Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 761/2017Usnesení NS ze dne 26.06.2017

HeslaMimořádné snížení trestu odnětí svobody
Zneužití pravomoci úřední osoby
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.761.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 329 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 761/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. června 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné Ing. I. F ., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 6 To 101/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

Odůvodnění:

1) Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 48 T 2/2016, byla Ing. I. F. (dále jen obviněná, příp. dovolatelka) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila způsobem popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku.

2) Obviněná byla za toto jednání a taktéž za sbíhající se přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla odsouzena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 46 T 5/2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 54/2015 a za přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, kterým byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, odsouzena podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení ve výměře šesti roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb, kdy výše denní sazby byla určena částkou 600 Kč, tj. celkem 120.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený ČEZ Distribuce, a. s. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 46 T 5/2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 54/2015 a výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3) Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podali obviněná Ing. I. F. a poškozená ČEZ Distribuce, a. s. odvolání, o kterých Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 6 To 101/2016 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněné částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení ve výměře šesti roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 46 T 5/2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 54/2015 a výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání poškozené ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Teplická 874/8 zamítnuto.

4) Nejvyšší státní zástupce podal proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v neprospěch obviněné dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s argumentací, že obviněné byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že se se závěry Vrchního soudu v Olomouci nemůže v plném rozsahu ztotožnit. Připomenul zákonné podmínky aplikovaného § 58 odst. 1 tr. zákoníku, vztahující se k využití fakultativního oprávnění soudu snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby a svoji argumentaci podpořil četným výčtem judikatury. Ztotožnil se se závěry soudu nalézacího, když tento uvedl, že v daném případě se jednalo o souhrn běžných polehčujících okolností, které nemohou mimořádným způsobem snížit závažnost přisouzeného jednání, když jsou naopak vyrovnávány přitěžujícími okolnostmi případu. Současně bylo konstatováno, že obviněná znala v rámci výkonu svého zaměstnání svoje práva a povinnosti a věděla, jakým způsobem má postupovat podle zákona při udělování licencí k výrobě elektřiny na fotovoltaické elektrárny. Dle jeho názoru nelze mít za to, že by obviněná byla, vzhledem k okolnostem případu, k nezákonnému postupu nikterak nucena a zdůraznil, že nalézací soud pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku neshledal důvody. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na několik pasáží správního řádu, týkajících se rozhodování správního orgánu a předložil výčet listin Městského úřadu v Havlíčkově Brodu, o které se soudy v rámci rozhodovací činnosti opíraly a uzavřel, že obviněná věděla, že kolaudační souhlas ze strany žadatele o udělení licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů předložen nebyl a licence proto neměla být udělena. Domnívá se, že se obviněná při posuzované rozhodovací činnosti nenacházela pod tlakem lhůt pro vydání rozhodnutí a význam nepřisuzuje ani tomu, že předmětného dne byla na úřadě sama a vyřizovala více věcí. Proto má za to, že v posuzovaném případě nebyly na straně obviněné takové výjimečné okolnosti případu, které by odůvodňovaly aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Na základě výše uvedeného proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a to v bodě I. jeho výroku a aby zrušil i případná rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konečně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

5) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

6) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

8) Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že argumentace nejvyššího státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, přesto jí však nelze přisvědčit. Dovolatel v rámci svého dovolání předložil výklad podmínek aplikace institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody včetně odkazů na judikaturu, která tyto podmínky konkretizuje, avšak postup Vrchního soudu v Olomouci se nejeví být s touto judikaturou a samotným ustanovením zákona v rozporu. Základním dovolacím argumentem je zdůraznění výjimečnosti institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody a přesvědčení dovolatele, že tato výjimečnost v daném případě nebyla dána.

9) Dovolání je podáno proti výroku o trestu, jež odvolací soud uložil obviněné za zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení ve výměře šesti roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 46 T 5/2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 54/2015 a výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 46 T 7/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

10) Důvody pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku shledal odvolací soud v okolnostech případu, kdy poukázal na skutečnost, že předmětného dne, tedy 31. 12. 2010 zůstala obviněná z osob, které byly oprávněny podepisovat rozhodnutí o udělení licence k výrobě elektřiny, na ERÚ sama, jakož i na fakt, že tlak žadatelů na vydání licenčního rozhodnutí v tomto časovém období výrazně zesílil. Odvolací soud považoval při úvahách o aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku za relevantní rovněž tvrzení obviněné, že předmětného dne měla k vyřízení několik desítek žádostí o vydání licence a zároveň byla nucena rozhodnout o vydání licence i ve spisech, které sama nevyřizovala, které byly vyřizovány kolegy. Dle závěru odvolacího soudu bylo také nutno zohlednit obsah podání, které zaslala na ERÚ JUDr. Valentová, právní zástupkyně žadatele, obchodní společnosti FVE Solar I s. r. o. Za zásadní a významnou informaci, rozhodnou pro užití mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, považoval soud i to, že nebylo prokázáno, že by se obviněná jednáním popsaným ve výroku rozsudku jakkoli osobně obohatila. Shora zmíněné okolnosti dávají podle závěru odvolacího soudu podklad pro možnost aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to pro okolnosti případu. Po zhodnocení citovaných okolností případu pak dospěl k názoru, že trest odnětí svobody, uložený soudem prvního stupně je nepřiměřený, ve smyslu jeho nepřiměřené přísnosti.

11) V posuzovaném případě pak lze připustit, že aplikace § 58 tr. zákoníku mohla být soudem ještě podrobněji zdůvodněna, nicméně je třeba konstatovat, že naplnění zákonem vyžadovaných podmínek je z napadeného rozhodnutí dostatečně zřejmé. Tyto skutečnosti pak vrchní soud hodnotil v souvislosti s dalšími polehčujícími okolnostmi, tedy doznáním obviněné, projevenou lítostí a její dosavadní bezúhonností. K výše uvedenému je možné odkázat na rozhodnutí publikovaná pod č. 11/1968 a pod č. 21/1970 Sb. rozh. tr., podle nichž nelze vyloučit, že více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými okolnostmi polehčujícími, ve svém souhrnu nabudou v konkrétním případě takového významu, že je bude možno posoudit jako okolnosti případu umožňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

12) Ustanovení § 58 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu. Umožňuje zmírnění trestu odnětí svobody, který je důležitým druhem trestu a v mnoha případech je trestem obligatorním, pokud nemá alternativu v podobě mírnějšího druhu trestu. Postup podle § 58 tr. zákoníku tu pak umožňuje řešit situace, kdyby trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích § 39 tr. zákoníku.

13) Ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje obecné podmínky k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby v těch případech, kdy nebudou splněny podmínky některého ze zvláštních ustanovení podle § 58 odst. 2, odst. 4 až 6 tr. zákoníku, vůči nimž má subsidiární uplatnění. Trestní zákoník sice neváže postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku na „výjimečné“ okolnosti případu ani na „mimořádné“ poměry pachatele, ale již z názvu tohoto ustanovení je zřejmé, že půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně R 24/1966-III.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně R II/1967, s. 14 a 15). Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. R I/1965, s. 9). Postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze použít i při ukládání trestu úhrnného a souhrnného (§ 43) nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 45). Souhrnný trest odnětí svobody však musí být i po mimořádném snížení přísnější než trest uložený dřívějším rozsudkem (srov. TR NS 55/2009-T 1184.).

14) Podle dikce ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezbytné současné naplnění tří (kumulativních) podmínek: existence okolností případu nebo poměrů pachatele svědčících o tom, že použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a tedy přísnost trestu podle zákonné sazby, a to, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. U první z podmínek, tj. u okolností případu nebo poměrů pachatele, může být splněna každá z těchto alternativ zvlášť, anebo obě zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedna z nich. Žádnou z těchto podmínek zákon výslovně neupravuje a vždy bude záležet na posouzení v každé věci, zda jde o naplnění souhrnu těchto okolností tak, že odůvodňují aplikaci uvedeného ustanovení. Pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek v tomto ustanovení uvedených, a že se nejedná o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Jen takový souhrn může nabýt charakteru okolností výjimečných. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele anebo o obě tato hlediska zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedno z nich.

15) Okolnostmi případu se z hlediska postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele (§ 39 odst. 1, 2). Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně R 5/1966 a TR NS 38/2007-T 1020). Okolnostmi případu ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku mohou být i takové skutečnosti, které nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují. Hodnocení povahy a závažnosti trestného činu a možnosti nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu anebo jen na dobré možnosti nápravy pachatele, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto hledisek.

16) Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Při posuzování tohoto hlediska je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru (§ 39), včetně okolností polehčujících a přitěžujících (§ 41 a 42). Není vyloučeno, aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též jiný přípustný druh trestu (§ 53 odst. 1) nebo i ochranné opatření (§ 98) vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. I v takovém případě, přestože byly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty, které odůvodňují použití vyšší trestní sazby, je možné uložit trest odnětí svobody i pod dolní hranicí této zvýšené trestní sazby, jsou-li splněny kterékoli důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 (okolnosti případu, poměry pachatele, pomoc pachatele zabránit ve spáchání trestného činu jinému, spolupracující obviněný, příprava nebo pokus trestného činu atd.). Neuplatní se zde tedy již dřívější judikatura, která vylučovala mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 40 tr. zák. za současného naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, ke které soud přihlédl podle § 88 odst. 1 tr. zák. (viz zejména R 11/1963, R 36/1963, R 18/1966-II. a R 48/1998).

17) S argumentací dovolatele se Nejvyšší soud neztotožnil, a to především s ohledem na zákonné podmínky vymezené v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.

18) Ze všech těchto skutečností, jak byly shrnuty, vyplývá, že poměry či okolnosti spáchaného činu se musejí vyznačovat alespoň v nějakém směru neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodňuje či dokladuje, že ani trest na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). V přezkoumávané věci se odvolací soud řídil uvedenými kritérii, neboť existenci podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku vystavěl na podkladě okolností případu, které ve svém souhrnu jsou natolik závažné, že odůvodňují aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu pod spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby, přičemž trest uložený Krajským soudem v Brně je s ohledem na tyto okolnosti případu nepřiměřeně přísný.

19) Předně je třeba připomenout, že ačkoli obviněná byla již dvakrát odsouzena, nelze tuto skutečnost absolutizovat, neboť věc, která je nyní projednávána byla spáchána před vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2013, v souběhu s trestnou činností projednávanou Krajským soudem v Brně sp. zn. 46 T 7/2013. Pravdou je, že obviněné byl uložen trest souhrnný, neboť byla odsuzována za více trestných činů, však nelze přehlédnout charakter dřívější trestné činnosti a především okolnosti, které k jeho spáchání vedly. Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím pod sp. zn. 5 To 54/2015 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 46 T 5/2013, a to z podnětu odvolání obviněné, ve výroku o trestech uložených obviněné, přičemž za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byla obviněná nově odsouzena podle § 330 odst. 1 tr. zákoníku a § 73 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu zaměstnání, v němž rozhoduje jako úřední osoba ve správním řízení, a to na dobu čtyř roků. Vrchní soud v Olomouci tak částečně vyhověl odvolání obviněné, když dospěl k názoru, že u obviněné Ing. F., na rozdíl od ostatních obviněných v projednávané věci, nalézací soud při úvahách o trestu, jež by měl být obviněné uložen, nedocenil posouzení okolností, za kterých se obviněná trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 tr. zákoníku dopustila. Krajský soud v Brně svým rozhodnutím pod sp. zn. 46 T 7/2013 vzhledem k okolnostem případu i osobě obviněné upustil od uložení souhrnného trestu, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2013 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 54/2015, kdy tento trest, tak jak byl uložen, dle názoru soudu splňoval dostatečně podmínky účelu trestu. Soud dále zjistil, že obviněná jednala pod tlakem žadatelů na vydání licenčního rozhodnutí s nutností rozhodnout v konkrétním termínu, za konkrétních okolností. Co se týče osobních poměrů obviněné, bylo zjištěno, že v předchozím životě se obviněná nikdy protiprávního jednání nedopustila. Rovněž bylo zjištěno, že se protiprávního jednání, pro které byla odsouzena, dopustila mj. ve velmi krátkém období posledního dne roku 2010, neboť se jednalo o poslední den, kdy mohly být licence vydávány a kdy na ni byla v souvislosti s čerpáním dovolené jejího nadřízeného přenesena pravomoc podepisovat licence nejen ve správních věcech, kde sama řízení vedla, ale i v řízeních vedených jejími spolupracovníky, což mělo vliv na časové možnosti, jež mohla věnovat jednotlivým spisům. V souvislosti s předmětnou trestní věcí a použitím § 58 odst. 1 tr. zákoníku nad rámec úvah uvedených soudem II. stupně je nutno zdůraznit, že obviněná je rozvedená, matka dvou dětí, narozených v letech 1990 a 1999. Dosáhla vysokoškolského vzdělání, v evidenci přestupků v místě trvalého bydliště nemá záznam. S ohledem na dobu, která uplynula od spáchání činu nelze rovněž přehlížet rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr. Dále je nutno poukázat na skutečnost státním zástupcem nezmíněnou, že obviněná při udělování licence se snažila, v co možná nejkratší době zajistit co nejobjektivnější a nejširší informace ohledně předmětné elektrárny, o čemž svědčí i to, že sama měla předmětnou elektrárnu navštívit, v rámci svých možností pořídila fotodokumentaci, aby stav elektrárny pro vydací licence objektivizovala a uvedené materiály se snažila se svými kolegy konzultovat (viz zpráva od JUDr. J. P. ze dne 31. 12. 2010 (13:21 hod), což vše ve svém důsledku, ve spojení s úvahami soudu II. stupně k otázce možného použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, vede Nejvyšší soud k závěru o správnosti postupu Vrchního soudu v Olomouci, pokud v případě obviněné Ing. F. použil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

20) Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedošlo. Dovolání nejvyššího státního zástupce proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2017

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru