2015 do 25. 1. 2016 zcela mimo evidenci správce daně, po vzájemné dohodě mezi sebou prodávali, sami skladovali a distribuovali do sítě odběratelů tabákové výrobky dle § 101 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen citovaného zákona), tedy ve smyslu ustanovení § 3 písm. k) bodů 2. a 4. citovaného zákona uváděli do volného daňového oběhu vybrané výrobky, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou v souladu s ust. § 114 odst. 2 citovaného zákona, která dle § 116 odst. 1, odst. 2 citovaného zákona prokazuje přiznání a zaplacení spotřební daně, aniž se jednalo o výrobky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, čímž jim dle § 9 odst. 1 citovaného zákona u místně příslušného správce daně vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, kterou nesplnili, přičemž obžalovaný Š. organizoval a realizoval nákupy neznačených cigaret a tabáku a jejich prodej koncovým odběratelům, skladoval tyto vybrané výrobky v obci XY, tyto odebíral mimo jiné od obžalovaného B., distribuoval je i za účasti obžalovaného V. také obžalovaným S. a B., obžalovaný V. skladoval a zpracovával tabák do podoby maloobchodního spotřebitelského balení ve svém rodinném domě v obci XY, na pokyn J. Š. zajišťoval i distribuci nelegálně vyrobených tabákových výrobků do sítě odběratelů, mimo jiné obžalovaným S. a B., obžalovaný B. skladoval ve svém rodinném domě v obci XY tabák v maloobchodním spotřebitelském balení, který nakupoval od J. Š., a to mimo jiné prostřednictvím J. V., obžalovaná S. skladovala ve svém bytě a garáži v obci XY neznačené cigarety a tabák v maloobchodním balení, které nakupovala od J. Š., mimo jiné i prostřednictvím J. V. a distribuovala je do sítě odběratelů, obžalovaný B. organizoval nákupy neznačených cigaret, skladoval je v Praze a XY a následně je prodával J. Š.,

takto:

I. obžalovaný Š. společně s obžalovaným T. B.

v období nejméně od 8. 3. 2015 do 25. 1. 2016 zrealizovali obchody s tabákovými výrobky, kdy J. Š. odebral od T. B. cigarety různých značek bez označení platnou tabákovou nálepkou v souladu s ust. § 114 odst. 2 citovaného zákona, poté tyto vybrané výrobky skladoval na adrese XY a v domě bez č. p. XY, takto bylo při domovní prohlídce konané dne 25. 1. 2016 na adrese XY nalezeno a zajištěno 800 a 4 800 ks cigaret zn. Jin Ling, 400 ks cigaret zn. NZ Black Super Slims a 9 800 ks cigaret zn. Fest, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 39 816 Kč a dále tabák bez označení o hmotnosti 284,3 g, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 600 Kč a dále při domovní prohlídce konané téhož dne na adrese XY bylo nalezeno a zajištěno 2000 ks cigaret zn. Jin Ling, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 5 040 Kč, 3 plastové krabičky tabáku zn. Česká směs o celkové hmotnosti 450 g, 1 sáček tabáku zn. We are rebel o hmotnosti 150 g, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 1 286 Kč, neodvedená spotřební daň tak činí celkem 46 742 Kč,

II. obžalovaný J. Š. společně s obžalovaným J. V.

v období nejméně od 23. 7. 2015 do 25. 1. 2016 zrealizovali obchody s tabákem, který v prostorách rodinného domu na adrese XY obžalovaný V. skladoval, zcela mimo evidenci správce daně, tento zpracovávali do podoby maloobchodního spotřebitelského balení bez označení platnou tabákovou nálepkou v souladu s ust. § 114 odst. 2 citovaného zákona a následně jej distribuovali do sítě odběratelů, kdy nákup řezaného tabáku s blíže dosud neustanoveným dodavatelem zařizoval obžalovaný Š., obžalovaný V. dále zajišťoval na pokyn obžalovaného Š. distribuci takto baleného tabáku do sítě odběratelů, takto bylo při domovní prohlídce konané dne 25. 1. 2016 na adrese XY nalezeno a zajištěno nejméně celkem 107 021 g tabáku, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 229 237 Kč,

III. obžalovaný J. Š. společně s obžalovanými J. V. a S. B.

v období minimálně od 15. 9. 2015 do 26. 1. 2016 zrealizovali obchody s tabákem, kdy obžalovaný Š. nakupoval řezaný tabák od dosud neustanoveného dodavatele, obžalovaný V. tento následně skladoval v XY a na pokyn obžalovaného Š. převážel požadované množství tohoto tabáku do místa trvalého bydliště matky J. Š. I. K., nar. XY, z tohoto místa jej obžalovaný B. odebíral, poté ho, zcela mimo evidence správce daně, skladoval v prostorách bydliště na adrese XY, Praha-západ, takto bylo dne 26. 1. 2016 při domovní prohlídce na adrese XY, Praha-západ zajištěno 135 370 g tabáku, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 289 963 Kč,

IV. obžalovaný J. Š. společně s obžalovanými J. V. a V. S.

v období minimálně od 26. 4. 2015 do 25. 1. 2016 zrealizovali obchody s tabákovými výrobky, kdy obžalovaná S. odebrala od J. Š. tabák a cigarety různých značek bez označení platnou tabákovou nálepkou v souladu s ust. § 114 odst. 2 citovaného zákona, které na jeho pokyn distribuoval obžalovaný V. do místa trvalého bydliště obžalované na adrese XY, kde je zcela mimo evidenci správce daně skladovala v bytové jednotce a dále v garáži na adrese XY, takto bylo dne 25. 1. 2016 při domovních prohlídkách a prohlídkách nebytových prostor nalezeno a zajištěno: v bytové jednotce na adrese XY – 300 ks cigaret zn. NZ Black Super Slims, 200 ks cigaret zn. Camel Filters, 200 ks cigaret zn. Jin Ling Filter, 300 ks cigaret zn. Compliment Super Slims, 320 ks cigaret zn. Fest (červené), z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 3 353 Kč a dále 282 g tabáku bez označení, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 600 Kč a dále v garáži na adrese XY bylo nalezeno a zajištěno 4 000 ks cigaret zn. Compliment Super Slims , 5 920 ks cigaret zn. NZ Black Super Slims, 10 000 Ks cigaret zn. Jin Ling Filter, 5 200 ks cigaret zn. Camel Filter, 1 200 ks cigaret zn. NZ Black Super Slims, 4 800 ks cigaret zn. Jin Ling Filter, 2 800 ks cigaret zn. Compliment Super Slims a 4 200 ks cigaret zn. Fest (červené), z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 96 716 Kč a dále 900 g tabáku zn. We are rebel, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 1 928 Kč, neodvedená spotřební daň tak činí celkem 102 597 Kč,

V. obžalovaný T. B. společně s obžalovaným J. Š.

v období minimálně od 29. 5. 2015 do 25. 1. 2016 realizovali obchody s tabákovými výrobky, kdy obžalovaný B. prodával obžalovanému Š. a dalším blíže dosud neustanoveným koncovým odběratelům cigarety různých značek bez označení platnou tabákovou nálepkou v souladu s ust. § 114 odst. 2 citovaného zákona, které zcela mimo evidenci správce daně skladoval v místě svého trvalého bydliště na adrese XY, v rodinném domě svých rodičů na adrese XY, v provozovně na adrese XY a ve svém vozidle zn. Opel Insignia, RZ XY, takto bylo dne 25. 1. 2016 při domovních prohlídkách a prohlídkách nebytových prostor nalezeno a zajištěno:

-na adrese XY - 800 ks cigaret zn. Compliment Super Slims a 600 ks cigaret zn. NZ Gold Super Slims, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 3 528 Kč,

-na adrese XY – 800 ks cigaret zn. Jin Ling, 2 600 ks cigaret zn. Compliment Super Slims, 31 000 ks cigaret zn. NZ Black a 400 ks cigaret zn. NZ Gold, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 87 696 Kč, a dále 13 507,2 g tabáku bez označení, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 28 932 Kč,

-v provozovně na adrese XY - 940 ks cigaret zn. Marlboro Red, 200 ks cigaret zn. Jin Ling, 520 ks cigaret zn. Fest, 780 ks cigaret zn. NZ Black Super Slims, 1 120 ks cigaret zn. NZ Gold Super Slims, 1080 ks cigaret zn. Compliment Super Slim červené a 160 ks cigaret zn. Compliment Super Slim modré, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 12 099 Kč, a dále 1 368 g tabáku bez označení, z něhož nebyla odvedena spotřební daň ve výši 2 931 Kč,

- ve vozidle Opel Insignia, RZ XY - 360 ks cigaret zn. Marlboro Red, z nichž nebyla odvedena spotřební daň ve výši 908 Kč, neodvedená spotřební daň tak činí celkem 136 094 Kč,

celkem se jednalo o 259 333 g tabáku a 99 600 ks cigaret, kdy spotřební daň z těchto vybraných výrobků by činila za tabák částku 555 491 Kč a za cigarety částku 250 992 Kč, tj. celkem 806 483 Kč, přičemž

obžalovaný Š. se svým jednáním podílel na způsobení škody České republice na spotřební dani z tabákových výrobků v celkové výši 806 483 Kč,

obžalovaný V. se svým jednáním podílel na způsobení škody České republice na spotřební dani z tabákových výrobků v celkové výši 621 797 Kč,

obžalovaný B. se svým jednáním podílel na způsobení škody České republice na spotřební dani z tabákových výrobků v celkové výši nejméně 289 963 Kč,

obžalovaná S. se svým jednáním podílela na způsobení škody České republice na spotřební dani z tabákových výrobků v celkové výši nejméně 102 597 Kč,

obžalovaný B. se svým jednáním podílel na způsobení škody České republice na spotřební dani z tabákových výrobků v celkové výši nejméně 182 836 Kč.

2. Obviněný J. Š. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 200 denních dávek po 4 000 Kč, tedy celkem ve výši 800 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku. stanoven náhradní trest odnětí svobody na 12 měsíců. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a § 71 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 2. 2019 mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční částky 70 700 Kč, zajištěné při domovní prohlídce na adrese XY dne 25. 1. 2016, uložené na účtu Policie ČR. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 2. 2019 mu byl uložen trest propadnutí věci, a to všech dosud nespotřebovaných tabákových výrobků a tabáku, včetně všech obalů, zajištěných při domovních prohlídkách na adresách XY, XY, XY, XY včetně garáže dne 25. 1. 2016, okres Louny, uložených ve skladech Celního úřadu Středočeského kraje. Poškození společnost Philip Morris Products S. A. a Celní úřad pro Hlavní město Praha byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Obviněný J. V. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen se stanovením zkušební doby na čtyři roky. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 200 denních dávek po 3 000 Kč, tedy celkem ve výši 600 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na deset měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 2. 2019 mu byl uložen trest propadnutí věci, a to všech dosud nespotřebovaných tabákových výrobků a tabáku, včetně všech obalů, zajištěných při domovní prohlídce na adrese XY, okres Louny dne 25. 1. 2016, uložených ve skladech Celního úřadu Středočeského kraje.

4. O odvolání obviněných (a ostatních spoluobviněných) proti výše uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 12. 2019, č. j. 5 To 272/2019-1389, jímž podle § 256 tr. řádu tato odvolání zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Sokola dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je obviněným spatřován též v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Dovolání bylo zároveň podáno z důvodu porušení jeho ústavního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod spočívajícího mimo zmíněný tzv. extrémní rozpor i v nedodržení požadavku zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

6. Obviněný popírá spáchání skutků popsaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. V první řadě namítá, že v jeho případě nebyl naplněn kvalifikační znak objektivní stránky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spočívající ve zkrácení spotřební daně ve značném rozsahu. Vůbec nezpochybňuje, že v rámci domovních prohlídek dne 25. 1. 2016 na adrese XY a na adrese XY byl nalezen tabák a cigarety, u kterých nebyla odvedena spotřební daň ve výši 46.742,- Kč. Tato částka ovšem není sto splnit zmiňovaný požadavek zkrácení spotřební daně ve značném rozsahu, neboť by musela dosahovat výše alespoň 50.000,- Kč. Mohlo by po něm být tedy maximálně požadováno doměření spotřební daně, přičemž podotýká, že uvedenou částku již však uhradil.

7. Ohledně zbylé části spotřební daně, jejíž zkrácení je obviněnému přičítáno, tento označuje skutková zjištění soudů za nesprávná a nemající oporu v provedeném dokazování. Nelze podle něj spolehlivě určit, zda cigarety a tabák zajištěné v rámci dalších domovních prohlídek provedených u ostatních obviněných pocházely z jeho činnosti. Tedy, zda se jakýkoliv způsobem podílel na jejich dodání či distribuci zbylým obviněným. Uvedené je zřejmé zejména z popisu skutku pod bodem A) V. rozsudku nalézacího soudu, podle něhož obviněný B. prodával dovolateli a dalším blíže neurčeným odběratelům cigarety. Během domovních prohlídek a prohlídek nebytových prostor vztahujících se k obviněnému B. byly zajištěny cigarety a tabák, z nichž neodvedená spotřební daň činí 136.094,- Kč. Tuto část zkrácené spotřební daně přitom nelze dovolateli přičítat bez dalšího, neboť není „nade vši pochybnost“ prokázáno, že měl od obviněného B. cigarety skutečně odebírat. Zvlášť v rozsahu výše uvedené částky, když je v popisu skutku výslovně napsáno, že tyto cigarety měly odebírat i další blíže neurčené osoby. To nevyplývá z výpovědí obviněného B., svědkyně I. ani z odposlechů telekomunikačního provozu. V tomto směru se jedná o porušení zásady in dubio pro reo ze strany soudů obou stupňů.

8. Situace je podle dovolatele obdobná i v případě skutku pod bodem A) II. rozsudku nalézacího soudu, kdy byly ve vztahu k obviněnému V. během domovní prohlídky v jeho bydlišti zajištěny cigarety a tabák, z nichž neodvedená spotřební daň činí celkem 229.237,- Kč. Znovu není zřejmé, zda případně v jakém rozsahu se dovolatel podílel na zkrácení spotřební daně. Spojitost s obviněným v tomto směru nevyplývá z výpovědi obviněného V. ani z odposlechů telekomunikačního provozu. Stejná argumentace je na místě i u skutků pod body A) III. (obviněný B.) a A) IV. (obviněná S.) rozsudku nalézacího soudu. K uvedenému bodu A) IV. dovolatel ještě konkretizuje, že jeho vina byla dovozována z výpovědi obviněné S., podle které tato odebírala nekolkované cigarety a tabák právě od něj. Nicméně je nutno poukázat na skutečnost, že není jasné, v jakém množství měl dovolatel zmíněné produkty dodávat, a tudíž nemůže být spolehlivě vyvozen závěr o jeho vině.

9. Dovolatel následně podává výklad k zásadě in dubio pro reo, konkrétně, že z hlediska procesně právního musí být jednoznačně zjištěno a prokázáno, že se jednání obviněnému kladené za vinu objektivně stalo, že představuje skutečně závažnou hrozbu pro společnost jako celek, a že odsouzená osoba je skutečně tou, která toto jednání spáchala, nebo se na jeho páchání podílela. V jeho případě ovšem k tomuto nedošlo, neboť z provedeného dokazování v žádném případě nevyplývá naplnění objektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. K tomuto cituje nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05.

10. Ke konci svého mimořádného opravného prostředku dovolatel shrnuje již uvedené a poukazuje na extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy stran naplnění kvalifikačního znaku značného rozsahu zkrácení spotřební daně. Následně dodává, že žádný ze zbylých obviněných neuvedl nic, co by ho usvědčovalo ze zkrácení daně v uvedeném rozsahu. Obviněný B. v této souvislosti výslovně uvedl, že skladovaný tabák, byl od jeho vietnamského obchodního partnera, nikoliv od dovolatele. Žádný ze svědků neuvedl, v jakém rozsahu měli od dovolatele tabák kupovat, ovšem shodně vypověděli, že se jednalo pouze o množství pro vlastní potřebu (např. svědci V., U., M.). Tyto výpovědi však nalézací soud ve svém rozhodnutí nezohlednil a pouze akcentoval neurčité odposlechy telekomunikačního provozu a nejednoznačnou výpověď obviněné S. z přípravného řízení.

11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.

12. Obviněný J. V. podal proti výše citovanému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Maria Kotory dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Dovolatel v první řadě namítá procesní pochybení při zajišťování důkazního materiálu při domovní prohlídce, kvůli kterým k tomuto nemělo být v řízení vůbec přihlíženo. Konkrétně se jedná o to, že není zřejmé, jakým způsobem probíhalo převážení zajištěného tabáku na místě prohlídky, jaká váha byla při tom použita a jakým způsobem probíhalo zjištění množství zajištěných cigaret. Zároveň poukazuje na rozpory mezi výpověďmi příslušníků Celní správy. Dále u značné části zajištěného zboží není ani jisté, zda šlo skutečně o tabák. Celkové převážení a zkoumání totiž proběhlo až po delší době a zajištěné zboží bylo nedostatečně zabaleno s nulovou ochranou proti manipulaci.

14. I bez ohledu na výše uvedené je obviněný přesvědčen, že čin, který mu je kladen za vinu, nespáchal ve značném rozsahu. Není totiž jednoznačně prokázáno jakékoliv jeho podílení se na dodání či distribuci tabáku zajištěného při ostatních domovních prohlídkách, resp. není jednoznačné, v jaké míře se měl ve vztahu k danému tabákovému zboží podílet na zkrácení spotřební daně. To platí pro skutky pod body A) III. a IV.

15. Vzhledem k nedostatečným skutkovým zjištěním měl soud prvního stupně i odvolací soud postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a v těchto bodech jej zprostit obžaloby. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zruší, stejně jako jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Lounech, a tomuto věc vrátí k novému projednání.

16. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných J. Š. a J. V. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

17. Ve vztahu k dovolání obviněného Š. státní zástupce uvádí, že sice formálně namítá nesprávné posouzení objektivní stránky trestného činu, ve skutečnosti však nevznáší jedinou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesoulad jeho se týkajících skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Svojí argumentací se obviněný snaží odmítat podstatnou část zjištění soudů, a to na základě polemiky s hodnocením důkazů, kdy na základě vlastních závěrů dovozuje odlišnou verzi skutkového děje.

18. Výše uvedeným způsobem se domáhá toho, aby při právní kvalifikaci skutku bylo přihlíženo pouze k okolnostem uvedeným pod bodem A. 1. výroku o vině, tj. aby při stanovení rozsahu daňového úniku bylo vycházeno toliko z množství tabáku a cigaret nalezených v nemovitostech užívaných jím, popř. jeho matkou (XY, XY, XY, XY, bez č. p.). Zároveň se zcela distancuje od ostatních jednání popsaných ve výroku o vině. Z dalších skutkových zjištění přitom zcela jednoznačně vyplývá souvislost dovolatele s tabákem a cigaretami nalezenými při prohlídkách v prostorách užívaných dalšími obviněnými. Podle zmíněných zjištění dovolatel mj. zařizoval nákup řezaného tabáku od neustanoveného odběratele (body A. II., A. III. výroku o vině), dodával tabák a neoznačené cigarety různých značek (bod A. IV. výroku o vině) nebo naopak neoznačené cigarety sám odebíral (bod A. V. výroku o vině.) Především pak dovolatel podle skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině nákupy neznačených cigaret a tabáku a jejich prodej koncovým odběratelům organizoval a uděloval pokyny dalším obviněným. Z uvedeného vyplývá, že dovolatel se ve skutečnosti nedomáhá nápravy nesprávného hmotně právního posouzení, ale pouze zásadní změny již učiněných skutkových zjištění a až sekundárně odlišného hmotně právního posouzení, a to i odkazem na porušení zásady in dubio pro reo, která je institutem práva procesního, nikoliv hmotného.

19. Dovolací námitky obviněného tímto zcela vybočují z jím deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zásah do již stabilizovaného skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy (nalézacím, příp. odvolacím) je možný toliko v případech tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Takovou vadou však podle státního zástupce není předmětné řízení zatíženo, když ji nelze dovozovat pouze z nespokojenosti obviněného s hodnocením důkazů soudy podle jeho představ.

20. Ohledně údajně porušené zásady in dubio pro reo státní zástupce podotýká, že podle této postupováno bylo. Podle skutkových zjištění totiž dovolatel a další obvinění s nezdaněným tabákem a cigaretami nakládali po dobu cca deseti měsíců. Při stanovení rozsahu zkrácení spotřební daně však bylo vycházeno pouze z množství tabáku a cigaret zajištěných při prohlídkách ve dnech 25. 1. – 26. 1. 2016. Celkové množství nezdaněných cigaret a tabákových výrobků, se kterým obvinění v době od 6. 3. 2015 do 25. 1. 2016 nakládali a z něhož značná část již nepochybně byla prodána konečným spotřebitelům, však muselo být výrazně vyšší.

21. Státní zástupce uzavírá, že dovolací námitky obviněného J. Š. ani částečně neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž zároveň nedošlo ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces tím, že by byla rozhodnutí soudů zatížena tzv. extrémním nesouladem.

22. Ohledně dovolání obviněného V. státní zástupce uvádí, že i on sice formálně namítá nesprávné hmotně právní posouzení otázky výše škody a objektivní stránky, nicméně nevznáší jedinou konkrétní námitku podřaditelnou pod jím uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v podstatě jen zpochybňuje již učiněná skutková zjištění o množství tabáku zajištěného při domovní prohlídce v jeho bydlišti. Od dalších jednání obsažených v bodech A) III. a IV. výroku o vině se zcela distancuje s tím, že zmíněné závěry nevyplývají z provedeného dokazování. To činí přesto, že ze skutkových zjištění vyplývá, že tabák skladoval ve svém rodinném domku v XY a převážel do místa trvalého bydliště matky obviněného Š. (bod A. III. výroku o vině), popř. tabák podle pokynů obviněného Š. distribuoval do místa bydliště spoluobviněné V. S. Stejně tak obviněným deklarovanému důvodu dovolání neodpovídá jeho odkaz na údajné porušení zásady in dubio pro reo.

23. Obviněný se svým dovoláním spojil i námitku tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Na základě této by sice byl možný výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, z jeho argumentace však existence zmíněné vady nevyplývá. Jeho námitky stran toho, že tabákové zboží nebylo správně zajištěno, či že s ním bylo posléze manipulováno, je spekulativní povahy. Dovolatel tedy nevytýká existenci tzv. extrémního rozporu, ale v podstatě žádá, aby soudy hodnotily důkazy jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem

24. Státní zástupce poté dodává, že při stanovení výše předmětného daňového úniku bylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo. Při jejím stanovení bylo vycházeno pouze z množství tabáku a cigaret zajištěných při prohlídkách ve dnech 25. 1. – 26. 1. 2016. Celkové množství nezdaněných cigaret a tabákových výrobků, se kterým obvinění nakládali v době od 6. 3. 2015 do 25. 1. 2016 a z něhož značná část již nepochybně byla prodána konečným spotřebitelům, však nepochybně bylo výrazně vyšší.

25. Závěrem státní zástupce shrnuje, že dovolací námitky obviněného V. neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž ani nezakládají důvod pro posouzení předmětné věci jako zatížené tzv. extrémním nesouladem.

26. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Souhlas ohledně rozhodnutí věci v neveřejném zasedání udělil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvody dovolání

a) obecná východiska

28. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

31. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

b) vlastní posouzení dovolání

32. K dovolání obou obviněných je předně třeba poznamenat, že tito z podstatné části uplatnili shodnou argumentaci, jakou vznesli v rámci své obhajoby v odvolacím řízení, případně i předtím v řízení před nalézacím soudem. S touto se pak oba soudy vypořádaly. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že v situaci, kdy dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě toliko opakuje námitky uplatněné již v řízení před soudy nižších stupňů, s nimiž se tyto vypořádaly, je dovolání zpravidla vyhodnoceno jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002).

33. Zároveň je však nutno podotknout, že ani jeden z obviněných nepodal námitky korespondující s jimi uplatněným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani s jakýkoliv jiným z taxativně uvedených dovolacích důvodů obsažených v § 265b tr. ř. Oba dovolatelé totiž primárně vznesli námitky skutkové, resp. procesní povahy, které mají vést k závěru o nesprávném posouzení objektivní stránky trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, soudy obou stupňů, případně k závěru o porušení práva na spravedlivý proces ve vztahu k zajišťování důkazního materiálu či k dovozeným skutkovým závěrům. K přezkumu rozhodnutí na základě takových námitek však může dovolací soud přistoupit pouze v případech tzv. extrémního nesouladu. Prvotním nutným předpokladem je, že tento nesoulad obvinění učiní předmětem svého dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 849/2006), což oba skutečně učinili.

34. Námitky obviněného Š. spočívají zejména v konstatování, že neexistují jasně prokázané vazby mezi ním a většinou tabákového zboží, které bylo zajištěno při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor u spoluobviněných. Není tedy jednoznačně prokázáno, v jakém rozsahu se měl podílet na zkrácení spotřební daně. Rozsah, ve kterém mu teoreticky lze přičítat zkrácení daně, poplatku či podobné povinné platby činí 46 742 Kč. V takovém případě mu tedy měla být pouze doměřena neuhrazená spotřební daň, neboť nebyla naplněna ani základní skutková podstata podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Je tedy možné uvést, že obviněný se nesnaží o změnu hmotně právního posouzení jeho skutku, nýbrž o zcela zásadní modifikaci již stabilizovaných skutkových zjištění, a až sekundárně (ve vztahu k jinému skutkovému základu) o odlišné posouzení z hlediska hmotného práva. Celá konstrukce jeho dovolací argumentace spočívá v tom, přesvědčit dovolací soud, že nebyla prokázána spojitost jeho osoby s tabákem zmíněným pod body A) II, III, IV, V výrokové části rozsudku a tudíž není možné mluvit ani o prokázání následku naplňujícího objektivní stránku byť jen základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu, tj. podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Stran rozsahu zkrácení daně, který dovolatel připouští (neodvedení spotřební daně ve výši 46.742,- Kč) zaujímá dovolatel stanovisko, že v tomto rozsahu není pachatelem jakéhokoliv trestného činu.

35. Ve vztahu k výše uvedenému je třeba zmínit, že Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zatížení dovoláním napadených rozhodnutí vadou spočívající v existenci tzv. extrémního nesouladu v jeho vymezení Ústavním soudem, která by se takto negativně projevila ve skutkových a právních závěrech učiněných soudy nižších stupňů ve vztahu k tomuto dovolateli.

36. V obecnosti možno zmínit, že o případ extrémního nesouladu by se jednalo v případě, kdy by úvahy soudů byly v rozporu s pravidly formální logiky a vyvozené skutkové potažmo i právní závěry by nesledovaly faktickou důkazní situaci, případně byly přímo jejím opakem. K tomuto ovšem nedošlo, když hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů nepříčícím se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. Pokud se napadená rozhodnutí vyznačují logickým a jasným odůvodněním, které je v souladu s procesními předpisy není žádného důvodu konstatovat výše zmíněnou vadu, k tomuto ostatně existuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).

37. Stejně tak o porušení zásady in dubio pro reo by se jednalo pouze tehdy, pokud by se – za existence dalším dokazováním neodstranitelných pochybností o skutkovém základu věci – soud nepřiklonil k verzi nejpříznivější pro obviněného a v důsledku toho rozhodl způsobem, vůči kterému by bylo možno oprávněně tvrdit, že vina obviněného nebyla prokázána bez důvodných pochybností. Jestliže však soud žádné pochybnosti nemá, pak k porušení uvedeného pravidla nedochází jen proto, že jeho skutkové a potažmo právní závěry nedopovídají představám dovolatele.

38. Dovolateli lze dát za pravdu v jeho výkladu, že pro kvalifikaci trestného činu podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku je nutné, aby bylo prokázáno pachateli spáchání jednání vymezeného v základní skutkové podstatě uvedeného trestného činu nejméně se dvěma dalšími osobami a způsobení škody alespoň ve výši 500 000 Kč (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku). Nelze se však ztotožnit s jeho náhledem na hodnocení důkazů, jež ústí do tvrzení, že z provedeného dokazování vůbec nevyplývá, že by se dopustil jednání popsaného ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, resp. že jednal způsobem naplňujícím objektivní stránku žalovaného trestného činu (stran jednání a následku, resp. i příčinné souvislosti mezi nimi).

39. V tomto ohledu může dovolací soud uvést, že nalézací soud v poměrně vyčerpávajícím odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě a bez výskytu logických rozporů vyložil důvody, pro které měl za prokázané propojení trestné činnosti dovolatele s ostatními spoluobviněnými. Tito přitom jednali ve formě zvláštní součinnosti podle § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem k povaze činnosti dovolatele, který byl organizačním středobodem pro všechny spoluobviněné, mu byl soudy obou stupňů přičítán i následek v podobě zkrácení spotřební daně ve výši 806 483 Kč, tedy ve vztahu k tabákovému zboží zajištěnému u všech spoluobviněných.

40. Konkrétně je možné odkázat zejména na bod 45. rozsudku soudu prvního stupně, kde tento rozvádí své úvahy stran viny dovolatele, tj. proč má výsledky provedeného dokazování za prokázané, tento kooperoval se všemi spoluobviněnými a byl jejím spojovacím článkem. Ve zmíněném bodu odůvodnění uvedený soud mj. poznamenal, že „[z]ejména obsah telekomunikačního provozu prokazuje, že obžalovaný Š. byl v kontaktu se všemi obžalovanými a řešil s nimi jak nákup (od obžalovaného B.), tak prodej (s obžalovanými B. a S.) tabákových výrobků, stejně tak byl v častém kontaktu s obžalovaným V. …“, se kterým opakovaně „…hovořil o zajištění dodávky tabákových výrobků dalším odběratelům.“ Na základě zmíněných odposlechů (bod 30. rozsudku nalézacího soudu, příp. č. l. 359-429), výpovědi obviněné S. (bod 6. rozsudku nalézacího soudu) i zboží zabaveného při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor (body 32. až 40. rozsudku nalézacího soudu) dospěl soud prvního stupně zcela důvodně k závěru, že dovolatel od obviněného B. odebíral tabákové zboží, jež poté skladoval jak u sebe, tak u obviněného V., se kterým společně distribuovali tabák i výrobky z něj pocházející mj. obviněným S. a B. Skutečnost, že jen část tabáku započítaná do celkové výše škody, tj. následku jako znaku objektivní stránky, byla nalezena v držení obviněného Š. (resp. jeho matky), je bezpředmětná. Je totiž zřejmé, že výsledné zkrácení spotřební daně přičítané dovolateli bylo způsobeno koordinovanou spoluprací všech obviněných. Jinak řečeno, v situaci, kdy spojovacím článkem předmětné úmyslné trestné činnosti všech spoluobviněných je dovolatel, poté je ve smyslu § 23 tr. zákona důvodné vyvození jeho trestní odpovědnosti dovolatele ve vztahu k celkově zajištěnému nezdaněnému tabákovému zboží, jež bylo nalezeno při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor týkajících se i spoluobviněných, s nimiž se společné trestné činnosti dopustil.

41. Vztah dovolatele k tabáku či výrobkům z něj nalezených u obviněné S. na adrese XY (viz bod 35. rozsudku nalézacího soudu) je prokazován zejména již výpovědí této obviněné (bod 6 rozsudku nalézacího soudu, příp. č. l. 104,105), která uvedla, že jí tímto tabákem určeným především k další distribuci zásoboval právě on (případně skrz obviněného V.). Stejně tak byl tento závěr podpořen zmíněným důkazem odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (např. č. l. 362, 398 pv.). Ze zmíněné výpovědi i odposlechů stejně tak vyplývá, že dovolatel spolupracoval i s obviněným V. (resp. tohoto instruoval), ať už se to týkalo skladování tabáku na adrese XY, či jeho dalšího zpracování a distribuce (např. č. l. 362, 362 pv., 395 pv., 398 pv.). Ve vztahu k obviněnému B. je možné poukázat na bod 49. rozsudku nalézacího soudu. V tomto jsou rozvedeny úvahy stran informací zjištěných z odposlechů telekomunikačního provozu, podle kterých obviněný B. komunikoval s dovolatelem a následně mu příp. matce dovolatele přivážel nezdaněné tabákové zboží, které bylo dále distribuováno (např. č. l. 360 pv., 361, 386).

42. Dále k tvrzení dovolatele, že sám obviněný B. uvedl, že u něj nalezený tabák měl od svého vietnamského obchodního partnera, se vyjádřil již soud prvního stupně. Tuto obhajobu označil za vyvrácenou zejména na základě záznamů telekomunikačního provozu mezi dovolatelem a obviněným B., ze kterých vyplývá, že dodavatelem tabákového zboží B. byl právě dovolatel (viz např. č. l. 395 pv., 399 pv., 401). Případně soud odkazuje na další nesrovnalosti snižující celkovou důvěryhodnost obhajoby obviněného B. (viz bod 47 rozsudku nalézacího soudu).

43. Dovolatel poukazuje taktéž na skutečnost, že vyslýchaní svědci (např. V., U. nebo M.) shodně uvedli, že tabák od něj nakupovali jen pro svoji potřebu. To však není vůbec v rozporu se závěry soudů obou stupňů, neboť dovolatel byl odsouzen za zkrácení spotřební daně v rozsahu založeném na tabáku, který nebyl nalezen u zmíněných svědků. Jinak vyjádřeno, skutečnost, že některým ze svědků prodal jen menší množství tabákových výrobků, nemá pro předmětnou věc význam, neboť nevylučuje ani neoslabuje skutek, pro který byl dovolatel uznán vinným trestným činem podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. S touto linií argumentace obviněného se již ostatně obdobným způsobem vypořádal odvolací soud (bod 23. jeho usnesení).

44. Ve vztahu k námitce, že je v rámci trestního řízení třeba prokázat, že protiprávní jednání je „…skutečně závažnou hrozbou pro společnost jako celek…“, k čemuž údajně nedošlo, uvádí dovolací soud následující. Trestní zákoník vychází z tzv. formálního pojetí trestného činu, jehož charakteristika je obsažena v jeho § 13 odst. 1, podle kterého trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Samotná společenská škodlivost jakožto materiální protiprávnost je důvodem pro vytvoření příslušných skutkových podstat trestných činů v rámci legislativního procesu. Nicméně nejedná se o znak skutkové podstaty, který je třeba v rámci trestního řízení prokazovat zvlášť. Společenská škodlivost má poté význam jako hmotněprávní korektiv rozsahu trestního bezpráví obsažený v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, nazývaný též subsidiarita trestní represe, podle které má být uplatňování trestní odpovědnosti a následků z ní pramenících vyhrazeno pro krajní případy. Porušení zmíněné hmotně právní zásady však obviněný nenamítl.

45. Pro shrnutí Nejvyšší soud opakuje, že z výše uvedeného vyplývá nepřípadnost námitek dovolatele, podle kterých mělo být vydáním odsuzujících rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě porušeno jeho právo na spravedlivý proces, či zásada in dubio pro reo. K uvedeným tvrzení nezbývá než opakovat, že důkazním řízením bylo prokázáno jednání obviněného spočívající v nákupu, skladování a další distribuci tabáku, stejně jako jeho propojení s ostatními obviněnými. Soudy obou stupňů tedy nevybočily z požadavků § 2 odst. 5 tr. ř., když zjistily skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a který poté náležitě hmotně právně posoudily.

46. Dovolací námitky obviněného V. jsou zčásti velmi podobné těm, které uplatnil obviněný Š. Těmito popírá, že by se jakkoliv podílel na zkrácení spotřební daně ve vztahu k tabáku nalezenému mimo domovní prohlídku v jeho nemovitosti na adrese XY. Tudíž mu nemůže být přičítáno zkrácení daně ve značném rozsahu. Jak již bylo zmíněno, tyto námitky jsou ryze skutkové povahy a nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud musí z dále vyložených důvodů uzavřít, že nepřichází v úvahu ani jejich hodnocení pohledem tzv. extrémního nesouladu. Ve vztahu k uvedené argumentaci dovolací soud nejprve poukazuje na již zmíněné závěry obsažené v bodu 40. a 41. tohoto usnesení týkající se vazeb dovolatele na obviněného Š. i na spoluobviněné S. a B., a tudíž i na mezi těmito osobami se pohybující tabákové zboží. Dále je možné poukázat na rozsáhlou argumentaci soudu prvního stupně v bodě 46. jeho rozsudku. V tomto směru opět soudu není čeho vytknout, když uzavřel, že „[p]rovedenými odposlechy je prokázáno, že se obžalovaný velmi aktivně podílel, mj. i na pokyny obžalovaného Š., na distribuci tabákových výrobků přinejmenším V. S. a S. B. …“, přičemž jeho vazba na distribuci tabákového zboží V. S. vyplývá mj. i z její, již zmiňované výpovědi. Nalézací soud zároveň poukázal na odposlechy z konkrétních dnů, které spojovaly aktivitu dovolatele s obviněným B., když mj. uvedl, že „[p]ropojenost s obžalovaným V. vyplývá např. z telefonních hovorů, uskutečněných dne 31. 10. 2015, kdy nejprve obžalovaného Š. kontaktoval obžalovaný B. s tím, že „maník“ si kolem třetí přijede pro jednu bednu (tabáku) a vzápětí kontaktuje obžalovaný Š. obžalovaného V. a dává mu pokyn, aby jednu (bednu) hodil v jednu (hodinu) k jeho matce.“ (k tomuto blíže viz č. l. 394 pv.).

47. Co se týká druhé skupiny námitek, dovolatel rozporuje korektnost postupu pracovníků celní správy při zajišťování nezdaněného tabáku a na následné rozpory mezi jejich výpověďmi v trestním řízení. Nejvyšší soud musí poukázat na skutečnost, že dovolatel užil totožnou obhajobu již v rámci nalézacího a odvolacího řízení, přičemž soudy se s ní náležitě vypořádaly (viz bod 33. a 46. rozsudku nalézacího soudu; bod 21., 22. usnesení odvolacího soudu). Nutno zmínit, že obviněný žádné konkrétní námitky k procesu vážení tabáku, jeho zajištění a skladování v podstatě neuvádí. Jeho argumentace se omezuje toliko na jeho obecný nesouhlas s tím, jak bylo ze strany celní správy nakládáno s tabákem, případně na spekulace ohledně případné manipulace s ním poté, co byl zabaven. Tímto ovšem opět uplatňuje čistě skutkové, resp. procesní námitky, kdy se Nejvyššímu soudu snaží vnutit svoji představu o nesprávném postupu při zajištění důkazního materiálu, k čemuž ovšem neuvádí žádný podklad.

V.

Způsob rozhodnutí

48. Z uvedeného hodnocení dovolání obou obviněných plyne, že ti ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnili výhradně námitky, které se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

49. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Pouč en í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 8. 2020

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru