Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 792/2017Usnesení NS ze dne 20.07.2017

HeslaObhájce ustanovený
Podvod
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.792.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku

§ 40 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 792/2017-56

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. července 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2017, č. j. 6 To 5/2017-3980, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, č. j. 43 T 5/2015-3639, byl obviněný Ing. Z. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, jehož se podle jeho zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku.

2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 1.000.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu šesti let.

3. Citovaným rozsudkem rozhodl krajský soud též o vině dalších pěti obviněných (fyzických osobách) a obviněné společnosti Mondragone, s. r. o.

4. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 6 To 5/2017-3980, poté, co věc tohoto obviněného, vedenou původně pod sp. zn. 6 To 58/2016, usnesením ze dne 19. 1. 2017 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

jako předseda představenstva a ředitel spol. EKOSOLARIS, a.s., která byla generálním dodavatelem při výstavbě FVE spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V., v blíže nezjištěné době, nejpozději do 31. 12. 2010, záměrně jménem spol. EKOSOLARIS, a.s., podepsal nepravdivý předávací protokol o předání solárního fotovoltaického systému této elektrárny do provozu ze dne 29. 12. 2010, přičemž tak učinil i přesto, že věděl, že k danému datu nebyly nainstalovány na uvedené fotovoltaické elektrárně spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V. fotovoltaické panely, a dále i přesto, že věděl, že tento předávací protokol bude předložen ERÚ jako jeden z podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., ještě v roce 2010, načež

dále dne 30. 12. 2010 se ústně dohodl s obv. Bc. Z. D., vůči němuž je vedeno trestní stíhání samostatně, aby obv. M. V. dne 31. 12. 2010 dal pokyn svým zaměstnancům a brigádníkům montovat fotovoltaické panely na ocelové konstrukce elektrikářskými stahovacími páskami bez náležité fixace a bez zapojení panelů kabely mezi sebou do funkčního celku, a to s cílem vyvolat zdání, že fotovoltaická elektrárna spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V. je dokončená a provozuschopná o výkonu 0,481 MW pro potřeby kontrol ze strany zaměstnanců ERÚ a zaměstnanců skupiny E.ON Distribuce, a.s.,

čímž obv. Ing. Z. S. takto záměrně a cíleně pomohl obv. J. P. jednak získat neoprávněně licenci ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů ještě v roce 2010 s tím, že tak získá neoprávněně nárok na garantovanou výkupní cenu na dobu dvaceti let za výrazně vyšší cenu, než jaká by mu byla garantována v případě získání dané licence až v roce 2011, a také tak s tímto cílem záměrně pomohl obv. J. P. ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., neoprávněně získat protokol o schválení výrobny od spol. E.ON ještě v roce 2010,

kdy výše popsaným způsobem se obžalovaní Ing. V. D., Ing. Z. S., Bc. Z. D., Ing. J. K. a J. P. záměrně podíleli na uvedení v omyl Ing. I. F. jako k vydání předmětné licence oprávněné pracovnice ERÚ, dále vyjma obv. Ing. J. K. i na vytvoření podmínek pro uvedení v omyl zaměstnance ERÚ, který měl dne 31. 12. 2010 provést předběžnou kontrolu FVE spol. MONDRAGONE, s.r.o., ve V., a na uvedení v omyl i pracovníků spol. E.ON, kteří měli provést schválení dané FVE jako výrobny, kdy za vědomého a cíleného přispění všech obžalovaných získal obv. J. P. k 31. 12. 2010 od ERÚ pravomocnou licenci č. 111017963 na výrobu elektřiny ve prospěch spol. MONDRAGONE, s.r.o., a zároveň díky provedení tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě spol. E.ON dne 31. 12. 2010 tak vznikl spol. MONDRAGONE, s.r.o., neoprávněný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12.150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5.500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž v průběhu následujících 20 let by se spol. MONDRAGONE, s.r.o., neoprávněně obohatila v souhrnu o částku nejméně 63 mil. Kč v prvé řadě na úkor spol. E.ON Distribuce, a.s. a od 1. 1. 2013 primárně na úkor spol. E.ON Energie, a.s. s tím, že

RokMěsícČíslo fakturyDodané množství v kWhNároková cena (připojení do 31.12.2010) v KčNároková cena (připojení od 1.1.2011) v KčRozdíl cen (připojení do 31.12.2010 – připojení od 1.1.2011) v Kč

2011

duben2011001

67 135

832 474,00

369 242,50

463 231,50

květen2011002

50453

625 617,20

277 491,50

348 125,70

červen2011003

16 855

209 002,00

92 702,50

116 299,50

červenec2011005

35 068

434 843,20

192 847,00

241 969,20

srpen2011007

55 394

686 885,60

304 667,00

382 218,60

září2011008

48 663

603 421,20

267 646,50

335 774,70

říjen2011010

29 407

364 646,80

161 738,50

202 908,30

listopad2011011

16 221

201 140,40

89 215,50

111 924,90

prosinec2011012

8 750

108 500,00

48 125,00

60 375,00

celkem 4-12/2011

327 946,00

4 066 530,40

1 803 703,00

2 262 827,40

2012leden2012001

15 110

191 141,50

84 767,10

106 374,40

únor2012002

26 339

333 188,35

147 761,79

185 426,56

březen2012003

48 317

611 210,05

271 058,37

340 151,68

duben2012004

52 024

658 103,60

291 854,64

366 248,96

květen2012005

62 153

786 235,45

348 678,33

437 557,12

červen2012006

49 909

631 348,85

279 989,49

351 359,36

červenec2012007

49 294

623 569,10

276 539,34

347 029,76

srpen2012008

54 144

684 921,60

303 747,84

381 173,76

září2012009

44 458

562 393,70

249 409,38

312 984,32

říjen2012010

30 658

388 165,25

172 142,85

216 022,40

listopad2012011

10 707

135 443,55

60 066,27

75 377,28

prosinec2012012

8 164

103 274,60

45 800,04

57 474,56

celkem 1-12/2012

451 304,00

5 708 995,60

2 531 815,44

3 177 180,16

2013leden2013001

5 610

72 385,83

32 106,03

40 279,80

leden2013001

záporná cena

-7,67

-7,67

0,00

únor2013002

14 601

188 396,70

83 561,52

104 835,18

březen2013003

32 573

420 289,42

186 415,28

233 874,14

duben2013004

46 305

597 473,42

265 003,52

332 469,90

květen2013005

50 510

651 730,53

289 068,73

362 661,80

červen2013006

43 109

556 235,43

246 712,81

309 522,62

červenec2013007

67 722

873 816,97

387 573,01

486 243,96

srpen2013008

56 400

727 729,20

322 777,20

404 952,00

září2013009

40 573

523 513,42

232 199,28

291 314,14

říjen2013010

35 394

456 688,78

202 559,89

254 128,92

listopad2013011

14 224

183 532,27

81 403,95

102 128,32

prosinec2013012

9 012

116 281,84

51 575,68

64 706,16

celkem 1-12/2013

416 033,00

5 368 066,13

2 380 949,19

2 987 116,94

celkem 04/2011-12/2013

1 195 283,00

15 143 592,13

6 716 467,63

8 427 124,50

tedy jen za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 ve vztahu ke spol. MONDRAGONE, s.r.o., byla v důsledku jednání všech výše uvedených obviněných způsobena primárně spol. E.ON Distribuce a.s., IČO 280 85 400, škoda ve výši nejméně 5.440.008 Kč, o kteroužto částku se neoprávněně obohatila spol. MONDRAGONE, s.r.o., (pozn. vzhledem k legislativní změně, a to nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, od 1. 1. 2013 vstoupila do práv poškozeného spol. E.ON Energie, a.s., IČO 260 78 201) a v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve vztahu ke spol. MONDRAGONE, s.r.o., byla způsobena primárně spol. E.ON Energie škoda ve výši nejméně 2.987.117 Kč, o kteroužto částku se neoprávněně obohatila spol. MONDRAGONE, s.r.o.

5. Odvolací soud obviněného za tento zločin odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 500.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, by podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu šesti let.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Malečka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.

7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) obviněný shledává v nesprávném postupu nalézacího soudu, jemuž vytýká, že nerespektoval zásadu upravenou § 2 odst. 5 tr. ř., a vadném postupu odvolacího soudu, který následně uzavřel své úvahy v tom smyslu, že dokazování nemůže být bezbřehé. Dovolatel tvrdí, že právě proto nemohly soudy obou stupňů rozhodnout v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., neboť důkazy nehodnotily v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tím došlo k nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením. Rozhodnutí soudu je tak zatíženo vadou spočívající v nesprávném posouzení naplnění všech znaků skutkové podstaty. Obviněný namítá, že výše způsobené škody byla nesprávně zjištěna, pokud byla vyčíslena toliko na základě odborného vyjádření. S ohledem na rozsah způsobené škody měla být její výše stanovena znaleckým posudkem. Pokud soudy obou stupňů dávají obviněnému za vinu, že v úmyslu vzbudit v pracovnících ERÚ dojem, že fotovoltaická elektrárna je dokončena, rozhodl o přimontování solárních panelů elektrikářskými páskami namísto přimontování standardním způsobem, poukazuje tento na to, že podle stavebního deníku bylo tímto způsobem přimontováno pouze 20 % panelů, přičemž ze znaleckého posudku vyplynulo, že toto nemělo vliv na funkci elektrárny. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil dokumenty, jež obviněný podepisoval za společnost EKOSOLARIS a. s. jako směřující k uvedení jiného v omyl. Předávací protokoly nejsou jmenovány jako součást podkladů pro udělení licence podle vyhlášky č. 426/2005 Sb. a nebyly ani s tímto úmyslem obviněným podepsány. Tyto předávací protokoly měly sloužit potřebám smluvních stran smlouvy o dílo a nikdy neměly být použity ve vztahu k třetí osobě. Soudy tak nesprávně vyhodnotily jednak, že to měl být obviněný, kdo měl mít prospěch z toho, že někoho uvedl v omyl, a jednak, že správní orgán lze uvést v omyl. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004, dovolatel dovozuje, že pokud podle judikatury nelze soud v občanskoprávním řízení uvést v omyl a nelze na něm tedy spáchat trestný čin podvodu, lze tento závěr aplikovat také na správní řízení. Správní orgán, v tomto případě ERÚ, provedl na místě samém kontrolu, na základě které licenci vydal, pokud by nebylo něco v pořádku, licence by neměla být vydána.

8. Obviněný uplatňuje také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl. Obviněný připomíná, že dne 6. 2. 2017 vyrozuměl Vrchní soud v Olomouci o ukončení zastupování ustanoveným obhájcem a žádal o přiměřenou lhůtu k zajištění nového advokáta. Vrchní soud v Olomouci neshledal důležité důvody podle § 40 tr. ř. a rozhodl, že Mgr. Scholle bude nadále vykonávat povinnosti advokáta podle § 41 tr. ř. Obviněný dne 21. 2. 2017 zaslal soudu opakovanou žádost, aby byl ustanovený obhájce zproštěn povinnosti jej obhajovat a aby mu byl ustanoven jiný obhájce. Došlo tak k narušení jeho práva na obhajobu, neboť za situace, kdy informoval soud o ztrátě důvěry mezi ním a obhájcem, měla mu být podle § 38 odst. 1 tr. ř. poskytnuta lhůta ke zvolení obhájce s tím, že teprve pokud by této možnosti nevyužil, měl mu být vrchním soudem ustanoven nový obhájce.

9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí, tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ve spojitosti s rozsudkem Vrchního osudu v Olomouci, zrušil ve výroku ohledně viny a trestu odnětí svobody s tím, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, popř. podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný nastoupil dne 13. 4. 2017.

10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který zdůraznil, že dovolatel toliko opakuje svoji obhajobu z předchozího řízení a argumenty, které uvedl již ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, k nimž se již obsáhle vyjádřil ve svém odůvodnění odvolací soud.

11. Dovolatelem namítané porušení zásady in dubio pro reo a námitka, že výše škody měla být zjištěna znaleckým posudkem a nikoliv odborným vyjádřením, jsou podle státního zástupce svojí povahou procesními námitkami a jako takové nemohou být zkoumány v dovolacím řízení. Důvodem pro zrušení rozhodnutí by bylo toliko extrémní porušení předmětné zásady, k čemuž v tomto případě nedošlo. Pokud dovolatel uvádí, že předávací protokol měl sloužit pouze potřebám dodavatele a odběratele předmětné elektrárny a neměl být užit pro ERÚ do půlnoci 31. 12. 2010, nelze rozumně vysvětlit, proč byl vůbec sepisován, když právě dovolatel si musel být vědom, že elektrárnu se dohotovit nepodařilo a předána měla být elektrárna provozuschopná, nikoliv jen rozestavěná. To, že dovolatel o nefunkčnosti elektrárny dne 31. 12. 2010 věděl, považuje státní zástupce za prokázané z důvodů, které nalézací soud rozvedl na str. 46 svého rozsudku. Z důkazů uvedených nalézacím soudem na str. 48 rozsudku je patrno, že elektrárna skutečně dokončena nebyla. Odvolací soud na str. 18‒21 napadeného rozsudku podrobně odůvodnil, na základě jakých důkazů považuje vědomost dovolatele o nedokončenosti elektrárny za prokázanou. Tyto úvahy nevzbuzují žádné pochybnosti o své správnosti. Námitky dovolatele proti učiněným skutkovým zjištěním neodpovídají tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Pokud dovolatel namítá, že ERÚ nelze uvést v omyl, Nejvyšší soud dosud zastává stanovisko opačné. V usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 968/2016, s odkazem na další judikaturu vyslovil názor, že ve správním řízení je možno uvést ERÚ v omyl, neboť „občanskoprávní řízení sporné, jež je ovládáno zásadou projednací, se však výrazně liší od správního řízení uplatňovaného před ERÚ v rámci řízení o udělení licence pro podnikání v energetické oblasti. Řízení o vydání licence je správním řízením, kdy vrchnostenský orgán vydává na základě podkladů převážně dodaných účastníkem osvědčení o naplnění nějaké skutečnosti s konstitutivními účinky, nikoli sporem dvou stran, který rozhoduje nestranný a nezávislý arbitr – soud. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 305/2010, důležitým aspektem k určení, zda onu instituci lze uvést v omyl, je skutečnost, zda je v předmětném řízení „protistrana“, jež ví, jaký je skutečný stav věci – např. žalovaný v civilním majetkovém sporu věděl, jaké dělal majetkové dispozice – a nemůže tak být uveden žalobcem v omyl. Řízení o vydání licence má charakter zásadně neveřejného písemného řízení, kdy správní orgán vychází zejména z písemných podkladů toho, kdo podal žádost o udělení předmětné licence“. Tvrzení dovolatele, že ERÚ nelze uvést v omyl je tak nesprávné. Jelikož se jedná o námitku proti naplnění znaku užité skutkové podstaty, považuje státní zástupce tuto námitku za hmotně právní, avšak zjevně neopodstatněnou.

13. Pokud dovolatel namítá absenci obhájce a z toho vzešlý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., státní zástupce se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu na str. 14‒16 odůvodnění napadeného rozsudku ze dne 23. 2. 2017, že postupné výměny obhájců ze strany dovolatele byly jeho obstrukčním jednáním. K naplnění tohoto dovolacího důvodu proto nedošlo a také zde je dovolání zjevně neopodstatněné.

14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Naplnění dovolacího důvodu však nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005).

21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

23. Co se týče námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nutno konstatovat, že většina z nich není sto naplnit tento dovolací důvod, avšak současně ani žádný jiný z taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.

24. Jedinou námitku, kterou lze podřadit pod daný dovolací důvod, je tvrzené nesprávné posouzení naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jejíž součástí je uvedení jiného v omyl. Obviněný namítá, že nemohla být naplněna skutková podstata, neboť správní orgán nelze uvést v omyl. K tomuto závěru došel na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004, podle něhož nelze v občanskoprávním řízení uvést soud v omyl, a tudíž na něm nelze spáchat trestný čin podvodu.

25. V této souvislosti je nezbytné uvést, že obviněný uvedenou námitku uplatnil, ač si nutně musel být vědom toho, že ve vztahu k ní zaujímá Nejvyšší soud zcela odlišné stanovisko. Nelze totiž pomíjet, že obsahově shodnou námitku dovolatel uplatnil již ve své předchozí trestní věci, která byla v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 4 Tdo 968/2016. Jak správně uvedl státní zástupce, dovolací soud se ve svém rozhodnutí – v usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 968/2016 – k dané problematice vyjádřil zcela jednoznačně, když poukázal na fakt, že závěry učiněné ve vztahu k občanskoprávnímu řízení spornému, které je ovládáno zásadou projednací, nelze bez dalšího uplatňovat pro správní řízení před ERÚ. Pro posouzení, lze-li příslušný orgán uvést v omyl je podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 305/2010, podstatná existence „protistrany“, jež ví, jaký je skutečný stav věci, a jež tak nemůže být uvedena žalobcem v omyl. Platí-li toto pro občanskoprávní sporné řízení, neplatí stejné závěry pro správní řízení před ERÚ, neboť toto řízení má zásadně charakter neveřejného písemného řízení, v němž správní orgán vychází zejména z písemných podkladů toho, kdo podal žádost o udělení předmětné licence. Závěr obviněného, že ERÚ nelze uvést v omyl je tedy nesprávný. Jeho námitku je proto nutno označit za zjevně neopodstatněnou.

26. Další námitky, které dovolatel uplatňuje v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze hodnotit ani jako formálně naplňující tento dovolací důvod, neboť nenapadají nesprávnost hmotněprávního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu, případně procesní postup, na jehož základě byla učiněna. Nejvyšší soud zásadně (s výjimkou případu explicitně uplatněné námitky extrémního nesouladu) není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a musí vycházet ze skutkového stavu, jak jej soud prvního stupně (popř. soud odvolací) popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. V hodnocení námitek obviněného, že nebylo soudy obou stupňů postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, a že výše škody měla být stanovena na základě znaleckého posudku, nikoli pouze na základě odborného vyjádření, se Nejvyšší soud shoduje s vyjádřením státního zástupce. Pokud obviněný namítá porušení zásady podle § 2 odst. 5 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož měl soud nesprávně hodnotit provedené důkazy a porušil zásadu in dubio pro reo, pak Nejvyšší soud poukazuje na rozhodnutí odvolacího soudu, jenž po stránce skutkové věc uzavřel tak, že se nalézací soud přesvědčivě vypořádal se všemi významnými okolnostmi, uvedl, jak důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného a k jakým skutkovým a právním závěrům došel. Lze konstatovat, že argumentace nalézacího soudu plně vychází z provedeného dokazování a má v něm také oporu. Soud provedl důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném podle § 2 odst. 5 tr. ř. a zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. S těmito hodnotícími závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně shoduje.

27. Pokud jde o stanovení výše škody určené na základě odborného vyjádření, připomíná Nejvyšší soud, že je-li podle § 105 odst. 1 tr. ř. k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Teprve v případě, že pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Soud přibere znalce, pokud považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, přičemž posouzení otázky, zda je znalecký posudek nezbytný, je plně v jeho kompetenci. Pokud však dojde k závěru, že otázka nedosahuje takové složitosti, aby bylo nezbytné přibrání znalce, a postačuje odborné vyjádření, není povinen znalce k řízení přibrat. Podle zmíněných kritérií bylo soudy nižších stupňů posupováno ve věci posuzované.

28. Lze rovněž konstatovat, že odvolací soud se dostatečně vyjádřil rovněž k námitce obviněného, že pouze 20% fotovoltaických panelů bylo přimontováno toliko s pomocí elektrikářských pásek. Je skutečně pravdou, že tímto způsobem byla přimontována jen část panelů, jak ale vyplývá ze stavebního deníku, nejednalo se o jedinou překážku, neboť další část panelů byla dodána ve špatných rozměrech. Dne 29. 12. 2010 nebyly instalovány v elektrárně žádné fotovoltaické panely a ani dne 31. 12. 2010 nebyly položeny všechny panely, a ty které položeny byly, nebyly mezi sebou propojeny a nebyly zapojeny do měničů a střídačů. Společnost ESOKOM, která měla na starosti „elektriku“, na elektrárně pracovala naposledy 21. 12. 2010 s tím, že pokračovala až 18. 1. 2011, v závěrečném týdnu tedy panely nepropojovala. Obviněný měl eminentní zájem na tom, aby byla elektrárna dokončena ještě za legislativních podmínek platných pro rok 2010, vzhledem k jeho zkušenostem v oboru mu muselo však být jasné, že ke konci roku 2010 nebude elektrárna provozuschopná ani dokončená. Rozhodl proto o připevnění panelů s pomocí elektrikářských pásek tak, aby v pracovnících ERÚ toto zdání vyvolal. Podstatné pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je přitom zjištění, že elektrárna v označené době, tj. do konce roku 2010, nebyla dokončená ani provozuschopná, a že obviněný při tomto vědomí postupoval tak, aby vyvolal omyl u pracovníků ERÚ, že dokončená je a splňuje tak po stavebně technické stránce podmínky pro udělení licence.

29. Totéž platí pro předávací protokol, jehož povahu obviněný rozporuje. Předávací protokol byl opatřen datem 29. 12. 2010, ač dle výpovědí J. P. a obviněného došlo k jeho podpisu až 31. 12. 2010. Podle údajů v protokole obsažených bylo dílo v době předání a převzetí bez vad a dokončené. Z výše uvedeného však vyplývá, že takto učiněné prohlášení se nezakládalo na pravdě, neboť obsah vyhotoveného protokolu neodrážel skutečný stav věci. Při daném zjištění nelze pokládat hodnotící úvahy soudů za liché. Pokud by měl být předávací protokol skutečně použit pouze pro účely soukromoprávního vztahu mezi společnostmi EKOSOLARIS, a. s. a MONDRAGONE, s. r. o., jak se snaží prosadit dovolatel, neměli by obviněný a J. P. důvod podepisovat ještě před koncem roku 2010 předávací protokol o předání díla bez vad za situace, kdy elektrárna dokončená zjevně nebyla. Vyhotovení tohoto protokolu tak bylo, stejně jako přimontování panelů elektrikářskými páskami, jen dalším krokem směřujícím k vyvolání omylu o tom, že elektrárna byla dokončená již v roce 2010.

30. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný shledává v nesprávném postupu Vrchního soudu v Olomouci, když tvrdí, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, čímž mělo být porušeno jeho právo na obhajobu. K posouzení této námitky je vhodné připomenout skutečnosti plynoucí z obsahu spisu.

31. Obviněnému byl dne 9. 4. 2015 ustanoven jako obhájce Mgr. Scholle. Dne 7. 2. 2017 došlo Vrchnímu soudu v Olomouci podání obviněného označené jako oznámení o ukončení zastupování Mgr. Pavlem Schollem, které zdůvodňoval pasivním zastupováním obhájce před soudem prvního stupně, jeho nezájmem o projednávanou problematiku, nepřipraveností k jednání, ztrátou důvěry a dlouhodobou nečinností. Předseda senátu toto podání zaslal obhájci k vyjádření, které přišlo soudu dne 8. 2. 2017. V tomto obhájce uvedl, že obhajobu vykonával standardně, s obviněným byl v kontaktu telefonicky, prostřednictvím emailu i osobně, kdy připojil listiny, na základě kterých byla doložena mj. porada obviněného s obhájcem ve Věznici Kuřim přesahující jednu hodinu. Obhájce dále uvedl, že při zajištění substituce jednal tak, aby nedošlo ke kolizi zájmů mezi obviněnými a postup s obviněným řádně konzultoval. Na základě posouzení podání obviněného a vyjádření obhájce neshledal soud důležité důvody ve smyslu § 40 tr. ř., pro které by bylo nutno obhájce Mgr. Pavla Scholleho zprostit povinnosti obhajovat obviněného, o čemž byl obviněný informován dne 9. 2. 2017.

32. Při hodnocení důvodnosti postupu odvolacího soudu nelze nezmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Tdo 1401/2007, jež zdůraznilo následující skutečnost: „Jak vyplývá přímo z dikce ustanovení § 40 tr. ř. (srov. použití slovesa „může“), není zde formulována povinnost soudu automaticky podle žádosti rozhodnout o zproštění obhajoby, nýbrž je na úvaze soudu, zda jsou naplněny důležité důvody pro takové rozhodnutí, či nikoli.“ Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí na stranách 14-16 podrobně rozvedl své úvahy, na základě kterých nevyhověl žádosti obviněného. Nejvyšší soud neshledává zákonných důvodů k tomu, aby na věc nahlížel odlišným způsobem.

33. Vrchní soud tak postupoval správně, pokud ustanoveného obhájce povinnosti obhajovat nezprostil. Nadto lze zmínit, že měl-li obviněný k postupu svého ustanoveného obhájce výhrady, mohl sám odpovídajícím způsobem na subjektivně vnímanou nežádoucí situaci reagovat. Součástí jeho práva na obhajobu je totiž i právo zvolit si obhájce, který jej bude obhajovat. Obviněný proto mohl udělit plnou moc ke své obhajobě obhájci (advokátu) podle vlastního výběru, jak ostatně avizoval i ve svém podání ze dne 6. 2. 2017. V takovém případě by jeho volba byla soudem akceptována a ustanovení Mgr. Scholleho by bylo předsedou senátu zrušeno. S ohledem na to, že obviněný takto nepostupoval a předseda senátu shledal, že v jím posuzovaném případě nejsou důležité důvody podle § 40 tr. ř. pro zproštění obhájce povinnosti obhajovat, povinnost obhájce Mgr. Scholleho trvala a obviněný v řízení obhájce měl. Námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.

34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém dovolání v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Jediná námitka hmotně právního charakteru, která byla způsobilá obsahově dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, nebyla shledána opodstatněnou. Neopodstatněnou byla shledána také námitka obviněného uplatněná pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Vzhledem k tomuto posouzení rozhodl Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

36. Pokud obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. v jeho případě přerušil výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Nejvyšší soud však důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného stran navrženého postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. července 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru