Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 763/2002Usnesení NS ze dne 09.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.763.2002.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 763/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2002 dovolání obviněných J. J., a M. J., která podali proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 4 To 5/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 45/2001, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných J. J. a M. J. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 3 T 45/2001, byl obviněný J. J. uznán vinným trestnými činy podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 155 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří a půl roku. Tímtéž rozsudkem byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 155 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla oběma obviněným současně uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody Policii ČR, Správě J. k., Č. B. částku 6.757,50 Kč. Poškozený M. V. byl podle § 229 odst. 1 tr. řádu s uplatněným nárokem na náhradu škody zcela odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudkem ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 4 To 5/2002, Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích a k odvolání obviněného J. J. napadený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výroku o vině obviněného J. J. trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v důsledku toho i ve výroku o trestu tohoto obviněného se týkajícím a ve výroku o odkázání poškozeného M.. V. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému J. J. uložil za trestné činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, podle § 155 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Ve zrušené části byla věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrácena okresnímu soudu (aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl).

Odvolání obviněného M. J. Krajský soud v Českých Budějovicích v procesním postavení soudu odvolacího podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 3. 4. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství ve Strakonicích, shodně dne 4. 4. 2002 obviněným J. J. a M. J. a dne 3. 4. 2002 tehdejšímu obhájci obou obviněných JUDr. M. K.

Podáním ze dne 22. 4. 2002, které bylo podle prezentačního razítka Okresnímu soudu ve Strakonicích doručeno dne 23. 4. 2002, obvinění J. J. a M. J. napadli prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K. shora citovaný rozsudek krajského soudu dovoláním, směřujícím do výroku o vině a v důsledku toho i do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Dovolání obviněných bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 2. 10. 2002.

Oba dovolatelé výslovně opřeli podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle přesvědčení obviněných J. J. a M. J. byl oběma soudy, nalézacím i odvolacím, skutkový stav věci zjištěn tak, že je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, což ve své podstatě způsobuje vadnost napadených rozhodnutí, pro níž lze podle názoru obviněných podat dovolání podle výše uvedeného ustanovení trestního řádu. Důsledkem napadeného postupu soudů je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle názoru obviněných se totiž uvedených trestných činů nedopustili, čímž podle nich došlo k porušení ustanovení § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a ustanovení § 249a odst. 2 tr. zák. U prvně jmenovaného trestného činu totiž nebyla podle mínění dovolatelů naplněna jeho objektivní stránka a v druhém případě lze mít pochybnosti o objektivní stránce tohoto trestného činu a také o naplnění stránky subjektivní.

Dovolatelé si samozřejmě podle svých slov uvědomují, že dovolací soud zřejmě při své činnosti obecně nebude přezkoumávat skutková zjištění učiněná nalézacími či odvolacími soudy, avšak domáhají se závěrů Nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 464/99, v němž je zdůrazňováno, že k hlavním zásadám trestního řízení patří zásada volného hodnocení důkazů, podle níž orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tato zásada však není a nesmí být projevem libovůle, resp. svévole orgánů činných v trestním řízení. V procesní situaci tvrzení proti tvrzení je potřeba na soud, a to jednak z hlediska procesního práva, tak i práva ústavního, článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a článku 36 Listiny základních práv a svobod, klást zvýšené požadavky a to v souvislosti s vyvozením závěru o tom, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.

V petitu svého dovolání proto obvinění J. J. a M. J. shodně navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyně senátu, resp. samosoudkyně soudu prvního stupně doručila na základě pokynu Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 Tdo 252/2002, ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu dne 6. 9. 2002 opis dovolání obou obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

V písemném vyjádření ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 1 NZo 647/2002, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 25. 9. 2002, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zaujal názor, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno a především možno odstranit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných J. J. a M. J. odmítl a současně vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obou obviněných podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť obviněný J. J. napadá svým dovoláním rozsudek odvolacího soudu v části, kterou byl uznán vinným a byl mu uložen trest, a obviněný M. J. brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a také mu byl uložen trest. Proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných J. J. a M. J. bylo ohledně dovoláním vytýkaných deliktů pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 14. 2. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen oběma obviněným dne 4. 4. 2002 a jejich tehdejšímu obhájci dne 3. 4. 2002. Dovolání oba obvinění podali prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu ve Strakonicích dne 23. 4. 2002, z čehož je zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu ustanovení § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obou obviněných splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněnými J. J. a M. J. uplatněné dovolací důvody lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad oba dovolatelé sice spatřují v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu jejich dovolání je zřejmé, že své závěry dovolatelé opírají o namítané skutkové vady, když soudu prvního i druhého stupně vytýkají vážné nedostatky ve zhodnocení provedených důkazů a odvolacímu soudu navíc v dovolání vytýkají, že se nevypořádal s námitkami obviněných, obsažených v podaném odvolání.

Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu však dovolání obviněných J. J. a M. J. nemohou obstát, neboť z jejich obsahu vyplývá, že ačkoliv oba obvinění uvádějí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jejich námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

V posuzovaných dovoláních tedy oba obvinění takto sice uplatnili jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněných J. a M. J., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud navíc konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu sám o sobě objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněných J. J. a M. J. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru