Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 787/2016Usnesení NS ze dne 28.07.2016

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.787.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 787/2016-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2016 o dovolání, které podal obviněný T. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 5 To 59/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 12/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného T. Z. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 50 T 12/2012, uznal obviněného T. Z. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že

„I.

a) nejprve jako zmocněnec a následně jako jednatel společnosti UNIQUE Trading & Consulting s.r.o., IČ: 27707229, se sídlem Prostějov, Žižkovo nám. 133/20, se záměrem sebe obohatit, odebrat zboží a toto nezaplatit,

v období od srpna do prosince roku 2009 z O. a B. telefonicky objednal a příslibem řádného zaplacení sjednané ceny zboží vylákal dodávky drůbežího masa od podnikatelského subjektu P.H.U. „DAWPOL“ – B. K., s místem podnikání W., W., Polská republika a poté v B. postupně odebral toto drůbeží maso na základě

- faktury č. .......... ze dne 11. 8. 2009 v hodnotě 4.343 PLN (to je 26.882,40 Kč),

- faktury č. ......... ze dne 11. 8. 2009 v hodnotě 8.872,50 PLN (to je 54.796,60 Kč),

- faktury č. .......... ze dne 11. 8. 2009 v hodnotě 86.768,45 PLN (to je 535.882 Kč),

- faktury č. ............. ze dne 14. 8. 2009 v hodnotě 61.403 PLN (to je 383.216,12 Kč),

- faktury č. ............. ze dne 17. 8. 2009 v hodnotě 4.117,50 PLN (to je 25.645,70 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 18. 8. 2009 v hodnotě 5.169 PLN (to je 31.727,30 Kč),

- faktury č. .............. ze dne 18. 8. 2009 v hodnotě 4.469,50 PLN (to je 27.433,80 Kč),

- faktury č. .......... ze dne 19. 8. 2009 v hodnotě 10.166,35 PLN (to je 62.329,90 Kč),

- faktury č. .............. ze dne 19. 8. 2009 v hodnotě 12.597 PLN (to je 77.232,20 Kč),

- faktury č. ......... ze dne 20. 8. 2009 v hodnotě 4.205,50 PLN (to je 25.914,30 Kč),

- faktury č. .......... ze dne 20. 8. 2009 v hodnotě 55.796 PLN (to je 343.815 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 21. 8. 2009 v hodnotě 4.400 PLN (to je 27.293,20 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 21. 8. 2009 v hodnotě 44.118,60 PLN (to je 273.667,70 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 21. 8. 2009 v hodnotě 46.792 PLN (to je 290.250,80 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 23. 8. 2009 v hodnotě 4.343 PLN (to je 26.939,60 Kč),

- faktury č. .......... ze dne 24. 8. 2009 v hodnotě 5.288,50 PLN (to je 32.725,20 Kč),

- faktury č. .............. ze dne 24. 8. 2009 v hodnotě 51.120 PLN (to je 316.330,60 Kč),

- faktury č. ............. ze dne 26. 8. 2009 v hodnotě 4.366 PLN (to je 27.095,40 Kč),

- faktury č. .......... ze dne 26. 8. 2009 v hodnotě 4.256 PLN (to je 26.412,70 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 27. 8. 2009 v hodnotě 47.433,60 PLN (to je 292.997,40 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 31. 8. 2009 v hodnotě 4.394 PLN (to je 27.193,70 Kč),

- na základě faktury č. ........ ze dne 1. 9. 2009 v hodnotě 4.404 PLN (to je 27.406,10 Kč),

- na základě faktury č. ........... ze dne 3. 9. 2009 v hodnotě 4.049,50 PLN (to je 25.159,50 Kč),

- na základě faktury č. ......... ze dne 3. 9. 2009 v hodnotě 36.707 PLN (to je 228.060,60 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 3. 9. 2009 v hodnotě 37.204 PLN (to je 231.148,50 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 8. 9. 2009 v hodnotě 4.600,91 PLN (to je 28.663,70 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 9. 9. 2009 v hodnotě 3.487 PLN (to je 21.581 Kč),

- na základě faktury č. .............. ze dne 11. 9. 2009 v hodnotě 2.577 PLN (to je 15.665,60 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 22. 9. 2009 v hodnotě 9.427,50 PLN (to je 56.989,20 Kč),

- faktury č. ........... ze dne 23. 9. 2009 v hodnotě 19.635 PLN (to je 118.163,40 Kč),

- faktury č. ............. ze dne 29. 9. 2009 v hodnotě 58.116 PLN (to je 347.359,30 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 30. 9. 2009 v hodnotě 3.994,50 PLN (to je 23.767,30 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 30. 9. 2009 v hodnotě 58.116 PLN (to je 345.790,20 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 1. 10. 2009 v hodnotě 4.111 PLN (to je 24.608,40 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 26. 10. 2009 v hodnotě 6.240 PLN (to je 38.706,70 Kč),

- faktury č. ............ ze dne 24. 11. 2009 v hodnotě 3.645 PLN (to je 22.934,30 Kč),

- faktury č. .......... ze dne 30. 11. 2009 v hodnotě 10.251 PLN (to je 64.642,80 Kč),

- faktury č. ......... ze dne 5. 12. 2009 v hodnotě 22.176 PLN (to je 140.019,30 Kč),

tedy v celkové výši 763.161,41 PLN, kdy z této částky uhradil pouze 61.083,72 PLN (to je 381.770 Kč) a zbývající část ve výši 702.077,69 PLN (to je 4,314.617 Kč) neuhradil, a takto vylákané drůbeží maso obratem prodal za cenu stejnou či nižší, než za jakou ji od dodavatele odebral, různým odběratelům a výnosy z těchto prodejů masa si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené firmě P.H.U.„DAWPOL“ – B. K., se sídlem W., W., Polská republika, škodu ve výši 4,314.617 Kč,

b) následně jako jednatel společnosti UNIQUE Trading & Consulting,s.r.o., IČ: 27707229, se sídlem Prostějov, Žižkovo nám. 133/20, se záměrem sebe obohatit, odebrat zboží a toto nezaplatit,

v prosinci roku 2009 a v dubnu roku 2010 z O. a B. telefonicky objednal a příslibem řádného zaplacení sjednané ceny zboží vylákal dodávky drůbežího masa od podnikatelského subjektu P.H.U. „IMEX“ – M. J., místem podnikání P. Ś., W., Polská republika a toto maso v B. odebral na základě

- faktury č. ........ ze dne 2. 12. 2009 v hodnotě 211.200 PLN (to je 1.315.987,20 Kč),

- faktury č. ........ ze dne 15. 4. 2010 v hodnotě 226.000 PLN (to je 1,469.226 Kč),

tedy v celkové výši 437.200 PLN (to je 2,785.213 Kč), kdy toto zboží ani zčásti nezaplatil, a takto vylákané drůbeží maso obratem prodal za cenu stejnou či nižší, než za jakou ji od dodavatele odebral, různým odběratelům a výnosy z těchto prodejů masa si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené firmě P. H. U. „IMEX“ – M. J., se sídlem P. Ś., W., Polská republika, škodu ve výši 2,785.213 Kč,

a takto jednal v bodě 1 a), b) ačkoliv již při objednávání a odebírání tohoto zboží věděl, že za odebrané zboží výše uvedeným firmám nezaplatí a způsobí jim škodu, přičemž jako zástupce společnosti UNIQUE Trading&Consulting, s.r.o. od odběratelů drůbežího masa převzal finanční prostředky za dodávky tohoto zboží, které použil pro svou potřebu, čímž způsobil výše uvedeným subjektům škodu v souhrnné výši 7,099.830 Kč, a následně inicioval u jediného společníka společnosti D. R. G., převod obchodního podílu ve společnosti UNIQUE Trading&Consulting, s.r.o. na R. K., a jmenování nových jednatelů společnosti R. K., a R. M., aniž by komukoli ze jmenovaných sdělil rozsah závazků společnosti a předal účetnictví, když účetnictví společnosti UNIQUE Trading&Consulting, s.r.o. zničil či zašantročil, aby tak zmařil zjištění závazků společnosti UNIQUE Trading&Consulting, s.r.o. a jejího obchodního majetku,

II.

a) jako osoba jednající na základě generální plné moci za společnost Premier Company, s.r.o. se sídlem v Olomouci, ulice Riegrova 373/6, IČ: 27763668, a následně jako jednatel společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. se sídlem v Opavě, ulice Sadová 92, IČ: 28653793, v úmyslu sebe obohatit a způsobit na cizím majetku škodu, nejprve osobně dne 27. 12. 2010 v M. B. na jednání s Ing. K. K., prokuristou Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. se sídlem v Jihlavě, Na Hranici 8, IČ: 49455851, dojednal dodávky jatečních kuřat, když dodavatele utvrzoval v tom, že tyto řádně uhradí, a následně osobně či telefonicky z O. objednával a jménem společnosti Premier Company, s.r.o odebral od společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. v období od 7. 1. 2011 do 28. 3. 2011 v 17 případech celkem 1,066.033 kg živých jatečních kuřat v celkové hodnotě 27,785.678,45 Kč expedovaných z farem TEVAM, a.s. v R., V., M. a M. B., a se záměrem vylákat další dodávky jatečních kuřat z takto dodaného zboží uhradil kupní cenu prvních pěti dodávek živých jatečních kuřat v hodnotě cca 7,8 mil. Kč, a poté, co počátkem dubna 2011 vedení společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. oznámil, že byl ze strany společnosti Premier Company, s.r.o. podveden, s cílem vylákat další zboží, toto neuhradit a ještě více sebe či jiného obohatit, přislíbil společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. úhradu závazků společnosti Premier Company, s.r.o. nově založenou společností AARON CHICKEN, spol. s r.o., na kterou žádal přefakturovat zboží odebrané společností Premier Company, s.r.o. v hodnotě 8,726.990,85 Kč, a aby vyvolal dojem seriózního a solventního obchodníka, dne 29. 4. 2011 v J. jako jednatel společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. sjednal se společností Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. Rámcovou kupní smlouvu, v níž zavázal společnost AARON CHICKEN, spol. s r.o. odebírat od společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. živá jateční kuřata a zaplatit dohodnutou kupní cenu, ve které však v článku 5 nepravdivě deklaroval existenci pohledávek za podnikatelským subjektem UNICO s.c., 441 93 Knurów, Rybnicka č. 46, Polská republika, za účelem následného případného započtení pohledávek společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. s těmito neexistujícími pohledávkami společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o., a dne 4. 5. 2011 v J. jako jednatel společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. uzavřel se společností Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. Dohodu o přistoupení k závazku, v níž přistoupil k závazku společnosti Premier Company, s.r.o. ve výši 8,726.990,85 Kč vzniklého z titulu neuhrazených dodávek živých jatečních kuřat z farem společnosti TEVAM, a.s., a současně společnost AARON CHICKEN, spol. s r.o. zavázal tento závazek do 3. 6. 2011 uhradit, a následně v období od 10. 4. 2011 do 14. 7. 2011 jménem společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. odebral od společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. ve 24 případech celkem 1,180.528 kg živých jatečních kuřat v celkové hodnotě přesahující 32 mil. Kč expedovaných z farem společnosti TEVAM, a.s. v R., V., M. a M. B., z nichž uhradil zboží toliko v hodnotě 1,857.302,70 Kč, zbytek odebraných živých jatečních kuřat ani po urgencích neuhradil a takto způsobil společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. celkovou škodu ve výši 36,385.632 Kč, takto jednal ačkoli již při objednávání a odebírání tohoto zboží věděl, že za odebrané zboží dodavateli řádně nezaplatí a způsobí mu škodu, přičemž toto zboží dále rozprodával pod nákupní cenou a finanční prostředky utržené jeho prodejem použil pro svou potřebu, a následně zničil či zašantročil část účetnictví společností Premier Company, s.r.o. a AARON CHICKEN, spol. s r.o., aby tak zmařil zjištění závazků těchto obchodních společností a jejich obchodního majetku,

b) jako jednatel společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. se sídlem v Opavě, ulice Sadová 92, IČ: 28653793, se záměrem sebe obohatit a způsobit na cizím majetku škodu poté, kdy v červnu roku 2011 přislíbil D. K. O. podnikajícímu pod názvem UNICO s.c. A. O., D. O., 441 93 Knurów, Rybnicka č. 46, NIP 9691466762, Polská republika, že zajistí realizaci dodávky 95.400 kg chlazeného kuřecího masa v hodnotě 540.090 PLN od dodavatele UNICO s.c. odběrateli společnosti Drůbežářský závod Klatovy, a.s., IČ: 45359989, se sídlem 5. května č. 112, Klatovy, a takto vylákal od firmy UNICO s.c. A. O., D. O. 95.400 kg chlazeného kuřecího masa, které bylo v období od 22. 6. 2011 do 30. 6. 2011 dodáno společnosti Drůbežářský závod Klatovy, a.s., toto dodané zboží nechal opatřit a vyúčtovat fakturami společnosti Czech Frost, s.r.o. se sídlem v Třemešné č. ........ z 23.6.2011 na částku 653.400 Kč, č. ...... z 23.6.2011 na částku 653.400 Kč, č. ...... z 24.6.2011 na částku 718.740 Kč, č. ..... z 27. 6. 2011 na částku 718.740 Kč a fakturou společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. č. ..... z 30.6.2011 na částku 762.300 Kč, čímž konečnému odběrateli v K. lživě předstíral, že zboží je ve vlastnictví jiných subjektů než firmy UNICO s.c., načež společnost Drůbežářský závod Klatovy, a.s. dodávky kuřecího masa od firmy UNICO s.c. uhradila dle dispozic na zmíněných fakturách společnostem Czech Frost, s.r.o. a AARON CHICKEN, spol. s r.o., a tímto jednáním obžalovaný T. Z. způsobil škodu firmě UNICO s.c. A. O., D. O. ve výši 540.090 PLN (v přepočtu dle kurzu ČNB k datu vystavení faktur 3,279.426 Kč), když výnosy z prodeje kuřecího masa ve vlastnictví firmy UNICO s.c. tomuto podnikatelskému subjektu do současné doby nepředal, ani jejich předání nezajistil, protože již při jednání s D. O. a odebírání tohoto zboží neměl v úmyslu za odebrané zboží výše uvedené firmě zaplatit, přičemž jako zástupce společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o. od odběratele drůbežího masa převzal finanční prostředky za dodávky tohoto zboží a tyto použil pro svou potřebu, a následně zničil či zašantročil část účetnictví společnosti AARON CHICKEN, spol. s r.o., aby tak zmařil zjištění závazků této obchodní společnosti a jejího obchodního majetku.

2. Tyto skutky obviněného soud prvého stupně kvalifikoval

ad I. a), b) jako zvlášť závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,

ad II. a), b) jako zvlášť závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 1 T 90/2013, jej odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro účely výkonu tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru nákup zboží za účelem dalšího prodeje, prodej a zprostředkování obchodu a služeb, a to jak fyzické osobě, tak i jako statutárnímu orgánu či členu statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, a jako zmocněnci či na základě jiné smlouvy o zastupování, na dobu 7 roků. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 1 T 19/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 101 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zabral:

- bytovou jednotku č. p. ........ v bytovém domě č. p. .... v obci O., stojící na pozemku parcelní číslo ....... v katastrálním území O. – P., včetně podílu o velikosti 70/160 k celku na společných částech bytového domu a pozemku, budovy č. p. ..... a spoluvlastnického podílu o velikosti 70/160 k celku na pozemku parcelní číslo ...... zapsaných na LV č. ........ a LV č. ........ pro obec O., katastrální území O. – P.,

- zahradu parcelní číslo ...... zapsaná na LV č. ....... pro obec O., katastrální území O. – P. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s. částku ve výši 36,385.632,84 Kč a poškozenému M. J. částku ve výši 2,785.213,30 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného M. J. odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal na totéž řízení poškozenou B. K.

3. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 5 To 59/2015. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu. Za splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 5 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru nákup zboží za účelem dalšího prodeje, prodej a zprostředkování obchodu a služeb, a to jak fyzické osobě, tak i jako statutárnímu orgánu či členu statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, a jako zmocněnci či na základě jiné smlouvy o zastupování, na dobu 7 roků. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II.

4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že se v celé věci cítí být nevinný. Je přesvědčen, že nalézací soud i odvolací soud ve věci nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, neprovedly důkazy, které v řízení řádně označil, a proto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Domnívá se, že nebyl prokázán jeho úmysl páchat trestnou činnost. Nesprávné jsou závěry soudu o výši způsobené škody, neboť soud nepřihlédl k zápisu o vyrovnání, který je poškozeným podepsán. Považuje za prokázané, že některé případy odběrů zboží jsou mu v dané věci přičítány duplicitně. Pokud jde o faktury z období od 7. 1. 2011 do 28. 3. 2011 vyúčtované na společnost AARON CHICKEN, s. r. o., tak se jedná o nesprávné údaje, když tato společnost byla založena až dne 1. 4. 2011. Bez povšimnutí orgánů činných v trestním řízení zůstaly okolnosti sepisu exekutorského zápisu sp. zn. 140 EZ 75/2011, k jehož podpisu byl donucen pod nátlakem a pod pohrůžkou násilí.

6. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci.

7. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že způsob právního posouzení přisouzeného jednání dovolatel sice zpochybnil hmotněprávní námitkou, že mu nebyl prokázán podvodný úmysl, avšak postupoval tak zjevně bez respektu k opatřeným skutkovým zjištěním, jestliže v této souvislosti pouze uvedl, že se to snažil oběma soudům (v rámci uplatněné obhajoby) vysvětlit. Plně odkázala na naprosto výstižné shrnutí charakteristických rysů dovolatelova podvodného jednání tak, jak je vyjádřil odvolací soud, který se v této argumentační návaznosti zcela ztotožnil s právním závěrem soudu nalézacího, že tak (dovolatel) činil za podmínek § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v přímém úmyslu takto vylákané zboží neuhradit buď vůbec, resp. tak neučinit řádně. Okolnosti jeho způsobu obchodování s poškozenými společnostmi vypovídají o tom, že jako osoba vystupující a jednající postupně za několik společností zcela cíleně uváděl zástupce dodavatelských společností v omyl tím, že je lživě utvrzoval v přesvědčení, že bude za jimi dodané zboží řádně placeno, popř. i nepravdivými doklady přímo předstíral, že byla provedena úhrada již dříve dodaného zboží, pokud to bylo podmínkou dalších dodávek, či jim tvrdil jiné nepravdivé skutečnosti a činil tak v přímém úmyslu takto vylákané zboží řádně neuhradit.

8. Jeho zbývající námitka skutkové povahy se vztahuje k míře důkazní podloženosti výše způsobené škody, resp. se opět dotýká již výše komentované části výroku o vině pod bodem 2a) s nejvýraznějším škodlivým následkem na neuhrazených platbách za dodané zboží (konkrétně v částce 36.385.632 Kč), aniž by byla konkrétněji odůvodněna (viz „některé případy odběrů zboží jsou mu přičítány duplicitně“). Proto lze pouze nad rámec podaného vyjádření s odkazem na přehled důkazního materiálu, z něhož v uvedeném směru soudy vycházely a který je specifikován na č. l. 41 zdola až 42 shora rozsudku soudu prvního stupně, konstatovat, že celková hodnota zboží odebraného a neuhrazeného dovolatelem zastupovanými společnostmi Premier Company a AARON CHICKEN, od společnosti ZZN Jihlava, představuje právě výše uvedenou částku. Další tam popsaný postup dovolatele, mající zcela účelově posloužit k dalšímu podvodnému odběru zboží od téhož takto poškozeného dodavatele (dohoda o přistoupení k závazku ze dne 4. 5. 2011, jakož i následná dohoda o narovnání ze dne 12. 9. 2011 a na ni navazující exekutorský zápis č. j. 140 EZ 75/2011) spadá do fáze po dokonání podvodného jednání pod tímto bodem výroku o vině a tudíž není z hlediska právního posouzení dovolatelova jednání nikterak rozhodným.

9. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

11. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 5 To 59/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

IV.

17. V posuzované věci všechny uplatněné dovolací námitky (podrobně viz výše v rekapitulaci podání dovolatele) vztažené k předmětnému dovolacímu důvodu směřují primárně do oblasti skutkové a potažmo procesní, přičemž podstatná část z nich byla nadto zcela nekonkrétní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný soudům obou stupňů vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně předkládal vlastní skutkový hodnotící závěr, že trestné jednání nespáchal (cítil se nevinný). Právě ze skutkových námitek odvozoval svůj závěr, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný tedy nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.

18. Jak již výše naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad (rozpor). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. V daných souvislostech lze dále poznamenat, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 601/07).

19. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle názoru Nejvyššího soudu extrémní nesoulad (rozpor) dán.

20. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Skutková zjištění vyjádřená v napadeném rozhodnutí mají své obsahové zakotvení v komplexu provedených důkazů, jak na to poukázaly ve svých rozhodnutích soudy nižších stupňů (především soud prvního stupně). Již soud prvního stupně se přitom vypořádal i s otázkou výše škody způsobené úmyslným protiprávním jednáním obviněného. Své závěry i v tomto směru patřičně vyjádřil ve skutkové větě výroku svého rozsudku a vyložil v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Odvolací soud pak po provedeném přezkumu rovněž tyto závěry shledal správnými.

21. Dovolatel své podání koncipoval tak, aby vytvořil obraz nedostatků v důkazech a následně chybného hodnocení ze strany soudů nižších stupňů (dlužno ovšem dodat, že své námitky přitom presentoval do značné míry obecnou formou bez bližší konkretizace). Tomuto obrazu však není možné dát za pravdu. Podle názoru Nejvyššího soudu závěry soudů nižších stupňů obstojí.

22. Nelze totiž činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů řádně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán. I v této souvislosti je na místě připomenout, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16).

23. Jedinou námitkou obviněného, která by mohla být teoreticky podřazena pod uplatněný dovolací důvod, bylo tvrzení týkající se otázky jeho úmyslného zavinění. Mohlo by tomu však být pouze tehdy, pokud by dovolatel toto tvrzení uplatnil s řádným odůvodněním a nikoli toliko formou blanketní deklarace, kterou nedoprovodil jakýmkoliv relevantním odůvodněním. Za relevantní odůvodnění nelze považovat obecné tvrzení, že nebyl prokázán jeho úmysl páchat trestnou činnost a že se to snažil vysvětlit soudům nižších stupňů. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby domýšlel, čím chtěl snad dovolatel argumentovat a dotvářel tak za něho jeho podání. Lze tak bez dalšího odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, když soud prvého stupně ve svém rozsudku přehledně vyložil na stranách 47 až 52 u jednotlivých skutků obviněného jeho způsob jednání a vyslovil tam, základě jakých skutečností shledal jeho podvodný úmysl podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a soud druhého stupně se s jeho závěry ztotožnil.

24. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a právě z tohoto pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněných (i jiných) dovolacích důvodů irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

25. K výše uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální - Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

26. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

27. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 7. 2016

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru